Moje dítě versus naše děti. Manžel se chová jako tyran.
Není zde na magazínu nějaká žena, která řešila či zrovna právě řeší podobný problém jako já? Jde o chování mého současného manžela k mému synovi z předchozího manželství. Jsem z toho nešťastná, hovory na toto téma nepomáhají a já nevím, jak situaci vyřešit. Respektive jedno řešení je, ale je strašně bolestivé. Připadám si jako v pasti.
S prvním mužem jsme se rozvedli, když byly našemu synovi čtyři roky. Krátce po rozvodu se bývalý znovu oženil a má už i dítě. Se synem se pravidelně stýká k oboustranné spokojenosti. Matěj, kterému je nyní devět let, k němu a jeho nové ženě jezdí rád, pokaždé na něm vidím, že se doslova nemůže dočkat. Někdy mi to připadá, jakoby od nás doslova utíkal.
Vlastně se mu ani nedivím. Patrně jsem něco hodně pokazila, protože v současné době nejsem šťastná ani já. Na vině je můj současný manžel.
Seznámila jsem se s ním asi rok po rozvodu. Matějovi bylo tehdy pět. Docela dobře si na sebe navzájem zvykli, po dalším roce se ke mně přítel nastěhoval a brzy byla svatba, vycházelo to akorát na dobu, kdy šel Matěj do první třídy. Otěhotněla jsem a narodila se nám dvojčata – dva hošíčci. Teď jim jsou necelé dva roky, jsem s nimi na mateřské.
Nevím, co způsobilo manželovo ochladnutí k mému synovi z prvního manželství. Jestli to byl okamžik, kdy zjistil, že jsem otěhotněla a on bude mít vlastní dítě, či jistá žárlivost na prvního muže, k němuž Matěj hodně tíhne, nebo to, že syn se ve škole neprojevil jako nějak výrazně nadaný a s učivem dost bojuje. Možná ani není podstatné, co je příčinou současné, již vyhrocené, situace.
Ačkoli se snažím, seč můžu, vidím, že Matěj je doma nešťastný. Ke mně se chodí pomazlit, pokaždé, když se naskytne chvilka, aby se mnou byl o samotě, vyloženě si to užívá. Jenže takových momentů moc není, vzhledem k dvojčatům, která jsou ještě malá a musím se o ně stoprocentně postarat.
Manžel Matěje neustále okřikuje, sráží, hubuje, vyhrožuje mu, nemine den, aby od něj nedostal nějaký trest či zákaz. Někdy mi to připadá, že cokoli, co syn udělá, je špatně, a sleduji, jak je čím dál více zakřiknutý a radši někde zalezlý, aby na sebe moc neupozorňoval. I to je však dle mého muže špatně, okamžitě ho peskuje za lenost a malou aktivitu. Každý den mu kontroluje učení, sešity, zkouší ho a cepuje, a když není dostatečně rychlý, pohlavkuje ho a křičí na něj.
Rve mi to srdce. Mnohokrát jsem s manželem mluvila a vysvětlovala mu, že je to jen malý kluk a potřebuje lásku a trpělivost. Marně. Podle něj je potřeba pevná ruka při výchově, jinak z něj nic nebude. Mluví o něm jako o lemplovi a hlupákovi. K dvojčatům se chová úplně jinak, ty doslova zbožňuje a všechno jim dovolí.
Je to strašné. Mám ráda všechny své syny stejně, dala bych za ně život. A strašně trpím tím, že jsem díky 
špatnému výběru partnera připravila Matějovi tak stresující život.
Předminulý víkend odjel manžel s dvojčaty na celý den ke svým rodičům, já zůstala doma s Matějem, který měl zrovna angínu. Měli jsme tedy dost času si povídat, úplně jsem na něm viděla, jak zjihnul a jak si užívá ten klid bez neustálé povinnosti být ve střehu, jestli něco nedělá špatně. Jak jsme si tak povídali, svěřil se mi, že by moc rád bydlel u táty. Sevřelo se mi srdce. Představa, že mé vlastní dítě je na tom psychicky tak zle, že je ochotné odejít od vlastní matky, pro mne byla strašná.
Pak mi Matěj vyprávěl, jaké to u jeho táty je. Když o tom mluvil, vysloveně mu zářily oči. Otcovu novou rodinu má rád, včetně jeho nové manželky a malé sestřičky. Prý tam nikdo na nikoho nekřičí, chodí na výlety, s tátou si hrají s vláčky, jeho manželka se k němu rovněž chová moc hezky.
