Chce bydlet v satelitu! Pomoc!
Nemůžeme se s manželem dohodnout o našem budoucím bydlení. Ráda bych znala zkušenosti zdejších čtenářek. Náš spor by se dal jednoduše nazvat byt versus satelit.
Dosud jsme bydleli v pronájmu, teď jsme se rozhodli pro hypotéku a pořízení vlastního bydlení. Až do nedávna jsme měli celkem jasno: Pořídíme si třípokojový byt v nějaké klidné lokalitě s dobrou dostupností do centra. Bydlíme v Praze.
Jenže před dvěma týdny jsme byli na návštěvě u manželových známých, kteří se přestěhovali do tzv. satelitního městečka kousek za Prahou. A můj muž se do toho doslova zamiloval. Na rozdíl ode mne. Zatímco on na tomto stylu bydlení vidí samé klady, já zas jen zápory.
Podle manžela je to ideální prostředí pro děti, které plánujeme. Čistší vzduch, klid, přitom poměrně dobrá dostupnost do hlavního města. Nevidí problém v tom pořídit dvě auta, abychom byli oba dva plně soběstační.
Pro mne to tak ideálně nevypadá. Vilky jsou sice pěkné, nové, úhledné, i okolí vypadá poměrně dobře, v blízkosti je les, nedaleko koupaliště. Na jednu stranu – co víc by si člověk mohl přát. Jenže já to vidím i z praktického hlediska, které docela dost pokulhává.
Celý ten satelit mi připadá jen jako panelák na ležato. Různě barevné domečky, zahrádky, občas bazén… do vesnice na nákup čtvrt hodiny ostrou chůzí, škola jen do páté třídy. Pošta otevřená v „úterý a v dubnu“, doktor buď v sousední vsi, nebo až v Praze.
Nezdá se mi to. Sice bychom bydleli ve svém domě, ale připadala bych si tam jako vězeň. Jakékoli služby nedostupné, všechno moc daleko. Neumím si představit, jak bych v takovém prostředí trávila mateřskou. Asi bych se brzy zbláznila.
Manžel operuje tím, že cena je prakticky stejná jako byt v Praze a měli bychom dům. Myslím, že ho hodně přesvědčil i ten známý, který tam žije a náramně si to pochvaluje. I jeho žena působila navenek spokojeně.
Jaké jsou vaše zkušenosti s bydlením takhle „stranou“, kdy člověk nemá vše potřebné hned u nosu? Možná jsem jenom zhýčkaná. Od mala jsem vyrůstala v Praze, tak mi snadná dostupnost všech služeb připadá normální a přirozená. Třeba bych si zvykla. Těžko říct, musela bych to vyzkoušet. Ale přiznávám, že ze stěhování do tohoto typu bydlení mám doslova husí kůži.
16.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 78 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce bydlet v satelitu! Pomoc!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Nevím jak vypadají satelity co jsou tu popisované,ale není nutné,aby to byl "panelák naležato". U nás nejsou dva domky stejné. Jsou tu nízké a levnější,ale také velké a zvláštní, každý jiný. Jsme tu starší i mladá generace a s mladou sousedkou si rozumím víc než se stejně starou.
Rozhodně by si měl každý vybrat lokalitu podle svého,zajít tam a vychutnat si to místo. Nevím jak je to u Prahy,ale cena domku 3+1 je určitě levnější než byt,pokud není na sídlišti v paneláku s problémovými nájemníky. A to nemluvím o vícepokojovém bytě s terasou apod.
Výhoda domku je kočárek s dítětem na zahradě,to si u paneláku dnes nikdo nemůže dovolit.To samé hrající si děti. Prádlo nechám venku klidně dokud neuschne,nikdo mi ho neukradne ani přes noc. To samé s autem.Otluču si ho tak leda já sama při zajíždění.
Já a přítel třeba o takovémto způsobu bydlení sníme a také jednou chceme stavět za Prahou. Je to náš sen a doufám že se nám jednou vyplní. Taky si myslíme že to cenově vyjde nastejno jako byt v Praze. A to není jediná výhoda - čistý vzduch, příroda, vlastní zahrádka... Že tam není vše jako ve městě... no a co? přece existují auta a autobusy. Já bych do toho šla, najdete si tam kamarádku a budete spokojená. 
