Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Je docela rozdíl přestěhovat se na ves a přestěhovat se do satelitu, ačkoli třeba se službami to na prvnípohled bude stejné. Ve vsi ale budou nejspíš lepší.
A velmi záleží, jaká je tam doprava, k nám do vsi jezdí každo půlhodinu vlak a to i večer, čili to problém není ani pro děti.

Můj bratr je v satelitu spokojený, jeho kluci ne. Cesta domů z jakékoliv večerní akce (a že ti hoši kolem 20 let jich mají hodně) je problém. Autem to znamená hledat nebo draze platit v Praze parkování a nedat si ani skleničku. 20 km taxíkem je pro mlaďochy značná suma. Takže uvažují, že by si v Praze našli něco na přespávání, protože teď mají brigádu a končí po půlnoci a to už je problém, zvlášť když oba rodiče dojíždějí do práce autem a potřebují ho denně. Navíc denně ztrácejí jen cestováním do školy minimálně dvě hodiny.
My jsme bydleli na vesnici a dcera cestovala do gymnázia denně 20 km, musela jednou přestupovat a čekat na další spoj 20 minut. Dětská pohotovost byla nejdřív 15 km, teď už je úplně zrušená. V té době byl pro mě velký problém dovézt malé dítě v zimě s průjmem a horečkou k lékaři (bylo zcela jisté, že "nevydrží" a cestovat v mrazu a čekat na přestup bylo nepředstavitelné). Naštěstí nám soused půjčil auto.
Problém byl i s veškerou zájmovou činností, bez auta se to nedalo zvládnout a i tak to šlo jen proto, že jsem překládala doma.
Na vesnici bych se klidně vrátila - ale až v důchodu, nebo pokud bych zas mohla pracovat doma (děti už jsou velké). Do satelitu bych si to asi hodně rozmýšlela.

Ono strašně záleží, kde ten satelit je. Tady u nás (žiju v malém městě 17 km od Černého Mostu) jsou na okraji taky satelity, a co vím od známých, kteří tam žijí, tak jsou většinou docela spokojení. Do Prahy od nás jezdí vlak (rozhodně mi vlakové spojení přijde lepší než závislost na autobusu nebo dokonce jen na autě), máme tady dvě školy (ano, ze satelitu to je tak dvacetiminutové loudání, ale to najdeš i v Praze), školky, bazén, když nechci, a že nechci dost často , tak krom pár úřadů do Prahy fakt nemusím.
Pravda ale je, že si neumím představit, že bych měla žít v satelitu na kraji vesničky, která na začátku měla třicet čísel popisných a najednou má 3 tisíce obyvatel, to musí být masakr po všech stránkách - nebude tam školka, škola, s dopravou to bude ouvej, a závislost na autě bude jasná.
Takže moje "rada" - když hledat domek mimo Prahu (a já tak žiju 4 roky a jsem tady fakt šťastná), tak hledat někde, odkud se ty paty dají nevytahovat a odkud se do práce dostaneš i jinak, než jen autem.
Ale ještě předtím, než se budete rozhodovat, jestli mimo Prahu, tak se zamyslete, jestli jste domkový typ, ono totiž bydlet v bytě a bydlet v domě je rozdíl, ať jde o starosti o dům, o zahradu, ale taky o rajzování po světě a tak. Dům, i když bude nový, schramstne spoustu peněz, rozhodně víc, než panelák, ale musí ti to stát za to, že kvůli tomu něco oželíš. Pokud budeš otrávená, že nemáš hotovou zahradu, ale - nebudeš mít na zahradníka a nebudeš chtít si tu zahradu udělat sama (mám takovou kamarádku), je ti jakékoli bydlení v domku k ničemu...

My jsme před 2 roky utekli za paneláku na vesnici 30 km od Prahy - pár nových domečků na kraji normální malé vesnice - žádný satelit. Není to špatné, ale z té Prahy to byl opravdu velký skok.
pro mě by možá býval byl přijatelnější nějaký ten satelit poblíž civilizace, i když souhlasím, že je to takové "sídliště naležato"

jenže na opravdovém sídlišti, jsou bezdomovci, feťáci (jehly přímo u strojovny našeho výtahu), začali se tam houfně stěhovat Vietnamci a Ukrajinci, každý kousek trávníků byl neskutečně pos****, protože tam byl na malou plochu obrovský počet psů.

taky čtu, že chcete děti - a v paneláku každou chvíli někdo předělává byt a dělá strašnej rámus a i když to není přímo vedle, tak se to strašlivě nese po celém domě

Takže ten panelák vážně nedoporučuju.

