Jsem těhotná a bojím se to oznámit v práci
Mám problém, který potřebuji vyřešit a vím, že se tomu nevyhnu. Možná mi tady poradíte a třeba mne i nějak povzbudíte, protože to opravdu potřebuji.
Jsem těhotná a šťastná. Miminko sice nebylo vyloženě plánované, ale rozhodně je chtěné. S přítelem spolu chodíme pět let, před půl rokem jsem vysadila ze zdravotních důvodů antikoncepci, protože mi nedělala dobře. Vzhledem k tomu, že jsme společnou budoucnost a děti plánovali, nebyl to pro nás problém. Používali jsme metodu plodných a neplodných dnů a přerušovanou soulož a byli si vědomi, že těhotenství může přijít. Nechali jsme tomu volný průběh.
A teď se mé těhotenství potvrdilo, jsem sice teprve v šestém týdnu, ale mám tu už potvrzené i od doktora. Měli jsme s přítelem oba radost, i když v první chvíli jsme malinko zaskočeni byli, ale to jen než nám to vlastně došlo.
Můj problém je, jak a kdy to mám říct v práci.
Totiž. Na jaře jsem dostala výpověď v bývalém zaměstnání (jako skoro všichni ostatní zaměstnanci) a nějakou dobu byla na pracovním úřadě. Pak se mi poštěstilo sehnat novou práci, docela slušnou´, se sympatickým platovým ohodnocením. Při pohovoru můj budoucí šéf jen tak mezi řečí utrousil něco o tom, že doufá, že hned neotěhotním, ale nijak víc to nerozváděl.
Nastoupila jsem do práce v srpnu, zaučila se a brzy začala fungovat jako plnohodnotná síla. Jako všude, i tady je něco dobrého a něco zase horšího. Šéf je pes, šlape po nás jako ďas, nic neodpustí, vše musí být perfektní. V říjnu mu oznámila těhotenství jedna kolegyně a bylo z toho pěkné tóčo. Řval na ni, že mu přece slíbila, že minimálně rok děti neplánuje, jak si něco takového mohla dovolit, teď aby za ni sháněl a zaučoval náhradu. Chudák holka zůstala úplně per plex a v půlce listopadu se radši uklidila na neschopenku s rizikovým těhotenstvím.
Šéf je na prášky, najal brigádnici a to, jak mluví o té těhotné, je strašné. Všem nám to je velmi nepříjemné. A do téhle situace bych mu teď své těhotenství měla oznámit já. Mám sevřený žaludek už jen při té představě. Dělá se mi úplně mdlo a nevím, jak to zvládnu. A taky řeším, kdy mu to mám říct. Zda už teď, nebo mám ještě počkat.
Jsem z té situace pěkně vyklepaná, strašně špatně snáším, když na mne někdo křičí, bojím se, že až šéf spustí, tak se rozbrečím. Prosím, poraďte mi, jak a kdy bych mu to měla oznámit? Napadlo mne, že si k tomu přizvu svého partnera, to by si pak na mě šéf možná tolik nedovolil, ale nevím, zda je to vhodné a jestli by to celou situaci ještě více nezhoršilo.
22.12.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Jsem těhotná a bojím se to oznámit v práci
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
lonkue: Tak rodičovská pokud vím není povinná a smí se při ní už libovolně přivydělávat. A neplatí ji zaměstnavatel, ale stát. Takže nevím, jak by její zrušení mělo snížit diskriminaci. Je-li vůle na obou stranách, je vždycky možné se nějak dohodnout, jako ve všem. Problém je v tom, že ve většině případů alespoň jedné straně ta vůle chybí...
lonkue: presne tak!
Renee: souhlas. Marodit neni reseni a tehotenstvi neni,pokud neni rizikove neni nemoc. Tak jake ohledy. Mohou pracovat a drzet pusu a krok jako vsichni ostatni zamestnanci. Nicmene spousta jich hresi (ne vsechny),na to,ze jsou v tomto stavu nevyhoditelne. Bohuzel pro ostatni,co musi makat i za ne.
Renee: 11:15 - zcela souhlasim. Budu ted sit do vlastnich rad, ale opravdu ma spoustu zenskych tehotenstvi jako vymluvu na vsechno. A pruser je ze se to u nas toleruje. V jinych zemich muzete mit opravdu velmi problemove tehotenstvi a nikdo vas doma na rizikovem nenecha. A proc taky? Problemy spojene s tehotenstvim jsou proste normalni. Neni divu, ze se u nas ptaji na diskriminacni veci jako vek, stav a plany na materstvi. Ja bych si to jako sef taky nelajzla. Kdyby u nas nebyla ta blba rodicovska na 3 dlouhe roky, tak by taky ubyla diskriminace mladych zen....
orinka: Neházím je do jednoho pytle, to opravdu ne. Hele, dneska je doba taková, že skoro v každé práci lidi zažívají nerváky, musí snášet blbého šéfa, podřizovat se věcem, které jsou jim proti srsti, poslouchat blbé kecy.... a to ze strachu, aby o tu práci nepřišli, protože nová se dneska těžko hledá. Na spoustu lidí je šéf hnusný a co můžou dělat? Mají se všichni jít hodit marod, pokaždé když šéf zvýší hlas? To asi ne, viď.
