Necítím se na druhé dítě
Myslím, že většina žen má opačný problém než já. Ve zkratce – manžel chce další dítě, já se na to necítím.
Po třech letech péče o dítě se do práce těším jak malá holka. Těším se na normální starosti typu nedošel fax či mail, na fakt, že práce odvedená za jeden den je vidět...
O tom, kolik dětí nebo v jakém odstupu je chceme mít, jsme vlastně konkrétně nikdy nemluvili. Manžel je z početné rodiny, já z té české klasické čtyřčlenné. Manžel občas hovoří o tom, že sourozenec by pro Albínku nebyl marný. Já si to taky myslím, jenže se na to necítím psychicky.
Zjistila jsem, že v sobě vůbec nemám tu touhu po miminku, jako jsem měla poprvé. Tehdy jsem instinktivně nahlížela do kočárků a věděla, že teď je ta pravá chvíle. Necítím ten mateřský cit, takové to něco, co jde člověku zevnitř. Když jsem si u kamarádky pochovala asi tříměsíční dcerku, vůbec nic to se mnou neudělalo. Šla jsem s malou i s Albínkou na procházku, aby si kamarádka odpočinula, jindy jsem pohlídala Agátku, když si kamarádka odskočila do obchodu, přebalila – to je přirozené. Ale se mnou to prostě vůbec nehnulo. Když se snažím sama sebe přemlouvat, že teda druhé dítě ano, tak cítím, že to není to pravé. A mé myšleny směřují k jedinému – potřebuji si odpočinout.
Já vím, že další dítě chci, ale přejít plynule na další mateřskou ne – mám pocit, že bych se zbláznila.
Abyste mne dobře pochopily: vím, že na rodičovskou dovolenou může jít otec, vím, že je možné ukončit ji dřív (na druhou stranu jsou ta léta jedinečná). Jsem prostě jen zmatená z toho, že po dalším dítěti netoužím hned a bezprostředně.
Měla jste některá z vás podobné pocity?
13.6.2007 Rubrika: | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Necítím se na druhé dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Meander: holka¨, pořád se nějak nemůžu zbavit dojmu...a je vás tady víc takových
pokud se rozhodnu, že děti mít nebudu, tak to nebudu inzerovat pod každým článkem
mám jasno a šmitec
pokud o tom pořád mluvíš, tak prostě to rozhodnuté nemáš
, a je otázka...PROČ?
Šťastná Baronka: 
přeci jsi naše kočka
ale potěšilo mě to, díky
monia: 
zážitek to je fakt čerstvý a děsivý to bylo dost,ale stálo to za tu naší malou tlustoprdku
Taky mi nesmírně pomohlo,jak mi tady Kaca a KAT a Talenka a Meryl a Manka a Kubikm a Anitech a Pusina a Evelyn další a další hodné tety a strejda Melda drželi palce a dodávali mi odvahy a plno rad k nezaplacení
Komplet diskuze Těhulky a Pupendo a Café mi všichni neuvěřitelně pomohli
Znova jim všem děkuju
Šťastná Baronka: Nedivím se, že máš trach, je to pro ještě dost čerstvý zážitek, ale časem bude líp, uvidíš. A malá Ti poroste takovým tempem, že budeš s láskou vzpomínat na to, jak byla mimino. Důvěřuj mi, Kolombo, vím, o čem mluvím. 
Ale je fajn, že jste obě vpořádku, tak se, holky, držte. 
Milá Anežko,
já jsem se necítila na první dítě. Sice jsem již měla mít v 26-ti rozum, ale více -méně jsem podlehla přání manžela, který je o 6 roků starší a moc chtěl potomky. Když byly dceři 2roky, dohodli jsme se na druhé dítěti, které jsem si pro změnu "vymyslela" já. Když už je jedno, ať si má s kým hrát. Povedlo se. Bylo to vše z jedné vody, do práce jsem šla po 5 a 3/4 roce. Nyní je dětem 12 a 9 roků. Mateřství mám za sebou. No ... ale až nyní bych z toho mělo rozum.... (je mi 38r.)
Kamuška: Nedej Bože, abych někdy klesla takhle hluboko, aby mnou mávaly nějaké hnusné hormony. 
no jo Meandr my víme:-)))))))))))
a víš co řekla kamoška po tom 3denním porodu a císaři?
Já jí říkám si unavená co? musí to bolet ta jizva....a ONA ani né,dobré to budou asi Ty těhu hormony,že by to bylo něco jako LSD-a mamči byly po porodu v rauši
Šmarjá! 