Po tomto rozhovoru jsem nemohla spát. Bylo mi strašně úzko. V pondělí jsem zavolala bývalému manželovi a požádala ho o schůzku. Pak jsem mu všechno vypověděla. Neříkalo se mi to lehce, je to pro mne tak bolavé. Nakonec jsem se ho zeptala, jak by se on a jeho žena tvářili, kdyby u nich byl Matěj natrvalo. Jeho odpověď mne překvapila.
Řekl, že už o tom mluvili a oba se shodli, že by to asi bylo to nejlepší řešení v zájmu našeho syna. Z nějakých Matějových reakcí prý poznali, že u nás není vše v pořádku, taky na něm prý vidí, jak je nešťastný pokaždé, když ho vezou zpět domů.
A já teď nevím, co s tím. Mám se „zřeknout“ vlastního dítěte a dovolit, aby vyrůstal sice se svým otcem, ale místo matky by měl cizí ženu, ke které by si určitě vytvořil velmi silnou citovou vazbu? Obávám se, abych pak nebyla jako máma na úplně vedlejší koleji. Vnitřně cítím, že v zájmu Matěje by to bylo to nejlepší, jde hlavně o něj. Přesto se stále nemůžu rozhodnout. Napadlo mne i odejít od současného manžela, který je strůjcem toho všeho, ale co bych si jako matka se třemi dětmi počala?
Je mi ze všeho nějak strašně zle. Mám pocit, že se mi život úplně vymknul z rukou, že jsem zavinila něco, co jsem nikdy nechtěla. A teď za to mám trpět tím nejhorším způsobem, jaký může každá máma zažít.
Prosím, pomozte mi ujasnit si stanovisko, abych mohla dospět k tomu nejsprávnějšímu řešení.
16.3.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Syn a dcera - na oba jiný metr?
- Nevím si rady se synem mého manžela
- Děti mi rozmlouvají mého přítele
Diskuse ke článku - Moje dítě versus naše děti. Manžel se chová jako tyran.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
V takové situaci se nehledí na nic, než na štěstí dítěte. Je velká výhra, že má kam jít a nebude mu křivit charakter cizí chlap, který ho zjevně rád nemá. Ať si užije dětství v láskyplném prostředí. Nenechávala bych ho u otčíma, bylo by to jak na sopce a špatně pro všecky. Jen nevím, co bych pak mohla cítit k člověku, který ubližuje mému dítěti. Je to jak v pohádce o zlé maceše, akorát jde o muže.
.jpeg)
Až se mi sevřelo srdce. Já bych rozhodně syna chránila všemi prostředky a nenechala bych ho otloukat ani vlastním otcem,natož otčímem.
Je to tvoje dítě a kdo jiný ho má chránit, když ne ty. Copak jen tak přihlížíš jak ho tvůj muž trápí? Jestli ano, jsi stejná jako on a nebo ho bojíš,aby ti taky nějakou nepřišil. Já bych raději zůstala s dětmi sama, ono to by to nebylo tak zlé, když budou oba tatínci platit a brát si děti, tak bys to zvládla. S chlapem, který ubližuje mým dětem bych nebyla.
Jo a ještě něco. Máš úžasného bývalého muže a i jeho manželka musí být fajn, když si dobrovolně chtějí takto zkomplikovat život. Nechápu proč ses rozvedla - nebo on se rozvedl?
Ono se to těžko radí, když máš s manželem dvojčata a nemůžeš se jen tak zbalit a odejít. Pokud by můj manžel bil mého syna, tak bych si ho přestala vážit a jak jsem vycítila z tvého příběhu, tak k tomu nemáš daleko. Žiješ s ním podle mého už jen kvůli dvojčatům. Je pravda, že tvůj syn by se měl lépe u otce, ale vzdát se dítěte, to není jednoduché. Musíš se rozhodnout, kdo je tvému srdci bližší a koho se chceš raději vzdát, zda manžela, nebo syna. Manžela si už stejně nevážíš a syna miluješ, takže teď záleží na tobě, zda jseš schopná zvládnout domácnost bez chlapa, ale s dětmi, které miluješ, nebo budeš žít s mužem, který tě trápí a bez syna. Pokud se necháš syna i muže, tak jak syn trošku povyroste, tak ti stejně odejde, nebo v pubertě bude dělat manželovi naschvály a bude mu to vše vracet. Já bych si ještě jednou promluvila s manželem, řekla mu vše, co jsi nám teď napsala a pokud nezmění přístup k tvému synovi, tak se vaše manželství zvrtne jen ve spolužití, protože takového chlapa přestaneš milovat a žít v manželství bez lásky se nedá.
