Jsem zaměstnaná samoživitelka. Mám se oběsit?
Mám pětiletého syna, o kterého se starám sama. Jsem zaměstnaná a mám čím dál tím větší problémy v práci. Je mi jasné, že mi je nikdo z vás nevyřeší, ale chtěla bych se zeptat ostatních žen v podobné situaci (a nemusí být samoživitelky), jak řeší případné nemoci svých dětí. U mne je to totiž velký problém.
Manžel odešel za voláním svého srdce, když byly synovi tři roky. Zrovna mi končila mateřská, malý šel do školky a já do práce. Na své původní místo jsem nastoupit nemohla vzhledem ke směnnému provozu, hledala jsem tedy něco přijatelnějšího. Podařilo se. A v podstatě ideálně. Práce je kousek od domova, takže ani nikam nedojíždím, v pohodě dojdu pěšky, školka je při cestě. Platově sice nic moc, ale dá se s tím vyjít. Dělám od půl osmé do čtyř, deset minut poté už vyzvedávám syna.
V podstatě si nemám na co stěžovat a jsem za tu práci velmi ráda. Od září loňského roku však řeším docela zásadní problém. Tehdy nastoupila nová vedoucí a začalo peklo. Je velmi náročná, nesmlouvavá, řekla bych jako z kamene. Striktně odděluje pracovní a soukromé záležitosti, což je samozřejmě dobře, ale myslím, že trocha lidského pochopení ještě nikdy nikomu neuškodila.
A mně začaly problémy. Před tím šéfoval muž, který odešel do důchodu. Byl její pravý opak. Když jsem potřebovala zůstat s nemocným synem doma, nikdy kolem toho nedělal žádné problémy. Práci, kterou jsem mohla udělat z domova, jsem si vzala s sebou. Nikdy jsem toho nezneužívala, opravdu jsem doma zůstávala, jen když nebylo vyhnutí.
Nová šéfová má na věc jiný názor. Nosit si práci domů mi zakázala a pokaždé, když syn onemocní, je nesmírně naštvaná a stále se to stupňuje. Momentálně prožíváme doslova peklo. Syn je alergik a právě nyní je období, kdy je na tom úplně nejhůř. Jsem s ním doma už dva týdny a ještě minimálně další dva budu. Je to pro mne hrozné nejenom z finančního hlediska, ale i kvůli atmosféře v práci. Vedoucí mi denně volá a ptá se, kdy už míním přijít, naposledy mi řekla, že takhle to nejde a že bych si měla hledat jiné místo. Nebo si zařídit v době nemoci hlídání.
To ale pro mne nepřipadá v úvahu. Nevydělám tolik, abych mohla někoho platit. Rodiče bydlí daleko a navíc oba chodí ještě do práce, otec o syna nejeví zájem, má svou novou rodinu a platí mi jen alimenty, které nejsou nijak vysoké.
Připadám si jako v pasti. Práci potřebuji, ale zároveň musím zůstat doma s malým dítětem, když onemocní. Jak mi šéfová řekla, to je můj problém, ona mi ho řešit nebude. Když nabídnu, že co půjde, udělám z domova, tak to odmítne s tím, že něco takového zavádět nebude, protože by toho mohli lidi zneužívat.
Jsem v koncích. Strašně by mne zajímalo, jak to mají zařízené jiné mladé maminky s malými dětmi. Možná mne některá z vás svou zkušeností poradí, jak bych mohla svou situaci vyřešit.
