Mé tři děti mají každé jiného otce a mne to trápí
Z něčího pohledu možná řeším nepodstatnou blbost, ale přesto bych se chtěla zeptat, jaký je váš názor. Já se totiž naší rodinnou situací docela trápím a obávám se, co nám to za komplikace může přinést do budoucna.
O co jde. V první řadě asi o mne, protože hlavním viníkem jsem já, respektive moje neschopnost vybrat si kvalitního partnera a otce svých dětí. To se mi (snad) podařilo až teď na třetí pokus. Mám přítele, svatbu zatím neplánujeme (on ji neplánuje), nicméně spolu čekáme miminko, narodí se na podzim. A já nevím, jestli to způsobují těhotenské hormony či co, ale když tak přemýšlím o naší rodině, připadá mi to jako jeden velký guláš.
Totiž – každý máme jiné příjmení. Dvě děti z předchozích vztahů mají příjmení po svých otcích, to nejmladší bude mít taky po svém, takže ti jediní dva se budou jmenovat stejně. Dřív jsem to tak neprožívala, nebo spíš nad tím nepřemýšlela, ale teď mi to připadá naprosto šílené.
Vlastně jsme rodina, kde se (jména jsou smyšlená) matka jmenuje Nováková a její děti Hájek, Dvořáková a Strnad. Uvědomila jsem si to, když jsem vyplňovala jakýsi formulář a tam bylo potřeba vyplnit jména vyživovaných osob.
Zatím možná o tolik nejde, ale až budou všechny děti ve škole, bojím se, že nastanou problémy a vysvětlování apod. Školák je zatím nejstarší syn, dcerka půjde do první třídy po prázdninách. A přibližně v té době se narodí nejmladší.
Dostala jsem nápad, že kdybychom se s přítelem vzali, mohli bychom zažádat o změnu příjmení pro všechny děti po něm a jmenovali bychom se všichni stejně. Jenže u všech chlapů jsem narazila. Přítel mi řekl, že mu to jako problém nepřipadá a o ženění neuvažuje (to se mne teda docela dotklo) a bývalí partneři se k tomu postavili tak, že jeden řekl, že nedopustí, aby se jeho syn jmenoval po cizím chlapovi a ten druhý, že pokud chci, aby měla dcera příjmení mého nového manžela, tak k tomu svolí jen v případě adopce a on by se tím zbavil povinnosti platit alimenty. Asi by mu to přišlo vhod, co vím, tak je platí celkem na čtyři děti.
Vzhledem k reakci mého současného přítele však tato varianta stejně nepřipadá v úvahu. Mně je z toho všeho nějak divně úzko, přítele miluji, je skvělý, dobře se stará i o mé děti z předchozího vztahu, vím, že je má rád. Přesto se mne jeho nechuť k ženění dotkla a když se mi všechny ty pocity ohledně svatby, rozdílných příjmení a reakcí bývalých partnerů pomíchají v hlavě, přepadne mne z toho splín a výčitky, že jsem něco ve svém životě asi pěkně pokonila. Přítel říká, že řeším blbosti, ať o tom přestanu dumat a beru to tak, jak to je. V dnešní době je to prý běžné.
Jenže mně to nejde. Moc toužím po normální rodině. A možná jsem opravdu pitomá, ale fakt mi není příjemné, že na schránce a na zvonku máme napsáno: Nováková, Hájek, Dvořáková, Strnad. Co si o tom myslíte, mám to hodit za hlavu, nebo se snažit to změnit a všechny otce mých dětí přesvědčit, aby přistoupili na můj návrh o změně příjmení a hlavně toho současného „přinutit“ ke svatbě? Protože bez té to realizovatelné není.
26.6.2013 Rubrika: | Komentářů 69 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mé tři děti mají každé jiného otce a mne to trápí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Známí přejmenovali kluka, když mu bylo asi 5, ale tam to byl jeho vlastní otec, jen se kluk narodil před svatbou a měl jméno po matce, pak vlastně už sám. Tam se chtěl jmenovat jako rodiče.
Ale školáka by možná víc rozhodilo, že má najednou ve škole vysvětlovat, že má nové příjmení než když už jsou všichni zvyklí, že se jmenuje jinak než maminka.
On bude ten problém spíš v hlavě a sebevědomí. Pokud má někdo děti třeba v pěstounské péči, tak jich může mít několik s různým příjmením a určitě se tím nijak nezabývá, spíš by to chtělo vyrovnat se se situací než nutit dětem změnu, o kterou ani nestojí.
mam-ča: Ale jo, z úředních a praktických důvodů je svatba v současné společnosti lepší, ale ten cirkus okolo je zbytečný. Když tak bych byla pro nějaké podepsání souhlasu v kanceláři , když jde v podstatě o právní akt a konec.
Ale chápu to, že se někdo nechce vdávat , ženit, a vůbec to nesouvisí s tím, jestli chce s patrnerem být nebo ne. Nemusí to znamenat, že má nějaké pochybnosti a nechává si zadní vrátka pro snadnější odchod.
Ty chces pojmenovat svoje deti po cizim chlapovi, ktery si navic nechce vzit ani tebe? Citis sama jaka je to konina?
A pak - jednomu diteti je asi 6, starsimu jeste vic, kolik 8-9??? Nemyslis ze takhle stary deti by zmena prijmeni spis rozhodila?
mija: 
Ano, děti by se měly jmenovat po mamince a basta. tatínek se s tím může smířit, nebo převzít děti do své péče
.gif)
mam-ča: 11:03: taky jsem ze starý školy...sice jsme se ,,museli,, brát,ale vlastně jsme dávno měli zamluvený termín svatby na březen,jenom se to pošouplo už halt na prosinec
...
