Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Juana: 8.31 tak tak. a nejlip telo na telo.

Chápu, že to spousta lidí nechápe, jak je vidět z příspěvku, na druhou stranu já zas nechápu, jak někdo může být tak bezcitný, že po návratu z porodnice flákne potomka do postýlky v jeho vlastním pokojíčku a nechá ho tam samotného, mnohdy i přes den, a odloučení řeští dětskou chůvičkou. To dítě pak přijde o spoustu vjemů, které by mělo mít pro rozvoj jeho nervové soustavy. Nějaký kolotoč nad postýlkou to nezachrání. Malé děti nepotřebují luxusně zařízený pokojíček, ale pozornost a péči svých rodičů a neustálý kontakt s nimi.

Spaní s rodiči v posteli neodsuzuji, jsou lidi, kterým to vyhovuje. My spíme všichni v jedné místnosti (bohužel to zatím jinak nejde) a tak holky neměly důvod. Ale mladší občas přijde a nevadí mi to. A když se moc roztahuje, odnesu jí do jejího pelíšku.
Každopádně Pavlo - nevyháněj dceru z postele teď, měsíc před narozením miminka! Pokud jsi to chtěla udělat, mělo to proběhnout hned na začátku těhu, malá by měla půl roku na to, aby si zvykla a nespojovala si spaní mimo Vaší postel s příchodem miminka. Jediná proveditelná změna teď může být její postel ve Vaší ložnici. Bude spát s Vámi, ale ve své posteli. Tím se tzv. vlk nažere a koza zůstane celá. Hodně štěstí!!!!

Naše děti taky spaly s námi v posteli asi do 6 let, tedy měly obě vlastní postel, ale bylo z toho jedno velké letiště. Ale pak se nějak postupně přemístily do svých pokojů, které jsme jim mezitím připravili. Syn to zvládnul bez problémů - prostě začal chodit do školy a školáci přece nespí s rodiči, u dcery to bylo horší, chodila jsem usínat k ní a dodnes to tak občas dělám. Je to ale fajn, povídáme si o všem možném a mnohdy to dopadne tak, že u ní usnu a až někdy v noci se přemístím jinam.
Stejně jako několik ostatních si myslím, že nutit ji v tomto období jít spát pryč je nejlepší způsob, jak jí sourozence zprotivit. Taky bych radila přemístit provizorně postýlku nebo aspoň matraci do ložnice, aby ještě vydržela a až po porodu se postupně snažit ji přesunout do vlastní postýlky. Třeba na to přijde sama - zjistí, že už je velká a že to zvládne. Asi bych apelovala na to, že už je velká, šikovná a samostatná.
Chápu, že mnohé děti nechtějí spát samy, já měla vlastní pokojíček od 3 let (předtím jsme bydleli u babičky, 8 lidí ze 4 generací ve čtyřpokojovém bytě) a dodnes si pamatuju, jak jsem se v té posteli sama bála, manžel má z předškolního věku podobné vzpomínky. Prostě můžeme si hrát na tvrdé rodiče a předstírat, že je to něco nepřirozeného, když dětí spí s rodiči, ale jsme primáti a neokecáme to, tu touhu po blízkém kontaktu s mláďaty v sobě máme ukrytou a obráceně samozřejmě taky, pro dítě je to uklidňující, když má svého blízkého v noci u sebe a není osamocené. Strach ze tmy, v které přicházejí nepřátelé, si neseme po desítky tisíc let. Čímž se dostávám k tomu, že zejména syn poté, co začal spát ve svém pokoji, dlouho míval celou noc rozsvícenou lampičku, aby nebyl v úplné tmě. To taky napomohlo tomu, že se aklimatizoval dost rychle.

Manžel má pravdu. Je dost stará na to, aby to pochopila. Za to já jsem nikdy nepochopila, že si rodiče takhle dobrovolně nechají dítě u sebe v posteli, že je na to vůbec zvykají. Hlavně s druhým dítětem neudělejte stejnou chybu!