Taky jsem se přestěhovala z Prahy na vesnici. Nelituju toho, ale je pravda, že nedostupnost služeb, denní "zabití" alespoň třech hodin cestou do práce a domů, absence kulturního vyžití, absence lékařů a dalších věcí, které jsem v Praze považovala za přiozené a automatické, mě někdy dost ničí. Zas mě ale nabíjí jiné věci, ten klid, vlastní bydlení, letní noci na zahradě a podobně. Za to, co obětuješ, to prostě vyžaduje nějakou kompenzaci a pak je jen na pocitech toho konkrítního jedince, jestli ji v tom najde nebo ne. Jestli v tom vidíš víc negativm, než pozotov, tak nemá cenu do toho jít. (Ostatně, do satelitu bych asi taky nešla, mě to připadá jako spartakiáda, shluk stejných baráčků jak přes kopírák, všichni si koukají do oken, a co jsem měla možnost jeden dům vidět, tak to nemělo ani pořádný základy, nemělo to sklep, půdu... jen jakoby čtyři postavený stěny. Měla jsem pocit, že první vítr to položí na lopatky)

Tak jestli se mohu přidat - my jsme opustili ruch velkoměsta i s rodinou před 18 lety a za žádnou cenu bychom už zpět nechtěli, i když to bydlení "venku" má pochopitelně své problémy. Ostatně jako všechno, že... Je to otázka preferencí - na jedné straně je tam horší (nebo žádná...) síť služeb, závislost na vlastním autě, nebo (nedejbože ) vlaku, nulový výběr školních zařízení a tím také aktivit pro děti, plné koše sousedské závisti (bohužel, je to stále stejné, ne-li horší ), na straně druhé možnost bezpečného výběhu zjm. pro menší děti, relativní klid v okolí domu, možnost lepšího uspořádání bydlení (více prostoru pro všechny), prostor pro aktivity na zahradě a kolem domu, škola většinou u nosu, atd. Jistě by se toho na obě strany dalo vyjmenovat mnohem více.

Takže za mne - určitě bych hlasoval pro bydlení venku, ale zachovat pokud možno dostupnost nějakého většího města (cca do 20 km). Jinou otázkou je vlastní satelitní městečko - s tím zkušenost nemám, ale v podstatě souhlasím s názorem, že je to ne zcela domyšlený projekt a asi bych preferoval domek někde na okraji běžné obce, která je přeci jen alespoň základně vybavená na běžné potřeby. Satelit je prakticky "gheto" pro majetné, moc se mi líbí pojem "panelák na ležato", to je naprosto přesný a plně odpovídající termínus technicus !!!

vsechno ma svoje. Ja bych do satelitunechtela to dam radeji stejne penize za byt v novostavbe, na dohled od centra a kousek o metra.. asi jsem magor
ted bydlim sice na sidlisti, ale pres ulici ma velky park a s pesnama muzu nachodit kazde rano kilometr aniz by dostali vodit, navic je to 2 minuty pesky od metra..nemenila bych ani za nic.. sice se koukame po vetsim byte, ale chceme ve stejne lokalite

orinka: souhlas. Když už vlastní domek, tak někde na vesnici a ne v satelitu. Jeden máme "kousek za humnama" a je to děs. První domky nejsou ani dostavěný a už přes silnici staví další, hned vedle je výkupna šrotu, takže okolí nic moc. Já chápu, že jsou domečky na pohled krásný, nový, ale mám dojem, že tyhle rychlokvašky budou kvalitou trochu jinde a investované peníze se už, v případě prodeje, prostě nevrátí.

v panelaku jsem chvilku bydlela, se satelitem zkusenosti nemam. ale podle me je to opravdu jen panelak nalezato. domky casto byvajinalepene jeden na druhem, o zahradce prakticky nemuze byt rec, je to jen par metru a ze vsech stran sousedi (treba je to nekde jinak) Dum vypada prakticky stejne jako byt, zvenku se vchazi rovnou do obytnych mistnosti, neni tam zadny "filtr" kde odlozit spinave veci, kolo atd.
jako nejpodstatnejsi namitka mi ovsem pripada, ze v satelitu naprosto chybi socialni kontakty, lidi se tam jezdi jenom vyspat a kdyz jednou prijedou domu, tak tam musi zustat, protoze neni kam jinam by sli. lide tam jenom BYDLI , ne ZIJI, jestli mi rozumite.
a cena ej srovntelne jen zdanlive. penize za provoz druheho auta mesicni naklady na bydleni pekne prodrazi.

