Má sestra je nesamostatná hysterka
Jsem vdaná, za pár týdnů očekávám narození mého prvního dítěte. Jsem už doslova „na rozsypání“, termín porodu mám 2. ledna. Sotva se valím, otékají mi nohy, bolí mne záda, připadám si jako funící lokomotiva. Jak jsem se dřív porodu bála, tak teď už se těším, až to na mě konečně přijde a bude to za mnou.
Mám starší sestru, která je u od dětství takový ten „hroutící se typ“. Ze všeho je na prášky, každá maličkost ji neskutečně rozhodí, migrénu má častěji než menstruaci. Myslím, že tento její životní postoj je z velké míry zapříčiněn i tím, že jí to rodiče od malička baštili a jednali s ní jako bavlnce. Stačilo, aby Kamilka zafňukala a už bylo kolem ní rušno a všichni se strachovali, co jí je. Pravda, jako malá prý prodělala těžký zápal mozkových blan, asi proto k ní pak měli všichni tak přehnané ohledy.
A pokračuje to i v její dospělosti, dokonce i nyní, kdy má sama dvě děti. Je neuvěřitelná. Svou vlastní osobou dokáže zaměstnat všechny kolem sebe. Neustále vyžaduje zvláštní ohledy, pomoc, podporu, pochopení, litování. Obdivuji jejího manžela, podle mě musí mít svatozář, jinak to není možné.
Když byla na mateřské, hroutila se, nic nestíhala, máma jí chodila pomáhat s úklidem, nosila navařené kastróly s jídlem, žehlila prádlo, téměř každý víkend hlídala děti. Mne ségra pasovala do role tetičky na telefonu a volala mi několikrát v týdnu, dožadovala se návštěv, při kterých mi pak vykecávala díru do hlavy nekonečným stěžováním a pláčem nad pitomostmi. Když jsem se vdala a otěhotněla, začala jsem návštěvy u ní omezovat, už mne to příliš vyčerpávalo. Z toho je ona opět na prášky, vyčítá mi, že o ni nemám zájem, že jsem se od ní odtáhla. Nikdy ji nenapadlo se třeba alespoň jednou zeptat, jak se mám já, co naše budoucí miminko. Pořád má v hlavě jen samu sebe: Já, já, já.
Jako zaměstnaná matka dvou dětí, je v současné době patřičně utahaná, takže doslova zaúkolovala mámu upečením cukroví a také před ní sehrála srdceryvnou migrénovou scénu, jejímž výsledkem bylo, že se maminka nabídla, že jí přijde pomoci s předvánočním úklidem. Strašně mne to naštvalo, sestře jsem od plic řekla, že by se měla stydět takhle zneužívat vlastní mámu. Nikam to nevedlo, opět jsem jako odpověď vyslechla jen samé nešťastné a bolestínské nářky.
A teď k jádru věci. Jak jsem psala v úvodu, jsem v poslední fázi těhotenství. Vše mám pro miminko připravené, byt vymalovaný, na úklid po malování manžel zavolal firmu. Zlehounka se chystám na Vánoce, nic nehrotím, hlavně se snažím dost odpočívat. A sestra teď za mnou přišla s prosbou, zda bych jí mezi svátky o vánočních prázdninách nemohla pohlídat děti (kluci 7 a 9 let), že jí nevyšla dovolená, ani jejímu manželovi, naši jdou taky do práce a ona nemá kluky kam dát. A že by tedy mohli být u nás, když jsem už doma na mateřské.
Představila jsem si, jak mi tady (když odhlédnu od mého stavu) řádí dva neskuteční raubíři, což synovci skutečně jsou, a dělají mi z mého, pro miminko přichystaného, bytu jeden velký binec. Křik, hádání, praní (tohle všechno je u nich na denním pořádku), dloubání v jídle, neposlouchání. A do toho já, doslova pár dní před porodem.
Ke zvážení odpovědi mi postačila ani ne minuta. Odmítla jsem. A tím jsem udělala něco zcela neslýchaného. Sestra na mne zůstala naprosto nevěřícně zírat, vyloženě nechápala. Naštěstí byl u toho i můj manžel, který má slova potvrdil a dal důrazně najevo, že v tuto chvíli jsem přednější já a naše miminko než její problémy s umístěním dětí.
Sestra odešla naštvaná a otřesená. Hned si stěžovala mamince, která mi okamžitě volala a snažila se mne přemluvit, abych si k sobě kluky vzala, že prý jde jen o čtyři dny. Byla jsem pevná a neoblomná jako skála. Moc mne zamrzelo, že mi pak mamka vyčetla necitlivost a neochotu a zavěsila mi telefon.
A tak máme v rodině takhle těsně před Vánocemi docela dusno. Je mi z toho moc smutno, nikomu jsem nic neudělala a cítím se jako černá ovce. Ani se mi nechce jít na sváteční oběd, u kterého se na Štěpána vždycky všichni scházíme. Manžel stojí pevně za mnou, navrhl, že ten oběd odpískáme, můžu se v nejhorším vymluvit, že mi není dobře.
