Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jak to tady čtu, tak su asi nějaká divná, ale já su ráda, že to máme oddělený.
Představa, jak vařím, peču a u teho vidím a slyším řádění děcek , z televize ječení, střílení a z počítače kvílení, je děsná
Představa, že mi dojde kámoška na pokec, sedíme v kuchyni, zbytek rodiny v obýváku a poslouchají naše drby, taky nic moc.
Představa, jak relaxuju v obýváku za zádama v kuchyni se handrkují 3 děcka, z toho 2 pubertální
Zrovna teď sedím sama v obýváku, v klidu si vás čtu, poslouchám svoji hudbu a co se děje v kuchyni, je mi šumafuk
Ale jinak se mi to propojený líbí, když jdu k někomu na návštěvu

My máme kuchyň za obývákem a bez dveří.Tudíž sleduji z kuchyně telku přímo naproti dveřím.Jsme tak zvyklí a když něco dělám tak si manžel telku zesílí,nám to vyhovuje

V původním bytě jsme měli malou kuchyňku hned vedle obýváku, ale ten prostor byl propojený, jen jsme tam postavili průchod s kulatou klenbou, vždycky jsme po tom toužili. To mi připadalo jako optimální řešení - bylo to propojené a současně to bylo oddělené, nebylo tam přímo z obýváku vidět.

Laďko, tak ať manžel pomůže a bude dřív po harašení

My máme kuchyň propojenou s obývákem, sice jsem to původně nechtěla, ale je to super, nejenže vidím na děti, ale jsem tak jako uprostřed dění pachy nijak nevadí, mám digestoř, myslím, že i kdyby byla kuchyň oddělená tak by v množství pachu nebyl rozdíl. Jediný, co mě ruší v obýváku je pračka, už bych si jí do kuchyně nedala, ale jinak ani myčka není skoro slyšet.

kareta: Bude tam aspoň víc místa na sezení, jednak u stolu, jednak na té sedačce, klidně tam pánové můžou chlastat a nebudou rušit děti. A hned vedle z původní kuchyně bude místnost s kulečníkem a pípou - oboje už máme, akorát to tu zatím překáží. Z toho bude takový pánský klub. Když už máme velkej barák, tak se aspoň ty místnosti využijou, zatím žijeme stejně jen ve třech. Takže když tu bude návštěva, klidně budu moci něco připravovat a nebudu mimo, ale současně za normálních okolností budu mít na vaření klídek, jak jsem na to zvyklá. Dcera je sice zlatíčko, ale pořád mele pantem a já si od ní ráda odpočinu.

Asi je pro mladou rodinu lepší mít spojenou kuchyň s obývákem,tak to máme my, mrňavá kuch.nudle je propojená vchodem bez dveří s naším největším pokojem, kde se jí,spíme tam s manželem,kouká se na bednu,marodí se tam, děti si hrály a já je viděla.Starší rodina- už si dělá každý co chce,vaří se víc jen v so a ne,tak asi už může být každý zvlášť.Naopak dnes,když chci mít svatý pokoj,někam zalézt,tak není kam.

Juana: to zní dobře

lippia: zkoukla jsem tvojí fotopřestavbu fakt paráda

My máme kuchyň o patro níž, než je náš hlavní obytný prostor a jsem za to ráda. Mám ráda soukromí, když vařím. Teď ale předěláváme spodní část domu, vznikl nám tam dost velký prostor, takže tam bude kuchyně spojená širokým průchodem s vedlejší halou, kde bude jídelna a je tam i dost místa na sedací soupravu, takže návštěvy budou moci být tam. Ale televize tam rozhodně nebude. Hlavně přemístíme kuchyň do prostor, kde je rovnou východ na zahradu, když je teplo, rádi jíme venku.

já bych byla pro spojit, protože takhle je rodina víc spolu a žena není odsouzená být osamocená v kuchyni.

s tím bouráním v paneláku je trošku problém, my dělali přestavbu v únoru loňského roku, nakonec to řešil kompromis, koukni ke mě do fotoalba, kuchyně získala nový rozměr, mimo to máme místo jedné koupelny dvě(to proto, že je nás doma hodně) a jídelní kout je v obýváku od začátku našeho bydlení tady takže zas tak velká změna to nebyla, každopádně se přikláním k názoru vás obou, televize a sledování zpráv chlapem a klepot kastrolu nejdou až tak moc dohromady, výpary ...ano i to je částečný problém, ale ty se stejně dostanou všude ať už máš kuchyni zadveřovanou nebo super digestoř, stejně je to cítit na druhou starnu i já se cítila jak vězeň s rukama ve dřezu zatím co ostatní se dobře bavili obzvlášť, když přijde návštěva nakonec jsi ještě označená za nespolečenskou, co se straní kolektivu a zašívá se v kuchyni tak hodně štěstí, šťastnou volbua pak hlavně všestrannou spokojenost

rozhodně spojit, je to super, má to tak kamarádka a teď i dcera v novém bytě a je to bezva.......jo a manžel klidně může v té kuchyni štracht on a ty se koukat třeba na VKV !

My jsme stěhovali postupně obývák do kuchyně - nejprve tam skončila televize (abych se nenudila), poté můj muž (aby byl se mnou), poté sedací souprava, aby bylo kde sedět pohodlně.
Pravda, je tam ponekud těsněji, takže občas obíhám a přelézám, jenomže my jsme rádi pohromadě, tak se obětuji.
Muži všeobecně neradi mění zaběhané stereotypy, takže tvůj muž musí najít nějaký zdánlivě rozumný důvod, proč ne, nic jiného za tím není, já bych se do toho pustila a dál se uvidí.

líbí se mi spojené místnosti. U nás to bohužel nejde, ale stejně většinou s návštěvou sedíme u velkého stolu v kuchyni a obývák máme spíš pro sledování blbky. V bytě, co jsem vyrůstala, nás bylo šest a věčně jsme byli napakovaní u mamky v pidikuchyni, taťka s oblibou zabarikádoval špajzku a když mu mamka jemně naznačila, že by tam něco potřebovala, tak podle jejích slov "hodil prdelí" a odkráčel do jiných teritorií. Teď už tam je mamka v tý pidikuchyňce sama, mohla by tam pomalu tančit, jenže ponejvíc není s kým...

rozhodně bych obě místnosti propojila. Doma v paneláku mám kuchyň úplně oddělenou a je to protivné, odsouvat se do vyhnanství. Zvlášť před vánocema, kdy po večerech peču, jsem litovala, že k tomu nemám televizi... Spojenou kuchyň jsem si užívala na dovolené. V apartmánu byla kuchyň oddělená barovým pultem, ze strany obýváku tam byly barové stoličky, ze strany kuchyně pak v normální výšce pracovní plocha a dřezy. Kdo zrovna vařil v kuchyni, namíchal ostatním drink, s tím jsme se poflakovali po místnosti nebo seděli na baru, pokecávali jsme nebo zpívali, prostě pohodička...