Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

A ještě dodám, Dášo, že by možná neuškodila trocha tolerance i z tvé strany. Pokud jsi na psa zlá, sotva se na mimino podívá, tak je logické, že ho pes vnímá jako ohrožujícího vetřelce. Nech ho mimino očuchat, klidně i olíznout (ono to dítěti fakt neublíží, psí sliny nejsou jedovaté). Taky je dobré spojit mu dítě s pozitivními věcmi - když přijdete na návštěvu, přines mu něco dobrého na zub a dej mu to v přítomnosti dítěte. Nedávej mu, když žebrá, skáče a doráží, naopak když bude stát všema čtyřma na zemi a bude potichu, odměň ho dobrotou a pohlazením - takhle se vychovává pes. Najděte si na internetu něco o pozitivní motivaci a pusťte se s tchánovci do toho, pes bude mnohem spokojenější.

Chudák pes, protože kdo je tu nevychovaný, to jsou tchánovci. Oni toho psa vychovávali a udělali z něj to co je nyní. Už ho težko převychovají.

Jako člověk, který má psa jako právoplatného člena rodiny (právě tu spí vedle mě na gauči) ti říkám - přecitlivělá, nesnášenlivá a přehnaně úzkostlivá nejsi. Z přístupu, jaký mají tvoji tchánovci, vzniká nejvíc incidentů s pokousáním dítěte - pes si myslí, že může všechno a dítě mu v tom překáží.

Reakce jsem zatím nečetla, ale jsem si jistá, že pár rad na téma "pořádně si s nimi promluv a vysvětli jim svůj postoj" jsi už dostala. Já bych na to šla od lesa právě přes jejich lásku k tomu psovi a opatřila bych jim odbornou literaturu, ze které se dozví, že pes je sám nešťastný, když nemá pevné hranice a pána, kterého může respektovat. Většina psů nechce ve "smečce" lidem velet, protože je to nad jejich síly, ale pokud to člověk nedělá, nezbývá jim nic jiného.
A pokud by ani to nepomohlo, zkusila bych se chovat stejně jako ten pes - brát jim jídlo od úst, "štěkat" na ně, když budou něco chtít, ničit jejich věci, chodit obutá po židlích v kuchyni, sedat si jim na klín... Až se začnou divit, prohlásila bych, že jsem měla za to, že toto je u nich právoplatným členům rodiny povoleno. Třeba se chytí za nos
Jinak ti asi nezbyde nic jiného než trvat na tom, že chtějí-li vidět vnouče, ať jezdí oni za vámi bez psa, protože ty jeho chování snášet nehodláš.

V současné době mám v domě tři hafany a pět kočinek, mám velmi ráda život s nimi, ale k chování pejska z příběhu se nikdy ani nepřiblížili....Pes i kočka potřebuje výchovu a jasně vymezené hranice. Desetiletý syn ví odmala, jak se k nim chovat, a se psy nikdy nebyl sám. Ani dnes je třeba sám nevenčí, jen si s nimi hraje pod dozorem. Pokud si pozve kamarády, lítají po baráku, hulákají, psi jsou v nějaké místnosti odděleni, kočky se poschovávají před vetřelci samy. Dospělé návštěvy k nám chodí, známe jejich míru tolerance k našemu zvěřinci a podle toho zvířátka "odklízíme" nebo necháváme volně.
Myslím, že zasahovat tchánovcům do jejich vztahu ke zvířeti nelze, ale kde je psáno, že tam musíš docházet i s miminkem, když se tam necítíš dobře? Tvůj přítel by se měl "pochlapit", zastat se tě, promluvit s rodiči. Pádným argumentem je jistě to, že jsi psa nikdy neměla, a nemáš potřebu jej do svého života začleňovat, jen proto, že ho takto zbožňují tchánovci....
Ale na závěr si neodpustím - cituji "já jsem psa nikdy neměla, bydleli jsme v paneláku" - panelák a pes se určitě nevylučují, pes potřebuje svého člověka, ne 1000x občůranou zahradu a kotec.
Přeji brzké urovnání vztahů v rodině....

No tak to by bylo něco na mě! Mám ráda kočky, psy zrovna nemusím a zvlášť ne ty malé "obranáře", kteří neustále hystericky štěkají.
Nesnáším, když po mně pes skáče, nemám ráda, když mě očichává a vůbec ne, kdyby mně skákal na linku a na klín a bral jídlo. S malým dítětem bych nenechala ani kočku, človběk neví, co se zvířátku děje v hlavě.
Přítel by se tě měl zastat a trvat na tom, že když k nim přijdete na návštěvu, tak bude pes někde vedle, z dosahu miminka a tebe.A když by tě nerespektovali, prostě bych tam nechodila, ať se zlob í nebo ne.

Linda - 28.8.2013 8:24

Taky jsme vždycky měli psa a byl to člen rodiny, ale právoplatný, takže věděl co může a co už ne. Nějak mi nejde do hlavy, že by tchyně byla tak tupá, že když pes dítě nepřijal jako nového člena smečky, že bude klidně riskoval, že té maličké nějak ublíží Je to zvíře, řídí se pudy, ne rozumem. Ale pokud to tak opravdu je, nejezdila bych tam a vědomě nevystavovalo své dítě možnému nebezpečí, ať si o mně každý myslí co chce, včetně přítele, copak on má raději psa, než vlastní dítě

Rozhodně není chyba na Tvé straně.

Speedy: souhlasím s tebou. Psí holky mám ráda, ale protože vím, že jsou rozmazlené, tak je od malých dětí držím dál. A nedovedu si představit, že bych se jako babička chovala jako ta popisovaná v příběhu. Spíš mi přijde, že tchyně nesedne, tak se popíše ještě horší než je.

