Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

mám kluky 1,5 roku od sebe, taky se rvávali jako psi, ale venku ostudu nedělali, to si netroufli, Jak by začali, hnedle by to schytali, bez rozdílu oba. kolikrát do sebe žduchali a snažili se, ale stačilo zařvat a když ne, buch, buch a bylo po ptákách. nejsem žádný herodes ani sadistka, ale respekt a poslušnost jsem si ohlídat dovedla. Mužskej je moc nebil, měl strach, že by se neuhlídal a ublížil jim, přece jen jeho buchnutí mělo větší sílu. Ale jemu stačilo procedit mezi zubama, tak a už toho bylo dost.
A divím se, že po těch schálnostech s počítačem ho ještě můžou používat jinak než k učení. Jsi na ně fakt moc měkká. A s tvýma to evidentne nejde po dobrým, tak žádné vyšetřování a přesvědčování, ono pár dobře mířených ještě nikomu neublížilo.

no, tak pevné nervy přeju. Při konfliktech bych uplatňovala princip kolektivní viny. Je jedno, kdo to zavinil, potrestat oba, oni si to pak mezi sebou vyřeší, věř tomu. Že se rvou o to, kdo dostane něco jako první? Hele, jsou skoro jako dvojčata, minimální rozdíl. Uplatňuj metodu, co jsem tady někde četla na netu pro dvojčata: Každý den urči jednoho, který bude první. Ve všem. první dostane zmrzlinu, ale první taky půjde do vany a spát. A spravedlivě střídat. Oni si to pohlídají.
No a jinak se v tom docela plácáš, myslím, ženávštěva odborníka, psychologa, by ti pomohla získat nadhled.

Almega: ale děti se mydlí i v úplných rodinách...podle ankety se v dětství řezalo 28% šťastných žen a mužů a občas si vjelo do vlasů 24%

Myslím,že hoši doplatili na váš rozvod.Najednou tu byla nejistota,nová žena vašeho manžela,samý stres,kluci byli jasně odsunuti na vedlejší kolej,vy jste řešila svoje problémy a né jejich...Jak tedy mají na sebe upozornit?Začnou zlobit-a vy to musíte řešit,mluvit s nimi aspoň nějak,všímáte si jich paradoxně víc,než kdyby byli hodní....Řešení určitě je,ale asi bych nejdříve navštívila nějakou poradnu,i vy sama potřebujete poradit,protože jasně selháváte ve výchovné roli...

Mecháček:
moji starší bráchové se taky řezali jak koně, mladší byl vztekloun a starší ho popichoval. Vzpomínám si, jak mladšího tak vytočil, že šel do sklepa pro pilu a sekyru... my se ségrou seděly v koutě a modlily se, aby už někdo přišel domů. Je fakt, že brácha ve sklepě trochu vychladnul a nahoru přišel bez nářadíčka

kominice: kdo by měl zasáhnout, když ne otec? Ať se stará on, ne přítelkyně. Může je brát na víkendy pod stan, v zimě na hory a trochu je cepovat. Takhle bude matka na nerv a otec v závěru řekne, že je špatně vychovala.

Ahoj, my řešili doma problém spíše opačný - starší syn toho mladšího totálně přezíral a odmítal s ním jakkoliv komunikovat a žádným způsobem se nám to nepodařilo změnit, prostě si vůbec nerozumněli. Jsou mezi nimi 3 roky a vše se srovnalo až s nástupem puberty, to je takové roztomilé období, kde se děti sjednotí, aby zdvojnásobily účinnost svých zbraní na rodiče !!! Také žádná selanka...

A že se tvoji kluci aktuálně řežou a hádají na potkání ? Z toho bych usoudil, že jsou shodné povahy a velmi pravděpodobně spolu budou v dospělosti vycházet opravdu velmi dobře. Tohle období je asi nutné nějak přežít, nedovedu si představit, že by se to dalo nějak moc řešit - zvlášť pokud jsi na ně sama, na tenhle věk totiž zpravidla platí výrazně lépe tatínkova autorita, maminky to mají o dost těžší. Nám doma pomohla jasná a zřetelná pravidla, která mají za úkol podchytit základní oblasti domácího soužití a lze do nich nacpat cokoliv, fantazii se meze nekladou. V tvém případě by zcela určitě moje pravidlo č. 1 bylo, že není-li znám pachatel přestupku, trest stihne oba . Tím se sice pravdy také nedopátráš (a CO je vůbec ta pravda ?), ale oba po čase možná zjistí, že jakékoliv příkoří učiněné druhému, se jim pokaždé vrátí jak bumerang a jejich "akce" a "protiakce" uberou na intenzitě. Nic jiného myslím není.

