Moje dítě versus naše děti. Manžel se chová jako tyran.
Není zde na magazínu nějaká žena, která řešila či zrovna právě řeší podobný problém jako já? Jde o chování mého současného manžela k mému synovi z předchozího manželství. Jsem z toho nešťastná, hovory na toto téma nepomáhají a já nevím, jak situaci vyřešit. Respektive jedno řešení je, ale je strašně bolestivé. Připadám si jako v pasti.
S prvním mužem jsme se rozvedli, když byly našemu synovi čtyři roky. Krátce po rozvodu se bývalý znovu oženil a má už i dítě. Se synem se pravidelně stýká k oboustranné spokojenosti. Matěj, kterému je nyní devět let, k němu a jeho nové ženě jezdí rád, pokaždé na něm vidím, že se doslova nemůže dočkat. Někdy mi to připadá, jakoby od nás doslova utíkal.
Vlastně se mu ani nedivím. Patrně jsem něco hodně pokazila, protože v současné době nejsem šťastná ani já. Na vině je můj současný manžel.
Seznámila jsem se s ním asi rok po rozvodu. Matějovi bylo tehdy pět. Docela dobře si na sebe navzájem zvykli, po dalším roce se ke mně přítel nastěhoval a brzy byla svatba, vycházelo to akorát na dobu, kdy šel Matěj do první třídy. Otěhotněla jsem a narodila se nám dvojčata – dva hošíčci. Teď jim jsou necelé dva roky, jsem s nimi na mateřské.
Nevím, co způsobilo manželovo ochladnutí k mému synovi z prvního manželství. Jestli to byl okamžik, kdy zjistil, že jsem otěhotněla a on bude mít vlastní dítě, či jistá žárlivost na prvního muže, k němuž Matěj hodně tíhne, nebo to, že syn se ve škole neprojevil jako nějak výrazně nadaný a s učivem dost bojuje. Možná ani není podstatné, co je příčinou současné, již vyhrocené, situace.
Ačkoli se snažím, seč můžu, vidím, že Matěj je doma nešťastný. Ke mně se chodí pomazlit, pokaždé, když se naskytne chvilka, aby se mnou byl o samotě, vyloženě si to užívá. Jenže takových momentů moc není, vzhledem k dvojčatům, která jsou ještě malá a musím se o ně stoprocentně postarat.
Manžel Matěje neustále okřikuje, sráží, hubuje, vyhrožuje mu, nemine den, aby od něj nedostal nějaký trest či zákaz. Někdy mi to připadá, že cokoli, co syn udělá, je špatně, a sleduji, jak je čím dál více zakřiknutý a radši někde zalezlý, aby na sebe moc neupozorňoval. I to je však dle mého muže špatně, okamžitě ho peskuje za lenost a malou aktivitu. Každý den mu kontroluje učení, sešity, zkouší ho a cepuje, a když není dostatečně rychlý, pohlavkuje ho a křičí na něj.
Rve mi to srdce. Mnohokrát jsem s manželem mluvila a vysvětlovala mu, že je to jen malý kluk a potřebuje lásku a trpělivost. Marně. Podle něj je potřeba pevná ruka při výchově, jinak z něj nic nebude. Mluví o něm jako o lemplovi a hlupákovi. K dvojčatům se chová úplně jinak, ty doslova zbožňuje a všechno jim dovolí.
Je to strašné. Mám ráda všechny své syny stejně, dala bych za ně život. A strašně trpím tím, že jsem díky 
špatnému výběru partnera připravila Matějovi tak stresující život.
Předminulý víkend odjel manžel s dvojčaty na celý den ke svým rodičům, já zůstala doma s Matějem, který měl zrovna angínu. Měli jsme tedy dost času si povídat, úplně jsem na něm viděla, jak zjihnul a jak si užívá ten klid bez neustálé povinnosti být ve střehu, jestli něco nedělá špatně. Jak jsme si tak povídali, svěřil se mi, že by moc rád bydlel u táty. Sevřelo se mi srdce. Představa, že mé vlastní dítě je na tom psychicky tak zle, že je ochotné odejít od vlastní matky, pro mne byla strašná.
