Sestru týrá její manžel. Nechce, abych jí pomohla.
Mám sestru a zjistila jsem, že patří mezi týrané ženy. Podezření jsem měla už delší dobu a nakonec se potvrdilo. Její výmluvu ohledně několikáté modřiny v poměrně krátké době jsem jí už nezbaštila, a tak šla s pravdou ven.
Je vdaná sedm let, agrese ze strany jejího manžela trvá poslední tři roky. Začalo to nenápadně, nejdřív se mu pořád něco nelíbilo a začal ji sekýrovat kvůli každé prkotině, až došlo na první facky a teď už přímo na otevřené násilnické chování. Bohužel, sestra není schopná se z toho vztahu vymanit, bojí se, co bude dál. On jí vyhrožuje, že ji připraví o děti, případně dokonce tím, že jakmile se o něco pokusí, zabije ji.
Je mi z toho zle. Je z ní troska, doslova se klepe strachy. Když to 
z ní vypadlo a konečně se mi svěřila, jakoby z ní něco spadlo. Jsem prý jediná, kdo o tom ví, zapřísahala mne, abych to nikomu neříkala. Proto ani nepíšu víc podrobností, aby nemohla být případně nějak identifikována.
Dělám si o ni velké starosti, ráda bych jí pomohla, protože myslím, že ona sama není schopná s tím cokoli udělat, na to je příliš vystrašená. Navíc mi doslova řekla, že si nepřeje, abych já podnikala jakékoli kroky.
Co s tím? Není mi jedno, v čem žije a v čem vyrůstají její děti. Přece to nemůžu nechat jen tak. Ale mám právo se nějak angažovat, když si to ona sama výslovně nepřeje? Co byste dělaly na mém místě?
23.2.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,5/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestru týrá její manžel. Nechce, abych jí pomohla.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
adelka1: sarmyn: vyšla i kniha (teda aspoň doufám že se nepletu ve jménu paní, koupila jsem si jí, přečetla, ale už je to přes pět let a má jí doma mamka, tak se nemůžu ujistit)
Monik: Když to dopadlo takhle a ty to tak dokážeš brát, tak z toho je i nějak přínos. Možná kdyby sis tím neprošla, čekal tě nějaký průšvih později a mnohem větší. Ale spousta případů končí hodně špatně.
Dokážeš trochu posoudit, co ty týpky tomu vede? Myslím čím to je, že z nich vyroste něco takovýho. Jestli to jsou psychopati, něco vrozeného, co se možná musí léčit, možná ani nejde a nebo jestli to je nějakými zážitky v dětství, špatnou výchovou , příkladem rodičů...
Jestli třeba je riziko že z některýchh dětí vyrostou tyrani a je možné je nějak včas usměrnit?
Monik: 14:28 viď. Když mám pocit, že mám starosti, tak si znovu vybavím svůj pocit, při mém nejhorším dni v životě a najednou se zdá být všechno lehčí.
Zkus sestře pustit 13. komnatu Kamily Velikovské.
Ta si vykoupila život s tyranem až jeho zabitím v sebeobraně a poseděla si tuším 6 let v base.....
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata-kamily-velikovske/212562210800001/video/
Jiřko, ať se tvoje sestra podívá na 13. komnatu Kamily Velikovské.
Monik: tak to je fajn že to je (a hlavně že to bereš) takhle 
Johanku obdivuju jak to vyřešila, kéž by byly všechny ženy takové
Petruša: Potrebovala jsem to. Abych nejak dozrala a asi abych mohla byt i zodpovednejsi co se tyka financi a partnerskeho vztahu.
Myslim, ze Johanka74 na tom byla asi hur.
Holky ale jak jsem si to obdobi ted vybavila zase po letech, tak mi ted veskery "starosti" kolem deti pripadaji tak krasne malicherny 
Monik: Aha, tak to jo. Už jsem se lekla.
jelítko: Ale netrestala. Ja ty dluhy proste platit musela! Chodily mi exekuce jedna za druhou. Mela jsem co delat abych to ukocirovala. Mela jsem tenkrat bydliste hlaseny u tety.
Ale nebrala jsem to jako nejakou krivdu nebo ze bych toho litovala, to taky ne. Ze jsem nakonec zaplatila 4x tolik co byl puvodni dluh a dnes bych mela na mensi garsonku.
Proste jsem si rikala, ze dobre mi tak, kdyz jsem byla tak blba, duveriva a jeste ublizila nekomu nevinemu.
Monik: to mě mrzí čím sis prošla 
johanka74:
jelítko: 
dobra 
Mam toho v minulosti na svedomi vic, nejspis me jeste nejaky "splatky" cekaji 
Monik: 14:08 To si se jako trestala. Ach jo, tak ti přeju už jenom správná rozhodnutí. Člověk to prostě někdy posere. Důležitý je, že sis to uvědomila (škoda toho kluka, ale to se nedá už nic dělat). Určitě si se z toho hodně poučila.
Monik: Tak teď si zaplatila, karma se vyčistila a už žádný kraviny jo?
jelítko: a ty vis, jak jsem psala o tech brigadach. Tenkrat to vsechno byl pro me hnaci motor abych to vubec fyzicky zvladla. To vedomi toho, ze si nic jinyho nezaslouzim.
Verera: Ale zas mas pravdu, ze v tech dvaceti je clovek blby telatko a v mem pripade dost naivni i duverivy. To mam asi v povaze. Tu duverivost a otevrenost. ALe od te doby jsem preci jen obezretnejsi.
A vis na co me tenkrat ziskal?
Chodila jsem s pritelem, asi 6 let. On ze me zacal tahat nenapadne v praci rozumy a sondoval co mi na mem priteli vadi. No a pak se presne v tech vecech udelal dokonaly. Pak me presvedcil at se s nim rozejdu a pak to zaclo.
Ten stary dobry dobrosrdecny pritel pak zacal pit a nakonec se zabil v aute 
A ja si pak po tech jedenacti letech kdyz jsem doplatila dluhy a bylo to za mnou (a kdyz mi kamaradi nabizeli, ze by z nej ty penize sli vymlatit) rikala, ze dobre mi tak. Za to, ze jsem zlomila hodnymu klukovi srdce. A to jsou ty bozi mlyny o kterych mluvim. Ze na kazdyho dojde. I na me doslo.
Navic v ty dobe tenhle psychous uz mel tehotnou pritelkyni a tudiz mi pripadalo nejaky vymlacovani dluhu docela nefer vuci dalsimu nevinnymu cloveku. I kdyz to s ni tahnul jeste za me (ona to s nejvetsi pravdepodobnosti nevedela si myslim). Spis kdyz jsem si predstavila co ji ceka a co ma doma, tak mi ji bylo lito.