.gif)
PEGG: ale to samé platí, když budeš kupovat byt v novostavbě na sídlišti, každá změna se těžce platí - ale já na to koukám z jiného úhlu pohledu, protože my si stavíme domeček sami
.gif)
A ještě když se satelit vyvede v podobě "podnikatelského baroka", tak to je hrůza 
Na satelit bych se vy...Je to děsné...úplně nejhorší jsou řadové domky,tam není soukromí žádné.Pro malé děti je lepší vyrůstat někde na venkově,ale ty velké se vám poděkují,že musí jet domů daleko a nemůžou se scházet s vrstevníky i po nocích,žádná kultura a nic...Řekla bych,že dům na vsi (nebo i ten satelitový) snad je lepší až na důchod....Nikdy jsem nebydlela v paneláku,ale jsou i jiné domy na bydlení,než klasické paneláky.Možná tam by se našlo dobré bydlení,někde u lesa,ale s dosahem všeho.
.jpeg)
Effelein - 16.12.2009 12:35 - sice jsem nečetla všechny příspěvky,ale myslím, žes to vystihla dost přesně. Panelák naplacato, sousedy si nevybereš a navíc jsou všichni velmi blízko tvého plotu, takže o nějakém soukromí nemůže být ani řeč. Navíc celková cena se vyšplhala daleko nad tu původní, protože ta je pouhý standard a každá změna barvy nebo materiálu je hodnocena jako nadstandard a napočítána. Platí se i za to,že si nenecháš postavit příčku,že ji prostě nechceš.
Hanko - pokud nejsi vyloženě typ, který rád klábosí se sousedkami u plotu, kde si všichni doslova vidí do talíře, tak do toho nechoď. Je to na celý život. Pokud toužíte po domečku, tak sólo, třeba na okraji města,ale pokud jste zvyklí zavřít za sebou dveře a vyrazit na víkend někam pryč, tak v domečku už to tak jednoduché není, pořád je co dělat. 
Já tomuto způsobu bydlení říkám kapitalistické baroko daleko polilhávající za plány, které si lidi vysnili. Velmi bych si v dnešní krizi něco podobného riskla. Už to není ta mˇodí záležitost co byla. Je to spíš poukázka na rodinný bankrot. Uvidíme za pár let kolik z původních pořizovatelů tam zůstane.
ja osobne bych do satelitu sla az s velkymi detmi. jako celkem aktivni matka bych si zivot tam nedokazala predstavit. My koupili byt primo u lesa v klidne casti Prahy, vse je kousek. Clovek to hlavne oceni kdyz je dite nemocne nebo ma kazdy den nejaky krouzek. Takze si to poradne rozmysli!!!!
Majucha: Smažený vejce jsou ještě dobrý - já bydlím v paneláku (který je ale jinak dokonalý!) s hordou důchodců a ti když někdy vařej nějaký ty vemínka pro psy, tak málem na chodbě hážu šavli 
matysek: japatožene?
Bydlím 40 km od Prahy v díře, kde se nedá koupit pomalu ani kus chleba. Nebudu to psát znovu, negativ v tomto směru je fůra, ale jsem tam ráda, protože mně osobně to vykompenzují jiné věci. Nedokázala bych si představit čučet v zimě do radiátoru, místo do krbu, v létě se vařit v bytě nebo na balkoně, místo od rána do noci být na zahradě, slyšet v paneláku každý krok i hovor sousedů a čuchat po ránu něčí smažený vejce
.
