Jsem zaměstnaná samoživitelka. Mám se oběsit?
Mám pětiletého syna, o kterého se starám sama. Jsem zaměstnaná a mám čím dál tím větší problémy v práci. Je mi jasné, že mi je nikdo z vás nevyřeší, ale chtěla bych se zeptat ostatních žen v podobné situaci (a nemusí být samoživitelky), jak řeší případné nemoci svých dětí. U mne je to totiž velký problém.
Manžel odešel za voláním svého srdce, když byly synovi tři roky. Zrovna mi končila mateřská, malý šel do školky a já do práce. Na své původní místo jsem nastoupit nemohla vzhledem ke směnnému provozu, hledala jsem tedy něco přijatelnějšího. Podařilo se. A v podstatě ideálně. Práce je kousek od domova, takže ani nikam nedojíždím, v pohodě dojdu pěšky, školka je při cestě. Platově sice nic moc, ale dá se s tím vyjít. Dělám od půl osmé do čtyř, deset minut poté už vyzvedávám syna.
V podstatě si nemám na co stěžovat a jsem za tu práci velmi ráda. Od září loňského roku však řeším docela zásadní problém. Tehdy nastoupila nová vedoucí a začalo peklo. Je velmi náročná, nesmlouvavá, řekla bych jako z kamene. Striktně odděluje pracovní a soukromé záležitosti, což je samozřejmě dobře, ale myslím, že trocha lidského pochopení ještě nikdy nikomu neuškodila.
A mně začaly problémy. Před tím šéfoval muž, který odešel do důchodu. Byl její pravý opak. Když jsem potřebovala zůstat s nemocným synem doma, nikdy kolem toho nedělal žádné problémy. Práci, kterou jsem mohla udělat z domova, jsem si vzala s sebou. Nikdy jsem toho nezneužívala, opravdu jsem doma zůstávala, jen když nebylo vyhnutí.
Nová šéfová má na věc jiný názor. Nosit si práci domů mi zakázala a pokaždé, když syn onemocní, je nesmírně naštvaná a stále se to stupňuje. Momentálně prožíváme doslova peklo. Syn je alergik a právě nyní je období, kdy je na tom úplně nejhůř. Jsem s ním doma už dva týdny a ještě minimálně další dva budu. Je to pro mne hrozné nejenom z finančního hlediska, ale i kvůli atmosféře v práci. Vedoucí mi denně volá a ptá se, kdy už míním přijít, naposledy mi řekla, že takhle to nejde a že bych si měla hledat jiné místo. Nebo si zařídit v době nemoci hlídání.
To ale pro mne nepřipadá v úvahu. Nevydělám tolik, abych mohla někoho platit. Rodiče bydlí daleko a navíc oba chodí ještě do práce, otec o syna nejeví zájem, má svou novou rodinu a platí mi jen alimenty, které nejsou nijak vysoké.
Připadám si jako v pasti. Práci potřebuji, ale zároveň musím zůstat doma s malým dítětem, když onemocní. Jak mi šéfová řekla, to je můj problém, ona mi ho řešit nebude. Když nabídnu, že co půjde, udělám z domova, tak to odmítne s tím, že něco takového zavádět nebude, protože by toho mohli lidi zneužívat.
Jsem v koncích. Strašně by mne zajímalo, jak to mají zařízené jiné mladé maminky s malými dětmi. Možná mne některá z vás svou zkušeností poradí, jak bych mohla svou situaci vyřešit.
19.5.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem zaměstnaná samoživitelka. Mám se oběsit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
orinka: navíc jsem neměla žádnou podporu, nic, takže tím , že jsem se stala ženou v domácnosti se pro mě nic nezměnilo, jj, vlastně jo, nemůžu dát děti do školky na 8 h,ale pouze na 4h,a le to mi vůbec nevadí
A já věřím, že jednou tu práci najdu. Bude to třeba za měsíc, nebo za rok, protože tady na mostecku je to velká bída.
Ale pracovat určitě chci, mám pocit seberalizace, začla jsme aspon chodi na jazyky a na různé kurzy. Doma mě to moc nebaví,ale bohužel když jsou dvojčatům 4 roky a mají obě rozhozenou imunitu, tak jsou marod v podstatě pořád
orionka: očr už vycházi na stejno s neschopenkou... první 3 dny zdarma
orinka: sociální pojištění za tebe pracák neplatí, zdravotní pojištění za mě platí pojištovna, neb mám tři nezaopatřené děti do 15 let
A doba strávená na pracovním úřadě se nezapočítává ani do důchodu. Já si stále práci hledám,ale tak nějak víc v klidu než když jsem byla na pracáku, tam mi stále nutily tu práci na tři směny nebo nepřetržitý provoz, nebo se divily, že nechci dojíždět, když nabízejí minimální plat atd. Manžel za mě nic plati nemusí.
orinka: za matky s detma do sedmi let hradi zdravotni pojisteni stat, tak se tam treba kat vejde...navic nejde byt registrovana do nekonecna, ze 
kat: a proč nejsi registrovaná na pracáku??