Pak mi Matěj vyprávěl, jaké to u jeho táty je. Když o tom mluvil, vysloveně mu zářily oči. Otcovu novou rodinu má rád, včetně jeho nové manželky a malé sestřičky. Prý tam nikdo na nikoho nekřičí, chodí na výlety, s tátou si hrají s vláčky, jeho manželka se k němu rovněž chová moc hezky.
Po tomto rozhovoru jsem nemohla spát. Bylo mi strašně úzko. V pondělí jsem zavolala bývalému manželovi a požádala ho o schůzku. Pak jsem mu všechno vypověděla. Neříkalo se mi to lehce, je to pro mne tak bolavé. Nakonec jsem se ho zeptala, jak by se on a jeho žena tvářili, kdyby u nich byl Matěj natrvalo. Jeho odpověď mne překvapila.
Řekl, že už o tom mluvili a oba se shodli, že by to asi bylo to nejlepší řešení v zájmu našeho syna. Z nějakých Matějových reakcí prý poznali, že u nás není vše v pořádku, taky na něm prý vidí, jak je nešťastný pokaždé, když ho vezou zpět domů.
A já teď nevím, co s tím. Mám se „zřeknout“ vlastního dítěte a dovolit, aby vyrůstal sice se svým otcem, ale místo matky by měl cizí ženu, ke které by si určitě vytvořil velmi silnou citovou vazbu? Obávám se, abych pak nebyla jako máma na úplně vedlejší koleji. Vnitřně cítím, že v zájmu Matěje by to bylo to nejlepší, jde hlavně o něj. Přesto se stále nemůžu rozhodnout. Napadlo mne i odejít od současného manžela, který je strůjcem toho všeho, ale co bych si jako matka se třemi dětmi počala?
Je mi ze všeho nějak strašně zle. Mám pocit, že se mi život úplně vymknul z rukou, že jsem zavinila něco, co jsem nikdy nechtěla. A teď za to mám trpět tím nejhorším způsobem, jaký může každá máma zažít.
Prosím, pomozte mi ujasnit si stanovisko, abych mohla dospět k tomu nejsprávnějšímu řešení.
16.3.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Syn a dcera - na oba jiný metr?
- Nevím si rady se synem mého manžela
- Děti mi rozmlouvají mého přítele
Diskuse ke článku - Moje dítě versus naše děti. Manžel se chová jako tyran.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pokud bych si měla vybrat já jestli syn nebo manžel tyran, vyhrál by syn na celé čáře, ten by zůstal se mnou doma a nemusel se stěhovat k bývalému manželovi, ale chodit tam dále na návštevy a tyran by letěl. Evidentně přestal mít rád tvého syna v okamžiku když získal 2 syny svoje.
.jpg)
Majko je to fakt zlé ,ale syn čeká od TEBE podporu ,lásku sama vidíš tu nespravedlnost a Ty se ho nezastaneš i kdybych měla odejit se 3 děckama tak bych tam nebyla raději to tak necháš ??né syna bych si ochránila musel by to akceptovat nebo musí pryč ,ale ON hodně 
v rozhodování
já za svoje dcery bojovala... hodně štěstí
to, ze dovolis synovi, aby byval u otca, robi z Teba zodpovednu matku... ved ake by mal detstvo... a uz vobec si neviem predstavit, ked bude Tvoj syn v puberte... terajsi manzel by mohol napachat este vacsie a horsie skody na jeho dusi aj tele. Chlapa, ktory sa sprava k dietatu tak, ako pises, nech uz je vlastne alebo nevlastne, by som si nemohla vazit. Ktovie, na kom si zacne vylievat zlost potom, ked by syn odisiel...
"Manžel se chová jako tyran" ???
Ne, manžel JE tyran ! A ještě k tomu srab, protože si troufá jen na malého kluka, který se mu nedokáže ubránit.
Koho bude manžel šikanovat, až mu tu snadnou oběť odstraníš z cesty, se můžeš domyslit. 
