Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tady nejde o spaní v rodičovské posteli, ani o "citlivou dušičku" 7mileté holčičky, ale o trestuhodnou nedůslednost rodičů.
Když jste si děti naučili, že si "vyřvou" cokoli, tak to prostě budou dělat, protože to funguje.
Nedovedu si představit, že bych spala v posteli s takhle velkými dětmi. Ani z hlediska hygienického to nevidím jako přínosné. Zaděláváš si Janko i na problémy s manželem. Od Tebe se čeká, že když jsi doma s dětmi, že je budeš vychovávat. A né že si je ze samé lásky necháš skákat po hlavě.
Je hezké, že bereš ohledy na city dětí, ale i ty děti potřebují pro svůj pocit jistoty nastavit pevné mantinely odkud kam se může a kdy už je to přes čáru.
V sedmi letech jezdili moji kluci na tři neděle pod stan tábor.

Jaké si to uděláš takové to máš....tak teď nebudlikej nad tím co jsi vytvořila. Pokud chceš tedy srovnat situaci do normálu, tak musíš hodně skousnout a vydržet, nejprve jim vysvětlit situaci o samostatném spaní a pak jí strikně dodržet, nic netrvá věčně ani ono domáhání se dostat opět k vám do postele...jinak jim projevuj svojí lásku během dne, ale v tomto musíš vydržet

Janko přes čáru to rozhodně je! Bohužel, ale tutu situaci jste si s manželem zavinili sami.
Já učila dcerku usínat samotnou od 8mého měsíce věku, dle jedné psychl.studie ze Slovenka. Dítko už v tomto věku dokáže pochopit, že i když rodiče nevidí, jsou tam.
Ze začátku to byl řev jak píše Kawa, chodila jsem s hodinkama, pokaždé se dle pevně daného intervalu vrátila, poňuňala, rozloučila se a opět dokola. Trvalo jen 3dny a to myslím upřímně, než to dcerka pochopila a usínala sama v pokojíčku bez nás. Spala celou noc a my se s manželem též krásně vyspali. Prostě "prdni" obě děcka do jejich pokojíčku, z prvu bych tam spala s nima, přeci jen 7let spala dcerka s tebou, po týdnu bych už šla k manželovi. Ten prvotní řev prostě musíte vydržet, však oni vědí co na Vás platí. Držím palečky :-)

A ještě jedna věc: jsem zásadně proti tomu,nechat dítě,,vyřvat,, před spaním,to jsme udělala jednou na radu mojí starší kamarádky a taky naposled,nejenže malej ani po půl hodině nepřestal řvát(byli mu tenkrát asi 3 měsíce),ale řvaní se vystupňovalo k histerii a já ho z toho pak dostávala několik hodin,od té doby když otevřel oči,začal HNED histericky brečet,asi se bál,že ho v tom zase nechám...neříkám,že to NEJDE nechat vyřvat,až dítě spí,taky jsem se s tím párkrát u známých setkala,ale každý dítě je jiný a má jiný potřeby,už jako miminko,takže si každej musí na to svoje dítě přijít sám...

Jarča*: no vidíš,každý jsme jiný,já zase potřebuju cítit teplo druhýho člověka a slyšet jeho dech,nejlépe synka-tak se mi spí nejlíp

V podstatě je mi holčičky z článku líto,protože za to,že nechce spát ve svém pokoji,můžou jen její rodiče..pokud to spaní takhle nastavili,nemůžou se divit,že dcerka po 7 letech stávkuje-zvyk je železná košile...podle mě je jediný řešení,naučit obě děti najednou,spát v pokojíčku tak,že tam holt s nima budu spát chvíli než se to naučí-a to se dá naučit,jen mít trpělivost

loupák: no, to jsem já - jakmile se nemůžu libovolně rozvalit jak potřebuju, tak začnu mít pocit, že se dusím - asi nějaký druh klaustrofobie

