Moje děti se rvou jako koně
Mám dva syny – 12 a 11 let. Když jsem tak brzy otěhotněla po narození prvního, utěšovala jsem se alespoň tím, že k sobě budou děti mít blízko a budou si rozumět. Jak jsem se mýlila!
Sotva se ten mladší vyloupl do batolecího věku, začaly mezi oběma kluky rozbroje, které stále nabírají na intenzitě. Když byli malí, rvali se o bábovičky a autíčka, teď své potyčky okořenili o peprné nadávky, zákeřné naschvály a opravdové surovosti. Bohužel, manžel od nás odešel a jsem s nimi sama. A patrně jejich výchovu nezvládám.
Kluci se řežou a hádají takřka nepřetržitě, pomalu ani nevím, jaké to je, když na sebe promluví normálně. Jeden druhému neudělá nic dobrého, schovávají si věci do školy, hračky, mažou si vzájemně z PC různé soubory a hry. Jakoby se v tom oba dva vyžívali, udělat tomu druhému něco špatného, způsobit mu újmu.
Já jako soudce absolutně selhávám, protože jakmile začnu něco „vyšetřovat“, nemám šanci dopátrat se nějaké objektivní pravdy. Kluci mne okamžitě zahrnou svými teoriemi, přihodí, co mu ten druhý udělal, a já mám pak neodolatelnou chuť ztřískat je oba dva na jednu hromadu.
K tomu se přiznám, i když nerada a stydím se za to: chvílemi se přistihuji, že je snad až nenávidím. Nemám chvíli klidu, pořád jen poslouchám nějaký křik, řežbu, pláč. Když je vezmu na výlet nebo kamkoli ven, všude je to s nimi pro ostudu. Otravují, hádají se, kdo bude sedět u okýnka, rvou se, kdo dostane zmrzlinu jako první.
Jsem zoufalá. Jejich otec si je bere maximálně jednou za měsíc na jeden den, má novou rodinu a jeho manželka je prý špatně snáší. Ani se jí nedivím.
Akorát jsem to já, kdo je označován za neschopného, výchovně selhávajícího. Kluky k sobě na víkend nechtějí ani prarodiče, protože jsou na ně prý příliš divocí. Do školy chodím minimálně jednou měsíčně na koberec a poslouchám, jak jsou mí synové nezvladatelní. Jediné, v čem mají plusové body je prospěch – oba dva se dobře učí.
Mimoškolní činnosti taky skončily fiaskem. Staršího z fotbalového kroužku vyhodili, protože terorizoval ostatní spoluhráče a mladší to má v basketbalovém družstvu momentálně taky nahnuté.
Kde se stala chyba? Jsem na vině já, nebo je to v nich? Někdy mám pocit, jako bych porodila dvě monstra. Poradí mi někdo, jak se dají takovéhle nezvladatelné děti zkrotit?
10.6.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje děti se rvou jako koně
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sevenofnine: no u nas to bylo ze z 90% zto bylo jak pises a tech 10% byla kolektivni vina...
proto bych harnatikovi nikdy neporidila sourozence, pokud bych nejakho mela,...
.gif)
Totiž i rodiče mají právo žít v klidu a míru.
Tedy i používat prostředky, ke klidu a míru (lze se spokojit i s ozbrojeným příměřím) vedoucí.
Stanik: z pohledu rodiče - ráda ho mít nemusíš, ba můžeš ho přímo nenávidět, ale hezky potichu někde za rohem.
Stanik: co já bych za kolektivní vinu dala, u nás to bylo jednoznačné, jsi starší, moudřejší takže všechno je Tvoje vina, měla jsi ustoupit a mít rozum, děláš jenom problémy atd. do nekonečna + facka sem, pleskanec tam. Věř mi, že tohle by se Ti taky nelíbilo.
všichnu tři se potřebujete srovnat, navštívila bych PPP, večer vařila všem meduňkový čaj a zamyslela se nad tím co řeším, kam jdu a co jsem ochotná dát. Podle dopisu mají kluci mnohem horší problém, než, že se požduchují. Vyloučení z oddílů, kam se hyperděti běžně umisťují a kde jsou na ledacos zvyklí a schopni řešit je až zarážející. Terorizování ostatních není nic z čeho by chlapci sami vyrostli. Navíc sama píšeš, že s nimi nikdo nechce být (babička, dědeček, učitelé, vychovatelé, trenér, asi nemají ani kamarády, otec a vlastně ani Ty), to musí být pro dítě děsivé poznání a vědomí.
Viv :o): vidis, na me kolettvini vina nefungovala... teda fungovala tak, ze jsem o toho malyho smejda mel jeste min rada...
můj manžel měl to samé se svým o rok mladším bratrem. jakmile byli spolu sami doma, už se rvali. Prorazili sklo ve dveřích, rozbili několik lustrů.....te´d se mají rádi, normálně spolu vycházejí. Nevím, jestli to bylo výchovou nebo čím, ale důležitý je, že z toho vyrostli. Musíš být optimista, držím palce 
.gif)
Kačenka: JJ, děti rychle vycítí, co si můžou dovolit. Potřebují přísnost a hlavně důslednost. Při sportu se opravdu naučí, jak se chovat mezi sebou. Oni vědí, že jsi slabá a to jim vyhovuje. Jejich uvažování potřebuje překopat - musí uvědomit, že jsi na hodně věcí sama a oni ti musí poct a podržet i v tomhle jejich věku. Měli by získat pocit takových těch tvých ochránců - chlapů. Asi by fakt nebylo na škodu vyhledat radu odborníka.