No jo, no, to jsou ty následky, když se lidi rozvedou kvůli kdejaké prkotině, a myslí si, kdovíjak si polepší s nějakým jiným partnerem. A pak zopakují všechny původní chyby z prvního vztahu a přidají ještě nějaké další, takže výsledná situace je takhle bezvýchodná. Asi bych toho kluka nechala bydlet u vlastního otce, s tím, že je to zatím dočasně, když je možná dohoda, a nedělají si vzájemně problémy, a zkusit trochu působit na otce nevlastního, aby si uvědomil, že takhle se to dělat nedá. Ono už je stejně pozdě, dvojčata taky potřebujou tatínka, není žádné "nejsprávnější řešení". Mělo by se ale brát ohled na to, že to starší dítě za nic nemůže, a přitom to nejvíc odnáší. "Trpět tím nejhorším způsobem, jaký může každá máma zažít" - to je s prominutím pitomost. To dítě by žilo u svého otce, v rodině, kde ho mají rádi, a bude o něj dobře postaráno, nikdo ho nebude pohlavkovat a nikdo mu taky nebude zakazovat vidět svou matku, takže kde, ptám se, je to utrpení? Matky, které mají postižené děti, nebo kterým děti zemřely, ty by možná mohly mluvit o utrpení, ale většina z nich to nedělá. 
Přidávám se ktěm, které nechápou, jak se na něco takového můžeš dívat. Co seš proboha za matku? 
Mě je VŽDYCKY přednější moje dítě mež jakýkoli chlap, i kdyby to byl otec mých dalších dětí, a i kdyby byl celej ze zlata!!! Jenže jak tu bylo psáno - ani já bych to tak daleko zajít nenechala, nemohla bych se na to dívat, jak je můj chlapeček nešťastný kvůli nějakýmu blbovi, kterýho jsem si náhodou vzala. A vztáhnout na něj ruku - tak to by udělal jen jednou. Nevím, jaká jsi, ale upřímně nechápu lidi, kteří pro "klid v rodině" a aby "se nemuseli hádat" si nechají srát na hlavu, s prominutím. Já bych se hádala třeba každý den, pokud by šlo o mé dítě a pokud by pan manžel nepochopil, že takhle teda ne. A nebála bych se jakékoli odvetné akce, pokud by to pochopit nechtěl.
Opakuju - nechápu, jak se na to můžeš dívat!!!! 
Asi bych spíš než o odchodu syna k bývalému manželovi, uvažovala o "výhozu" současného manžela.
Ty mu teď v podstatě vyhovíš, a svého syna pošleš k bývalému manželovi. Pro syna to bude jen dobře, ale pro Tebe ne. Tvůj současný manžel jezdí sám s dvojčaty ke svým rodičům. To pro Tebe do budoucna taky není dobré. Vím, že si v tu chvíli aspoň trochu odpočineš Ty i Matěj, ale pokud dojde na rozvod, a já si myslím, že tohle manželství prostě neustojíš, tak tyhle jeho výlety s JEHO dětmi k JEHO rodičům, Tě budou stát ještě hodně sil, abys jednou nepřišla i o dvojčata, o která se jistě "laskavá tchýně" ráda postará.
Vzpamatuj se, holka ! Chceš takhle žít po zbytek života ? Vzdáš se kvůli magorovi postupně všech dětí ?
.gif)
Dneska souhlasím s většinou, ale ještě bych možná úvahy posunula o kousek dál - co bude potom?
Nějak nemám pocit, že je pro vztah dobré udělat až takový ústupek, jistěže v tuto chvíli je to téměř nutné v zájmu dítěte, ale co bude dál.
Spokojí se s tím takový člověk, nebo bude žádat další a další ústupky?
I rada ohledně odborníka tu zazněla a v případě autorky bych se nezříkala. Možná manželská poradna?
Osobně s tím nemám zkušenosti, protože tohle bych vyřešila osobně, rychle a rázně, což přesně Majka nezvládla.
