Moje děti se rvou jako koně
Mám dva syny – 12 a 11 let. Když jsem tak brzy otěhotněla po narození prvního, utěšovala jsem se alespoň tím, že k sobě budou děti mít blízko a budou si rozumět. Jak jsem se mýlila!
Sotva se ten mladší vyloupl do batolecího věku, začaly mezi oběma kluky rozbroje, které stále nabírají na intenzitě. Když byli malí, rvali se o bábovičky a autíčka, teď své potyčky okořenili o peprné nadávky, zákeřné naschvály a opravdové surovosti. Bohužel, manžel od nás odešel a jsem s nimi sama. A patrně jejich výchovu nezvládám.
Kluci se řežou a hádají takřka nepřetržitě, pomalu ani nevím, jaké to je, když na sebe promluví normálně. Jeden druhému neudělá nic dobrého, schovávají si věci do školy, hračky, mažou si vzájemně z PC různé soubory a hry. Jakoby se v tom oba dva vyžívali, udělat tomu druhému něco špatného, způsobit mu újmu.
Já jako soudce absolutně selhávám, protože jakmile začnu něco „vyšetřovat“, nemám šanci dopátrat se nějaké objektivní pravdy. Kluci mne okamžitě zahrnou svými teoriemi, přihodí, co mu ten druhý udělal, a já mám pak neodolatelnou chuť ztřískat je oba dva na jednu hromadu.
K tomu se přiznám, i když nerada a stydím se za to: chvílemi se přistihuji, že je snad až nenávidím. Nemám chvíli klidu, pořád jen poslouchám nějaký křik, řežbu, pláč. Když je vezmu na výlet nebo kamkoli ven, všude je to s nimi pro ostudu. Otravují, hádají se, kdo bude sedět u okýnka, rvou se, kdo dostane zmrzlinu jako první.
Jsem zoufalá. Jejich otec si je bere maximálně jednou za měsíc na jeden den, má novou rodinu a jeho manželka je prý špatně snáší. Ani se jí nedivím.
Akorát jsem to já, kdo je označován za neschopného, výchovně selhávajícího. Kluky k sobě na víkend nechtějí ani prarodiče, protože jsou na ně prý příliš divocí. Do školy chodím minimálně jednou měsíčně na koberec a poslouchám, jak jsou mí synové nezvladatelní. Jediné, v čem mají plusové body je prospěch – oba dva se dobře učí.
Mimoškolní činnosti taky skončily fiaskem. Staršího z fotbalového kroužku vyhodili, protože terorizoval ostatní spoluhráče a mladší to má v basketbalovém družstvu momentálně taky nahnuté.
Kde se stala chyba? Jsem na vině já, nebo je to v nich? Někdy mám pocit, jako bych porodila dvě monstra. Poradí mi někdo, jak se dají takovéhle nezvladatelné děti zkrotit?
10.6.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje děti se rvou jako koně
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: no jnez pro rodice neni vinika jaksi nidky jednoznacny, kdyz nevysteruji , ze...
ciste subjektivne a za sebe rikam, ze to je svinstvo, stejne jako jako kdyz za jednoho zlobiciho pitomce bly cela trida po skole...
Stanik: Jenže ono to nikdy není za něj, kolektivní vina se uplatňuje v případě, že jsou v tom zapojení oba a viník není jednoznačný. Pokud za to můýže jen jeden, tak taky občas se pravý viník přizná, když vidí, že důsledky jsou menší, že naopak místo trestu následuje pochvala za to, že se přiznal. Jde to pomalu, ale postupně se to malinko zlepšuje, tak jsme mírný optimista do budoucna.
Takhle obecně se to těžko říká, to záleží na konkrétní situaci.
