Jsem zaměstnaná samoživitelka. Mám se oběsit?
Mám pětiletého syna, o kterého se starám sama. Jsem zaměstnaná a mám čím dál tím větší problémy v práci. Je mi jasné, že mi je nikdo z vás nevyřeší, ale chtěla bych se zeptat ostatních žen v podobné situaci (a nemusí být samoživitelky), jak řeší případné nemoci svých dětí. U mne je to totiž velký problém.
Manžel odešel za voláním svého srdce, když byly synovi tři roky. Zrovna mi končila mateřská, malý šel do školky a já do práce. Na své původní místo jsem nastoupit nemohla vzhledem ke směnnému provozu, hledala jsem tedy něco přijatelnějšího. Podařilo se. A v podstatě ideálně. Práce je kousek od domova, takže ani nikam nedojíždím, v pohodě dojdu pěšky, školka je při cestě. Platově sice nic moc, ale dá se s tím vyjít. Dělám od půl osmé do čtyř, deset minut poté už vyzvedávám syna.
V podstatě si nemám na co stěžovat a jsem za tu práci velmi ráda. Od září loňského roku však řeším docela zásadní problém. Tehdy nastoupila nová vedoucí a začalo peklo. Je velmi náročná, nesmlouvavá, řekla bych jako z kamene. Striktně odděluje pracovní a soukromé záležitosti, což je samozřejmě dobře, ale myslím, že trocha lidského pochopení ještě nikdy nikomu neuškodila.
A mně začaly problémy. Před tím šéfoval muž, který odešel do důchodu. Byl její pravý opak. Když jsem potřebovala zůstat s nemocným synem doma, nikdy kolem toho nedělal žádné problémy. Práci, kterou jsem mohla udělat z domova, jsem si vzala s sebou. Nikdy jsem toho nezneužívala, opravdu jsem doma zůstávala, jen když nebylo vyhnutí.
Nová šéfová má na věc jiný názor. Nosit si práci domů mi zakázala a pokaždé, když syn onemocní, je nesmírně naštvaná a stále se to stupňuje. Momentálně prožíváme doslova peklo. Syn je alergik a právě nyní je období, kdy je na tom úplně nejhůř. Jsem s ním doma už dva týdny a ještě minimálně další dva budu. Je to pro mne hrozné nejenom z finančního hlediska, ale i kvůli atmosféře v práci. Vedoucí mi denně volá a ptá se, kdy už míním přijít, naposledy mi řekla, že takhle to nejde a že bych si měla hledat jiné místo. Nebo si zařídit v době nemoci hlídání.
To ale pro mne nepřipadá v úvahu. Nevydělám tolik, abych mohla někoho platit. Rodiče bydlí daleko a navíc oba chodí ještě do práce, otec o syna nejeví zájem, má svou novou rodinu a platí mi jen alimenty, které nejsou nijak vysoké.
Připadám si jako v pasti. Práci potřebuji, ale zároveň musím zůstat doma s malým dítětem, když onemocní. Jak mi šéfová řekla, to je můj problém, ona mi ho řešit nebude. Když nabídnu, že co půjde, udělám z domova, tak to odmítne s tím, že něco takového zavádět nebude, protože by toho mohli lidi zneužívat.
Jsem v koncích. Strašně by mne zajímalo, jak to mají zařízené jiné mladé maminky s malými dětmi. Možná mne některá z vás svou zkušeností poradí, jak bych mohla svou situaci vyřešit.
19.5.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem zaměstnaná samoživitelka. Mám se oběsit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
no asi bude zapotřebí poohlédnout se po jiném zaměstnání - které bude od počátku specifikované jako s možností práce doma. Ovšem upřímně - čekat že někde budou benevolentní k tomu, že jsi doma třeba měsíc v kuse....
Na tvém místě bych ještě jednou rozvážila možnosti - opravdu musí být synek doma s alergiemi MĚSÍC? Opravdu si nemůžou prarodiče vzít třeba pár dní volno a nějak nakombinovat hlídání? Případně najít nějakou důchodkyni, která by dítě hlídala nárazově jako přilepšení k důchodu (a třeba na střídačku s prarodiči) - a holt mít našetřeno na případ, že se musí zaplatit hlídací teta. Plus by si dítě občas mohl vzít i otec.
Štěstí přeje připraveným, takže se budeš muset na tyhle situace taky trochu připravit sama.
No situace to není příjemná a vidím to tak, že asi budeš muset časem jít na jiné místo, pokud se se šéfovou nějak nedohodneš. Vím to z vlastní zkušenosti - moje dcera byla jako dítě také alergik, jeden rok měla silné záněty spojivek od března do září, takže mi ve školce řekli, že jim je líto, že se jí nemohou individuálně věnovat a program s dětmi že nezvládá. Tenkrát jsem dělala v cestovní kanceláři. Nezbylo mi nic jiného než začít pracovat jako OSVČ a jít na volnou nohu.Tudíž pak bylo každému jedno, jestli mám dítě nemocné nebo ne a jak si to zařídím, práce zkrátkla musela být hotová včas. Výhodou bylo, že jsem mohla dělat z domova (překlady). Tenkrát jsem musela přeorganizovat celý můj pracovní život a zkrátka přehodit výhybku a začít dělat něco úplně jiného. Miomochodem - zůstala jsem u toho dodnes. Přeju hodně zdaru
.JPG){kind=avatar}
Šéfovou nechápu. Ta naše se nám snaží vycházet vstříc co nejvíc, kdo to zneužívá, dostane padáka, či spíš není mu prodloužena smlouva. Ale preventivně nepředpokládá, že lidi budou na její benevolenci hřešit.
