Jsem těhotná a bojím se to oznámit v práci
Mám problém, který potřebuji vyřešit a vím, že se tomu nevyhnu. Možná mi tady poradíte a třeba mne i nějak povzbudíte, protože to opravdu potřebuji.
Jsem těhotná a šťastná. Miminko sice nebylo vyloženě plánované, ale rozhodně je chtěné. S přítelem spolu chodíme pět let, před půl rokem jsem vysadila ze zdravotních důvodů antikoncepci, protože mi nedělala dobře. Vzhledem k tomu, že jsme společnou budoucnost a děti plánovali, nebyl to pro nás problém. Používali jsme metodu plodných a neplodných dnů a přerušovanou soulož a byli si vědomi, že těhotenství může přijít. Nechali jsme tomu volný průběh.
A teď se mé těhotenství potvrdilo, jsem sice teprve v šestém týdnu, ale mám tu už potvrzené i od doktora. Měli jsme s přítelem oba radost, i když v první chvíli jsme malinko zaskočeni byli, ale to jen než nám to vlastně došlo.
Můj problém je, jak a kdy to mám říct v práci.
Totiž. Na jaře jsem dostala výpověď v bývalém zaměstnání (jako skoro všichni ostatní zaměstnanci) a nějakou dobu byla na pracovním úřadě. Pak se mi poštěstilo sehnat novou práci, docela slušnou´, se sympatickým platovým ohodnocením. Při pohovoru můj budoucí šéf jen tak mezi řečí utrousil něco o tom, že doufá, že hned neotěhotním, ale nijak víc to nerozváděl.
Nastoupila jsem do práce v srpnu, zaučila se a brzy začala fungovat jako plnohodnotná síla. Jako všude, i tady je něco dobrého a něco zase horšího. Šéf je pes, šlape po nás jako ďas, nic neodpustí, vše musí být perfektní. V říjnu mu oznámila těhotenství jedna kolegyně a bylo z toho pěkné tóčo. Řval na ni, že mu přece slíbila, že minimálně rok děti neplánuje, jak si něco takového mohla dovolit, teď aby za ni sháněl a zaučoval náhradu. Chudák holka zůstala úplně per plex a v půlce listopadu se radši uklidila na neschopenku s rizikovým těhotenstvím.
Šéf je na prášky, najal brigádnici a to, jak mluví o té těhotné, je strašné. Všem nám to je velmi nepříjemné. A do téhle situace bych mu teď své těhotenství měla oznámit já. Mám sevřený žaludek už jen při té představě. Dělá se mi úplně mdlo a nevím, jak to zvládnu. A taky řeším, kdy mu to mám říct. Zda už teď, nebo mám ještě počkat.
Jsem z té situace pěkně vyklepaná, strašně špatně snáším, když na mne někdo křičí, bojím se, že až šéf spustí, tak se rozbrečím. Prosím, poraďte mi, jak a kdy bych mu to měla oznámit? Napadlo mne, že si k tomu přizvu svého partnera, to by si pak na mě šéf možná tolik nedovolil, ale nevím, zda je to vhodné a jestli by to celou situaci ještě více nezhoršilo.
22.12.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Jsem těhotná a bojím se to oznámit v práci
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zaffira: aha,tak to bylo spatne mnou pochopeno. Sorry.
Stanik: myslím, že to bylo myšleno, že ty těhotný tu prac. dobu zneužívaj
tornado-lou: aha,takze kdyz se po tehotne chce aby v kanclu makala tak je to zneuzivani? :-O no to teda vazne potes koste!