S tím článkem souhlasím. Milovat se nemusí, ale jsou určité hranice slušného chování.
nedozirna... i kdyz jedozirna by taky mohla bejt 
Jo, nemas to urcite lehke, ale asi budes moc mekka... prvni co me napadlo - nesoudcovat a hledat v pripade sporu vinika.... KOLEKTIVNI VINA je zbran jedozirna, tak ji pouzivej... "Je mi jedno kdo co udelal a kdo si co zacal, potrestani budete oba dva..." Tohle opravdu funguje, ver mi 
A jak uz tu psala kominice - dovolit ucitelum tvrdsi tresty (neni vetsi zabava pro smrade, kdyz vidi bezmocneho ucitele), atd. Zkrat retez a mej je rada.... metoda cukr a bic... a myslim, ze ani navsteva v poradne (klidne i bez kluku) by taky nemusela byt spatna... 
Verera: no tak to ja jsem byla od malicka hrde ditko... kdyz jsem takhle neco odnesla za nej , mel sodu dalsi tejden a srodicema jsem aspon dva dny nemluvila...
Stanik: Záleží, za co tě trestali, samozřejmě, když je jasný závažný prohřešekl i viník, tak je to něco jiného, ale to jsou věci, typu nikdo nechce uklízet rozházené lego a nikdo si s ním nehrál, asi samo vypochodovalo z krabice - buď ho spolu uklidí nebo lego uklidím já a na hodně dlouho skončí vysoko na skříni.
Já to ani nepodávám jako trest, ale prostě jen odstranění příčiny jejich hádek.
Mám zkušenost, že když se nemůžou o něco dohodnout a já jim řeknu, že buď se domluví nebo nebude nic, okamžitě se dokážou velice spravedlivě rozdělit. Nebo za chvilku přijdou, že se domluvili a bude to tak a tak (cokoli, třeba počítač, že nejdřív bude mít hodinu jeden a pak druhý a ten, který počká dostane od toho prvního za to čekání bonbon nebo tak něco, prostě dokážou najít řešení, na které bych nepřišla a ještě bych byla ta špatná).
Moje děti se taky rvou, občas i nějaká ta schválnost přijde, hlídají si, kdo je první a jestli náhodou neměl druhý o kousek něčeho víc, ale když jsou zvlášť , stýská se jim,myslí na sebe, připomenou mi, že ten, co tam zrovna není, má rád tuhle zmrzlinu a koupíme mu ji domů, ze školy v přírodě si vozí sami od sebe dárky - to je asi normální sourozenecká rivalita, která časem přejde.
Pokud tihle neudělají tomu druhému nic dobrého , je to horší. Ale možná, že neznají, jaké to je být sám delší dobu, třeba to potřebují zažít a uvědomit si, že brácha přece jen není tak hrozný,jak si mysleli.
Marcelo,
a chodíte do ped.-psych.poradny?? Co Vám poradili?? Poklud nechodíte, začla bych.....víém, jaké to je mít takové děti, mám jedno takové a je to hodně vyčerpávající.....a to mám samé holky....
Určitě bych je zaúkolovala povinnostma. Jsou ve věku, kdy by už měli poznat, že NIC není zadarmo..čili doma pomáhat s domácíma pracema-pokud to tak nebude, nebude kapesné/PC/kroužky atd.....k sobě se budou chovat tak, jak mají, jinak bude následovat trest v podobě týdenního uklízení domáctnosti atd.....
Vím, že je to těžké, ale takhle už Vás neberou a je hooodně načase s tím pracovat, aby Vás brali jako matku, ne jako nějakou "kamarádku" z ulice....
Verera: doporucuju clanek... jak prudi rodice s tim, de deti se prece "musi mit rady".. a jak to na deti pusobi... je celkem dost vystizny
http://www.marianne.cz/clanek/465/kdyz_se_deti_miluji_a_nemohou_se_vystat_.html
Verera: no to je vyborny... prave kolektivni vina je to co me vzdycky s*alo.. . vystrit by se melo a potrestanej by mel byt ten kdo za to muze....
fakt si dodneska vybavuju, jak mi bylo, kdyz jsem dostala za joudyse vylagos....
i proto rikam, ze deti ani nahodou, a kdyzuz tak jen jedno, aby tohle nemuselo trpet
no ehm.. monstra snad ani ne.. ale proste staci, ze jsou dva.. vim jak jsme se rvali s brachou my... a ze bychom se dneska nejak prehnane milovali to teda taky ne...
