Moje dítě versus naše děti. Manžel se chová jako tyran.
Není zde na magazínu nějaká žena, která řešila či zrovna právě řeší podobný problém jako já? Jde o chování mého současného manžela k mému synovi z předchozího manželství. Jsem z toho nešťastná, hovory na toto téma nepomáhají a já nevím, jak situaci vyřešit. Respektive jedno řešení je, ale je strašně bolestivé. Připadám si jako v pasti.
S prvním mužem jsme se rozvedli, když byly našemu synovi čtyři roky. Krátce po rozvodu se bývalý znovu oženil a má už i dítě. Se synem se pravidelně stýká k oboustranné spokojenosti. Matěj, kterému je nyní devět let, k němu a jeho nové ženě jezdí rád, pokaždé na něm vidím, že se doslova nemůže dočkat. Někdy mi to připadá, jakoby od nás doslova utíkal.
Vlastně se mu ani nedivím. Patrně jsem něco hodně pokazila, protože v současné době nejsem šťastná ani já. Na vině je můj současný manžel.
Seznámila jsem se s ním asi rok po rozvodu. Matějovi bylo tehdy pět. Docela dobře si na sebe navzájem zvykli, po dalším roce se ke mně přítel nastěhoval a brzy byla svatba, vycházelo to akorát na dobu, kdy šel Matěj do první třídy. Otěhotněla jsem a narodila se nám dvojčata – dva hošíčci. Teď jim jsou necelé dva roky, jsem s nimi na mateřské.
Nevím, co způsobilo manželovo ochladnutí k mému synovi z prvního manželství. Jestli to byl okamžik, kdy zjistil, že jsem otěhotněla a on bude mít vlastní dítě, či jistá žárlivost na prvního muže, k němuž Matěj hodně tíhne, nebo to, že syn se ve škole neprojevil jako nějak výrazně nadaný a s učivem dost bojuje. Možná ani není podstatné, co je příčinou současné, již vyhrocené, situace.
Ačkoli se snažím, seč můžu, vidím, že Matěj je doma nešťastný. Ke mně se chodí pomazlit, pokaždé, když se naskytne chvilka, aby se mnou byl o samotě, vyloženě si to užívá. Jenže takových momentů moc není, vzhledem k dvojčatům, která jsou ještě malá a musím se o ně stoprocentně postarat.
Manžel Matěje neustále okřikuje, sráží, hubuje, vyhrožuje mu, nemine den, aby od něj nedostal nějaký trest či zákaz. Někdy mi to připadá, že cokoli, co syn udělá, je špatně, a sleduji, jak je čím dál více zakřiknutý a radši někde zalezlý, aby na sebe moc neupozorňoval. I to je však dle mého muže špatně, okamžitě ho peskuje za lenost a malou aktivitu. Každý den mu kontroluje učení, sešity, zkouší ho a cepuje, a když není dostatečně rychlý, pohlavkuje ho a křičí na něj.
Rve mi to srdce. Mnohokrát jsem s manželem mluvila a vysvětlovala mu, že je to jen malý kluk a potřebuje lásku a trpělivost. Marně. Podle něj je potřeba pevná ruka při výchově, jinak z něj nic nebude. Mluví o něm jako o lemplovi a hlupákovi. K dvojčatům se chová úplně jinak, ty doslova zbožňuje a všechno jim dovolí.
Je to strašné. Mám ráda všechny své syny stejně, dala bych za ně život. A strašně trpím tím, že jsem díky 
špatnému výběru partnera připravila Matějovi tak stresující život.
Předminulý víkend odjel manžel s dvojčaty na celý den ke svým rodičům, já zůstala doma s Matějem, který měl zrovna angínu. Měli jsme tedy dost času si povídat, úplně jsem na něm viděla, jak zjihnul a jak si užívá ten klid bez neustálé povinnosti být ve střehu, jestli něco nedělá špatně. Jak jsme si tak povídali, svěřil se mi, že by moc rád bydlel u táty. Sevřelo se mi srdce. Představa, že mé vlastní dítě je na tom psychicky tak zle, že je ochotné odejít od vlastní matky, pro mne byla strašná.