Ono by to asi chtělo kapku tolerance na obou stranách. Já teda psy nemám, chovám kočky, taky to jsou absolutní mazlíčci a miláčkové a můžou doma v podstatě všechno. Přesto, když přijde návštěva, nepovažuju za automatický, že po nich začnou lézt.
Oni (kočky i kocouři) se tedy většinou hned někam zdekujou, takže je většinou klid, ale sem tam nějaká vyleze a má tendenci se mazlit a zkoumat, kdože to přišel. Takže když se k návštěvě začne nějak tulit, tak přestože ta kočka je tam narozdíl od té návštevy doma, tak automaticky nějak zasáhnu, vezmu si ji, odlákám, odnesu vedle... jen když ten dotyčný výslovně řekne, ať ji nechám, že se chce mazlit s kočičkou, tak mu ji dopřeju :-)) Kočkám to pak samozřejmě plně vynahradím po odchodu návštěvy, aby se nezlobily :-D
Ale na druhou stranu jsem taky měla pár známých, kteří mi dávali značně najevo, že oni kočky prostě nesnáší, mluvili o nich vysloveně ohavně, a vadilo jim i to, že jsou někde v bytě (ne u nich na klíně), chovali se nepěkně a i mimo můj domov mi říkali, že dokud se jich nezbavím, tak ke mě chodit nebudou. Tak jsem jim jasně řekla, že u mě už také vítáni nejsou.
Takže si myslím, že domácí by měli brát ohled na návštěvy a svá zvířata se aspoň pokusit nějak korigovat, a návštěvy zas respektovat, že tam zvíře bydlí a že se může stát, že se nějak setkají.

Mám ráda zvířata i malé děti, ale v poslední době se vyrojilo dost případů. kdy pes napadl dítě. A byl to pes, který patřil rodině. Až se tenhle rozmazlený pes zakousne do "konkurence", bude pozdě.
To bych vysvětlila především otci dítěte.
Co si doma dělají tchánovci se svým psím miláčkem, by mi bylo jedno, ale nesmí to ohrožovat malé dítě.

To ze je pes clenem rodiny nevidim jako problem. Ze vsude muze a vsechno smi je problem rodicu a ne tvuj. Pokud skoci do jejich talire tak se tomu zasmej, pokud skoci do tveho tak ho vezmi za kuzi na krku a poradne servi (ne jecet na nej, ale spis zavrcet) mu primo do "obliceje". A na udivenou rodinu bych reagovala slovy, ze jejich talir jejich vec, ale ty se o talir s nikym nedelis. Kdyz z tveho talire neji ani tvuj manzel / pritel tak nevidis duvod proc by z neho mel jist pes. Tvuj talir je tvuj talir!
Pes versus dite. Udelala bych totez co s talirem. Tvoje dcera ujmy nedojde stykem se zviretem. Pokud nema geneticke proporce k alergii (=ty i otec jste nealergici) tak problem ve styku se zviretem nevidim. Ale urci hranice. Poloz ji na zem a at si ji pes v klidu ocuchá, olizne (neboj ona to prezije) , proste dej psovi sanci aby poznal konkurenci. A jinak jakmile na ni zavrci zavrc ty na neho (opet primo do drzky), tak totiz vychovava fena stenata. Tvoje dite tvoje zodpovednost. A klidne to tchanovcum tak predloz. Ano pes je jejich milackem, clenem rodiny a chapes to, ale dcera je o stupinek vys a pes potrebuje ke stesti znat svoje misto a hyrearchuii v rodine. To jim rekne kazdy psi psycholog. A pokud to odmitaji respektovat tak holt se s vnuckou uvidi pouze u vas. Treti moznost neni!!!

Taky máme psa a dvouleté dítě, a pesana jsme pěkně rozmazlili, ale na stůl či linku nesmí. Pes je hodnej, ale přesto s ním malou samotnou nenchávám, protože malá ho zatahá za ucho nebo packu a člověk nikdy neví. Chování psa a tchánovců z článku je přespříliš, myslím si, že pisatelka udělala dobře, že tam nechodí. Pokud budou chtít mimčo vidět, tak evidentně mají možnost a nechápu jejich a mnaželovu rozhořčenost. Jak říkám, náš pes je taky rozmazlenec, ale tohle by si dovolit nesměl.

Určitě trvej na svém názoru, přece si tohle nemusíš nechat líbit Až ten "čokl" miminku ublíží, bude pozdě naříkat Je to pes absolutně nevychovaný a nezvladatelný, i kdyby na dítě nevrčel - tak z důvodů hygienických bych tam s miminkem nechodila. Žiji se přes šedesát roků /většinou kolie/,každé ze tří dětí po příchodu z porodnice kolie očichala a byla jim pak věrnou ochránkyní a kamarádkou - psy miluji nade vše, ale tohle by si žádný můj pes nikdy nedovolil /lze to přirovnat k volné moderní výchově dětí-kdy mohou vše bez jakýkoliv mantinelů/

Až do pasáže, kdy pejsek vrčí a žárlí na miminko, mi to přišlo úsměvné. Protože vím, že je možné, aby byl mazlíček skutečně členem rodiny, co skoro všecko může - máme dvě kočky a jen v bytě. Ale sranda přestává v okamžiku, kdy je pejskovi naznačováno, že je něco víc než to mimino. Kdyby k nám někdo takový přišel, určitě bych naše kočky separovala na jiném místě. Zvířátko totiž může i ublížit, ale nebude to jeho chyba. To chovatel.