Moje děti se rvou jako koně
Mám dva syny – 12 a 11 let. Když jsem tak brzy otěhotněla po narození prvního, utěšovala jsem se alespoň tím, že k sobě budou děti mít blízko a budou si rozumět. Jak jsem se mýlila!
Sotva se ten mladší vyloupl do batolecího věku, začaly mezi oběma kluky rozbroje, které stále nabírají na intenzitě. Když byli malí, rvali se o bábovičky a autíčka, teď své potyčky okořenili o peprné nadávky, zákeřné naschvály a opravdové surovosti. Bohužel, manžel od nás odešel a jsem s nimi sama. A patrně jejich výchovu nezvládám.
Kluci se řežou a hádají takřka nepřetržitě, pomalu ani nevím, jaké to je, když na sebe promluví normálně. Jeden druhému neudělá nic dobrého, schovávají si věci do školy, hračky, mažou si vzájemně z PC různé soubory a hry. Jakoby se v tom oba dva vyžívali, udělat tomu druhému něco špatného, způsobit mu újmu.
Já jako soudce absolutně selhávám, protože jakmile začnu něco „vyšetřovat“, nemám šanci dopátrat se nějaké objektivní pravdy. Kluci mne okamžitě zahrnou svými teoriemi, přihodí, co mu ten druhý udělal, a já mám pak neodolatelnou chuť ztřískat je oba dva na jednu hromadu.
K tomu se přiznám, i když nerada a stydím se za to: chvílemi se přistihuji, že je snad až nenávidím. Nemám chvíli klidu, pořád jen poslouchám nějaký křik, řežbu, pláč. Když je vezmu na výlet nebo kamkoli ven, všude je to s nimi pro ostudu. Otravují, hádají se, kdo bude sedět u okýnka, rvou se, kdo dostane zmrzlinu jako první.
Jsem zoufalá. Jejich otec si je bere maximálně jednou za měsíc na jeden den, má novou rodinu a jeho manželka je prý špatně snáší. Ani se jí nedivím.
Akorát jsem to já, kdo je označován za neschopného, výchovně selhávajícího. Kluky k sobě na víkend nechtějí ani prarodiče, protože jsou na ně prý příliš divocí. Do školy chodím minimálně jednou měsíčně na koberec a poslouchám, jak jsou mí synové nezvladatelní. Jediné, v čem mají plusové body je prospěch – oba dva se dobře učí.
Mimoškolní činnosti taky skončily fiaskem. Staršího z fotbalového kroužku vyhodili, protože terorizoval ostatní spoluhráče a mladší to má v basketbalovém družstvu momentálně taky nahnuté.
Kde se stala chyba? Jsem na vině já, nebo je to v nich? Někdy mám pocit, jako bych porodila dvě monstra. Poradí mi někdo, jak se dají takovéhle nezvladatelné děti zkrotit?
10.6.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje děti se rvou jako koně
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Viv :o): no v tom povahovem nesednuti si taky hodne bude.. ja od malicka rebel, co chce vsechno zkusit a hlavne "nedrzet hubu a krok".. on vecnej nervak, zalobnicek, melancholik,co hleda, kdo muze za to, ze je na nej ten svet zlej... no ja a tihle lidi.. to proste neslo nikdy dohromady
Stanik: a taky nase mama rikavala... ja to nechapu... kdyz se vrati ta starsi ze skoly, tak si padnou do naruce a do peti minut se najednou perou... 
Stanik: ja jsem taky nekdy schytala neco jako ta starsi (jsme o 7 let) a prislo mi to tenkrat nespravedlivy... na druhou stranu jsem ji to nechala nekdy taky pekne sezrat a kdyz si na to vzpomenu, stydim se 
Ale je fakt, ze dneska na sebe nedame dopustit a porad rikam, ze nejlepsi co kdy nasi pro me mohli udelat byla moje segra 
Neumim si predstavit, ze bych ji nemela... proste dneska si rozumime a jsme si blizke... proto si myslim, ze u vas je to spis, ze jste si nesedli povahove... a rodice tomu jeste asi dopomohli... starsi to maj vseobecne v necem tezsi... 