Mrzí mne, k čemu došlo, ale skutečně se necítím vinna. Ráda bych jim všem vysvětlila, že už je nejvyšší čas, aby se sestra začala chovat jako dospělá a přestala nás všechny kolem citově vydírat a zaměstnávat. Byla bych ráda, kdyby to pochopila alespoň maminka. Její přístup mne mrzí hodně. Myslíte, že je ještě šance, že se setra změní a naše rodinné vztahy začnou být konečně normální bez toho, aby ona byla středem vesmíru?
15.12.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Má sestra je nesamostatná hysterka
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Stanik: Ono to moc jinak nejde, každé dítě bez ohledu na pohlaví je třeba vychovávat s ohledem na jeho vlastnosti. Jinak klidného chlapečka a jinak rozpustilou holčičku. Jenže častěji je to klidná holka a rozpustilý kluk. Pokoušela jsem se svoji dceru vychovat jako kluka, stejně si prosadila, že je holčička. Syn a neteř jsou stejně staří, ji zajímali broučci a kytičky, jeho auta. S tím se nedá dělat nic. Jediné co je nutné, nedělit práci na mužskou a ženskou, neobskakovat kluka víc než holku a naučit je oba, aby se o sebe uměli postarat.
Darino, asi budeš taky muset zkusit předvést pár hysterických záchvatů, aby maminka pochopila.
Juana: miluju , kdyz se delaji rozdily mezi chlapci a divkami ve vychove
Juana: Taky bych je samotné doma nenechala. Ale chtít to po někom, kdo za pár dnů rodí, tomu říkám bezohlednost. I když chápu, že pokud často v práci chybí kvůli bolesti hlavy, tak si nemůže dupnout a vzít si neplacené volno. Stejně to na mě působí dojmem, že si s manželem oba vyčerpali dovolenou s tím, že kluky hodí na krk sestře, tak co by s ní šetřili. Jejich děti, jejich starost. Darina jim konečně dala najevo, že s ní do budoucna jako s chůvou nemají počítat. Nejvyšší čas.
Já bych teda dva kluky takhle starý doma nenechala. Holky jo, ty jsou obvykle samostatnější a vyspělejší a schopnější už v takhle malém věku, ale u kluků to zavání průserem.
Porodit můžeš každou chvílku, vžádném připadě si neber kluky na hlídání. Užij si poslední dny těhotenství v klidu. Co budeš dělat, když to na tebe přijde, kam dáš kluky. To, že čekáš první dítě neznamená, že to nemůže jít pěkně rychle, budeš mít starosti sama se sebou. Nenech se využívat.
Přeji hodně radosti z mimča.
Riki: no jestli jsou pacholici po mamince, tak mas asi pravdu no
Stanik: zas jestli pacholíci nejsou zvyklí samostatnosti, tak bych to neriskovala. Ale jak už zde bylo psáno, ve spoustě měst jsou přes vánoční prázdniny otevřeny různé "domy dětí", kam se dá dítko ráno odložit a odpoledne vyzvednout. Ovšem zájem je veliký a je třeba se včas přihlásit.
Udělala jste dobře, zvládat dva kluky v tomhle stavu si nedovedu představit. Sestra se holt musí postavit na vlastní nohy, holt přinejhorším (což se klidně i může stát) bude jedno její dítko nemocné a dostane paragraf ne, tak to přece matky bez hlídání dělají dost často, znám z okolí
Vy byste se neměla vystavovat potencionální nákaze před porodem a jezdit někam a ohřívat jídlo je pěkná blbost v tomhle počasí. na ledu jsem sebou pěkně švihla i já, ač chodím jak připosr.. a bolí mě celej člověk ještě teď, nedovedu si představit někde courat na náledí s břichem.
Nechápu,že to rodina nechápe, snad bych pochopila,kdybyste byla třeba v 7.měsíci,ale takhle fakt ne
Mj. proč nehlídá matka sestry, když jí to tak baští? Jestli chodí do práce, tak nevadí, MUSÍ si přece vzít volno, když chudeře nevyšla dovolená, ne?
Přece nebude tak "sobecká" jako autorka článku.
Bellana: no devet let uz je dost, aby ohlidal ten starsi toho maldsiho, my to tedy teak meli bezne, ze jsem mela bratricka na povel.
Nechapu, proc by s nima musel byt nekdo doma.
Bellana: viď, dneska se s těma dětma nadělá
Linda: Prý se likvidační fracci zklidní, když se jim dá prostor, když nemají za zády někoho, kdo se o ně postará v případě nehody. Ale nevím, jestli bych to na vlastních dětech zkoušela. My jsme s bratry bývali doma sami velice často, vždycky když otec v hospodě nekoukal na hodinky a maminka byla na odpolední, takže skoro každý den. Začalo to, když nám bylo 7, 6 a 4. Sice k tomu občas moc nechybělo, ale nezabili jsme se.
Linda: no jo, jsem unikát
Linda: přesně tak, naše mamka měla dvě tři zaměstnání, byla s náma sama a babička byla dál (tak na víkendy a prázdniny) tak co jí zbylo?