Sestru týrá její manžel. Nechce, abych jí pomohla.
Mám sestru a zjistila jsem, že patří mezi týrané ženy. Podezření jsem měla už delší dobu a nakonec se potvrdilo. Její výmluvu ohledně několikáté modřiny v poměrně krátké době jsem jí už nezbaštila, a tak šla s pravdou ven.
Je vdaná sedm let, agrese ze strany jejího manžela trvá poslední tři roky. Začalo to nenápadně, nejdřív se mu pořád něco nelíbilo a začal ji sekýrovat kvůli každé prkotině, až došlo na první facky a teď už přímo na otevřené násilnické chování. Bohužel, sestra není schopná se z toho vztahu vymanit, bojí se, co bude dál. On jí vyhrožuje, že ji připraví o děti, případně dokonce tím, že jakmile se o něco pokusí, zabije ji.
Je mi z toho zle. Je z ní troska, doslova se klepe strachy. Když to 
z ní vypadlo a konečně se mi svěřila, jakoby z ní něco spadlo. Jsem prý jediná, kdo o tom ví, zapřísahala mne, abych to nikomu neříkala. Proto ani nepíšu víc podrobností, aby nemohla být případně nějak identifikována.
Dělám si o ni velké starosti, ráda bych jí pomohla, protože myslím, že ona sama není schopná s tím cokoli udělat, na to je příliš vystrašená. Navíc mi doslova řekla, že si nepřeje, abych já podnikala jakékoli kroky.
Co s tím? Není mi jedno, v čem žije a v čem vyrůstají její děti. Přece to nemůžu nechat jen tak. Ale mám právo se nějak angažovat, když si to ona sama výslovně nepřeje? Co byste dělaly na mém místě?
23.2.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,5/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestru týrá její manžel. Nechce, abych jí pomohla.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: v Ulici je ten postup transformace ze sebevědomé samostatné ženy v týranou puťku dost dobře vykreslený
Znala jsem i ženu, kterou manžel občas zmlátil, ale ona s ním byla právě pro materiální výhody, její mzda byla jen kapesné. On byl nějaký ředitel velké stavební firmy - ještě v dobách minulých. Ale ona se prý jen tak nedala, prý mu taky občas v sebeobraně jednu flákla, a on si to pak vykupoval drahými dárky. Ona klidně v práci přiznala, že jí ten nový kožich za těch pár facek stál. I když tohle možná není klasický případ, protože ona opravdu nebyla ušlápnutá a netajila se tím, že se doma občas poperou.
Přesně v takovejhle situacích si řikám, kdy už se lidi poučí z minulosti a ze zkušenosti předků? Nikdy nic takového neskončilo dobře. Buď rozvod, smrt nebo na starý kolena zhuntovaná opuštěná ženská. Žádný dobrý konec v těchto případech není a přesto si to lidé nechají líbit pořád dokola. Ach jo.
mam-ča: A nejen do další rodiny. Syn se někdy chová k matce stejně jako otec a nebo ji naopak brání a byly případy, kdy otce i zabije.
Stejně mi pořád není jasné, jak může někdo dovolit, aby ho druhý dostal do takové situace. Co se honí v hlavě ženě, která neutne hned z počátku jakýkoli náznak ponižování ve chvíli, kdy to ještě jde. Jistě, jsou případy, kdy opravdu nemá kam jít, je závislá na manželovi, ale to je jen část, zbytek začíná navenek jako normální rodina.
Jiřko, týraná sestra si nechá všechno líbit a je tak vydeptaná, že za sebe bojovat nebude. Ale zkus jí vysvětlit, že tím že nic nedělá, nejvíc ubližuje dětem. A to přesto, že jim zřejmě (zatím) manžel fyzicky neubližuje.
Jenže děti v tom napjatém ovzduší s vyděšenou mámou musí žít, a všechno to vnímají. Tenhle obraz rodiny si pak odnášejí do života. Někdo se tomu vzepře a snaží se žít jinak, někoho zvyky z původní rodiny dostihnou a činí nešťastnými další osoby, které třeba původně miloval.
Asi bych jí dala co nejvíc informací a kontaktů na organizace, které v tomto ženám pomáhají. Možná bych se jí snažila seznámit s nějakou ženou, která se z toho dostala. Víc dělat nejde. Je mi jí strašně líto, to musí být děs 
Určitě si sháněj veškeré informace, zeptej se v organizacích, které se tím zabývají. Tam by měli i poradit co dělat i když teď nějaké rázné kroky podnikat nechce, ale aby měla do budoucna důkazy,pokud by to manžel s těma dětma chtělo pravdu udělat.
Sestra možná myslí, že nemá žádné možnosti, protože je nezná.
A pokud se násilí týká i dětí (ono se týká, jestli jsou tomu přítomny i pokud je otec přímo nebije, přinejmenším psychické), tak snad je ze zákona přímo povinnost zasáhnout, ne?
.gif)
Cílem tyrana je vše ututlat,aby si týraná osoba myslela,že je vše v pořádku..
Nenech ,aby to pokračovalo dál,nemuselo by to dobře dopadnout..
Ted v ULICI probíhá jeden takový příběh,to je právě to..jen pomáhej i přes zákaz
.gif)
hlavně nečekej dlouho aby nedopadla jako S.Monyová.....