Ale je to jen můj postoj, jiný bude spokojenější na tom balkoně, než aby se musel rýpat v hlíně nebo lézt po střeše, když mu teče do postele. To prostě musí vědět každý sám
Kadla: ta fotka je úžasná 
Doporučuju si to velmi řádně rozmyslet, byť to může znít skoro nesmyslně, páč jak známo,co člověk nevyzkouší.... My žijeme v něčem podobném zhruba rok a půl a nejradši bych práskla do bot. Stavba domu, od projektu po nastěhování a uspokojivém zabydlení nás stála příšerně mnoho energie-kord s dítětem. POzitiva jsou jasná, o těch kažý ví. Jako matka na mateřské je dennodenně využívám. Nedaléký les je oáza klidu, kterou město nevynahradí. PRotože jsem vyrůstala v domku odmalička, i zahrada má pro mne nenahraditelný význam. Prostě to k životu "potřebuju". A ted negativa: městečko, k němuž přináležíme je 20rychlým krokem,zpět do pořádného kopce, bez chodníku, bez osvětelní, za doprovodu velkého množství bláznivých řidičů. Zázemí pro děti velmi základní, byť základka tu je do devítky /což vzhl.k pověsti stejně neplánujeme využít/. Dodělávky na baráku /jakože těch je/ a koupě druhého auta, bez kterého bychom zde s momentálně už dvěma dětma nepřežili nás totálně vyždímal z peněženky. /Ale odvažuju se podotknout, že finanční krizi tu má snad až na jedny sousedy každý/. Je nám jasná jedna věc-pokud si chceme "zachovat standart", bude muset být můj muž stále hodně šikovný, abych do budoucna mohla nastoupit jen na půl úvazku. Jinak si to prostě s dětma nemůžu dovolit. . Nestíhala bych ani vyzvednout dítě ze školy, ze školky....protože tady jej vyzvednout musím. Dále pak kroužky. Prostě taxi služba. Ale o to nejde-pro děti všechno, nicméně tzn. že můj muž si nemůže dovolit být ani nemocný, což podporuje náš úžasný sociální systém. A to jsme, rádoby řečeno, bohatí. PRotože..která matka si může dneska dovolit pracovat na půl úvazku,že.
Další nepatrnou nepříjemností jsou sousedé, kteří vám opravdu nemusí padnout do oka. já jsem de facto pětadvacetiletá matka v sousedtví se skoročtyřicítkama a některé to evidentně těžce nesou... takže jsme prostě nezapadli do party. Né, že bych po tom všem sama chtěla,opravdu ne, ale zdejší symbioza, kdy si vidíte relativně do talířů od nedělního stolu je jako kmenové soužití. A to vyřazení prostě není příjemné. Nějakých pár se tu pozitivně řečeno najde, ale jde o ty nejblíže sousedící....takže ...už chápu ty hojně vysazované túje, které se mi nikdy nelíbily. A
.jpg)
matysek: Tak to je můj případ. Bydlela jsem 20 let v Praze v paneláku a po rozvodu jsem koupila hrubou stavbu (a dostavěla) v "díře" (105 stálých obyvatel) 30 kilometrů od Prahy. Barák je na konci vesnice, je to v podstatě polosamota. Do nejbližšího města je to 5 kilometrů. Autobus jezdí jen dvakrát denně. Není tu pošta ani škola ani obchod, jen místní hospoda otevřená od 19:00. Mám dva puberťáky a jsme tu šťastní. Mám auto a pokud chci nakoupit, těch pět kilometrů do města mě nezabije. Pokud bych chtěla mermomocí do Prahy za kulturou a tak, dojedu na Černý most za 20 minut po dálnici. Denně dojíždím do Prahy za prací, kluci do školy. Máme tam nádherný klid a rozhodně bych neměnila (do satelitu bych teda nešla ani náhodou). Jsem tam už 4 roky (předtím jsem celý život strávila v paneláku). Mám 5 koček a ty jsou tu jako v ráji. Tady jedna fotka z mé zahrady: .jpg)
trochu mi to připadá, že se tu nevyjadřuje nikdo, kdo bydlí v nějaké malé vesnici, kde lišky dávají dobrou noc, do práce musí dojíždět třeba i 50 km, bez auta se nehnou na krok, protože bus tam jede 2x denně
Myslím si, že bydlení v satelitu může ocenit jen ženská s malými dětmi, která nedojíždí do práce. Pro děti má takové bydení určitě pozitiva. V okamžiku, kdy by žena začala pracovat, rozvážet děti do škol a školek, zároveň obstarávala věci nutné k provozu domácnosti a trávila podstatně delší dobu při dojížění do práce, se takové bydelní stane trestem. Já osobně bych absolutně nevyužila žádnou z výhod satelitového bydlení, protože chodím domů pozdě( chodila bych tudíž ještě později) a jsem už utahaná na to, abych podnikala doma něco jiného než se flákla k televizi nebo s knížkou do postele, případně ještě ten počítač přijde na řadu. Tohle můžu podnikat i v panelákovém bytě. A abych v létě víkendy trávila prací na zahradě místo ježdění na kole a výletů, tak to by mě mohli všichni milovat Kromě toho dcera by mě rozhodně nepoděkovala, kdybych jí odstěhovala za Prahu a ona musela z těch svých tahů v pátek a sobotu jezdit nějakou příměstskou dopravou, myslím, že bych jí doma vůbec nevídala, protože by přespávala u kamarádů ( ne jen občas, ale už vpodstatě pořád).
