Nejkrásnější i nejstrašnější vánoční dárky. Pochlubte se.
Určitě se každému z nás někdy stalo, že rozbalil pod stromečkem něco, co mu radost rozhodně neudělalo. Jsou to docela prekérní situace. Dárce s napětím čeká na vaši reakci a přeje si, aby byla bouřlivě radostná, nebo alespoň radostná, a obdarovaný je v pasti.
Jeho vnitřní „já“ mu na tvář nutí kyselý, protáhlý obličej, zatímco to druhé, správně vychované „já“ ho nabádá, aby projevil alespoň jakési povinné nadšení. Většinou se vzmužíme, to vychované „já“ poslechneme a naoko jásavě hýkáme: „To je pěkné, děkuji, to se mi hodí...“
Jenže někdy se to semele tak, že nám povinná radost jaksi nejde přes ústa. Jako mně, když mi maminka mého muže rok co rok pravidelně pod stromeček nadělovala pantofle a nákupní tašku. Pěkně na střídačku. Podezírám ji, že si dokonce vedla nějaké záznamy, protože se nikdy nespletla. Když jsem jeden rok rozbalila nové apartní pantoflíčky, mohla jsem se spolehnout, že ten další budu mít pod stromečkem prostornou a praktickou tašku na nákupy. Ovšem ať jsem se snažila, jak chtěla, po několika letech jsem nad těmito dary nedokázala jásat ani z povinnosti.
Dlouho jsem si myslela, že nic horšího mě pod stromečkem potkat nemůže. Mýlila jsem se. V době, kdy už jsme si s bývalou tchyní žádné dárky nenadělovaly, zažila jsem jeden Štědrý večer takový malý nadílkový šok.
Slavili jsme tehdy první společné Vánoce i s mým přítelem. A samozřejmě s dcerami, které už byly větší a dárky pro rodinné příslušníky vybíraly pečlivě a s láskou. Třeba mladší dcerka koupila babičce jedno přadénko vlny a jehlice a se zářícíma očima sledovala, jak babička rozbaluje. Když se dobrala obsahu balíčku, dcerka jí podala náležitou instruktáž: „To aby sis mohla uplést svetr, babičko.“ Tahle příhoda byla velmi roztomilá a všichni jsme ten večer ještě více zjihli.
V roce, o kterém mluvím, jsem tou nejvíce obdarovanou byla já. Pod stromečkem se mi sešlo hned několik dárků, až jsem tím množstvím byla překvapená. Začala jsem netrpělivě rozbalovat... Z krabiček a ozdobného papíru jsem tahala jednu „perlu“ za druhou: krém proti vráskám, sadu nožů, kartáč na celulitidu, svetr, který mi byl malý... A ve finále knížku od Haliny Pawlovské „Proč jsem se neoběsila?".
Jak jsem se tak koukala na tu nešťastnou hromádku, došlo mi, že na mně visí tři páry očí a čekají, co já na to. No a co myslíte? Měla jsem radost, a jakou. Konec konců, ono zas tolik nezáleží na tom, co dostaneme, ale jestli víme, že ty dárky pro nás byly vybírány s láskou. Tyhle určitě byly.
A co vy? Dostali jste někdy nějaký dárek, který vám vyrazil dech, a to v kladném i záporném slova smyslu? Pochlubte se.
16.12.2015 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nejkrásnější i nejstrašnější vánoční dárky. Pochlubte se.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.catcat: Ten masážní pavouk? Orgasmátor?? My jsme ho, co se objevil na trhu, s úspěchem darovávali u jakékoliv příležitosti, a vždycky vyvolal nadšení.
catcat: Jé, a já jednou tohle škrabátko darovala a byl to dárek, který udělal největší radost. Přítel miloval "škrabkání", to drbátko je úžasný, když s ním přejíždíš přes krk, záda, ruce... jestli jsi ho ještě nevyhodila, dej ho někomu do ruky a nech se hýčkat
Omlouvám se to patřilo jinam.
Zvěrstva
Tak mi dámy vysvětlete jestli má cenu ženu pouštět na firemní večírek ,obzvláště po tom když vím jaké zvėrstva se děly na tom našem.
Ani ne nejstrašnější, ale nejblbější dárel jsme s dcerou dostaly jednou od bráchovo rodiny - každá jedno drbátko na hlavu, které se prodává tak za dvacku u Vietnamců
Linda: ...znám z FB...
Ježíš, vy mi děláte chutě.
Jo, dárky do výbavy si pamatuji taky, ale věříte, že kdybyste se tady o tom nezmínili, že už jsem zapomněla? Já je neměla ráda. Jak byl balík měkouš, tak to bylo něco užitečného
YXH - 16.12.2015 16:38 ten kožíšek jsem měla taky
Linda - 17.12.2015 10:25 to nemá chybu. To je přesně ryba podle mé chuti
Vcera mi poslala dcera tuhle fotku - pry "kaprik" podle jeji chute
sharon:
i u nás troška salátu a řízečky a kapřík..... můj muž říká že dárky ani nepotřebuje že mu stačí salát a řízky.....
Já myslím že jsem žádný příšerný dárek ani nedostala. Vždycky něco milého, osobního, i když třeba malého. "Praktické" dárky typu nože apod. nedostávám, to je pracovní pomůcka. Pamatuju si, jak spolužačka taky dostávala pravidelně "něco do výbavy", ale všechny snad trumfla moje bývalá kolegyně - dostala od tchýně jedno prostěradlo s tím, že to druhé dostane k narozeninám...
Milda3: u nás taky velká mísa salátu jak byly děti doma (no trošku menší od té Tvé)
dnes pro nás dva(fotka z loňska )
zdá ,že je ho málo ,ale zdání klame
Abrasia: přesně to mám tak i já
každý dárek potěšil hlavně od dětí teď od vnoučat(obrázek ,maličkost mám vše schované ,nebo vystavené)
já si myslím ,že každý si udělá vše podle sebe hlavní je pohoda a porozumění