Necítím se na druhé dítě
Myslím, že většina žen má opačný problém než já. Ve zkratce – manžel chce další dítě, já se na to necítím.
Po třech letech péče o dítě se do práce těším jak malá holka. Těším se na normální starosti typu nedošel fax či mail, na fakt, že práce odvedená za jeden den je vidět...
O tom, kolik dětí nebo v jakém odstupu je chceme mít, jsme vlastně konkrétně nikdy nemluvili. Manžel je z početné rodiny, já z té české klasické čtyřčlenné. Manžel občas hovoří o tom, že sourozenec by pro Albínku nebyl marný. Já si to taky myslím, jenže se na to necítím psychicky.
Zjistila jsem, že v sobě vůbec nemám tu touhu po miminku, jako jsem měla poprvé. Tehdy jsem instinktivně nahlížela do kočárků a věděla, že teď je ta pravá chvíle. Necítím ten mateřský cit, takové to něco, co jde člověku zevnitř. Když jsem si u kamarádky pochovala asi tříměsíční dcerku, vůbec nic to se mnou neudělalo. Šla jsem s malou i s Albínkou na procházku, aby si kamarádka odpočinula, jindy jsem pohlídala Agátku, když si kamarádka odskočila do obchodu, přebalila – to je přirozené. Ale se mnou to prostě vůbec nehnulo. Když se snažím sama sebe přemlouvat, že teda druhé dítě ano, tak cítím, že to není to pravé. A mé myšleny směřují k jedinému – potřebuji si odpočinout.
Já vím, že další dítě chci, ale přejít plynule na další mateřskou ne – mám pocit, že bych se zbláznila.
Abyste mne dobře pochopily: vím, že na rodičovskou dovolenou může jít otec, vím, že je možné ukončit ji dřív (na druhou stranu jsou ta léta jedinečná). Jsem prostě jen zmatená z toho, že po dalším dítěti netoužím hned a bezprostředně.
Měla jste některá z vás podobné pocity?
13.6.2007 Rubrika: | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Necítím se na druhé dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
bookcase: ty jsi taky bookcase
Pavla_L: u me taky ne 
a dite mam...proste v urcity chvili mi dite prislo jako dobry napad, ale bylo to spis racionalni rozhodnuti....vedela jsem, ze ho nekdy chci a vedela jsem, ze ted se to z ruznych duvodu hodi 
do kocarku jsem nenakukovala nikdy v zivote 
fuj fuj..u mě:-))
"Necítím ten mateřský cit, takové to něco, co jde člověku zevnitř." To jsem zatím nepocítila...a těžko říct , jestli to někdy cítit budu, některé kamarádky mi říkají, že ne... Málokdo má takovou posedlost dětmi, spíš je to tak, že člověk si do určité doby nedovede představit, že by měl dítě..no a pak se to zlomí a představit si to dovede.. ale taková ta silná mateřská touha se asi u každýho neobjeví, u mně se to zatím do 31 nestalo
jak neni povinne jedno, tak preci neni povinne ani druhe, ne ? 
ja treba vidim, ze dcera by sourozence potrebovala jak sul...ale starsiho, s cimz se da tezko neco delat 
.jpg)
Anežka-ALbínka-Agátka
Já netoužím ani po prvním dítěti a kdyby ho po mně chlap chtěl, tak bych s ním vyběhla Tohle je přece hlavně na tobě.
.JPG)
Já se taky po pvní mateřské těšila do práce, první dcera byla náročné dítě,nenechala mě vyspat, najíst... takže o druhém jsem nechtěla slyšet. No - teď jsem v 7. měsíci a bylo to dobrovolné rozhodnutí (po pěti letech)
isa: 
.Znám pár mamin,které chtěly další děti až když byla první dcerka starší,aby dělala chůvu,nebo kluk,aby mrně chránil a hlídal.
Jinak taky myslím,že je nejlepší se odreagovat v práci a přijde to samo.
.gif)
Času dost. Však to časem třeba přijde. Mám blbounky po devíti letech a vlastně jsem si druhou mateřskou náramně užila 
jupii: ano, čím víc tím líp, kdybych je nemusela rodit a snášet těhotenství, klidně dětí 5.
A zpětně vidím, že měly být nejméně 3, do prvních deseti let. Jenže teď už je pozdě, a pořizovat jim rozmazleného jedináčka nebudu
nestrádaly
Když nechceš dítě, tak ho neměj, nebo Ti z toho hrabne. Ale pozor za nějakých deset let se Ti Albínka na sourozence vykašle. Pěstovat si jedináčka a pak mu v pubertě strčit pod nos mimino je pro sourozenecký vztah to nejhorší.
To dělá ta dlouhá MD. Já chodila do práce od roka a hned jsem otěhotněla. A ráda. Ale vážně- na MD může jít i muž, stačí když porodíš, popř. jestli chce dítě moc, zajistí ti výpomoc. V opačném případě nejsi povinna se obětovat. Ale osobně hlasuju pro více dětí a brzo po sobě- vyhrají si a mají víc společné (většinou).