Pak mi Matěj vyprávěl, jaké to u jeho táty je. Když o tom mluvil, vysloveně mu zářily oči. Otcovu novou rodinu má rád, včetně jeho nové manželky a malé sestřičky. Prý tam nikdo na nikoho nekřičí, chodí na výlety, s tátou si hrají s vláčky, jeho manželka se k němu rovněž chová moc hezky.
Po tomto rozhovoru jsem nemohla spát. Bylo mi strašně úzko. V pondělí jsem zavolala bývalému manželovi a požádala ho o schůzku. Pak jsem mu všechno vypověděla. Neříkalo se mi to lehce, je to pro mne tak bolavé. Nakonec jsem se ho zeptala, jak by se on a jeho žena tvářili, kdyby u nich byl Matěj natrvalo. Jeho odpověď mne překvapila.
Řekl, že už o tom mluvili a oba se shodli, že by to asi bylo to nejlepší řešení v zájmu našeho syna. Z nějakých Matějových reakcí prý poznali, že u nás není vše v pořádku, taky na něm prý vidí, jak je nešťastný pokaždé, když ho vezou zpět domů.
A já teď nevím, co s tím. Mám se „zřeknout“ vlastního dítěte a dovolit, aby vyrůstal sice se svým otcem, ale místo matky by měl cizí ženu, ke které by si určitě vytvořil velmi silnou citovou vazbu? Obávám se, abych pak nebyla jako máma na úplně vedlejší koleji. Vnitřně cítím, že v zájmu Matěje by to bylo to nejlepší, jde hlavně o něj. Přesto se stále nemůžu rozhodnout. Napadlo mne i odejít od současného manžela, který je strůjcem toho všeho, ale co bych si jako matka se třemi dětmi počala?
Je mi ze všeho nějak strašně zle. Mám pocit, že se mi život úplně vymknul z rukou, že jsem zavinila něco, co jsem nikdy nechtěla. A teď za to mám trpět tím nejhorším způsobem, jaký může každá máma zažít.
Prosím, pomozte mi ujasnit si stanovisko, abych mohla dospět k tomu nejsprávnějšímu řešení.
16.3.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Syn a dcera - na oba jiný metr?
- Nevím si rady se synem mého manžela
- Děti mi rozmlouvají mého přítele
Diskuse ke článku - Moje dítě versus naše děti. Manžel se chová jako tyran.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Kristepane, jak čtu tenhle článek, celej den na to musím myslet. Rvala bych se a bránila Matěje sama a to není moje dítě a nedokážu pochopit, že místo abys bojovala a chránila syna před mlácením a vyhrožováním, tak tady dumáš jestli syna poslat k tátovi nebo neposlat a prodlužuješ jeho trápení......
A teď za to mám trpět tím nejhorším způsobem, jaký může každá máma zažít.
Ano trp. Tvé dítě Tvou vinou trpí teď. Nechala jsi ho mlátit, vyhrožovat mu, ponižovat ho, nadávat mu a jen koukáš na to, jak je Matěj zakřiknutý a tichounce zalezlý v koutku a za mámou jde jen tehdy, když to nikdo nevidí.
Máš strach že si Matěj udělá vztah k cizí ženě? Pokud ho ona a otec ochrání lépe než Ty, pak je to bez debat a nechápu, jak je možné, že Matěj ještě není u táty. Jo pardón, ty myslíš na sebe, zatím co kluk se třese strachy z otčíma a ví, že máma mu nepomůže.
Omlouvám se všem za citový výlev, ale jak někdo týrá (i psychicky) dítě a matka to ke všemu dovolí a čumí na to, tak jsem vzteky úplně zběsilá.
.jpg)
moc bych ocenila,kdyby se majka nakonec vyjádřila..