A psychologa bych ti v tomto případě nedoporučoval vůbec - s téměř 100% jsitotou z toho vyjdou kluci jako naprosto bezproblémové, jen trochu živější děti a ty jako neschopný rodič, který nezvládá jejich úžasný potenciál .

A nebo si kup pořádnou rákosku, Džamila už tam není... !!!

Psycholog není špatný nápad, ovšem najít skutečně dobrého psychologa je kumšt, ale minimálně hoši uvidí, že se staráš.
Strkat k otci po jednom, jednoho snáz unese otec i ty, pěkně spravedlivě na střídačku.
S naprostým klidem uplatňovat princip kolektivní viny. Nejsi soudce, ani policajt. Když ty nebudeš vědět, za co trestáš, oni to budou vědět určitě - minimálně za to, že nedokážou brát ohled na druhé.
Oddělit jen za předpokladu, že oni to opravdu chtějí, pokud se v tom vyžívají, nadělá to víc škody, než užitku.

1) důslednost
2) spravedlnost
3)klid, hlavně neztratit nervy=>autoritu. Vlastně občas můžeš, ale musí to pak být hromobití.
4) společná péče s otcem, i kdyby se měl posrat. Když nebude souhlasit, tak mu pohroz, že se péče vzdáš v jeho prospěch.
5) poradit se s odborníkem, když nic jiného, budeš mít na to papír, že to řešíš!

Marcelo vítej v klubu. Mám dve holky, jsou od sebe 2,5 roku a to co popisujes bylo u nás na denním porádku snad uz od dob kdy ta mladsí zacala nabírat rozum. Nejdríve jsme to resili jejich oddelením, kazdá dostala jeden pokoj a my se stehovali do obýváku (není to optimální, ale lepsí nez se zbláznit). Kdyz bylo starsí nejakých 11 tak mi skola doporucila psychologa a kupodivu pomohl, ale to uz bylo u nás ve stavu kdy starsí dcera vyhrozovala sebevrazdou. Museli jsme doma zmenit prístup úplne ke vsemu, preorat kazdodenní zivot, ale holky se postupne zacaly se mnou normálne bavit, sice kazdá zvlást a jenom obcas, ale jsem vdecná i za to. Prestaly se navzájem ohrozovat, sice porád je "mami ona mi sebrala támhleto" a "ona tohleto", ale aspon po sobe neházou nozi, nezdrhají v noci oknem a podobné lahudky. Dneska je holkám je 15 a 12,5, cestu k sobe si nenasly, radsi se jedna druhé vyhýbají, ale aspon je doma jakz takz klid. A obcas si dokonce vypomuzou a poradí (tak 1x za pul roku, ale i to je výhra). Je to beh na dlouhou trat. Takze z vlastní zkusenosti radím oddel kluky od sebe, at mají kazdý prostor sám pro sebe. Já vím nemuzou kazdý mít svuj pocítac a svuj pokoj, ale prepaz jim pokoj treba polickama, budou mít kazdý minimální prostor, ale bude to jenom jejich prostor a ten druhý tam nesmí vlézt. Bud dusledná, pokud reknes ze se neco udelá tak a tak, tak se to tak udelá i kdyby se oba kluci staveli na hlavu a odrázeli usima. Poslouchej / vyslechni je kazdýho zvlást jak si oni predstavují vasi spolecnou domácnost (to co je ted se jim prece nemuze ani jednomu líbit) a podle toho spolecne udelejte pravidla, vyves je nekam na viditelné místo (u nás to byly dvere od lednicky) a vyzaduj jejich dodrzování. A doporucuji vyhledat psychologa at si s klukama (s kazdým zvlást) promluví drív nez ty se z toho zbláznís. Drzím palce.