Já vychovávám dvě vlastní děti a dvě děti svého druhého manžela, které s námi bydlí, protože jejich vlastní matka raději odjela do zahraničí za prací, než aby se o ně starala. Takže má rada je z pozice nevlastní matky. Nikdy jsem mezi dětmi nedělala rozdíly, starám se o ně vzorně, mám je ráda jako vlastní a oni mě taky, ale mámu jsem jim nikdy nenahradila. Ikdyž jim jejich vlastní máma ublížila, přesto když někdy přijede, tak se na ni těší a já to chápu - je to prostě jejich máma. Proto prosím nedávej syna k jiné ženě, ikdyž je hodná a bude ho mít ráda,
evropka: souhlasím s tebou. Současného muže začne nenávidět a stejně to dospěje k rozvodu. potom nebude mít ani může ani dítě a bude to ještě horší. Když se s ním rozvede, bude muset platit alimenty a od prvního muže určitě také dostává a za chvilku půjde do práce, pokud má zaměstnavatele, možná by to šlo zvládnout, ale na žádné vyskakování by to asi nebylo. Dívat se ale na nešťastného syna, když tomu můžu zabránit asi bych o penězích v tu chvíly ani neuvažovala. A co třeba střídavá péče to by možná bylo řešení jestli bydlí všichni v jednom městě.
.jpg)
A to nejde na nejaký cas (dejme tomu mesíc) udelat zmenu a kdyz manzel prijde domu at se venuje POUZE dvojcatum a ty budes mít cas jenom na Mateje. Je mi jasný, ze pokud manzelovi reknes at se laskave stará o svoje deti a tvého syna nechá na pokoji bude ohen na strese, ale nejakou dohodu mezi vámi to chce. A uvidís jak se bude chovat manzel i syn v ´rámci nové dohody.
Vubec jak se manzel chová k tobe? Ano rozvod je taky resení, ale je správný 
. Pokud to klape mezi vámi a sama ríkás ze k dvojcatum s chová hezky, dala bych mu sanci. ALe chce to nejak ho vystrnadit z Matejova zivota. Jak netusím.
A nebo proste udelat dohodu a ríct, ze do konce skolního roku Matej bydlí u táty. Vzdycky jsi byla a budes Matejova máma a práve proto mu dovolís jít a být stastný. Nakonec neodchází na konec sveta a snad k vám bude chodit na víkendy. A uvidís, treba se manzelovo chování zmení pokud nebude mít Mateje porád "na ocích". Kdo ví, treba potrebuje jenom na chvíli vypnout .
Být v tvé situaci zkusila bych A) bouchnout do stolu a chlape sakra starej se o svý deti a Mateje nech dýchat (chce to diplomacii a tu já neumím, snad jsi na tom líp 
) a nebo za B) a pokud situace a) nepomuze, zkus to synu na dobu omezenou u táty a jezdi za námi na víkendy a uvidíme jak se situace vyvrbí. Hodne stestí 
Majko, tady nemůže být řeč o nějakém zřeknutí. Nevím, proč se tvůj manžel takhle chová, ale pokud s ním chceš, v zájmu dvojčat, zůstat (to si musíš ujasnit ty), souhlasím se sallie - když půjde syn k otci, může to být na čas na zkoušku, a pak se uvidí. Že to bude bolet, to si piš, taky jsem zažila takové období. Ale zachovala by ses jako v té pověsti, kdy se pravá matka raději vzdala svého dítěte, než by ho nechala rozpůlit. A ty bys určitě byla se synem v kontaktu, tak jaképak vzdání se ho. Přeju hodně štěstí
Asi jsi to nechala dojit moc daleko, melas to utnout hned na zacatku. Zkus nějakou rodinnou poradnu a Matejenech bydelt u tatínka aspoň "na zkoušku" a do té doby - manzelovi dvojčata - ty se věnuij Matějovi. rozvádět se zatím nemá cenu, protoze tím připraavíš o otce i dvojčata, a k těm se manžel zatím chová ok. ale myslím, že na rozvod asi stejně dojde. podvědomě budeš manzelovi vyčítat, že tě pripravil o syna.....