Tak s kolektivní vinou musím jedině souhlasit. Jakmile budeš řešit,kdo za co může,tak je to vždycky ten druhý. Pokud se budou hádat u počítače a ty jim ho vypneš, dokud se nedomluví, uvidíš tu změnu. A pak se musí samozřejmě dohoda dodržovat.
Jinak ale u počítače by měl jít udělat oddělený profil pro každého, dá si tam heslo a druhý mu tam nepoleze.
Že se děti hádají, je normální, to je skoro všude, ale tohle už mi připadá nad únosnou míru. Nesmějí si vědomě ubližovat a dělat schválnosti. A to, že každý sám je nezvladatelný, třeba v kroužku, to je taky na pováženou a spíš na toho psychologa.
Je opravdu možné, že se snaží upoutat tvoji pozornost. Mluvíš na ně někdy taky v jiné souvislosti než s jejich prohřešky?
Oddělení je dobrý nápad. Pokud prarodičům vadí jejich hádky, ale přesto je mají rádi, tak ať je dostávají po jednom, tatínek taky.
A když ty budeš mít doma přes víkend jen jednoho, bylo by dobré, třeba jednou za měsíc, udělat program podle něj a věnovat se mu, jít na výlet, do kina, do bazénu večer půjčit film, který ho zajímá, nechat si vysvětlit, jak se hraje jeho oblíbená počítačová hra, prostě cokoli ale tak, aby tě měl jen pro sebe a abyste dělali něco spolu. A dát mu pro změnu najevo, že ho máš ráda a je ti s ním dobře. Pak třeba nějak nenásilně dojdete k tomu, že o tebe nemusejí mezi sebou soupeřit a že pokud by se pořád neprali, měla bys víc času a sil dělat s nimi to, co je zajímá.
A skvělé by bylo, kdybys je jednou za měsíc udala oba (jednoho k babičce, druhého k tatínkovi) a udělala si víkend pro sebe, prospělo by to všem.
Ota: u nás je tohle rozdělení rolí taky a nemůžu říct, že jsem z toho nadšená. Nechci být 
, ale jinak to opravdu nejde. Nicméně tohle Marcele nijak nepomůže, bo ona musí být i 
.jpg)
popravdě rvačky a naschvály tak to známe .... mám 3 kluky i když s větší mezerou ...... to mě přijde v podstatě normální ... sestry to samé mají s neteřemi ovšem tam je to asi dané i jinou výchovou ( USA)
Co mě nepřijde normální je terorizování spoluhráčů v mužstvu.... to mě opravdu zarazilo ze všeho nejvíc......
U nás to řešíme, že když někdo musí být nutně první a nikdo nechce být druhý tak nedostanou nic .... když hrajeme nějaký sport, hru, soutěž a druhý neunese být druhý nebo první ponižuje po vítězství druhého tak jim prostě oznámíme že nebude žádná další taková zábava a přestupník je okamžitě potrestán/ zaměstnán .... ale ... samozřejmě nic moc to neřeší protože se to stane zase ... jo a taky jsme si rozdělili role maminka je a tatínek je .... když člověk není celý den doma tak to bohužel ani nejde ...
.gif)
A jak je trestáš? A platí nějaké "má dáti-dal"? Mají své povinnosti? Necháš se "uječet" ? Asi by to chtělo sednout si s nimi, sepsat pravidla a důsledně je dodržovat, domluvit se, že žádné...to vooon! neplatí. Na PC jde udělat víc přihlašování, právo veta budeš mít ty...a když trest, tak kolektivní...Jen v evidentně jasných prohřešcích trestat jednoho a toho správného
Psycholog by ti pomohl...ale někteří lidé k tomuto řešení nemají důvěru.
