Jsem těhotná a bojím se to oznámit v práci
Mám problém, který potřebuji vyřešit a vím, že se tomu nevyhnu. Možná mi tady poradíte a třeba mne i nějak povzbudíte, protože to opravdu potřebuji.
Jsem těhotná a šťastná. Miminko sice nebylo vyloženě plánované, ale rozhodně je chtěné. S přítelem spolu chodíme pět let, před půl rokem jsem vysadila ze zdravotních důvodů antikoncepci, protože mi nedělala dobře. Vzhledem k tomu, že jsme společnou budoucnost a děti plánovali, nebyl to pro nás problém. Používali jsme metodu plodných a neplodných dnů a přerušovanou soulož a byli si vědomi, že těhotenství může přijít. Nechali jsme tomu volný průběh.
A teď se mé těhotenství potvrdilo, jsem sice teprve v šestém týdnu, ale mám tu už potvrzené i od doktora. Měli jsme s přítelem oba radost, i když v první chvíli jsme malinko zaskočeni byli, ale to jen než nám to vlastně došlo.
Můj problém je, jak a kdy to mám říct v práci.
Totiž. Na jaře jsem dostala výpověď v bývalém zaměstnání (jako skoro všichni ostatní zaměstnanci) a nějakou dobu byla na pracovním úřadě. Pak se mi poštěstilo sehnat novou práci, docela slušnou´, se sympatickým platovým ohodnocením. Při pohovoru můj budoucí šéf jen tak mezi řečí utrousil něco o tom, že doufá, že hned neotěhotním, ale nijak víc to nerozváděl.
Nastoupila jsem do práce v srpnu, zaučila se a brzy začala fungovat jako plnohodnotná síla. Jako všude, i tady je něco dobrého a něco zase horšího. Šéf je pes, šlape po nás jako ďas, nic neodpustí, vše musí být perfektní. V říjnu mu oznámila těhotenství jedna kolegyně a bylo z toho pěkné tóčo. Řval na ni, že mu přece slíbila, že minimálně rok děti neplánuje, jak si něco takového mohla dovolit, teď aby za ni sháněl a zaučoval náhradu. Chudák holka zůstala úplně per plex a v půlce listopadu se radši uklidila na neschopenku s rizikovým těhotenstvím.
Šéf je na prášky, najal brigádnici a to, jak mluví o té těhotné, je strašné. Všem nám to je velmi nepříjemné. A do téhle situace bych mu teď své těhotenství měla oznámit já. Mám sevřený žaludek už jen při té představě. Dělá se mi úplně mdlo a nevím, jak to zvládnu. A taky řeším, kdy mu to mám říct. Zda už teď, nebo mám ještě počkat.
Jsem z té situace pěkně vyklepaná, strašně špatně snáším, když na mne někdo křičí, bojím se, že až šéf spustí, tak se rozbrečím. Prosím, poraďte mi, jak a kdy bych mu to měla oznámit? Napadlo mne, že si k tomu přizvu svého partnera, to by si pak na mě šéf možná tolik nedovolil, ale nevím, zda je to vhodné a jestli by to celou situaci ještě více nezhoršilo.
22.12.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Jsem těhotná a bojím se to oznámit v práci
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
orinka: ja sem treba nezvracela ani jednou a dlouho na me nebylo nic poznat. vim, ze kazdej takovou kilku nema, nicmene Maruška taky zvracet nemusi. jestli ale bude, tak myslím, ze je lepší říct to hned, at se to sef nedozvi od nekoho jinyho
orinka: 9:29 opravdu miluju naivky,co jeste veri na prubezny duchodovy system:)
.JPG){kind=avatar}
Nevím, proč se šéf čílí, v dnešní době přece není problém sehnat náhradu, zvlášť když tu práci může vykonávat brigádnice. Vždyť i netěhotný zaměstnanec může dát výpověď a odejít za dva měsíce. To je míň než těch pět měsíců, které má na to, aby našel náhradu za těhotnou. Ono by se šéfům líbilo, kdyby mohli zaměstnance vyhodit na hodinu, ale zaměstnanec aby tu práci měl jako doživotí
, přesněji dokud se šéfovi bude hodit.