Chudák kluk. Asi nejlepší by bylo, bez ohledu na tvoje city a výčitky, ho dát k otci a jeho nové rodině. Ale budeš to mít i nadále dost těžký. Mám dojem, že se tvůj současný manžel bude co nejvíce snažit, abys Matěje totálně odstřihla ze svého života a časem ti zakáže si ho brát na víkendy k vám domů. Nějaký společný výlet či prázdniny nepřipadají v úvahu, bude protěžovat jen svoje děti. A nakonec ti vyčte, co jsi za matku, že jsi se vzdala svého syna a k fackám a ponižování nebude už moc daleko... Škoda, že jsi nic nenapsala o tom, jak se chová k tobě. Mě ten chlap prostě nesedí a nemohla bych s ním být. Je mi jasný, že než přišly jeho vlastní děti byl možná hodný a pozorný, takže jsi nemohla nic vědět, ale už při prvním náznaku psychického týrání Matěje jsi měla zasáhnout. Dost důrazně! Tady je každá rada drahá, neznám povahu tvého muže, ale myslím si, že tvůj současný manžel je zřejmě dost vůdčí osobnost a všechno musí být po jeho vůli, takže tvoje domluvy ohledně Matěje byly a budou úplně zbytečné. Prostě jsi na něj slabá.
Ať se nakonec rozhodneš jak chceš, bude to bolet, ale NĚCO S TÍM PROSTĚ UDĚLAT MUSÍŠ!
Zazila jsem to, akorat, ze ja jsem za syna velmi bojovala, takze jsme se vzdy straslive zhadali. Pak manzel zacal napadat i mne, a vrchol byl, ze zmlatil bez duvodu meho syna, jen aby me nastval. Utekla jsem a jen se divim, proc jsem to neudelala driv. Syn je dnes v poradku, ale nerad na to vzpomina - i ja.
Myslím, že by na kluka sáhl poprvé a taky naposled.Co děláš, když se k němu nevlastní otec takhle chová? Mlčky přihlížíš? Já vím, je to pro tebe těžké, chceš, aby byl aspoň trochu zachován klid, ale i dvojčata už to chápou a neustálé peskování a okřikování brášky jim neprospívá. Jsi v těžké situaci....Ale nedívej se na sebe, dívej se na syna. U otcovy rodiny je šťastný a spokojený. Pokud nechceš odejít od manžela, tak bych asi volila pobyt syna u otce. Nezávidím ti, ale držím palce.
vím že je to pro Tebe bolestné, ale syna tím neztratíš. Myslím si, že pokud ho miluješ tak jak říkáš, tak víš, že tohle bude pro něj to nejlepší. Bude z něj šťastný a pohodový kluk. U Tvého manžela by jen trpěl a hodně by ho to ovlivnilo. Je to těžké, ale děláš to pro dítě. Ty se ho nijak nezříkáš, prostě jen bude bydlet jinde .....
Ja bych premyslela o tom, jestli tohohle chlapa jeste vubec chci. To jeho despoticke chovani bylo vzdy jen k tvemu synovi? Nejsou tam naznaky i vuci tobe ci dvojcatum? Jak se chova k ostatnim lidem kolem sebe? Co o nich povida doma? Pokud by mi odpovedi na tyhle otazky vyzneli negativne, nejspis by se muj vztah k nemu zacal menit, negativne.
Ja bych si te jen zastala, to ze dokazes uvazovat a zvazovat, ze se "vzdas" syna a nechas ho jit tam kde je mu lip, to jsi podle me matka dobra. Jen nedokazes byt razna a nejspis mas povahu "ja se nerada hadam"... coz pro tveho syna neni dobre.
Jeste jedna vec me s tim napadla - nenapadlo te, jak se bude tvuj muz chovat k dvojcatum az povyrostou? Tvuj muz si klidne totiz muze myslet, ze to co dela, ze to je "vychova"... a pokud si tohle mysli, tak se maj i dvojcata nac tesit... 
Nika1: je to msutne, ale souhlasim s Vami. matka se syna mela zastat co nejdrive. Pokud uz to doslo tak daleko, myslim, ze by mel bydlet s tatou.