Bohužel nemám čas číst reakce.Ale jsem sama s dítětem a tohle mě čekýá také jednou řešit. Ovšem to "chlapské hovado", s kterým máš dvojčata, to by teda letělo hodně rychle pryč. Jako matka sama v sobě připouštíš, že Matěje dáš natrvalo k tátovi? Chyba, nikdy si to neodpustíš. Vyžeň toho chlapa a zkus zůstat sama se 3 dětmi. Nebudeš to mít jednoduché, ale zůstaneš mámou pro všechny své děti a třeba si ještě časem najdeš někoho, kdo vás bude mít rád všechny čtyři. A bez rozdílů a výjimek. Ten chlap je jen zamindrákovaný sobec, což jsi bohužel nepoznala dříve. Otázka je, zda jsiho neměla hned "pražit" při prvních náznacích rozdílů v chování k tvým dětem. Nechala jsi to dojít moc daleko a přítel toho zjevně využívá. Již dávno jsi mu měla říci rezolutně stop a chovat se jako matka lvice, co bojuje za právo všech svých dětí.
Almega: Fakt by mě zajímalo, jestli manžel neměl podobně špatný prospěch jako syn a jestli ho otec taky nemotivoval nadávkami a fackami.
Pak by ale mohl vědět, jestli to na něj fungovalo nebo ne. Že by to bylo tak úspěšné, že by z propadlíka byl rázem premiant? O tom dost pochybuju.
čtu tady názory od rána a koukám že jsme všechny matky bojovnice,je důležité majko že to chceš řešit...ale zmobilizuj v sobě všechny síly a postav se tomu kreténovi,...já když vidím že se ubližuje dětem,tak jsem schopná jít do boje a je mi jedno s kým,natož svoje dítě....fakt mi puká srdce
V čem je váš manžel tak mimořádný,že se povyšuje nad dítětem 9 letým??Nejspíš si na něm léčí své vlastní pocity méněcennosti...A vy zase nechcete vidět,že zájem dítěte je nadřazen nad vaší opičí láskou....
Majko, musím připsat, že není Tvoje vina, jak se současný manžel chová k Vám všem. Jeho láska není v pořádku. Kdyby miloval Tebe, automaticky k tomu by přibral vše, co k Tobě patří. Co bylo, bylo dočasné a přetvářka. Na synovi si vybíjí "svoje neuspěchy, prohry, komplexy". Určitě synovi dovol odejít k vl. otci. Sama uvidíš, co příjde dál.
Je to velmi těžké rozhodování, máš malé děti, plné ruce práce atd.
Nezapomeň chránit sebe a své prcky. Každý si dovolí k druhému jen to, co mu povolíme. 
.jpg)
Kluk chce k tátovi, u mámy se mu nelíbí - měla by tedy přestat myslet na sebe a udělat to, co je pro kluka nejlepší a co sám chce. Přijde mi to neskutečně sobecké. "A teď za to mám trpět tím nejhorším způsobem, jaký může každá máma zažít." že trpí kluk je jedno, že?
Jo a taky se samozřejmě přidávám k názoru, že bych takový hovado nemohla milovat.
No nezlob se na mně, ale nechat to dojít takhle daleko??? Já nemám děti, a ten kdo mě zná ví, že je ani moc nemusim a nejsem z nich zrovna odvázaná, ale nikdy bych nežila tak, aby moje dítě bylo vystavováno týrání od cizího chlapa. To se na mně nezlob. Máš jenom dvě možnosti, odejít od toho "pána" nebo dát dítě do bezpečí k manželovi. Chápu, že se bojíš být sama se třema dětma. V tom případě zvol možnost druhou. Ale jednej rychle nebo bude mít kluk celoživotní následky. Ježiš, mě je ho tak líto. Mám hodně známých co byli podobně "vychováváni" a nejsou to zrovna vyrovnaní a bezproblémoví jedinci.
