Jako oheň a voda
Ze všeho nejméně mám ráda spory a dlouhé debaty. Ovšem máte-li rodinu, zaručeně se jim nevyhnete. Zastávám názor, že ideální vztahy neexistují a lidé, kteří spolu žijí a občas se nepohádají, nejsou normální. Myslím tím ovšem obvyklou hádku, která je prospěšná tím, že si dva všechno vyříkají a vyčistí se vzduch. Žádná Itálie, prokopnuté dveře a létající talíře.
Jednou jsem jedné kolegyni, která tvrdila, že se doma nikdy nehádají, řekla, že se vůbec nedivím, že si často stěžuje na úpornou bolest hlavy. Musí ji totiž šíleně tlačit svatozář.
Já jsem svým založením spíše flegmatik. Než dopadne ta poslední kapička, která mě nadzvedne, trvá to hodně dlouho. Pak už je jedno, že jde o hloupost, a vybuchnu jako parní kotel. Ječím jako Viktorka u splavu, co mi slina na jazyk přinese, občas ze mne vyletí i něco, co mě potom dlouho mrzí. Po hádce ještě chodím jako mlčenlivá sfinga, zatímco ve mně všechno zběsile šrotuje a nakonec vyšumí.
Naproti tomu můj manžel nastartuje ve vteřině a vztek z něj stejně rychle vyprchá. Snad proto, že jsme tak různí, jsme spolu tak dlouho vydrželi.
Ze všeho nejvíc nesnáším takové to dusno, které věstí domácí bouřku. Zato miluju, když se divoká debata zvrhne v humor a místo boha pomsty a Amazonky tu najednou stojí dva blázni, kteří se chechtají, až jim tečou slzy.
...Teda ten mě zase nadzvednul. On je v klidu a netuší, že právě ta poslední maličkost dovršila můj limit. Bublá to ve mně jako v papiňáku a mám chuť mu spočítat všechno za pětadvacet let manželství. Od ohrnutí nosu nad předloženým jídlem po svlečené ponožky, ladně naaranžované na opěradle křesla. Má to cenu se vůbec rozčilovat? Vždyť já tak miluji klid. Sakra, proč mě ty nejlepší argumenty napadají vždycky až po skončení debaty?
....... A tak se na něj zahledím a tvrdě pravím: „Po žních půjdeš k Turkovi!“
8.6.2007 Rubrika: | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jako oheň a voda
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ja mam obcas velkou chut se pohadat 
a ten muj je flegmatik... ale ja uz na nej po tech 14 letech vyzrala... kdyz se chci pohadat, tak vim jaka slova pouzit, jakej nasadit ton a uz je vytoceneeeeej... 
me se pak desne ulevi a stydim se, ze jsem ho cilene vytocila a pak se mu omluvim... a je mi fajn... 
jsem cvok, no... 
Můj muž je dlouho kliďas, ale když se naštve, tak má ve zvyku si stoupnout do předsíně a řvát. To se potom ´dole třepou i schránky na dopisy a celý barák ví, že chytil nervy.
elephant: 
tak nevím, před chvílí mi přišel mail od mé drahé maminky, abych si užila víkend s přítelem, a abych na něj nekřičela 
tak nevím, kde soudruzi z NDR udělali chybu
Jsem cholerik,ale léčím se.Když je úplně nejhůř,jdu do sklepa a štípu dřevo.Ale běda,když narazím na suk,někdy bych rozštípala i kotel.
.jpg)
Já bych se aj pohádala, ale továrník mou snahu sabotuje
Míval období, kdy nasrán nemluvil, ale to už ho přešlo.
Já taky nejsem moc hádací typ, hysterák jsem ale jeden měla s exem, to pak o něm věděl celej barák
.gif)
Meander: tak tohleje praktickej důvod, proč se nehádat ... to uznávám teda
melda: My se nehádáme radši, páč by to pak mohlo přerůst v krveprolití. Já jsem klasický cholerik, co se rozčílí během sekundy do běla a za minutu o ničem neví. A on taky, ale umí se líp ovládat. Takže kdybychom tomu dali oba (teda on, já se nežinýruju) volný průchod, tekla by krev.
kdo tvrdí, že se doma občas nepohádá, tak buď není normální nebo lže nebo se časem rozvede
Vikina: http://www.youtube.com/watch?v=nHY7QSWkoDA&mode=related&search=
Vikina: jo a ke článku teda...my se hádáme ne jako oheň a voda,ale jako oheň a benzín
Jsem cholerik a dělá se mi rudo před očima. A jak vybuchnu, přetlak zmizí a opět začnu být klidná. A hlásím, že Turka převezmu do svého repertoáru!
Vikina: 
to dolní, ta žranice je lepčejší, to horní s tim suchym chlebem jako teda nic moc...
.jpg)
Šťastná Baronka: 
eventuelně .gif)