Dneska už naštěstí existují organizace, které těmto ženám pomáhají. http://www.rosa-os.cz/ Zkuste jí třeba do této nasměrovat, může tam zavolat, zajít, poradit se s psycholožkou, jak situaci řešit a vůbec se dozví jaké jsou dnes možnosti. Jen upozorňuju, že jestli si sestra myslí, že se to týká jen jí, tak je na omylu. Ovlivňuje a bude to ovlivňovat její děti celý život.
Manžel je policista, tak jsem se ho teď ptala, trestní oznámení může podat kdokoli, ale aby se něčeho dosáhlo, tak to chce sestru přemluvit, aby vypovídala. Dá se vykázat z bytu... Pokud máš zájem, zkus mi napsat do vzkazu a třeba by ti manžel poradil víc. Držím 
.jpeg)
Ač nemám ráda vměšování se do lidských životů, tady bych neváhala. Rozhodně bych si nejdřív sháněla informace co mám vlastně dělat a pak bych jednala i proti vůli vlastní sestry, rozhodně bych se nechtěla dívat jak trpí ona i děti, byla bych tím pádem spolupachatel. Přesně jak píše Johanka74 - 23.2.2012 8:17 
nejdřív sehnat útočiště a pak jednat. Tito týpci jsou většinou sraby a pokud bych měla manžela alespoň od pohledu bouchače, tak bych mu pohrozila, že pokud se k ní ještě přiblíží, bude zle. Taky shánějte důkazy, lékařské vysvědčení, fotky, nahrávky, aby mohla sestra u soudu čím operovat a ještě se nemusela handrkovat o děti, násilníkovi je snad nedají. Osobně bych ho nechala zavřít, ale nejlepší by bylo ho nechat utratit, co s takovým lidským odpadem
Přeji hodně štěstí a hodně sil, ale prosím, nenech ji v tom
Myslím,že bych si na něj někde s někým počkala a dostal by "deku",až by se z toho poo.....Možná by pak přišel na jiné myšlenky! - -- Ale vážně: paní by měla mít připravenou únikovou cestu někam do asylového domu,když by se něco dělo a ona již to nechtěla více snášet.Znám případ paní,MUDr.,která se nechala týrat od svého sotva vyučeného manžela (asi o 15 let staršího!!),jenž jí vyhrožoval,že jí sebere dítě a ona tomu věřila....Ty oběti jsou pak po těch mnoha letech na svých tyranech doslova závislé a setrvávají v manželství,i když by mohly dávno jít pryč....
.gif)
Ač nemám ráda vymejvárny mozků, ať se koukne na Ulici (seriál) jakou trosku udělal manžel z Libušky Nekonečné. Na tom seriálu je dobré, že ukazuje každodenní problémy a snaží se i o ukázku řešení. Tak třeba něco trkne i sestru. Jinak má velké štěstí,že tě má. co rodiče,máte? Mohli byste (a chtěli byste) jí pomoct? Nemyslím jen radou a politováním,ale i zázemím?
Žila jsem v takovém manželství několik let, s jedním dítětem,které nebylo agresora.Na dítě ruku nikdy nevztáhl,ale na mě teda pravidelně, a musím přiznat,že poprvé už asi dva dny před svatbou. Držel mi pod krkem mačetu s tím,že mě podřízne. A já kr.va jsem ze svatby necukkla,protože jsem neměla kam jít a komu si postěžovat. Následujících šest let byla jediná doba,kdy jsem byla v životě štíhlá. byla jsem vyklepaná jen když mi volal, domů jsem chodila se staženým žaludkem. Pak jsem si tak nějak zvykla, ono když víte,že dostanete každej den přes držku, tak co už,že jo? Já jsem si ale od začátku byla vědoma,že to není moje vina (což se agresoři většinou týranou osobu snaží přesvědčit) a po velmi krátké době,kdy jsem doufala,že moje láska, obětování se a kdesi cosi ho změní, jsem začala cílevědomě plánovat jak a kam zdrhnu, aby to nemuselo být pod most. Takže jsem různýma školeníma a kurzama stoupala v práci (což ho samozřejmě hrozně štvalo,protože přece jen on byl inteligentní a já byla ta debilní p.ča), až jsem se dopracovala na vyšší plat, tak jsem si tajně udělala řidičák, koupila starý auto, sehnala podnájem a jednou když odjel do práce,tak jsem se sbalila a vypadla se všemi svými věcmi, dcerou a psem. když jsem vybalila věci, tak jsem si udělala kafe, ruce se mi klepaly jak kdybych měla absťák,vidím to jako dneska. A pak jsem mu zavolala že jsem pryč a už se nevrátím. Teď 14.2. to bylo 6 let a je mi krásně, jsem znovu vdaná, mám domeček na vesnici, chlapa flegmouše a konečně žiju 
Takže - jde to,ale musí se tomu postavit,nenechat se odsunout do roli nesvéprávné oběti a bojovat. Za život, za děti, za kousek lidského štěstí.
Pokud bude mít zázemí, mohlo by se to povést, držím všechny palce!!!
Pošli sestře tenhle link http://www.domacinasili.cz/
Jsou to dobře udělané stránky s návody a praktickými radami co a jak a kdy podniknout, komu bezplatně zavolat o radu či pomoc. Internet je plný příběhů žen které prošly tím samým co ona, být tebou, hledala bych příběhy, diskuze, něco co jí dá naději, že i jiné se s tím popraly. To, že se svěřila tobě je velký krok, určitě to zvládnete!
Hodně štěstí!
