Chce bydlet v satelitu! Pomoc!
Nemůžeme se s manželem dohodnout o našem budoucím bydlení. Ráda bych znala zkušenosti zdejších čtenářek. Náš spor by se dal jednoduše nazvat byt versus satelit.
Dosud jsme bydleli v pronájmu, teď jsme se rozhodli pro hypotéku a pořízení vlastního bydlení. Až do nedávna jsme měli celkem jasno: Pořídíme si třípokojový byt v nějaké klidné lokalitě s dobrou dostupností do centra. Bydlíme v Praze.
Jenže před dvěma týdny jsme byli na návštěvě u manželových známých, kteří se přestěhovali do tzv. satelitního městečka kousek za Prahou. A můj muž se do toho doslova zamiloval. Na rozdíl ode mne. Zatímco on na tomto stylu bydlení vidí samé klady, já zas jen zápory.
Podle manžela je to ideální prostředí pro děti, které plánujeme. Čistší vzduch, klid, přitom poměrně dobrá dostupnost do hlavního města. Nevidí problém v tom pořídit dvě auta, abychom byli oba dva plně soběstační.
Pro mne to tak ideálně nevypadá. Vilky jsou sice pěkné, nové, úhledné, i okolí vypadá poměrně dobře, v blízkosti je les, nedaleko koupaliště. Na jednu stranu – co víc by si člověk mohl přát. Jenže já to vidím i z praktického hlediska, které docela dost pokulhává.
Celý ten satelit mi připadá jen jako panelák na ležato. Různě barevné domečky, zahrádky, občas bazén… do vesnice na nákup čtvrt hodiny ostrou chůzí, škola jen do páté třídy. Pošta otevřená v „úterý a v dubnu“, doktor buď v sousední vsi, nebo až v Praze.
Nezdá se mi to. Sice bychom bydleli ve svém domě, ale připadala bych si tam jako vězeň. Jakékoli služby nedostupné, všechno moc daleko. Neumím si představit, jak bych v takovém prostředí trávila mateřskou. Asi bych se brzy zbláznila.
Manžel operuje tím, že cena je prakticky stejná jako byt v Praze a měli bychom dům. Myslím, že ho hodně přesvědčil i ten známý, který tam žije a náramně si to pochvaluje. I jeho žena působila navenek spokojeně.
Jaké jsou vaše zkušenosti s bydlením takhle „stranou“, kdy člověk nemá vše potřebné hned u nosu? Možná jsem jenom zhýčkaná. Od mala jsem vyrůstala v Praze, tak mi snadná dostupnost všech služeb připadá normální a přirozená. Třeba bych si zvykla. Těžko říct, musela bych to vyzkoušet. Ale přiznávám, že ze stěhování do tohoto typu bydlení mám doslova husí kůži.
16.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 78 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce bydlet v satelitu! Pomoc!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Vyrůstala jsem v městečku, kde jsem měla vše u nosu. Školu za barákem, obchoďák 300m vedle,lékař, pošta, okresní město o 10km dál. Nyní bydlím ve vesnici, kam vede jedna silnice - slepá. Krámek žádný, o lékaři ani nemluvě a autobus tu jede dvakrát denně a přesto jsem tu spokojená. Když ten menší chodil do školky, vozila jsem ho autem, nyní chodí oba do školy, tak jezdí školním autobusem. Je pravda, že nemít dvě auta, tak je to horší, ale já jsem spokojená. Záleží opravdu jen na vás dvou jak se domluvíte. Musíte zvážit pro a proti, jaké jsou vaše priority.
.gif)
Ja vyrustala na vsi.
Takze chodit "jen do petky" v míste bydliste, je pro mne normalni. Dojizdet k lekari od malicka je pro mne normální, pošta u nás vůbec nebyla. pul hodiny do mesta je sakra luxus.
Zkus vyhrabat z knihovky Kdyz v ráji prselo, treba se Ti zivot mimo centrum zalibi. Vse má své kouzlo. A není nad to ráno vstát a jít se brouzdat rosou. A Vecer zajít na procházku do lesa.
Ve meste bych umrela.
Nemůžu mluvit z vlastní zkušenosti, ale mám kamarádku co tam bydlela. Ze začátku kdy tam bylo pár domků tak to ještě šlo. Ale postupně se to tak rozrostlo, že je to zastavěné, domky vedle sebe, a dostupnost má asi 30 minut do hlavního města. Takže ho co nejrychleji prodali a koupili si prostorný byt. Není to zrovna x-patrový panelák, ale je spokojenější. Takže moje rada: sepsat si pro a proti na papír a probrat to spolu znouvu.