Satelit je podle mě gheto. Nechtěla bych tam bydlit, je to odlidštěné, jen nahloučené baráky bez služeb, jak člověk nemá auto, je vyřízený. Daleko lepší je domek na venkově, když už. O satelitech už bylo napsáno tolik negativního, že se mi nechce přidávat další a manželovi se upřímně divím. Ať si napřed něco zjistí a určitě ho to přejde.

Bydlíme taky v podobném satelitu,ale u Č.Budějovic.Jsme tu třetí rok. Jezdí sem městská doprava,tak není problém jezdit do práce i na směny a o víkendech. Nákupy děláme velké podle potřeby a vše cpeme do mrazáku. Sousedy máme velmi přátelské,kousek do lesa. Myslím,že tolik neutratím,protože necourám po obchodech denně,tak nekoupím různý blbosti,co bych jinak nekoupila. A pořídili jsme si.S tím by v paneláku byly problémy.
No, jediný "problém" je zahrádka. Ale propadla jsem jí. Zatím není úplně hotová,ale nejhorší mám za sebou.

to je těžká rada, já jsem vypadla z paneláku a bydlím na okraji města v rodinném domku, kde je klid, kousek řeka a neměnila bych. Je pravda, že město mám 3 kilometry od domku, takže to není tak daleko, ale v paneláku bych děti nechtěla vychovávat. Možná je to tím, že jsem typ spíš pro domek v klidu než do hlučného města. Ve městě jsem ráda, ale taky ráda vypadnu domů do klidu a pohody. Neumím si přestavit být celý den v práci, ve městě a pak zapadnout do paneláku, kde je pořád nějaký hluk a v tomto prostředi mít dítě. Všichno má své výhody a nevýhody, ale věř, že až budeš starší, tak se ti ten panelák bude zajídat. Já jsem v něm bydlela 10 let a už by mě tam nikdo nikdo nedostal.

já jsem holka z města (100 000 obyvatel), ale na rok mě vítr zavál na vesnici, kde do města se jelo 20min, pošta byla 3km ve vedlejší vesnici, nákupy jen ve městě a do práce 40min autem, hodinu vlakem..nejdřív jsem myslela, že to nepřežiju, ale pak se mi tam strašně zalíbilo a když jsme se s přítele nakonec rozešli(našel si bokovku) a já se stěhovala zpět do svého bytu ve městě, byla jsem neštastná..chybí mi vesnice, ti lidi, se kterými jsem se seznámila, vesnické zábavy a ta příroda..chybí mi to moc.zvykám si pomalu na město, ale to, jak jsem si popíjela kávičku na zahrádce, to, jak jsem si šla utrhnout jablko, hrušku, švestku, jahodu přímo ze zahrádky..chybí mi to.ale je pravda, že je na baráku opravdu hodně práce ve srovnání s bytem.

caira, Juli: no jo holky, ale mezi vesnicí a satelitem je obrovský rozdíl, to není jen o službách. U nás satelit znamená, že na každé cestě je cedule nevstupovat soukromý pozemek, nejsou tu zvířátka, kromě psů, je tu poměrně jednotné věkové rozpětí lidí (ráno většina odjede a vrací se večer) takže tady přes den nepotkáš nikoho, nikdo Ti neprodá vajíčka, prostě vesnice má své klady, které, ale v satelitu chybí (lezení přes plot, chození na jabka, bezstarostné běhání po okolí). Já jsem městská holka a nakonec bydlíme v domku na kraji města ve staré zástavbě i ten les máme za domem, satelit jsme vzdali. Ono v satelitu nevíš dne kdy Ti les vykácí a postaví další dvě řady domků.

Poměrně dobrá dostupnost do hlavního města spočívá v každodenních kolonách na výpadovkách, táhnoucích se celé kilometry, jelikož poměrně dost lidí se nachytalo právě na to, že je tam relativní klid a do Prahy blízko. Taková každodenní dvouhodinová cesta do práce, která má ve skutečnosti JEN 20 km, ta zničí nervy i největšímu flegmatikovi.
Kdyby si to manžel na týden zkusil, měl by jasno.