19.5.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem zaměstnaná samoživitelka. Mám se oběsit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kassy: nejsem dr a taky do toho nevidim, tak snad jsem to pochopila a interpretuji spravne - imunita je vytizena alergii natolik, ze na dalsi zateze uz ji nezbyva. Proste jsem byla cim dal casteji nemocna a delka nemoci se pokazde o neco prodluzovala (to posledni bylo pres dva mesice). Asi po roce peripetii jsem sla na imunologii, kde mi mimo jine delali test na alergii, ackoliv jsem zadne alergicke priznaky cca 25 let nemela. Pri testovani na alergii jsem mela hodne silnou reakci. Takze hodne zjednodusene muj priznak alergie je ta nemocnost. Od te doby, co lecim alergii je mi o hodne lip, tuhle jsem si dala virozu na pouhych pet dni 
... na druhou stranu si ted obcas kychnu, zaslzi oci, nebo mi napuchne jazyk po medu, oriskach a na ovoce co roste tady radsi ani nesaham... to jsem pred "lecbou" alergie nemela 
ja som tiež vo veľmi podobnej situácii, ako Ty...mňa síce šéfka až tak nešikanuje, ako Teba, ale tiež reaguje nepríjemne, keď musím ostať doma...ja som došla k názoru, že ak sa s niekým nedá ľudsky, tak potom len sucho- zákony a hotovo. Proste Ty MÁŠ právo byť na PN s dieťaťom a ona Ťa NEMOŽE vyhodiť. Hotovo, bodka. A tie jej kecy, ktorými Ťa deptá majú len psychol. účinok, čo viem, že je veľmi, veľmi nepríjemné- ALE NIČ VIAC...neostáva iné, ako obrniť sa hrošou kožou proti jej výpadom, púšťať ich z 2. ucha von, a keď pôjde ozaj do tuhého- oháňaj sa zákonmi-kt. sú na Tvojej strane-aj ona má predsa nad sebou niekoho...
Co nějaká kamarádka s podobným problémem - střídat se v hlídání, jednou zůstane doma s dětma jedna, pak zas druhá... bylo by míň pracovních absencí. Nebo poslat dítě do ozdravovny, to už se dneska nedělá?
Viv :o): "Proste muj organizmus se zabyva alergii (diky tomu nemam nijak extremni priznaky) a nezbyva mu kapacita na blbou virozku." - tuhle větu asi nechápu. Jak se tvůj organismus "zabývá alergií", že díky tomu nemáš příznaky? Alergie je vpodstatě přehnaná reakce imunitního systému na podnět, na který by reagovat neměl, což právě způsobuje ty příznaky. To co píšeš mi nedává smysl.
Proto taky píšu, že by mě zajímalo, co vlastně za problémy má Luciin syn. Jestli je to skutečně alergie nebo jiná porucha imunitního systému, kterou Lucie nesprávně nazývá. Ono to jaká přesně je diagnóza může být důležité třeba proto, aby jí přiznali nárok na nějaké dávky sociální podpory z důvodu péče o dítě, které potřebuje celodenní péči kvůli zdravotnímu stavu.
Ja nevim jak to ma Luciino dite, ale ja jsem taky alergik, jenomze bez priznaku jako je slzeni a kychani... u me se to projevuje na imunite tim, ze hned chytim kazdou nemoc co kolem prolitne a pak jsem s blbou virozou byla doma 2 mesice. Proste to neslo pryc, teploty porad a chronicka unava, prospala jsem cca 20 hodin denne (bez prehaneni). Proste muj organizmus se zabyva alergii (diky tomu nemam nijak extremni priznaky) a nezbyva mu kapacita na blbou virozku. Treba to jeji syn ma taky tak... jinak jako mala jsem mivala slzeni, kychani, napuchle oci... a do skoly jsem s tim taky chodila... ale s dlouhodobou chronickou unavou a teplotami to proste neda...
DrozdovaZ: páni, to jsou rychlé změny, nedávno právě kolegyně úmyslně brala to očr, aby měla trochu víc peněz.
já mám všechny tři děti alergické plus ekzem, a ten ted má tedy šílený, už nevím čím to zklidnit
a taky do zařízení chodí..no ted tedy ani jedno ne, neb mají všcihni tři horečky jak blázen
IVUSKA 56: 
IVUSKA 56: Alergická rýma není nakažlivá, to snad průměrně vzdělaná učitelka ve školce ví, proboha. Alergiků je dneska tolik, že kdyby kvůli tomu měl každý zůstávat doma, tak budou školy i kanceláře prázdné...
