Moje dítě versus naše děti. Manžel se chová jako tyran.
Není zde na magazínu nějaká žena, která řešila či zrovna právě řeší podobný problém jako já? Jde o chování mého současného manžela k mému synovi z předchozího manželství. Jsem z toho nešťastná, hovory na toto téma nepomáhají a já nevím, jak situaci vyřešit. Respektive jedno řešení je, ale je strašně bolestivé. Připadám si jako v pasti.
S prvním mužem jsme se rozvedli, když byly našemu synovi čtyři roky. Krátce po rozvodu se bývalý znovu oženil a má už i dítě. Se synem se pravidelně stýká k oboustranné spokojenosti. Matěj, kterému je nyní devět let, k němu a jeho nové ženě jezdí rád, pokaždé na něm vidím, že se doslova nemůže dočkat. Někdy mi to připadá, jakoby od nás doslova utíkal.
Vlastně se mu ani nedivím. Patrně jsem něco hodně pokazila, protože v současné době nejsem šťastná ani já. Na vině je můj současný manžel.
Seznámila jsem se s ním asi rok po rozvodu. Matějovi bylo tehdy pět. Docela dobře si na sebe navzájem zvykli, po dalším roce se ke mně přítel nastěhoval a brzy byla svatba, vycházelo to akorát na dobu, kdy šel Matěj do první třídy. Otěhotněla jsem a narodila se nám dvojčata – dva hošíčci. Teď jim jsou necelé dva roky, jsem s nimi na mateřské.
Nevím, co způsobilo manželovo ochladnutí k mému synovi z prvního manželství. Jestli to byl okamžik, kdy zjistil, že jsem otěhotněla a on bude mít vlastní dítě, či jistá žárlivost na prvního muže, k němuž Matěj hodně tíhne, nebo to, že syn se ve škole neprojevil jako nějak výrazně nadaný a s učivem dost bojuje. Možná ani není podstatné, co je příčinou současné, již vyhrocené, situace.
Ačkoli se snažím, seč můžu, vidím, že Matěj je doma nešťastný. Ke mně se chodí pomazlit, pokaždé, když se naskytne chvilka, aby se mnou byl o samotě, vyloženě si to užívá. Jenže takových momentů moc není, vzhledem k dvojčatům, která jsou ještě malá a musím se o ně stoprocentně postarat.
Manžel Matěje neustále okřikuje, sráží, hubuje, vyhrožuje mu, nemine den, aby od něj nedostal nějaký trest či zákaz. Někdy mi to připadá, že cokoli, co syn udělá, je špatně, a sleduji, jak je čím dál více zakřiknutý a radši někde zalezlý, aby na sebe moc neupozorňoval. I to je však dle mého muže špatně, okamžitě ho peskuje za lenost a malou aktivitu. Každý den mu kontroluje učení, sešity, zkouší ho a cepuje, a když není dostatečně rychlý, pohlavkuje ho a křičí na něj.
Rve mi to srdce. Mnohokrát jsem s manželem mluvila a vysvětlovala mu, že je to jen malý kluk a potřebuje lásku a trpělivost. Marně. Podle něj je potřeba pevná ruka při výchově, jinak z něj nic nebude. Mluví o něm jako o lemplovi a hlupákovi. K dvojčatům se chová úplně jinak, ty doslova zbožňuje a všechno jim dovolí.
Je to strašné. Mám ráda všechny své syny stejně, dala bych za ně život. A strašně trpím tím, že jsem díky 
špatnému výběru partnera připravila Matějovi tak stresující život.
Předminulý víkend odjel manžel s dvojčaty na celý den ke svým rodičům, já zůstala doma s Matějem, který měl zrovna angínu. Měli jsme tedy dost času si povídat, úplně jsem na něm viděla, jak zjihnul a jak si užívá ten klid bez neustálé povinnosti být ve střehu, jestli něco nedělá špatně. Jak jsme si tak povídali, svěřil se mi, že by moc rád bydlel u táty. Sevřelo se mi srdce. Představa, že mé vlastní dítě je na tom psychicky tak zle, že je ochotné odejít od vlastní matky, pro mne byla strašná.
Pak mi Matěj vyprávěl, jaké to u jeho táty je. Když o tom mluvil, vysloveně mu zářily oči. Otcovu novou rodinu má rád, včetně jeho nové manželky a malé sestřičky. Prý tam nikdo na nikoho nekřičí, chodí na výlety, s tátou si hrají s vláčky, jeho manželka se k němu rovněž chová moc hezky.
Po tomto rozhovoru jsem nemohla spát. Bylo mi strašně úzko. V pondělí jsem zavolala bývalému manželovi a požádala ho o schůzku. Pak jsem mu všechno vypověděla. Neříkalo se mi to lehce, je to pro mne tak bolavé. Nakonec jsem se ho zeptala, jak by se on a jeho žena tvářili, kdyby u nich byl Matěj natrvalo. Jeho odpověď mne překvapila.