Kawa: ale to víš,že jo,třeba velice brzo se malej naučil,nebudit mě dřív,než sama neotevřu oči,jsem velice nepříjemný vstávač,když mě někdo budí...co se týká toho spaní,nám to takhle vyhovuje,ale chápu,že někdo chce mít v posteli svůj prostor a vadí mu i vlastní dítě,nikomu to neberu

My mame deti v posteli, ale jsou o hodne mladsi3a 1rok. A myslim, ze deti patri do postele k rodicum. Ale nespime samozrejme na dvojposteli. Z kazde strany je prirazena detska postylka. Starsi uz ji ma ted trosku odrazenou, porad je blizoucko, na dotek, ale trochu oddeleny.
U vas bych zacala tim, ze ji dam vlastni postel do vasi loznice at toneni tak narychlo. A az si zvykne tak presunout obe deti zaraz.
Jak vlastne dcera spi mimo domov? Na dovolene, u babicky.... ?

loupák: neříkej mi, žes nikdy nezatrhla něco za co by se potomstvo nezkusilo rvát.. to máš v tom případku zlaté děcka...

Kawa: u nás teda řev nebyl,protože nebylo proč řvát...s většíma dětma je to na domluvě,samozřejmě když jsme já nebo manžel nemocní,tak malej spí v klidu v pokojíčku,aniž bych mu musela něco vysvětlovat,takže to spaní s náma,je spíš o zvyku,že to tak chceme všichni tři a bohužel,už je těch společných nocí čím dál tím míň...

Nechápu,jak se někdo nechá dobrovolně utiskovat ve vlastní posteli...Už se tohle téma tady řešilo,ale znovu žasnu,jak to někteří mají doma ! U nás jsem já spala s dětmi v pokoji až do jejich cca 6 a 4 let,pak už jsem se vrátila k manželovi do "naší" postele v obývací ložnici,kde manžel spal sám celou dobu ( a já tam docházela užít radovánek a pak zase zpět k dětem),aby měl klid na spaní,když musel chodit do práce a já ne.Děti směly k nám přijít až ráno po osmé,naučili jsme je velmi brzy hodiny.Já mám celý život blbé spaní,nesnáším,aby se mě někdo ve spaní dotýkal,to vedro je mi protivné,musím mít na spaní co největší zimu.Vzbudí mě jakýkoliv zvuk a pak nemůžu hned usnout...Spát na hromadě s někým,to by mě brzy odvezli do blázince nebo bych rušiče zabila...

V tom případě jsou moje děti poklad - všechny tři spaly od dvou let ve svém pokoji a do té doby ve své postýlce vedle rodičovské postele, abych jim mohla podat ruku. Nevím, jak by se holky vyspaly, když se mladej do roka a půl budil v hodinových intervalech a s vědomím, že mě vzbudil, okamžitě, na rozdíl ode mne, zase usnul. Když ve dvou letech poprvé usnul na celou noc, budila jsem se já a koukala, jestli vůbec žije

Každopádně pro Janku: mi nejvíc pomohlo že sem se poňuňala, rozloučila a odešla...za pár minut sem se vrátila když byl řev, vysvětlila znovu proč odcházím a odešla...a intervaly mezi tímhle vracením se sem prodlužovala... pravda, že začátku s nehtama zarytýma do hodinek jaký to byl rachot... ona je to ale prý metoda pro mnohem menší mimina, s tou sedmiletou už byse snad mělo dát mluvit rozumně, ne..?

loupák: ale tož to víš, že se to neoběšlo bez randálu, zkoušeli co se dá... s tím se ale snad dá počítat, že to nastane... já moc nechápu jako když lidi takhle ustoupí, to je nenapadne že si to dítě okamžitě zafixuje jako že právě řevem si vymůže všechno..?
Každopádně mi teda nepřijde normální aby dítě školou povinné mělo společný nejenom pokoj ale i postel s rodiči... Já se s háďatama taky kulam, kočkuju u nás posteli a o víkendu se k nám přijdou zavrtat, ale na spánek máme každý svoje...