Renee: Kassy: Problém možná spíš bude ve školce. Učitelky jak má dítě rýmu nebo kýchá, řeknou ať zůstane dítě doma, aby nenakazilo ostatní. Pokud je to ale z alergie, tak je asi nenakazí. Děti stejně chytnou jinde to co nestačily ve školce a je to pořád dokola do určitého věku, pak je klid.
Renee: Přesně tahle otázka mě napadla taky. Já jsem taky odmalinka alergik, jak začne pylová sezóna, tak kýchám, smrkám, slzí mi oči, při fyzické aktivitě se mi blbě dýchá, protože má nateklé sliznice, ale nikdy nikoho nenapadlo, že bych s tím měla marodit doma. Ve škole jsem dokonce narozdíl od hromady spolužaček ani nebyla uvolněná z tělocviku. Taky nějak nechápu, proč je potřeba být s dítětem měsíc doma, kvůli alergii. Buď to Lucie přehání, pak se šéfové moc nedivím, nebo používá slovo "alergie" pro úplně jinou příčinu. V tom případě, jak píšu níže, by asi měla především řešit synův zdravotní stav, aby nebylo potřeba s ním být měsíc doma.
.jpeg)
Renee - 19.5.2011 10:21 taky mě to napadlo, mám taky doma trpícího alergika a do školy chodí.
kat: Tak to je jiná, já to špatně pochopila. Máš pravdu v tom, že při dojíždění se péče o tři malé děti zvládá často, protože pracovní doba školek není vždy vyhovující - navíc poplatky za školku a jak píšeš nula od nuly. Ale děti vyrostou a bude to veselejší, už nebudou tak nemocné. Myslím, že toto si prožila každá maminka a dělat něco za každou cenu, když v podstatě máš doma co dělat není asi účelné.
Jenda: To asi reaguješ na mě, ne na Riki...
Vím, že dneska se to bere jinak, ale někdy mi přijde, že až hystericky. Já jsem v pěti letech půl dne sama doma zvládla. Pravda, nestávalo se to často, ale šlo to, když bylo třeba. Záleží samozřejmě na konkrétním dítěti a taky na tom, co mu vlastně je. Z věty "Syn je alergik a právě nyní je období, kdy je na tom úplně nejhůř." toho moc nechápu. To může znamenat cokoliv od "teče mu z nosu a kýchá" přes "má slabou imunitu a leží s chřipkou" po "několikrát denně má astmatické záchvaty a dusí se" Jestli je opravdu potřeba s ním být doma měsíc v kuse, tak by měla Lucie spíš řešit, jak zařídit, aby to potřeba nebylo, než jak se uvolnit z práce. A pokud je nemoc opravdu tak závažná, tak by možná stálo za to poptat se, jestli na základě toho nemá nárok na nějaké speciální dávky. Jestli jde jen o to, že klukovi teče z nosu a je celkově unavený, tak to snad není překážka docházení do školky, jen je potřeba se domluvit třeba na vynechání fyzické aktivity. Alergie nakažlivá není.
Je opravdu nezbytně nutné, aby syn "marodil" doma s alergií a to dokonce měsíc? 
Jsem taky alergik, momentálně hodně trpící, ale nikdo mi na to žádnou neschopenku nenapíše, pěkně s tím chodím do práce. Alergií přece nikoho nenakazím a ležením doma v posteli ji taky příliš nezmírním, leda bych bydlela v protiatomovém krytu, kam se nedostane ani smítko pylu 
Tak holt smrkám, kýchám a slzím. S tím se dá tak nějak žít, jenom to trochu otravuje. Co má ten syn za projevy, že musí nutně být měsíc zavřený doma? 
Nerýpu, ptám se.....
Tak to je mně tě upřímně líto. Děti jsou děti a prostě někdy jsou nemocné, s tím nikdo nic nenadělá.Asi šéfová nemá děti, nebo už na to, že je měla, zapomněla.
Aco rodiče tvého exmanžela? Ty by ti nepomohli? Vždyť malý je stále jejich vnuk.Nebo kamarádka, která je na MD nebo nepracuje? Nejoptimálnější je placené hlídání, ale ty asi nemáš peněz nazbyt.