Ale co se tyce kolektivni viny, tak jsme se pak jednak vzajemne hlidaly (co blbnes, dostaneme...) a taky jsme nekdy byly spiklenci proti rodicum (kdyz uz se stalo, pojdme to nejak napravit, abychom nedostaly...) Popr pri kolektivni vine jedna na druhou koukla pohledem - vidis to, ty jsi ale blbaaaa
.jpg)
já mám pak neodolatelnou chuť ztřískat je oba dva na jednu hromadu.
............asi by to neškodilo. A taky bych jim oběma milý počítač zatrhla, dokud nebudou normální - alespoň by si nevymazali soubory
Viv :o): ja se ho snazila ingnorovat.. no bohuzel se nedalo... a pak se prave uplatnovalo.. starsi rozumejsi a princip kolektivni viny...tak spis tak...dnes je z nej klasickej mamanek
Nevím, jestli to autorku potěší, ale mám s tím zkušenost. Mám dva syny také se zhruba ročním odstupem a na tento věk si matně vzpomínám. Chodili jsme na vycházky tak, že jeden šel po levém chodníku a druhý po pravém chodníku. Taková to byla nenávist. Dnes je jim 30 a jeden za druhého by dal ruku do ohně.
rychlonožka: Jako bych viděla sebe a tu nejstarší.....popsala jsi to tak, jak se to snažím u nás dělat......i když ještě s těma "brigoškama".....ale takhle to u nás taky je-nepomůžeš, nebudeš mít nic.....prostě NĚCO ZA NĚCO!!!!!
5. soudce jim nedělej.Pokud jsi u toho nebyla, nikdy nemůžeš být objektivní, spravedlivá. Pouze klidně konstatuj...FAJN, RVETE SE O HRAČKY, ASPOŇ VÍM, ŽE JE NEMÁM KUPOVAT.
6. co se týče výletů a toho, kdo dostane první zmrzlinu - to si snad děláš legraci? Jaké výlety, jaká zmrzlina, když se ti kluci chovají tak hrozně?
7. na závěr Ti mohu říct jen jedno: utahej je. Tak, až nebudou mít sílu se po večerech rvát a zalezou do kanafasu s pocitem štěstí, že můžou spát. Klidně i za cenu toho, že jim budeš lhát. Řekni jim třeba, že Ti načas snížili plat a že si musíš přivydělat a oni Ti musejí pomoct. Roznášej s nimi letáky, čisti s nimi les, smluv se na zemědělskou brigádu u známých, kteří nezvládají svůj sad...jasně, že děti legálně pracovat nesmějí...ale pomáhat mamince by snad měly....Ti Tví kluci mají příliš energie na zlobení....a ty ji musíš přesměrovat užitečným způsobem! Že Ti na to neskočej? Dej jim párkrát k večeři chleba s máslem a k obědu loupané brambory....Jestli je totiž nesrovnáš už teď, totálně Ti přerostou přes hlavu a budou si za pár let dělat, co budou chtít! To teprve něco zažiješ, až se budeš klepat strachy celou noc, kde proboha jsou...
.gif)
maminka se potrebuje naucit par vychovnych metod a dodrzovat je. si ji dovedu predstavit jak stoji nestastna, s pokleslyma ramenama, zatimco kluci se mydli a nadavaji si. bohuzel klukum musi ukazat autoritu, ale musi byt u toho spravedliva, prisna, laskava, a dat jim zaroven s tim vsim lasku. me se zda, ze kluci asi ani nevi co to je mam te rad od rodice ci pribuzenstva, protoze jim cela rodina ukazujejak jim jdou jim na nervy (tudiz kluci jsou ochuzeni o lasku)... ja bych zacala tim, ze bych jednoho poslala k rodicum a ukazala lasku tomu kdo by zustal doma... a taky bych si s nim pohovorila "do duse" a nastolila pravidla... pak bych si vzala to parady toho druheho stejnym stylem...
pokazde kdyz ze zacnou rvat, tak okamzite v prvnich minutach bych je rozsadila a rekla jim velmi duraznym hlasem - "me se nelibi, jak se k sobe chovate. tohle to se nedela. to nepridava na lasce v rodine. problemy se mohou vyresit klidnymi slovy." - proste maminka musi ukazat klukum JAK se umet domluvit a JAK byt k sobe spravedlivy... coz se mi zda, ze ona tomu nechava volny prubeh... kluci jsou jeste dost mali na to aby si umeli mezi sebou vyresit problemy - nekdo je to musi naucit, nebo aspon ukazat - jinak porostou jak diva zver a budou se domahat veci, jak se domahaji jeden od druheho take od okoli, protoze si budou myslet, ze to tak ma byt (oni si to uz asi tak mysli), a protoze jim nikdo neukazal, ze to jde i jinak a ze ostatni maji narok na nesouhlas a take ze ne vzdy bude po jejich.