Řekl, že už o tom mluvili a oba se shodli, že by to asi bylo to nejlepší řešení v zájmu našeho syna. Z nějakých Matějových reakcí prý poznali, že u nás není vše v pořádku, taky na něm prý vidí, jak je nešťastný pokaždé, když ho vezou zpět domů.
A já teď nevím, co s tím. Mám se „zřeknout“ vlastního dítěte a dovolit, aby vyrůstal sice se svým otcem, ale místo matky by měl cizí ženu, ke které by si určitě vytvořil velmi silnou citovou vazbu? Obávám se, abych pak nebyla jako máma na úplně vedlejší koleji. Vnitřně cítím, že v zájmu Matěje by to bylo to nejlepší, jde hlavně o něj. Přesto se stále nemůžu rozhodnout. Napadlo mne i odejít od současného manžela, který je strůjcem toho všeho, ale co bych si jako matka se třemi dětmi počala?
Je mi ze všeho nějak strašně zle. Mám pocit, že se mi život úplně vymknul z rukou, že jsem zavinila něco, co jsem nikdy nechtěla. A teď za to mám trpět tím nejhorším způsobem, jaký může každá máma zažít.
Prosím, pomozte mi ujasnit si stanovisko, abych mohla dospět k tomu nejsprávnějšímu řešení.
16.3.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Syn a dcera - na oba jiný metr?
- Nevím si rady se synem mého manžela
- Děti mi rozmlouvají mého přítele
Diskuse ke článku - Moje dítě versus naše děti. Manžel se chová jako tyran.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
při čtení tohoto článku mi tečou slzy, ani nevíš Majko, jak já tě chápu....je to kruté a ten tvůj chlap je blb k pohledání......i když je dnes těžká doba, ale já bych poslal k čert manžela než vlastní dítě.........
Promiň - co jsi to za matku, které nedokáže ochránit svoje dítě před chlapem, ketý si něm posiluje ego? Bojím se, že i kdyby náhodou současný manžel od všeho upustil, vztah mezi ním a Matějem nikdy nebude OK, malej bude pořád ve střehu, co kdyby... Bude pro něj ideální, když půjde bydlet ke svému tátovi. Jako matce by mi to utrhlo srdce, ale myslím, že já bych takovouhle situaci nikdy nepřipustila.
A k nynějšímu manželovi: Měl by jít k psychiatrovi, neboť není normální takhle se chovat k dítěti.
To co popisuješ jsem bohužel zažila jako dítě. Když se máma podruhý vdala...dokud se jim nenarodila moje segra,jejich společné dítě, bylo vše ok...měla jsem najednou konečně tatínka...ale jak přišla segra, byla jsem to nejhorší, on mě navíc ještě i bil..nejraději by mě vymazal ze světa.
BOhužel já neměla kam utéct, neb můj vlastní otec byl notorik..takže jsem tiše trpěla...vše šlo do kelu, škola, kamarádi,dětství, začla jsem koktat. Máma se dlouho rozhodovala než ho konečně vyhodila....po letech mi řekla sama, že to sice bylo těžké období, jak nás uživit, ale bylo to to nejlepší co udělala a měla to udělat dřív. Já jsem ji věděčná za to, že našla tu sílu...dodneška si ovšem z tohohole období nesu následky....
Udělej co je pro tvé dítě nejlepší. Přimlouvám se za něj
Anahir: 
přesně
určitě bych souhlasila s přechodem syna k bývalému manželovi...on musí mít dobrý vzor, aby jednou vychovával své děti dobře...a ne tyrana...
jen by mě zajímalo, na koho bude ječet a koho pohlavkovat, až kluk odejde...že by tebe?
No to je síla. Nejdřív k Vám. Proč jste si jako matka pořídila další děti, když lásku a péči nejste schopna rozdělit zhruba stejným dílem (viz. 100% se musím starat o dvojčata)? Budu hnusná, ale řeknu to na plno: milá dámo, svého syna jste NECHALA PSYCHICKY TÝRAT. Myslím, že nejlepší řešení je, aby šel k bývalému manželovi a s Vámi se stýkal 1x za 14 dní bez Vašeho nynějšího milujícího manžela! Už teď je mi líto Vašich dvojčat!!!
Život holt bývá někdy hodně těžký a bolestivý, ale některé věci je prostě třeba udělat v zájmu dítěte. Ty se svého syna nezříkáš, ty jednáš v jeho zájmu, jsi tedy ne špatná, ale dobrá matka, když ho necháš, ať žije u svého otce, kde ho všichni mají rádi, nikdo k němu není nespravedlivý a kde se i jemu líbí. Bude to ku prospěchu vás všech. Syna budeš navštěvovat, budete spolu podnikat příjemné věci, tak se pak situace zklidní i ve tvé rodině, když odpadnou starosti a konflikty ohledně jeho školy a učení. Udělej to, nech ho bydlet u táty, te´d to bude sice hrozně bolet, ale časem se všechno utřepe.