Stanik: no kdyz ono je to normalne na miste. tehotny fakt tezko muzou pracovat s chemikaliema, na mistech kde hrozi uraz, na lince, nekde kde se musi porad predklanet nebo natahovat, atd. nebo zdravotni sestry. vlastne zbyva korat tak ta prace v kancelari, tam se jim nic moc stat nemuze. a tam se to asi taky nejvic zneuziva. je to videt i v clanku 
.jpg)
Marusko podle me za tebe momentálne jednají nervy a hormony, neber to jako urázku, to je fakt, ty první týdny / mesíce jsou nejhorsí, nez se telo s tehotenstvím srovná. Proste myslís hormony a ne hlavou, protoze jinak by ti doslo to co tady vetsina píse: séf Ti nemuze udelat ABSOLUTNE nic. No rve a co má být , normálne bys nad tím mávla rukou a rekla si "prastený chlap", ted se díky hormonum rozerves. Ano pocurala jsi mu nohy a on bude nasraný, ale to by byl kazdý. Ruku na srdce být to opacne tak taky nebudes skákat stestím do stropu. Ale stalo se stalo a ty to chces, takze má pan séf smulu. A rvát bude at mu to reknes zítra a nebo týden pred porodem, takze je to sumafuk. Pockej do 3. mesíce a pak s pravdou ven, neujdes tomu tak at to más aspon za sebou.
tornado-lou: ja si nestezuju. V nasi firme nevydrzi flakac ani den. Rikala jsem,ze se kocky vraci nejpozdeji do pul roka. Do ty doby makaji z domova :)
tornado-lou: ano presne. Chrani je vic nez dost. Takze nechapu o cem Maruska mele. Sef ji nemuze nic. Max ji par mesicu zprijemnit zivot a pouvazovat o reorganizaci behem jeji materske. Odstupne je pak levnejsi,nez matka vecne doma na paragrafu.
Stanik: spolecnost se proste rozhodla, ze bude tehotny chranit, protoze je pro ni dulezite, aby deti byly. muzes s tim nesouhlasit, muzeme o tom debatovat, ale to je tak jediny co s tim muzeme delat.
(a tehotny jsou chraneny opravdu HODNE, podle me by mely statu dekovat na kolenou za to co vsechno pro ne dela)
teda vy jste se do těch těhotných pustily 
Ne všechny jsou zneužívací slepice, že jsou ve vašem okolí, neznamená, že všude U nás jsou např. 2, který řádně pracují a hodlají jak nejvíc to půjde. Možná jdou častěji k doktorovi, ale to i matky s dětma - a hlavně - je třeba se taky kouknout, kdo z vašich kolegů často marodí nebo chodí k lékaři, fláká se na kuřáckých přestávkách, atd....
Marusko, ja to oznamila az nekdy v sestem mesici,kdy ten "spek" zacal vypadat jinak nez spek :-) Ale zase na rozdil od tebe mam skveleho sefa. Ale taky jsem se toho trochu bala, jak to prijme. nechala bych si byt tebou cas. Stejne obdobi prvnich tri mesicu je trochu rizikove a nic neni jiste. Tak aby se ti nestalo, ze bys mu to rekla, on te nervoval, ty pak o miminko prijdes, ale se sefem budes mit peklo uz porad. Navic kdyz se bude chovat jako trotl a donuti te tim jit radsi na rizikac, tak pak nebudes brat vubec zadnou materskou.Nechala bych to az na posledni chvili, kdy uz to nepujde "maskovat" oblecenim. Mezitim on treba trochu vychladne a nebo mu treba kolegove uz daji najevo, ze se chova jak vul. Rozhodne se tim ted nenervuj. Neni to dobre pro miminko. Proste to odloz vcetne nerviku na par mesicu.
Kassy: nj,ale musi jim 3 roky drzet flek a to je spatne.
orinka: 
Může za to fakt, že žijeme každý sám za sebe bez ohledu na celek. A považujeme to tak za správné.
Nika1: Máš to popletené, že rok neotěhotní slíbila Maruščina kolegyně, ne Maruška. "Při pohovoru můj budoucí šéf jen tak mezi řečí utrousil něco o tom, že doufá, že hned neotěhotním, ale nijak víc to nerozváděl."
mně už tyhle starosti netrápí, ale filosoficky vzato, naše společnost teda došla hodně daleko.
Zvířata těhotné samice chrání, a homo sapiens se chová daleko hůř. Nejradši by je vykousal ze své společnosti, může za to doba a to, že jsme se ještě nenaučili žít v ní.
orinka - 22.12.2010 9:32: Naprostý souhlas, bohužel.
Říct co nejdříve a oznámit mu, že samozřejmě za sebe zaučíte náhradu a pokusíte se ji i najít. Pokud jste slíbila, že rok neotěhotníte, měla jste používat antikoncepci. Takhle už Vám nikdy věřit nebude.