Stanik: a co se tyce do mluveni deti, at uz o tom jestli je mit nebo nemit, popr. do poctu a pohlavi deti, tak do toho nemaj pravo mluvit zadni rodice, ani ti kteri byli ke svym detem spravedlivy atd.... je to vec jen daneho paru...
1. kluci potřebují jasné mantinely.Asi jsi jim je nedala. jako Ty máš svoje povinnosti doma, musejí je mít o oni. Po týdnu, po měsíci, na střídačku. Nebudou-li je plnit, s klidem je nech bez večeře a řekni...MUSELA JSEM ZA VÁS VYNÉST KOŠ, UMÝT NÁDOBÍ...atd...JÁ TO SAMA VŠECHNO NESTÍHÁM.
2. pokud o ně nestojí prarodiče ani otec /docela je to pochopitelné/ MUSÍŠ SI NAJÍT JINÝ ZPŮSOB, JAK SI OD NICH ODPOČINOUT. V létě tábor, i kdybyste na jídle ušetřit měli. Ty sama si jdi jeden dva večery někam-kamkoli, aby ses jich na chvilku zbavila. pokud se budou ptát, kam jdeš, řekni jim, že chodíš cvičit, plavat...atd....PROTOŽE JSI UŠETŘILA PENÍZE ZA JEJICH KROUZŽKY, KDE SE ONI NEUMĚJÍ CHOVAT.
3. rvou-i se o internet, prostě ho odhlaš. Jistě se bez něj obejdete. Pokud ne, přestěhuj celé zařízení do svého pokoje a zamykej si ho. Vyřešila jsem to podobně se svým dospělým synem, který u něj věčně seděl, při poloviční platbě měl řeči, stahoval si kde co a ve finále mi nepřispěl na opravu, ač na to měl. Bedna byla moje, i oželela jsem za cenu klidu jeho peníz...Můžu Ti říct...ZÍRAL.
4.co se týče školy, mohu Ti poradit jenom jedno: nenervuj se. Klidně řekni učiteli na jeho stížnosti jediné: ať syny potrestají dle uvážení. za trojku z mravů buď ráda: ušetříš za dárek k svátku, narozkám a lépe, když se pánové vzpamatují teď, než v patnácti. To už byste s nimi zase hůř zápolili.
Stanik: milovat sourozence nemusis, jen by meli mezi sebou sourozenci dodrzovat alespon zasady slusneho chovani... milovat nekoho se naridit neda, ale slusne se chovat, to je otazka vule, takze jestli po tobe rodice chteli abys ho milovala a nepochopili, ze to se naridit neda, je to jejich omyl, ne tvuj... ale podle toho co tady rikas si myslim, ze at uz by rodice delali co by delali, tak jste si s brachou proste povahove nesedli a nikdo by s tim nic asi nenadelal... i to se stava...
Grainne: ano dobra.. ale pak nemaji narok remcat, kdyz deti nechteji jim poriditi vnoucata... neb po povinnem milovani sourozence, uz nemaji na maly haranty naladu
.gif)
Stanik: ono je prostě třeba respektovat právo rodičů na přežití, pokud možno ve zdraví a bez péče psychiatra.
Vřelá sourozenecká láska buď je, nebo není, to se nedá nařídit, vychovat, vyrespektovat - nic, jediným cílem v takovém případě je to, co já nazývám ozbrojeným příměřím.
Rodič má právo to prosazovat a to i nepopulárními metodami.
Grainne: no hele... ja uz kdyz se me ptali, jak se tesim na brasku /sestricku ( tehdy neexstovalo, ze rodice vedeli predem pohlavi) , jsme odpovidala vubec... a dalsi kroky ve stylu, jak pise svenofnine moji vrelou sourozeneckou lasku teda nevzbudili... dneska uz to celkem jde.. ale jen proto,ze jsme od sebe daleko a vidime se jednou za cas