.gif)
ajjana:
bohunka: taky mě to napadlo, má smysl něco řešit když takhle může přijít i páté i šesté ...i sedmé dítě ...
ehm.. s chlapem, ktery by si me nevzal bych proste dite nemela a hotovo.
Jestli tohle resis k vuli lidem,tak na to se vykasli....stejne te drbou,ze mas kazde dite s jinym chlapem..
Jedna znama resila obdobny problem,ale k vuli skole(deti dokazou byt neuveritelne zle),ma dve deti ,kazde ma sveho tatinka ,kteri se nechteli zenit a kdyz posledni tatinek odplul o dum dal ,protoze se potreboval realizovat,tak maminka u soudu zazadala o zmenu prijmeni deti a jako duvod uvedla prave tu skolu(v papirech mela napsano s duvodu socialni integrace,teda snad to mam dobre napsane
)a ono to proslo,obe deti se jmenuji po mamince,takze vsichni tri stejne a tatinkove nic moc nezmohli.....
Pro tebe jedno pouceni....promin....jakmile mi chlap rekne,ze se zenit nechce a ze si me nikdy nevezme,tak bych spozornela,jsem ze stare skoly a pro me to byla znamka toho,ze tu kouly chce se mnou tahnout dal a navzdy.....A to mrne az se narodi muze mit prijmeni po tobe....
Verera: 10:19n Svatba JE formální krok, ale také vyřešení veškerých úředních závazků a záležitostí.
Pro mě je to oboustranný zodpovědný krok do společného života. Zajištění toho druhého a společných dětí pro případ nemoci, úmrtí a podobných nepříjemností, na které se v obláčku zamilovanosti nemyslí.
Že by si manželstvím jeden druhého "pojistil", to nefunguje, ale přece jenom se z manželství neodchátzí jak z holubníku jako z volného svazku. A třeba se při tom přemýšlení o tom, jak a co všechno zařídit a co bude následovat, najde nějaké lepší řešení pro rodinu.
Chápu, že tě to trápí, ale jak se kdo jmenuje není to nejdůležitější. Problém bych viděla spíš v tom, že si tě ani současný přítel nechce vzít, to znamená, že s tebou do budoucna až tak nepočítá. Bere to asi, že tě´d je to fajn a když to fajn být přestane, půjde zas o dům dál. Nechápu, co tě vede mít děti s každým přítelem. Já jsem stará škola, pro mě nejdřív svatba, pak dítě. Ta svatba samozřejmě jen s tím, kdo ji nepovažuje jen za cár papíru, ale bere ji vážně a opravdu chce manželství budovat.
Pokud jde o jména, je to technicky celkem jednoduché - všechny děti by se mohly jmenovat po tobě a pokud by ses vdala, můžeš mít dvojité příjmení - takže na zvonku by bylo např. Bláhovi-Svobodovi.
Ovšem mám dojem že jméno je spíš zástupný problém. Možná bys spíš měla položit otázku jinak - proč pořád opakuješ stejný a pro tebe nevyhovující vzorec chování. Pořídíš si přítele, pořídíš si dítě, pojmenuješ ho po něm a pak s napětím čekáš jestli si tě vezme - a když ne, jdeš znovu hledat pana ideálního...
Zkusila bych zapracovat na svém sebevědomí a schopnosti s potencionálním otcem svých dětí nejdříve vyřešit budoucnost a až pak ji začít realizovat. Pokud chceš normální rodinu a svatbu, nemá smysl zůstávat s partnerem který nestojí o to samé, a už vůbec nikoho nutit.
Mám známou co taky čekala jestli si ji přítel konečně milostivě vezme, už měli druhé dítě - a když pochopila že ne, odešla od něj a on se tomu hrozně divil... Taky neměli včas jasno a vyřešeno.
Spis si myslim, ze je dulezite, ze se tvuj soucasny partner chova k detem hezky a ma je rad. Predstav si, ze byste byli manzele a on je prehlizel. To by bylo horsi.
mam-ča: Tohle mne taky zarazi....V dnesni dobe udajne emancipace si nektere pani porizuji deti s chlapem, ktery o ne v podstate nestoji 
.
Osobne jsem taky nebyla zadny nadsenec, co se svatebni sarady tyce...Ale moje moudra maminka, mi vzdycky vtloukala do hlavy, ze s chlapem, ktery si mne nechce vzit si dite porizovat nemam a pokud uz se to tedy stane, tak jedine prijmeni po matce. Co mne ale prekvapuje, je porizeni si uz tretiho ditete s partnerem, ktery si dotycnou take neplanuje vzit 
. Osobne jsem jak drive tak v dnesni dobe povazovala takove jednani za urazku a dotycny pritel se rychle stal mym ex-pritelem .
Kato, kdyz nechce, tak ho asi nedonutis
Tak jedine ze by se aspon to nejmladsi jmenovalo stejne jako ty, ale to uz ten "gulas" asi stejne nevyresi.
My se brali az pri mem druhem tehotenstvi, meli jsme to oba stejne, ze jsme nejdriv nechteli. A ted musim rict, ze je mi docela prijemnejsi, ze jsme vsichni jednoho jmena a manzele. Ale nijak zvlast mi nevadila ani situace predtim.
Nejak me nenapada zadna dobra rada
Nedáš ty hlavně na to, jak věci vypadají a ne jaké jsou ve skutečnosti?
Tvé děti mají každé jiného otce, to je fakt, který nezměníš, tak nač to maskovat tím, že je přejmenuješ, co se tím změní kromě podle tebe lépe vypadající jmenovky na zvonku? Různá příjmení jsou prostě daň za tvůj způsob života, tak to tak zkus brát a spíš se zaměřit na budoucnost, aby ses vyvarovala chyb, které jsi doteď dělala.
