Chce bydlet v satelitu! Pomoc!
Nemůžeme se s manželem dohodnout o našem budoucím bydlení. Ráda bych znala zkušenosti zdejších čtenářek. Náš spor by se dal jednoduše nazvat byt versus satelit.
Dosud jsme bydleli v pronájmu, teď jsme se rozhodli pro hypotéku a pořízení vlastního bydlení. Až do nedávna jsme měli celkem jasno: Pořídíme si třípokojový byt v nějaké klidné lokalitě s dobrou dostupností do centra. Bydlíme v Praze.
Jenže před dvěma týdny jsme byli na návštěvě u manželových známých, kteří se přestěhovali do tzv. satelitního městečka kousek za Prahou. A můj muž se do toho doslova zamiloval. Na rozdíl ode mne. Zatímco on na tomto stylu bydlení vidí samé klady, já zas jen zápory.
Podle manžela je to ideální prostředí pro děti, které plánujeme. Čistší vzduch, klid, přitom poměrně dobrá dostupnost do hlavního města. Nevidí problém v tom pořídit dvě auta, abychom byli oba dva plně soběstační.
Pro mne to tak ideálně nevypadá. Vilky jsou sice pěkné, nové, úhledné, i okolí vypadá poměrně dobře, v blízkosti je les, nedaleko koupaliště. Na jednu stranu – co víc by si člověk mohl přát. Jenže já to vidím i z praktického hlediska, které docela dost pokulhává.
Celý ten satelit mi připadá jen jako panelák na ležato. Různě barevné domečky, zahrádky, občas bazén… do vesnice na nákup čtvrt hodiny ostrou chůzí, škola jen do páté třídy. Pošta otevřená v „úterý a v dubnu“, doktor buď v sousední vsi, nebo až v Praze.
Nezdá se mi to. Sice bychom bydleli ve svém domě, ale připadala bych si tam jako vězeň. Jakékoli služby nedostupné, všechno moc daleko. Neumím si představit, jak bych v takovém prostředí trávila mateřskou. Asi bych se brzy zbláznila.
Manžel operuje tím, že cena je prakticky stejná jako byt v Praze a měli bychom dům. Myslím, že ho hodně přesvědčil i ten známý, který tam žije a náramně si to pochvaluje. I jeho žena působila navenek spokojeně.
Jaké jsou vaše zkušenosti s bydlením takhle „stranou“, kdy člověk nemá vše potřebné hned u nosu? Možná jsem jenom zhýčkaná. Od mala jsem vyrůstala v Praze, tak mi snadná dostupnost všech služeb připadá normální a přirozená. Třeba bych si zvykla. Těžko říct, musela bych to vyzkoušet. Ale přiznávám, že ze stěhování do tohoto typu bydlení mám doslova husí kůži.
16.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 78 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce bydlet v satelitu! Pomoc!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
hanko, bydlime v satelitu necely rok a je to proti mestu VELKA zmena, ale jak uz zaznelo dole, chce to fakt pomerne velke nadseni a aby aspon jeden byl "barakovy typ"...ne ze to vidi nekde u kamose a nadchne se, ale ze ho fakt bavi se rochat na zahrade, provadet ruzne drobne opravy a upravy, protoze bez toho to sice jde, ale ztuha...u nas je barakovy typ manzel, nastesti. my meli debatu podobnou te vasi nekolik let, celkem bez velkeho vysledku, ale tam to bylo o tom, ze manzel po baraku moc touzil, v dome vyrustal a ja nakonec ustoupila. na druhou stranu jsme hledali pozemek tak,aby tu byla prazska MHD s dostupnosti na metro (mame to pet minut) a i kdyz tady primo v obci celkem nic neni, tak vsude se da rychle dojet a to nejen autem ale i MHD, coz hlavne pro deti az budou vetsi vidim jako zasadni. nebudu jim furt delat ridice 
a jak padl argument ze byt stoji co dum, tak tomu bych neverila....mozna na papire to tak vypada, ale kdyz srovnam, ze v byte jsme za osm let udelali na zacatku investici 100 tis., dvakrat malovali a jednou koupili novou pracku,tak s tim jak fici penize do baraku furt a furt se to neda srovnat a to jsme se stehovali do pomerne hodne dodelaneho, ale porad je neco treba at uz v dome nebo na zahrade a nebere to konce 
ja sama jsem to tady kousala pomerne obtizne, ale kdyz vidim jak jsou deti nadsene a manzel spokojeny, tak jsem si nakonec rekla, ze se s tim budu muset asi smirit a ted temer po roce uz se nejostrejsi hrany obrousily 
ale je to opravdu zasadni zmena a chce to velkou debatu a opravdu probrat vsechna pro a proti a dobre to promyslet. vsechno se da prodat, to je jasne, ale tu energii, kterou jste do toho vlozili vam uz nikdo nevrati
co vidím ty satelity u Prahy, nejdříve to vypadalo jako kraviny...teď jako oranžové kravíny, zahrádka mrňavá...to bych nechtěla ani zadarmo
navíc tedy ekologie dostane na frak...místo 1 auta mají 2 i více
dorazí do Prahy, zaparkují pěkně před naším barákem...my se nemáme kam postavit...pracují i nadíle v Praze, vozí sem děti do škol atd...