Proti takovým věcem se prostě člověk musí umět obrnit. Pokud chce být zaměstnaný. Tak si prostě má v duchu říct, že je to debil, a dál se tím nezabývat..... jít si nechat vystavit neschopenku skutečně nepovažuju za šťastné řešení.
orinka: no ale proč má na něčí těhotenství doplácet firma? 
Zaměstnavatel potřebuje lidi, co odvedou výkon. Současná praxe, kdy je zaměstnavatel nucen platit, i když výkon odveden není, a ještě si na tu práci musí sehnat někoho jiného, a zaplatit i toho, je špatný. Málokterá firma si může dovolit fungovat jako dobročinná nadace.
Renee: to je ale strašný názor. Je vidět, že někteří lidé považují mateřství za něco úpadkového. Přitom těhotná potřebuje zvýšené ohledy, laskavost a místo toho aby se bála přiznat. Něco jako kdysi nechtěné těhotenství rodičům
Já bych za tím šéfem zašla, řekla mu přímo, že se ho natolik bojím, že mu to jdu říct radši včas a nechci ho balamutit. Prostě - stalo se. Kdyby tam ta máma stála s malým dítětem za ruku, taky by na ni řval a pouštěl hrůzu? Dítě je už s ní, těhotná na sebe nemá nechat působit negativní věci, potřebuje mít zdravé a vyrovnané děcko. Každé nervy, každá nepříjemnost má vliv i na to dítě. Až bude doma s neurotickým miminkem, pozdě bycha honit a šéf bude za horama, naprosto nedůležitý.
Stanik: Ano, přesně tak, i u nás v práci to mají těhotné nejlepší. Nemůže na ně vůbec nikdo, všechno mají těžce v paži a ještě si dělají z práce holubník, protože se všechno dá okecat těhotenskou nevolností, pozdními příchody počínaje, přes zvoranou nebo pozdě odvedenou práci až po úplné absence. Prostě se jí nechce, tak nepřijde. Je přece těhotná
Vůbec se šéfovi nedivím, že se o té těhotné vyjadřuje negativně. Nejdřív mu slíbí, že rok těhotenství neplánuje, pak otěhotní a ve finále se ještě zdekuje válet domů na neschopenku, místo aby chodila do práce 
To je zaměstnankyně jedna radost, platná jak mrtvému zimník.
Kdybych byla zaměstnavatel, vůbec tyhle potencionální inkubátory nezaměstnávám. Bohužel ty mladé dobrovolně bezdětné jsou na tom bité, protože jim pak nikdo nevěří, kvůli těmhle, co je pro ně přemnožování planety smyslem života
Myslím,že je lepší to říct hned,tak je aspoň vedení připraveno něco včas řešit...Já jsem tedy dělala všechno jako předtím,tj.chodila do terénu,mě nikdy nic nebylo.Při prvním dítěti na mě nebylo nic vidět ani v 6 měsíci...Taky jsem dělala do poslední chvíle,abych měla co nejdéle mateřskou,za mě se mohlo být doma jen do roka dítěte a vlastně zadarmo,když skončila mateřská,takže kluk šel v roce do jeslí.Při druhém jsem např. v 5. měsíci lezla po jeřábové dráze v 10 m vysoko...Nebrala jsem těhotenství jako nemoc,jen jako jinej stav...Moji práci mohl přebrat naštěstí někdo jinej,takže se nic moc neřešilo.To,že se člověk mohl po nějaké době vrátit zase zpět na své bývalé místo,bylo dobré,nezávidím dnes mladým matkám,mají to horší (v tomhle),než my před 20 lety.....
tornado-lou: orinka: az to bude aktualni,uz davno v systemu zadne penize nebudou,uz ted je v minusu :) a ad pece,to spis bude nejaky vzdelany imigrant,nasi doktori preci jdou za pecenymi holoubaty na zapad uz za chvili:)
.gif)
sevenofnine: a kdo při studiu neuklízel
já to vidim u nás
kdyz jsem odcházela na MD, rekla jsem to po 3m a i tak byl velky problem sehnat nekoho, kdo se tak specifickou praci nauci
kolegu mam, ale nelze aby tu byl 24h denne 7 dni v tydnu, ze jo?
proto si myslim, ze je fer vuci zamestnavateli rict to vcas, aby mel cas situaci resit.
Stanik: zatím je to jediné, co ještě funguje. Pochybuju, že ty skopové hlavy něco nového vymyslí
Stanik: i kdyz teoreticke dite treba nebude vydelavat na sefuv duchod, pořád o nej jeste muze pecovat az dostane infarkt, mrtvici nebo alzheimera
caira: náhodou kdysi jsem při studiu tak moc potřebovala peníze, že jsem i tu uklizečku zkusila a vydržela skoro celou směnu :-))
Moji práci přebral můj zástupce a pujčila jsem mu svoji asistentku a sekretariát, takže jsem na předání práce moc času nepotřebovala :-)
Jinak pokud má slečna práci na kterou šéf najal brigádnici tak to asi špičkový kardiochirurg nebo top manager nebude :-)