.gif)
Almega: ona to nemusí být zákonitě špatná kombinace, ale v tomto případě je to špatná kombinace už v novém partnerském vztahu. Já si nedovedu představit, že "normální" muž nereaguje na rozhovor a naprosto ignoruje jakékoliv pokusy o domluvu.
Chápu, že ne každá žena je schopná rázného zásahu, to je v tomto případě ten problém.
Já bych je porovnala ihned a velmi rázně.
.jpg)
Manžel Matěje neustále okřikuje, sráží, hubuje, vyhrožuje mu, nemine den, aby od něj nedostal nějaký trest či zákaz. Někdy mi to připadá, že cokoli, co syn udělá, je špatně, a sleduji, jak je čím dál více zakřiknutý a radši někde zalezlý, aby na sebe moc neupozorňoval. I to je však dle mého muže špatně, okamžitě ho peskuje za lenost a malou aktivitu. Každý den mu kontroluje učení, sešity, zkouší ho a cepuje, a když není dostatečně rychlý, pohlavkuje ho a křičí na něj. - A teď má otázka. KDE JSI V TÉCHTO CHVÍLÍCH TY? Jak je možné, že to dovolíš? Jak je možné, že syna nechráníš, kdy víš, jak je to nespravedlivé a víš, že je tvůj syn nešťastný? Přestaň řešit jak bude Tobě a začni řešit svého syna a to IHNED. K otci přece může jít na nějakou dobu a pokud tam bude šťastný a pokud se mu zlepší prospěch, neselhala jsi, ale udělala jsi pro dítě to nejlepší.
Z blízkého okolí znám podobný osud. Když byl chlapec větší tak jen utíkal a mámě řekl, že ji nenávidí, protože mu připravila peklo, zatímco mohl být u táty, kam samozřejmě utíkal a ona si vždy vynutila jeho návrat (a on zase pochopitelně utekl). I se špatně učil, protože s nervama v kýblu a drábem vedle sebe (ten dráb byl otčím) se nedokázal učit.
Doufám, kvůli Matějovi, že nebudeš dumat půl roku (kdy to dítě bude dál trpět), ale vyřešíš to ihned.
A sama za sebe - nedokázala bych milovat chlapa, který takto týral mé dítě a pak ho následně takto vyštval. Ale to je tvoje věc.
Zaffira: tady nepomůže psycholog, ale klackem po hlavě.
Já si nedovedu představit, že by nějaký cizí muž pohlavkoval mé dítě, jenomže potíž je, že tohle se musí eliminovat okamžitě a pokaždé, jakmile k takové situaci dojde.
Nevlastní otec a syn= špatná kombinace.Dejte syna bez obav k vlastnímu tátovi.A vy si pohlídejte,jak se váš nynější muž bude chovat ke svým dětem.Váš syn může k vám jezdit na víkendy a pod.,když s ním budete sama,abyste se navzájem užili.
nezáleží na tom jak se budeš cítit ty, ale na tom, co je nejlepší pro syna! Btw- v 9 letech je to sice dítě, ale víc než mateřská péče je důležitý mmužský vzor chování. Takže bych volila jít k otci. Navíc- má tam sestřičku...fakt by pro jeho výchovu byly lepší jiné podmínky.
a má manžel už předchozí děti? Nežárlí on na kluka, protože jakmile máš klid od dvojčat, věnuješ se klukovi a ne jemu? 
Poradila bych se s psychologem, manžela seřvala. Nechat dítě žít u manžela není vzdání se ho - ale současnýmu bych řekla, že tím pádem budeš platit alimenty, a budeš ho taky chtít vídat, takže na něj budeš mít míň času.
Pokud by nebyl schopen říct, proč se chová jako debil, obávám se, že bych si ho brzy přestala vážit.
Já vám můžu napsat názor dítěte, tedy z druhé strany. I když teď dítěte více než půlstoletého. V novém manželství neměla matka jiné dítě, tím to bylo jednodužší. Nový otec byl vzdělaný, úspěšný, společenský. Jeho "výchovné" metody byly určitě nejlepší. Aspoň matka si to hodně let myslela. Takže shrnuto, i když jsem vystudovala VŠ a vzhled zpětně vidím taky OK, žila jsem dlouhá léta v přesvědčení, že na světě není holka hloupější a škaredší než já. A ty problémy s učením syna Majky jsou určitě taky ovlivněny chováním otčíma. Hodně štěstí.
Bohužel, je třeba se podívat tvrdé pravdě do očí.
Selhala jsi jako matka i jako manželka. Tenhle typ mužů není pro tebe, převálcuje tě a zničí.
Kdyby se někdo křivě podíval na mé dítě, okamžitě řvu tak, že nadskočí a pokud by se ho dotkl fyzicky, patrně něco letí vzduchem.
Jediné, co můžeš udělat, je svěřit syna otci, ale to je jen dočasné řešení, protože tyran si svou oběť vždycky najde, normální muž by se totiž po rozhovoru držel hezky zpátky, ale pokud se situace opakuje a tebe nikdo nerespektuje, náprava není možná.
Je mi to moc líto, ale na změnu situace už je pozdě.