tornado-lou: jenom nevím, jak to utají. Moje mladá kolegyně co chvilku odbíhala zvracet na WC, když na to nepřijde šéf sám, donesou mu to určitě její spolupracovnice. Na to bych teda nervy neměla. Bude jí špatně už jenom z toho, že to musí tutlat.
orinka: Bohužel máš smutnou pravdu. (Ale stejně bych nechtěla být muž
)
uz to tu vsechno bylo. vydrz minimalne do konce 3mesice, jestli na tobe nebude nic videt, tak klidne do 16tt a pak to sefovi normalne rekni. to mu furt dava 3-4 mesice na sehnani nahrady, coz by melo bohate stcit. remcat sef asi bude, ale nic jinyho nemuze, tak ho nech at remca. mimco je prece dulezitejsi nez sef.
A vůbec: žena je komplikace pokaždé. Moc mladá=vdá se, bude mít děti. Potom už děti má. Pak začne být stará, překvalifikovaná a nechce se jim přiznat pořádný plat, tak radši vezmou ucho. No, a 50+ je vůbec úžasný věk=zdravotní potíže, mindráky ze vzhledu, všude kolem mladí vlčáci a důchod čím dám mlhavější. A až ten důchod nastane, pak je baba na odstřel, mediální štvanice - dědeček a babička ujídají z krajíčka, že jo Mádle s Issovou?
Samozřejmě, přeháním a nadsazuju, ale ženská se prostě do krámu zaměstnavateli nikdy ideálně nehodí....ledaže by to byla jeho atraktivní milenka. Na chvilku...
.gif)
sevenofnine: omlouvam se, ale podle tveho prvniho prispevku to tak vyznelo - na uklizecku co brouzda po netu mas celkem prehled
proste chci rict, ze nektere profese jsou rychle nahraditelne - prodavacka ucetni servirka apod... je jich dost
a pak jsou zamestnani, kde se proste delá nepretrzite odborna cinnost, a je sotva cas na zaskoleni.. a tam takovahle situace chce cas
mam-ča: ještě aby se za to omlouvala, panebože, to je svět!
Mateřství je dar a z práce budoucího dítěte se bude jednou hradit i šéfův důchod.
.gif)
Kareta, Stanik: už vidím zaměstnavatele, jak nadšeně zaměstnává ženskou po mateřské. Pro většinu maminek je právě povinnost zaměstnavatele držet jim místo dobrá. Takže z mého pohledu jsem ráda, že to tak v zákoně je. Na mimino se chystám, až se to povede - mám v plánu dělat co to půjde, doma mám vedlejšák, který mi umožní, abych úplně nevypadla z procesu, ale i tak vím, že návrat pak bude mazec. A jít na mateřskou s pocitem, že se pak nemám kam vrátit, to by pro mě byl nápor na nervy jak prase....
Zatím nic neoznamuj, na to máš ještě čas. Udělej to až koncem 3.měsíce. Raději bych šla potom hned na rizikové těhotenství, ať si o tobě říká co chce. Nevidím v tom problém. Šéf vezme zástup na dobu určitou za tebe a je to vyřešené.
Z těhotenství se máš radovat a užívat si ho, ne se trápit!!!
mam-ča: 
zatím nejlepší rada
Maruško, klídek !
Až na Tebe začne šéf ječet, žes mu slíbila, že neotěhotníš, tak se ho s andělskou tváří zeptej : "No co, vám ještě nikdy nepraskla guma ?"
...A pak si vychutnávej šéfíkův infarkt. 
kareta: presne. U nas se damy vraceji hned po materske,nebo delaji z domova a chodi 3x v tydnu. Tak jedno % je doma dele nez rok,nebo se vubec nevrati.
Stanik: jako- kdyby za to ta matka stála, tak jí zaměstnavatel to místo bude držet klidně roky, ale takto musí každé...a mnohé to berou jako zašívárnu.