.JPG){kind=avatar}
Verera: Když zmydlí viníka, je to OK, příště se přizná, protože to bude menší trest než od třídy
Horší by bylo, kdyby zmydlili třídního otloukánka, aby to příště vzal na sebe
jseš nedůsledná a měkká a ti kluci to ví, prostě až bude průser neřešit kdo komu co, ztřískat je na jednu hromadu, kluci budou překvapeni a začnou držet při sobě
ještě bych to zkusila znova s fotbalem, hokejem nebo baskedbalem... když tam bude trenér ,chlapská autorita, což klukům chybí, mohlo by se to zlepšit...
Stanik: Ve škole s tím taky nesouhlasím, ona ta kolektivní vina směřuje k tomu, že si to potrestaní vyřídí mezi sebou, takže asi toho viníka zmydlí.
Doma není cílem nějak tvrdě někoho potrestat, ale spíš je naučit, že je lepší se domluvit a přiznat sám sobě svůj podíl než nechat řešit rodiče a doufat, že potrestají toho druhého. Jak chceš řešit situaci, kdy uprostřed kuchyně je rozsypaná krabice křupínků, evidentně ji rozsypal jeden z nich a každý tvrdí, že on ne, to ten druhý. Jeden z nich lže, ale kdo, to prostě nezjistíš.
Kolektivní vina v tom případě vypadá tak, že oba jedli, oba uklidí, nebo to byla poslední krabice, kterou jsme koupili,konec, žádné dohadování, ale ani žádný tvrdý trest jen třeba poznámka, že mě mrzí, že se viník nedokáže přiznat,když vlastně o tolik nejde. Oni si to mezi sebou vyříkají, společně uklidí a příště třeba už se přizná a nebo sám rovnou uklidí. O to jde. Ne je potrestat,ale naučit, že schovávat se za druhého jim nic nepřinese, naopak. A že je lepší se dohodnout sami než do toho tahat rodiče.
Jasně, že něco opravdu vážného se musí řešit jinak,ale takových situací moc není, všechno jsou většinou maličkosti.
Stanik: ty tu kolektivní vinu vidíš z pozice dítka, z pozice rodiče, který má spravedlivě rozsoudit, kdo rozsypal tu strouhanku, protože ta strouhanka vlasně vlůbec nebyla strouhanka, takže vlastně vůbec nikdo nevysypal struhanku, ale protože včera někdo "neznámý" rozkopal boty v předsíni, tak dneska se něk musela ta struhanka vysypat a za ty boty vůbec může ten druhej, stejně jako za tu strouhanku a kdyby ten druhej nerobil tu vátu před tejdnem, tak dneska nemusela být vůbec rozsypaná strouhanka.......
Taky neuznávám princip kolektivní viny, ovšem v takovýchto případech je to povoleno, protože je to v sebeobraně.
Ještě jedna výchovná - řev lze zastavit jenom ještě větším řevem, v nejhorším případě pomůže píšťalka a následně vzniklého ticha lze využít k řevu, nebo komunikaci - dle potřeby.
Stanik: Kdo začal první, kdo si tedy zaslouží trest? Bratr, za to, že sestru uhodil, nebo sestra, která provokovala tak dlouho, až vypěnil a uhodil ji? A to je ještě poměrně přehledná záležitost. Prostě kolektivní trest nastupuje tehdy, když se viník nepřizná nebo když viníci jsou oba nebo je situace nepřehledná a nejde o život. Ve škole je to totéž - viník se má přiznat. Když jde o vážnou věc a viník se nepřizná, mají to ostatní říct - to není bonzování, ale občanská statečnost, protože lumpíci sice něco s potěšením udělají, ale odpovědnost za to nechtějí nést. Jsou-li viníci i okolí zbabělí, pak musejí pykat všichni.
.jpeg)
Nečetla jsem příspěvky, tak nevím co ti kdo radí, ale to co popisuješ už není normální sourozenecká rivalita. My se se ségrou taky rvaly,ale mimo rodinu jsme byly ochránkyně jedna druhé a když už jsme se rvaly, tak naše mamka neřešila, která to zavinila, prostě jsme dostaly obě rovným dílem a bylo. Teď jsme nejlepší kamarádky a přítelkyně, ochotné si pomáhat. 
Ač nejsem zastáncem bití dětí, v tomto případě bych to viděla jako řešení.
Nebo nějakou poradnu. K babičkám je posílej po jednom, odpočineš si i ty když zůtane doma jen jeden.
Stanik: ja ti nevim... u nas kolektivni vina fungovala v tom, ze jsme se segrou pak drzeli proti nasim... a vzajemne jsme se hlidaly, aby nebyl prusvih a neschytaly jsme to obe... Ve finale nas to stmelilo... ono asi taky zalezi jak tvrde tresty se pouzivaj a jak to ti rodice podaj...
Kazdopadne si myslim, ze to by se musel clovek zblaznit, aby pri hadkach 5x denne furt zjistovala kdo co rek, udelal, kdo si zacal prvni...