.gif)
Milá Majko, ani nevíš jak ti rozumím, máš ale velkou výhodu, svůj byt. Druhého manžela přece nemůžeš milovat a být s ním šťastná, raději se s ním rozejdi dokud je čas.
U nás se to začalo projevovat už když jsme čekali společného syna a pak se to stupňovalo. Rozvedli jsme se když si manžel našel jinou. Moc bojoval o svého syna, ale situace se opakovala, v jeho nové rodině nebyl vítaný a to teprve jeho otec pochopil.
.jpeg)
máša h. - 16.3.2011 11:52 
Víc takových matek
Já si neumím představit,že bych nebránila vlastní dítě a to i za cenu vlastní újmy. Promluvila bych s ním jednou a naposledy,pokud by nepochopil, může jít kam chce. Syn je nešťastný,ty jsi nešťastná a přesto to trpíš? 
Sekýruje i tebe, jak se k tobě chová?
Teď jsem si to četla ještě jednou.
Obávám se, že pokud chceš zůstat s manželem a zajistit synovi hezký domov, tak jiná cesta než ho nechat bydlet u otce není.
Ono jde, pokud bys byla dostatečně rázná, zamezit většinu působení manžela na syna- třeba prosadit si, že jeho školou se budeš zabývat výhradně ty, nenechat ho bít apod., ale nevím jak změnit manželův názor na něj. Takže kluk bude neustále žít s tím, že mu bude dáváno najevo, že je k ničemu, že z něj nic nebude, že je na obtíž. Pokud je to dostatečně silná osobnost (a obávám se, že je po tobě, takže není), tak bude časem otčíma nejdřív ignorovat a později bude dělat naschvály. Pokud není, vypěstuje v něm pořádné mindráky a kluk bude mít následky celý život. Každopádně nejsi schopna mu vlastními silami zajistit hezký domov, kde se bude cítit v bezpečí a kam se bude rád vracet.
Takže bydlení u otce je v tuhle chvíli nejlepší řešení. To přece neznamená, že se ho vzdáváš.
Když už to stavíš tak, že budeš trpět odloučením od syna, uvědom si, že takhle zase trpí on.
A pokud jsou jen tyhle dvě možnosti, co myslíš, že si vybere matka, která má své dítě opravdu ráda?
"A teď za to mám trpět tím nejhorším způsobem, jaký může každá máma zažít."
Ono je pro tebe lepší vidět, jak někdo týrá tvoje dítě, ale hlavně když žije s tebou než když bys věděla že se má dobře s otcem?
Možná žiješ v iluzii že jednotná výchova je lepší než kdybys ses otevřeně kluka zastala hned ve chvíli , kdy je "vychováván " otčímem a tak mlčíš a snažíš se mu domluvit později. Viditelně to k ničemu není. Jenže kluk potřebuje, abys byly na jeho straně ve chvíli, kdy je nespravedlivě trestán. Máš zakročit rázně a hned. Pokud toho nejsi schopna zajisti mu prostředí, ve kterém se mu nic takového dít nebude.
Nebyl náhodou současný manžel vychováván stejným způsobem, že neumí nic jiného? Osobně bych se tedy dost bála, že až dvojčata dorostou do školního věku a nebudou se učit podle představ otce, bude se to opakovat . A ty se opět budeš dívat jak někdo mlátí tvé děti, jenže ty nebudou už mít kam odejít.
Myslím, že je i dobré, že se nastěhoval on k tobě a tak by musel odejít on a ty nemusela řešit kam s dětmi. Čím víc nad tím přemýšlím, tak docházím k názoru, že on za každou cenu potřebuje nějakou oběť a pokud to nebude Matěj, budeš to ty a nebo dvojčata. Vůbec bych se nerozmýšlela, a šel by odkud přišel. Možná by zkusil žádat děti do péče, ale uvedla bych všude jak se choval k mému synovi a každý soudce snad dobře ví, že kdo něco udělá jednou tak to udělá i podruhé a na dětech by si vybíjel vztek z neúspěchu.
