Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

talenka: moc pěkně si to napsala

Stanik: asi to dám přečíst manželovi

talenka: oboje je spatne, no .. doporucuju precist.. je tam spousta jinych moudrych veci.. ackoli s ni nemuzu ve vsem souhlasitk, rada veci se mi dost libi. Ale na terpaii pevnym objetim bych tedy nikdy nikoho neposlala :)

Stanik: a co říká Prekopová na situaci, kdy matka upřednostňuje manžela a manžel upřednostňuje děti?

Juana: Až budu mít svoje, tak uvidim jak si to zařídim. Každej to má podle potřeby, to je mi jasný. Zatim do toho nemám co kecat. Jenom jsem si představila byt mých známých, kteří mají kuchyň, ložnici a pokojíček pro dítě. Tak ty myslim, že to asi dělaj jenom v tý ložnici.

MNo, maminka jedné z mých žaček mi na rodičáku řekla, že dcera ještě loni (nyní je v 7. třídě), s ní spala v posteli. To k tomu, že do puberty tam nebude. Upřímně - nechápu to. Mladý s námi spal cca do roku, pak to začalo být TAK obtěžující, že metl do své. Pláč nepláč. A že dlouho neplakal. U dvojčat to už nebylo ani myslitelné Ti byli ve své betli od narození - a když jsou nemocní a člověk by si je k sobě vzal na kontrolu - tak to nejde, páč se mnou neusnou.
Radu nemám - jakákoliv rada ti nepomůže, dokud nebuseš vnitřně sama přesvědčená, že to udělat musíš. Do té doby na každou radu řekneš: Já vím, ale... Ve chvíli, kdy se tvé rozhodnutí bude podobat tvrdnoucímu betonu, nemá dítě šanci. A tak je to se vším, dudlíkem a jeho odebráním počínaje, přes utnutí kojení až po spaní v jedné posteli. A kupodivu - to dítě vytuší, že ses vnitřně rozhodla, a nedělá s tím takové štráchy, jako když cítí tvou nejistotu a nerozhodnost a ví, že tě řevem udolá. Ověřeno a třech dětech

btw. si teda nepamatuju, ze bychom nekdy spali s nasim av posteli, kdyz jsme byli mali.. vzdycky svou postylku, byt u nich v loznici. Jo.. jit s ev sobotu rano na chvili pomazlit, to jo.. al ejinak neexistovalo.
No mozna proto spolu rodice vydrzeli 36 let.

no jen jsem zevdava co prijde, az pani povije druheho potomka.
Myslim, ze pokud ychle neco neudela, tak se stane presne to, co rika Bellana.. mazel si najde jinou postel, v jinem byte. Mmach na podobne tema je rozhovor ted v novce Kondici s psycholozkou Prekopovou .. manzel ma byt vzdy na prvni miste, pak az deti. Ale rada matek dela to, ze uprednostni decko pred partnerem a pak to vypada, jak to vypada a ja se tem chlapum, ani nedivim, ze pak pelasi pryc.

jelítko: no vidíš, a pro nás holt bylo lepší než v noci chodit do jiné místnosti mít hezky dítko u sebe, jinak bych se nevyspala. Na rozdíl od jiných jsem totiž i s mrňaty pracovala, takže jsem si nemohl dovolit být nevyspaná. Máme studený odchov, žijeme v domku a v noci je tu zima, takže i z hlediska kojení a hlídání, jestli není dítě odkopané, bylo lepší, když spaly s námi.

Kadla: asi jiné varianty než ložnice po zhasnutí neznají Ale nejlepší je to stejně v hotelu, když jsou potomci hezky daleko. Ono je jedno, jestli malé dítě spí u sebe nebo s rodiči, stejně se musí čekat, až usne, takže připomínky opravdu nechápu. Nebo ti, co mají děti odmalička ve svém pokojíčku, ho nechají řvát, zatímco se věnují milostným hrátkám?

Kdysi jsem v jakémsi bulváru četla o naší oblíbené zpěvačce, že spí v posteli se svým třináctiletým synem. To k tomu, že do puberty s nimi spát nebude. Mám kamarádku, která se rozvedla mimo jiné proto, že jejich děti sice chodily spát do vlastní postýlky, ale kolem desáté se opět octly v jejich manželské posteli. Manžel si našel jinou postel v jiném bytě. Není možné dělat jen to, co vyhovuje jen jednomu z partnerů nebo ani jednomu, ale dítě si to vynutí. U nás chtěla spát jen dcera, ale té jsme to rozmluvili včas. Syn dával přednost pohodlí vlastní postýlky.

Kadla: Jistě to jde i jinde, ale ne každému to musí vyhovovat. A jestli je holčička zvyklá spát pevně přitisknutá k mamince, tak je otázka, jestli se jí nevydá hledat, pokud maminka odejde.

Každopádně ten naštvaný manžel mi signalizuje, že je problém vážnější než občasné pokopání. On asi nebude naštvaný až tak na holku, ale hlavně na maminku, že není schopná dítě usměrnit a nenechá to udělat jeho.

tornado-lou: Číst si můžu v obýváku na křesle, ale jediná větší plocha v bytě kromě tvrdé podlahy je naše postel. Sice může někdo namítnout, že není nutné ležet, ale pokud to někomu vyhovuje nejvíc.....

Ono jde asi v podstatě o to, jestli lidi dělají to, co chtějí a jak chtějí a nebo jestli se nějak výrazně omezují a ustupují , i když jim to nevyhovuje.

Pokud rodiče i děti touží spát společně a ostatní věci si vyřeší ke všeobecné spokojenosti, tak proč ne.

Pokud rodičům dítě v posteli vadí a není vážný důvod pro to, aby tam bylo (to, že ono chce není vážný důvod, to je jen 1 hlas ze 3), tak se to musí vyřešit jinak . Ne vyloženě násilně ale trvat i na právech rodičů, ne jen dítěte.
On ten křik holčičky je psychický nátlak na rodiče, takže z nějakého přiměřeného nátlaku ze strany rodičů není potřeba mít špatné svědomí.

Juana: Náhodou moje kamarádky je hned flákly do svýho pokoje, přes den se jim plně věnujou a v noci spinkají ve svý postýlce. Když pláčou tak je samozřejmě jdou uklidnit.

Verera: Proč si tady tolik lidí myslí, že souložit se dá jen v ložnici . Já to v ložnici nedělala ani nepamatuju... tu mám na spaní