myslím, že se domu chodí stejně jen vyspat
pokud bych to řešila já, vzala bych nějaký ten nový panelák, co má dole garáže a vrátnici, s pěknou terasou
.gif)
tak nevím - pocházím z vesnice, kde byla dobrá dostupnost vlakem a autobusem. Jinak tam byla jedna hospoda, jeden krámek, pošta a škola do 4. třídy. Od 5. jsme jezdili do vedlejší vesnice. Teď sice bydlím v Praze, ale je to vlastně zase jen vesnice na kraji Prahy, kde není ani obchod, ani pošta, ani škola, a dopravní obslužnost tak akorát. Ale domek stavíme v menší obci ve středních čechách, v dosahu 2 větších měst. V obci je škola, krámek, lékař a domov důchodců. Nejsem si jistá, jak bude škola zvládat nápor nově přistěhovaných, jinak tam problém nevidím. Chtěli jsme domek, protože ani jeden nejsme zvyklí na byt - potřebujeme zahradu a ač jsme jako dítě práce venku ráda neměla, tak teď se na některé i docela těším.
Myslím si, že každý si fakt musí vybrat to svoje, nemůžou všichni bydlet ve městě nebo všichni na super vesnici, kde je všechno, takových opravdu moc není. Satelit je trochu z nouze cnost, pak záleží na tom, jak se člověk vyrovná s okolím. Já rozhodně nemíním v budoucím domečku jen spát, chci tam žít, to, že lidi odjíždí každý den do práce je přeci i v paneláku.
My teď řešíme něco podobného, akorát v Brně. Já bych do toho prostě nešla. Vyrostla jsem v bytě ve městě a na vesnici prostě nechci. Původně jsem nechtěla ani dům a zahradu, protože kdo se o to má starat. Z toho jsem ustoupila, když si skorošvagr koupil byt v novostavbě a já zjistila, že se to prakticky neliší od paneláku na starém sídlišti (balkón téměř žádný, všechno je slyšet, není kde parkovat...). Ale jasně jsem řekla, že nejdu dál, než kam jezdí MHD, čímž myslím skutečně MHD, ne integrovaný dopravní systém. Ono má naštěstí v Brně docela velký akční rádius a zajíždí i do dost okrajových částí.
Za sebe bych prostě do satelitu nešla. Představa, že pak budu všude muset jezdit autem a prostojím půl dne v zácpách... do práce budu vstávat v pět... ne, ani omylem.
Já už jednou (zamlada) bydlela "mimo dostupnosti" skoro všeho, i když v místě byla sice škola, ale nikdy více, stačilo! jenom toho času promrhanýho cestováním, ať bylo horko nebo zima, sníh nebo déšť... a s dítětem, i nemocným...člověk občas nemocnej... je mi zle ještě teď když si na to vzpomenu. 
Zlatá střední cesta..... ani v centru velkoměsta, ale ani Vidlákov bez jakéhokoliv zázemí služeb v dosahu. Bydlím na okraji města v parkové úpravě, ale během 20 minut se dostanu k dostupnosti všech služeb i kulturního vyžití, což považuji za ideální.
Já bych z města nešla. A to jsem měla možnost. Manžel se evidentně do domku zamiloval, nechápe Vás. Snažila bych se mu poskytnout čas, aby prozřel. Ale Vy se nenechte do ničeho donutit, v budoucnu by se Vám to vymstilo. Přeji šťastné vánoce a dobrý příští rok bez starostí.
Andula: tak to jde hodně o to, jaká ves a kde. 
Do naší díry jede vlak asi pětkrát denně anebo si to můžu prošlápnout z nejbližšího města 10 kiláků pěšky. Večer nemáš šanci se domů dostat vůbec, takže na divadlo nebo jinou akci zapomeň. Autobus jede jeden ráno a jeden večer, a to ještě ne tam, kam by člověk potřeboval. Bez auta je to docela hustý, protože ani na ten občasnej vlak není spolehnutí, že opravdu přijede. Pošta nula, doktor nula, školy nula, ostatní služby nula. Koloniál je, ale pro pracující lid s naprosto nepoužitelnou otevírací dobou.
Ono jak kde, ale v tomhle zas ten satelit spíš asi bude o kousek lepší - pro tři stovky lidí se nevyplatí namalovat ani přechod pro chodce, ale pro tři tisícovky už se ordinace, pošta nebo úřady otevírají lépe
Nebo je tady aspoň ta naděje
Lubar: Jasně, že tenhle problém může nastat kdekoliv. Jen z toho vytouženého zadluženého domu se stěhuje o mnoho hůř, než z bytu. Vazba na dům, který si sama navrhneš a podle sebe upravíš, je mnohem silnější, než k prefabrikovanému bytu.