Jestli je to jen trochu možné, chtělo by to je na nějaký čas oddělit. Jedno dítě by na chvíli zvládli i prarodiče, nebo otec.
Možná už mají takovou "ponorku", jak jsou pořád spolu, že si potřebují od sebe odpočinout.
Moje dvojčata měla také takové období, kdy spolu nechtěli kluci být. Lezli si na nervy tak, že chtěli jít i na SŠ na stejný obor, ale každý na jinou školu.
Pak jeden z nich musel do nemocnice, a ten druhý tam za ním běhal každý den, nosil mu dárky a moc se o něj bál.
Třeba by u vás oddělený režim také pomohl. Ty by ses uklidnila, a otec dětí přece nepřestal být jejich otcem jen proto, že jste se rozvedli.
Tu Pedagogicko-psychologickou poradnu bych ale navštívila, když mají kluci konflikty i ve škole a ve sportovních oddílech.

máša h.: při představě že jsem otcova nová přítelkyně a měla bych se starat o dva věčně vřískající a rvoucí se kluky, tak budu velice ale velice proti.
Já měla o deset let staršího bráchu a o 11 a 13 let starší ségry. Dostávala jsem "školu života" od nejranějšího dětství.
Třeba když mě ségra zapoměla na hřišti a doma tvrdila že ona mě ten den na starosti neměla..... Ještě že mě našli hodní soudruzi od VB

Zapoj otce, alespoň dva víkendy v měsíci, žádné výmluvy, ať se stará. Jsi na ně slabá, musíš taky přitvrdit.
Sestřini kluci se taky rvali jak koně, nadávali si a jejich malý bráška, když začínal mluvit, začínal se slůvky máma, táta a hajzl, protože to slyšel od bráchů... Další synovec a neteř se taky pěkně mydlili a holka, i když mladší, si nenechala nic líbit. Moje dcery se snad nepraly, ale štětily se a handrkovaly pořád... a někdy jsem je malinko nenáviděla. Mě moje starší ségra občas dusila polštářem a starší bráchové taky trochu tyranizovali. Světe, div se, vyrostli jsme ve zdraví a máme se rádi!!!

Ty dva satanáši využívají nedůsladnosti matky.
Marcelo, buď tvrdá.
Naschvály na PC ? Tak jim ho zakaž oběma! Prostě seberu kabely a mají po ptákách.
Rvou se? Zlískala bych jim prdele, že by si pár dní nesedly.
Problémy ve škole? To znám, synek taky perlí. Když ale začal hooodně vystrkovat růžky tak za 1) dostal vylágoš před celou třídou a slib, že jestli se to bude opakovat, předevšemi ho tam zlískám
2) povolila jsem třídní učitelce důrazně zakročit.
Když dostal synek první "výchovnou" od třídní byl z toho docela mimo.

Pokud nebudeš důsledná a DŮRAZNÁ tak ti dál budou skákat po hlavě. A to že na tebe okolí kouká jako na neschopnou matku.... mají celkem pravdu. Když nejsi schopná si poradit s relativně malýma dětma, jak to chceš zvládnout až jim bude 16-17 ?????

modroočka: nezlob se, ale to je absurdní. Pokud nejsou děti diagnostikovány jako malí psychopati či nemají Aspergerův syndrom nebo ADHD či něco podobně objektivního, jsou na vině tím, že jsou to takoví spratci, výhradně rodiče. Uznávám, že výchovně zvládat dva kluky rok od sebe je náročné, ale v tomto případě je jednoznačně vidět, že to rodiče (samozřejmě je na vině i otec) prostě nezvládli.

Sama mám dva kluky, takže vím, že při výchově samečků musí být člověk opravdu obzvlášť tvrdý a důsledný, což Marcela zjevně bohužel podcenila. Děti na výletě nedokážou uposlechnout pokyn, že musí přestat otravovat, hašteřit se, rvát se nebo odmlouvat? Končíme výlet a jedeme domů, doma zákaz veškerých dobrůtek, darů a výhod. Dodržet všechno, co slíbím. Nedopátrávat se jakékoli viny v jejich rozmíškách, potrestat oba stejným dílem. Hlavně se s nimi nedohadovat, vydávat jasné pokyny, po nedodržení následují sankce.

No jo, ale když ono důsledně furt vychovávat je taková otrava, že...