Majko ujasni si co vlastně chceš a na kom Ti víc záleží. Každopádně Tvůj syn si zaslouží klidné dětství, takže buď se vzchopíš a uděláš si pořádek s magorem manželem nebo necháš syna bydlet u táty. Mysli na syna a jeho dobro a nemedituj pořád nad tím jak se budeš cítit Ty.
pohlavkovat, shazovat a buzerovat bych nenechala ani biologického otce dětí. Natož cizího člověka.
Nechápu, proč vůbec tvůj manžel dělá s klukem úkoly a řeší jeho školu. Mám dvě kámošky které vyvdaly dítě (obě pubertální holky!) a obě se shodly na tom, že byť je to těžké, tak nejsnesitelnější pro všechny strany je, pokud se moc nepletou do výchovy - ten nevlastní rodič musí vzít hodně zpátečku a ne se takhle angažovat.
Nicméně - v té situaci se teď plácáte, změnit to bude těžké - takže bych fakt byla pro to, aby šel syn k otci - on si to přeje, jeho otec si to přeje, a klukovi tam bude líp. Můžete si dát nějakou lhůtu (že to zkusí třeba na tři měsíce a pak se domluvíte dál) - možná že by se změny ve vašem uspořádání rodiny dělaly lépe po přestávce... a pokud tam syn zůstane - tak pak budete všichni vědět, že je to proto, že je mu tam lépe - a určitě v takovém případě i on sám ocení to, že jsi udělala to, co bylo lepší pro NĚJ.
Chudák kluk! 
Nějak si neumím představit, že bych milovala chlapa, který se takto chová k dítěti. 
Možná by to chtělo radu od odborníků - nejlíp od psychologa. Před lety jsem řešila odchod od exmanžela a synek chtěl zůstat s ním. Bylo mi strašně, pořád jsem myslela na to, co asi dělá, jak se mu daří, a to jsme nebyli daleko od sebe. Psycholožka mi moc pomohla, byla jsem klidnější a zvládli jsme to. Pokud zůstane Matěj s vámi, budeš se trápit chováním manžela. Když půjde Matěj ke svému otci, bude ti smutno a bude tě to trápit ještě víc. Jediný, kdo bude spokojený, bude tvůj manžel. V prvním případě bude dál uplatňovat svoje "výchovné metody" na tvého syna, v druhém případě bude třeba rád, že je Matěj pryč. Asi bych ho už nemohla mít ráda jako manžela... Držím ti palce, ať to zvládnete
.jpg)
Majko,rozumím tomu že chceš pro chlapce to nejlepší,ale jestli ho dáš k otci utrápíš se....tvoje myšlenky budou stále u něj a současného muže začneš nenávidět,jak už bylo řečeno,i já bych bojovala za děti jako lvice a vše se snažila vyřešit,musíš najít zbraň proti současnému...štěstí,pohoda a klid dětí je nade vše
Je mi moc líto do jaké situace jsi se dostala...ale neviděla bych to tak černobíle, že pokud se Matěj nastěhuje k tátovi, ty budeš špatná matka a "vzdáš" se ho. To je blbost, to by se svých dětí vzdávalo spousta otců kteří po rozvodu nemají dítě v primární péči.
Ty bys přece byla pořád máma, je vidět že s bývalým mužem máte dobrý vztah, dokážete si spolu sednout, promluvit, nejste na nože...chcete udělat všechno v zájmu vašeho syna. A to je dobrý začátek.
Mám kamarádku, jejíž osmiletý syn zůstal po rozvodu s tátou, po oboustranné dohodě, také tam bylo další dítě, takhle to bylo pro všechny jednodušší. A funguje to skvěle, vycházejí si maximálně vstříc, nemají soudem určené dny ani prázdniny atd...na tom všem se dohodnou. Kamarádka taky zpočátku měla výčitky, obviňovala se že je špatná matka...ne, není. Naopoak, je dobrá matka, protože v dané situaci udělala pro své dítě to nejlepší. 
Majko rekla bych manzelovi co citis a taky to ze uvazujes ze syn bude zit s byvalym a ze budete muset platit dost vysoke alimenty. Myslim, ze to by ho mohlo probudit. A jestli ne tak bud odejdi a nebo at jde syn k ex. Bude mit z toho nasledky po cely zivot a kdo vi jestli i to nema vliv na to jak se syn ve skole projevuje. KAzdopdne preju hodne stesti