Já osobně jsem spokojená v paneláku, o víkendech jezdíme na chatu s velkou zahradou. Užívám si výhody i nevýhody obojího.
Líbilo by se mi v menším městě, kde bych měla 2 v 1, bydlení i zahradu, ale především dostupné služby a lékaře.
Moje sestra se po odchování dětí vystěhovala na chalupu "na samotě u lesa". Hrozně jsem jí záviděla ten klid a pohodu, srnky za plotem a potok pod okny. Jenže tam po pár letech umřela. Právě kvůli nedostupnosti lékařské péče.
Já bych v satelitu umřela. Jsem městské dítě a potřebuju obchody, kina, hospůdky...
Kamarádka bydlí ve vesnici 15 km od města a trpí. Že by večer vyjela jen tak do fitka je nemožné a tak cvičí s místníma babčama v salonku hospody. Týdenní nákup v Globusu horečně plánuje od úterka a těší se na to jako na kulturní zážitek. Že by zašla s námi městskými na dvojku bílého jako dřív je nemožné, kdo by řídil domů? (A to platí, i pokud vyrazí s manželem - on se cinkne a ona cucá celý večer kolu.) Ticho tam taky nemá, každou chvíli se ve dne v noci rozštěká nějaký pes a nejsou to zrovna čivavy, takže randál jako blázen. S nikým poblíž si nerozumí, jsou to většinou snobi, kteří se jen předhánějí, kdo má větší bazén/luxusnější kočárek/dražší auto. Pokud zemědělci pohnojí pole za jejich domem, mají týden chuť chodit s kolíčkem na nose. Toužila po beaglovi, ale pořídili si rotvajlera, aby dobře hlídal. Barák mají na hypotéku a nejsou zrovna milionáři, takže si nesmí koupit ani halenku v sekáči, protože jsou peníze potřeba na opravu plotu nebo něčeho jiného... Je nešťastná a nic s tím neudělá, protože její milovaný manžel je tam šťastný... Tak trochu vzalo za své i naše pěkné přátelsví, protože já jsem neřidič a bez auta se tam nedostanu, ona když nás chce se synem navštívit, musí z práce pro dítě do místní školky, pak zpátky k nám a pak zas domů... 
Lubar: no na sídlišti se zas tak často neseká a pokud ano mají jasně stanoveno, kdy lze. Tak od 11. do 16. všední den. SO, NE a svátky nelze.
Naprosto tě chápu . Bydlela jsem v běžném činžáku, dnes bydlím v paneláku a pokud jsou dobří sousedé, není to špatné, jednou jsem byla v satelitním městečku na návštěvě a jestli můžu krátce zhodnotit toto bydlení, tak je to hodně drahý panelák na ležato. Jen si tam lidi vidí víc až do talíře, a do bazénu
což v paneláku nehrozí
.gif)
mam-ča: vrčení sekaček a satelit - tenhle argument mě vždycky dostane jako kdyby jinde lidi zahrady nesekali 
A to samé s těmi movitějšími zájemci - prodat nevhodnému sousedovi může kdokoli cokoli - svůj byt, svojí polovinu dvojdomku, svůj domek, svůj statek, svůj hrad. To je prostě život
"Panelák naležato" je výraz, který používá s trpkým úsměvem moje kamarádka. Bydlela na stejném sídlišti jako já (na okraji 100 tis. města, doktor, škola, školka, knihovna - za rohem, do centra cca 10minut MHD, přes silnici les a rybník) Vdala se a počala. A počaly růst domky. 1,2,3 tak prodali byt a koupili domek. Porodila. Domků už je cca 15, zahrádka jako dlaň. Stěžuje si, že sousedi grilují a jí smrdí prádlo, že sousedka jí kouká na stůl v kuchyni a pomlouvá ji, že není kam večer jít, že se nevyspí, protože když malá usne, nahodí soused pilu nebo sekačku, že k DR. jí to trvá skoro3/4 hodiny atd... Závěr? Satelit nebrat - vesnici - jak kde. Ja bydlím v létě na vsi a v zimě v paneláku. Obojí má své pro a proti.
Moje známá v satelitu bydlí. Bývala celkem spokojená, ačkoli denní dojíždění, zejména studujících (nemotorizovaných) dětí je obtížné. Začátky byly skvělé, sousedi soudržní, stále se u někoho na zahradě hromadně grilovalo apod. Pak začaly vyrůstat vysázené stromy, stínit sousedům okna, každý víkend znělo vrčení sekaček a štěkot četných psů, kdykoliv někdo prošel kolem plotů.
Potom se začali odstěhovávat první sousedi, dům prodali, jak jinak, nejmovitějšímu zájemci. Že to jsou bohatí Rusové a Ukrajinci s odlišnými zvyklostmi, je průšvih.
A tak tam dál bydlí v tom svém vysněném domečku, obklopeni podivnými sousedy, zadlužení na zbytek života.
Do práce pochopitelně dojíždí v ranních kolonách, za každého počasí.