Opět si gratuluji, že jsem se rozhodla zůstat bezdětná. Než se těm sadistům dostat do rukou, to radši zemřu tlustá a opuštěná a budou mě tři neděle okusovat vlčáci.
Hmm tak to se teda divím,že to dělali kleštěmi-asi byla malá už tolik sestouplá,že císař nešel. Zdá se mi že dnes doktoři vůbec hooodně váhají než říznou-kamarádka rodila 1.6.07 a rodila 3 dny normal-přes den ji to vyvolávali a přes noc utišovali a pak stejně císař že malá byla přiškrcená z tak dlouhého porodu - -nakonec víš jak hrozné to musí být pro to dítě,když se to tam kolem něj svírá tolik hodin?
A přesně jak říkáš po kyslíku a nějakých 4hodinách těch bolestí co nemůžeš dýchat zhluboka protože Ti to tlačí samo,a doktorka sedí u stolečku vedle porodního stolu a něco píše a říká Ti a nemohla byste si dát nohu za krk...se začali slézat doktoři a pak maminko uděláme císaře-souhlasila bych se vším ovšem druhé dítko bych chtěla rodit normálně a hned kojit -protože všechna ta bolest a to čekání se nevyrovná té beznaději kdy nemůžeš nakrmit plačící uzlíček protože se Ti ještě pořádně nerozjela laktace.....to bylo to nejhorší-ale měla sem štěstí na sestřičky a jejich metody a jsem jim vděčná. K
Kamuška: 
zatím jsem z toho ještě dost vystrašená a vím, že kaiserschnitt taky není žádná sranda,ale zbaběle bych byla uspaná dobrovolně a v narkoze bych se nebála
Kamuška: já se začla otvírat v pátek v půl páté odpoledne a porod jako takový začal v 19h v sobotu večer a malá se mi v cestách začala otáčet a na svět ji vyndali právě kleštěma a za hlavu až ve 20:51 , nepamatuji se ani na to, že jsem omdlela na 10 minut-uplně mi to vypadlo,přivázané jsem měla nohy i ruce a skákali mi na břicho...jak se snažili ji dostat ven a zároveň doktor s mokrým čelem jak syknul-zavolat okamžitě ARO a na primariát z dětské JIP...Epidural na zmírnění bolesti jsem dostala odpoledne před tim po 24hodinovém otvírání,kdy už jsem lezla po zemi po čtyřech, protože mi nešlo stát
Miminko chtělo na svět,ale nedařilo se mi mu pomoct...musela jsem jen čekat...Ale byly tam perfektní asistentky a moc a moc hodní doktoři...Ze sálu po porodu jsem jela až ve 2 ráno...v neděli
Sťastná baronka:vím přesně o čem mluvíš-ten dlouhý a náročný porod-já rodila 22hod a pak místo kleští byl císař-takže sem prožila i normal porod s epidurálem a oxytocinem...a pak i celkovou anestezii s císařem a poporodní bolesti jizvy a náročné rozkojování - -ale řeknu Ti kvůli malému bych to udělala znovu. Asi sem nepoučitelná Nemá cenu se bát -buď další dítko chceš a nic Tě nezastaví nebo nechceš-druhý porod může být úplně v pohodě třeba 4hodinový. K
monia: bojim bojim
já věděla, že to bude bolet,to je jasňačka...ale zrovna to u mne dopadlo na pendrek s těma komplikacema v průběhu porodu a bylo zleplus moc nebezpečno pro miminko...takže ten pocit strachu a beznaděje, že je "to" špatný a neskutečný strach o miminko už nechci zažít
zatím jsem spokojená jako jednomimčomaminka a zrovna mám i štěstí na miminka v dceřině věku ve svém okolí, takže malá nebude rozhodně vyrůstat bez stejně starých kámošůbooože, jak já se těšim, až prvně přijde domů s bebíčkem na koleni a s nudlí na nose a bude řvát máááááámííííí aaaaauvááááá a jak já budu řvát, až jí prvně odvedu do školky a budu jí tam muset nechat
Šťastná Baronka: neboj, bude líp
catcat: no tak to dík, to raděj jedináčkajá měla nesnadný porod a ještě kleště a i po porodu komplikace,vyžrala jsem si všecko,co se u porodu,před porodem a po porodu vyžrat dá...a pak se při vizitách na poporodním odd.pokaždé doktoři nemohli vynadívat na moje "papíry"...takže se doslova a do písmene rodit znova bojim