Vždyť by za tebe zaplatil sociální i zdravotní pojištění, takto to musí hradit manžel. A roky, které nejsi zaregistrovaná, ti budou chybět do důchodu.
Juana: ošetřování člena rodiny je výhodnější, než neschopenka, kdy jsou první tři dny nemoci zadarmo. V prvním případě se hradí každý den.
Já ti neporadím, kvůli marodění dětí, jsem přišla o dvě práce Ne že by byly ty práce nějak skvělé,ale člověk má pocit seberealizace. Nakonec jsem doma, nejsem ani vedená na pracáku, jsem prostě v domácnosti. Ale naštěstí (klepu na dřevo) mám muže, který nás uživí.
takže radu nemám žádnou, jen jsem na vlastní kůži pocítila, jak zaměstnavateli vadí, kyž jsou v domácnosti malé děti a není důchodová babička
Kassy: souhlas, tatínek by se měl taky snažit, i kdyby to měl dostat přidělené soudně. 
Ad práce doma - podle mých zkušeností není zas tolik činností, které je možno dělat doma. Nebo jen v omezeném rozsahu, což zaměstnavatele taky nepotěší. Sama jsem nic takového řešit nemusela, když byli potomci ve školkovém věku, tak jsem pracovala na směny v nepřetržitém provozu, a šlo to. Nemocní byli jestli jednou do roka, tak je to hodně. Prostě jsem měla asi kliku, no. 
Juana: ošetřování člena rodiny je placené částečně, záleží na době. Každopádně je s tím jistá administrativa navíc pro firmu, a tu práci taky musí někdo udělat, a vypadnout na měsíc je fakt moc.
Jinak na otce bych asi zkusila zatlačit tím, že pokud přijdeš o práci kvůli hlídání společného dítěte, budeš u soudu požadovat výživné i na sebe. To do několika let po rozvodu můžeš pokud se nemýlím.
Já bych preventivně začala hledat jiné zaměstnání, třeba se podaří najít ještě lepší, kde navíc bude rozumný šéf.
Co se týče práce z domova, asi bych se zkusila šéfové zeptat, proč by to najednou měli lidi zneužívat, když pod minulým šéfem to fungovalo bez problému. Nevím, jakou máte strukturu vedení, ale možná by pomohlo promluvit si s ještě vyšším vedením.
Obecně nějak nechápu, proč tolik zaměstnavatelů trvá na tom, že lidi musí sedět v kanceláři, když mají práci, kterou lze bez problému dělat z domova
Jinak bych teda trvala na zapojení otce, že "nemá zájem"? Tak si neměl díte pořizovat. Buď ať se s tebou střídá v hlídání nebo ať ti někoho zaplatí. A když by bylo úplně nejhůř, nevydržel by syn třeba půl dne sám? Já jsem to v pěti letech běžně zvládala, ale vím, že dneska se to bere jinak. Že bys třeba šla do práce na půl dne a půl dne byla doma. Nebo pokud máš práci kousek to prostě během dne nějak prostřídala, třeba ho chodila po hodině kontrolovat. Taky samozřejmě záleží na tom, co mu přesně je, jestli hrozí nějaký záchvat nebo něco, kde by byl potřeba okamžitý zásah...
Ošetřování člena rodiny je placené, nebo neplacené? Nevím to, nikdy jsem to nevyužila, protože pracuju v rodinné firmě. Ale mám tušení, že je to neplacené, takže si myslím, že paní na hlídání, byť placená, by byla řešení.
.JPG)
Mno - z lidského hlediska to chápu, ale vedoucí je holt placená za to, že bude firma šlapat. Na lidi musí být člověk metr, protože pak by si každý dělal, co se mu zlíbí...
Viz nedávno tu byl článek - jak si vedoucí stěžovala, že vychází vstříc a mladá kolegyně s dítětem toho zneužívala...
Takže zkus zapojit tatínka, babičky, tetičky, hlavně vydrž, možná už bys tak dobrou práci nenašla.
otec dítěte by se měl podílet na výchově taky. Chápu, že si žije svůj život, ale v takové situaci bych na něj tlačila, aby přispíval finančně tak, že si budeš moci dovolit placené hlídání. Jinak hrozí, že o práci přijdeš a bude ho to stát mnohem víc.
Kdybychom se chovali jako lidé, ubylo by na světě mnoho potíží, trápení a zbytečného stressu. Poradit neumím, jen říkám, že na každého jednou dojde.
