Hypotéka nebo nájem? Co je menší zlo?
Je mi 48 let, mému příteli (chceme se brzy brát) je 51. Oba jsme rozvedení, od bývalých partnerů jsme se odstěhovali a společně si pronajali menší byt. Důvody rozpadu našich manželství zde popisovat nebudu, ty nejsou předmětem mého současného problému, který řeším. Snad jen pro osvětlení situace – já jsem odešla z nájemního bytu, který zůstal manželovi a můj přítel nechal družstevní byt své bývalé ženě a studujícím dětem, které v něm rovněž bydlí. Bez jakéhokoli nároku na nějaké vyrovnání, v tomhle se zachoval jako grand, nechce bývalou ženu ožebračovat.
My spolu nyní bydlíme v pronájmu a řešíme, jak naši situaci pojmout do budoucna. Bydlíme v Praze, kde máme oba práci a stěhovat se do jiného města nechceme. O zaměstnání je nouze všude a v našem věku máme už dost omezené možnosti.
Náš problém se nazývá „nájem nebo hypotéka?“
Pronájem, v němž bydlíme, nám v podstatě vyhovuje. Jedná se o dvougarsonku na jednom sídlišti, i s poplatky za ni dáme měsíčně 11 000 Kč, což není na pražské poměry nijak přemrštěná částka. Co nás však trápí, je určitá nejistota do budoucna. Zatím to vypadá na dlouhodobé bydlení, ale co bude za pár let, nikdo nemůže tušit. Snadno by se mohlo stát, že se budeme muset stěhovat jinam, nebo se nájem bude neúnosně zvedat.
Variantou, jak této nejistotě předejít, je pořídit si byt na hypotéku. Jenže s tím je spojená rovněž nejistota. Co když přijdeme o práci a nebudeme mít na splátky? Ty totiž vzhledem k našemu věku a k ceně bytů v Praze budou dost vysoké, vyšší než nájem, který platíme nyní a k tomu je třeba připočíst ještě poplatky za energie atd.
Pořád přemýšlíme, jak tuto situaci vyřešit. Za starší dvougarsonku v Praze bychom dali bez pár set tisíc téměř dva miliony, jsme oba ve věku padesátníků… Takový závazek je pro nás přece jen hodně velký a vzbuzuje v nás stísněný pocit. Člověk nikdy neví, co se stane, přijde nemoc, výpověď z práce, důchod a rázem by nebylo na splátky a o byt bychom mohli snadno přijít.
Obě varianty – pronájem bytu a koupě vlastního prostřednictvím hypotéky – nám připadají svým způsobem těžké. Pořád zvažujeme pro a proti u obou dvou a váháme, pro kterou se rozhodnout. Možná má někdo z vás zkušenosti s hypotékou na bydlení v takto vysokém věku. Případně bude mít někdo nějaký jiný nápad, jak naši bytovou situaci vyřešit… Budu moc ráda za vaše rady a zkušenosti.
2.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Hypotéka nebo nájem? Co je menší zlo?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Kadla: tak to se máš, já špatné. Už s hypo jsme měli problémy (nakonec jí máme jinde) a teď jsem tam od ledna do dubna lítala tak často až jsem tam zrušila účet a šla jinam
.gif)
Renee: u nás je to OK...
sharon: To je pravda, bohužel ale lokality, ve kterých se teď nové byty staví, jsou dost hrozný. Teda v Praze. Ona to totiž většinou už ani Praha skoro není, jsou to úplný periferie na autobusech, tam bych osobně nechtěla.
.jpg)
Markýza: Nene, Spořka to není. S tou mám já osobně dobré zkušenosti, mám tam 2 účty a v pobočce jsou nesmírně ochotní...
Renee: 13:32 skvělé je si na hypo postavit nový vlastní byt....
Cinderella: Však jo - také si myslím,že dnes už to není tak horké s tím krachem. Spíš jde o to, aby tu hypotéku dostali. 
Kassy: Lizbet: já bych se krachu alespoň trochu silných bank ze zahraniční účastí zase tolik nebála, vemte si kolik lidí má hypo, kdyby padla banka, tak by se 50% národa mohlo rovnou oběsit, protože by to neměli z čeho takhle najednou splatit 
na druhou stranu je pravda, že banky tuhle informaci zrovna do světa netroubí, to by si asi hypo bral málokdo 
Lubar: Aha, tak to jsem nevěděla, to je dané přímo zákonem s tou splatností pohledávek?
kareta: Nevím, jak to je v úvěrových smlouvách zakotvené, ale skoro bych hádala, že nijak. Já jsem pak už po tom nepárala, jak jsme v tomto směru měli s mlouvu nastavenou. V té chvíli to už bylo jedno. Museli jsme za každou cenu řešit, jak z té prekérní siruace vyplout a nepřijít o dům. Jo - a ten milionový úvěr jsme si brali, když mi bylo skoro 50 a manžel je ještě starší. Však si také kolem nás všichni Tukali na čelo. No a dnes zase říkají. Vy se máte, máte barák ....Jo, ale ještě pořád splácíme. Proto také pořád pracujeme - máme účetní firmu - protože z důchodu bychom to nesplatili. Nicméně si nestěžuji. Jak už tu bylo mnohokrát řečeno: Každý má své priority jinak nastavené. 
.gif)
Kassy: ohledně toho, když se banka položí, nemáš tak úplně pravdu - je-li na kohokoli prohlášen konkurs, tak všechny jeho pohledávky (to jest i v případě banky) se stávají splatnými ihned.
Nicméně na druhou stranu - dneska už poměrně dobře funguje systém refinancování a banky už to dneska zvládaj a umí to zařídit i s prvním zástavním právem nad nimi.
Pokud jde o změny úroků s koncem fixačního období - z vlastní zkušenosti vím, že důležitý je nebát se své vlastní banky. My takhle, díky podané žalobě, dostali z České spořitelny! fixaci až do konce splatnosti (15 let) s možností až 80 % úvěru splatit předčasně. Úroková míra, jakou máme, je dost slušná na to, aby mě těšilo, že to nemusím každých pět let řešit, a to i v případě, že by úroky zase šly dolů. Samozřejmě, že při refinancování lidi dostávají lepší úroky, ale mně by teda fakt nebavilo to každý dva tři roky řešit znova... budu radši, když vím, že mám na příštích patnáct let jasně danou částku, kolik musím vydělat.
To, co nám nabízeli před dvěma lety, totiž zvedalo splátku o víc jak 2000 měsíčně nahoru 
Sla bych do hypoteky. Investujete mesicne skoro stejnou castku do sveho a kdyby nastala doba, ze byste nemohli splacet, muzete to kdykoli prodat a jit do pronajmu a jeste vam neco zbyde.
Lizbet: jo- to je to o čem jsem se zmiňovala! Málokdo o tom ví, ale když to nastane, je to prekérka
Nevím, jak je to dnes. Ale Když my jsme měli před 10 lety úvěr na dům a banka padla, museli jsme dluh ihned uhradit. Kdo měl peníze uložené, tak o ně přišel, kdo měl dluh, okamžitě zaplatit. A kdyby se tenkrát nenašel velmi ochotný známý / a zároveň klient /, tak nevím, jak bychom dopadli. Bylo to totiž skoro neprůstřelné, vzhledem k tomu, že dům byl té bance proti úvěru zastaven. Žádná banka nebyla ochotna půjčit na zastavený barák a původní odmítla zástavní právo zrušit, dokud nebude zaplaceno. Horor
Ta soukromá pújčka samozřejmě také nebyla zadarmo, ale zaplať pánbůh za ni. 
Kassy: Jo, tak to souhlasím.
Renee: No my jsme taky nekupovali byt, ale dům. Tam si okna vyměníme, kdy budeme chtít a nebudeme se muset s nikým dohadovat 
A ti lidi, co mění pronájem vždycky, když jim tam začne něco vadit, mají děti?
Každý je prostě jinak založený. Někomu víc vyhovuje "svoboda" v pronájmu - když se mu tam přestane líbit, prostě půjde jinam a vůbec ho nebude trápit, že v tom bytě nechává dost své práce, naopak se bude těšit, jak si nový byt zařídí ještě lépe. Někdo zas potřebuje spíš tu jistotu a místo, kde zapustí kořeny na dlouhá léta až desetiletí a opustit známé prostředí, které považuje za domov, je pro něj těžké. Nejde říct, co je lepší, každý to prostě má jinak.