Tak já jsem kluky spát v posteli neučila a neumím si představit, že bych je měla každou noc u sebe. Když byli nemocní to ano, ale jinak moje postel je MOJE postel. Ráno přišli o víkendech pokaždé, ale spali v pokojíčku od mala, nebylo co odnaučovat. Tohle teda fakt

Když jsme měli "jen" dvě dcerky, taky jsme říkali, že děti do rodičovské postele nepataří, dcerky o to ani moc nestály. Pak se narodil syn a to bylo tóčo!!! Napřed i různí lékaři a dokonce došlo i na prášky, protože syn v 17 měsících téměř nespal.Jen v naší posteli ano, ale to zase já vůbec. Nakonec jsme přidali do ložnice třetí postele, vyměnili jsme si s manželem místo na spaní a bylo všem krásně. U zdi spal syn, pak manžel a na konci já. Ráno všichni vyspinakní do růžova. Když měl syn 4,5 roku, tak jsme dali dcerky do jednoho pokoje a syn dostal volný, nakonec se tam i naučil spát.
Pavla by teď neměla dcerku z ložnice vyhánět, děvčátko cítí velké změny a bojí se, proto tak urputně trvá na spaní s maminkou. U vás by na čas určitě pomohlo přidat tam hočičce postel, nebudete se tlačit, vyspíte se dobře všichni a po narození miminka snad dcerka sama odejde - mimi v noci brečí a bude ji budit, třeba pak ocení klid vlastního pokoje...

Nase deti u nás v posteli v zivote nespaly. Kazdý odjakziva mel svoji. Samozrejme jsem si je vzala k sobe kdyz brecely, ale uklidnit a supky zpátky do postylky. Kdyz povyrostly a prestehovaly se do vlastniho pokojicku tak holt kdyz se v noci vzbudily tak se prestehovaly k nám, ale jakmile zabraly zase jsme je odnesli zpátky (starsi prelezla postylku uz v roce a cestovala v noci po byte, kde usnula tam padla). Kdyz byly zase o neco vetsí chodily v noci k nám i s perinou, obcas jsem je dokonce nasla ráno obe dve spát na koberci u nás v loznici. Skoncily s tím nekdy s nástupem do skoly. Takze neporadím.
Zkus zaapelovat na "velká " holka a u rodicu speji jenom mimina apod, ale stejne si myslim, ze ti to neprojde, zvlást kdyz te doted pokazdé ukecala (=ubrecela).

Já jsem děti nikdy neučila spát v našich postelích. Když byli malé, tak jsem měla postýlku u sebe, ale asi od 2 let jsem je učila spát vedle v pokojíku. Neměla jsem s tím žádný problém. Chodily za mnou až ráno, a to vždycky nakoukli, jesti mám otevřené "očička" a pak za námi vletěli do postele se pomazlit. Vyspala jsem se já i oni. Nedokážu si představit, že bych se s nimi a manželem mačkala v jedné manželské posteli. Když slyším názory kamarádek, že s dětmi spí a jsou ráno celé rozlámané, dokopané atd, tak si myslím, že každý má spát ve své posteli, ale radu, jak děti z manželské postele dostat nemám. Jediné co vím, že u nás fungovalo, byly telefony. Je to už hrozně dávno, ale v té době se už prodávaly dětské telefony, takže jsme měli všichni u postelí svůj telefon vzájemně propojený a děti měli hroznou radost, když jsme si před spaním telefonovali. Držím palce a snad se Vám to povede.

tornado-lou-: to máš pravdu,malýmu je 7 a už se ty jeho spací intervaly u nás zkracují

jo. a do puberty tam s vama nebude.

Alice. :jsem taky asi jedna z mála(i s manželem) která si myslí,že dítě do rodičovské postele patří.....máme sice jedno dítě,ale kdyby jich bylo víc,myslím,že by jsme to spaní řešili podobně....k článku:milá Pavlo,asi vám to spaní vaší dcerky ve vaší postely začalo vadit,až když jste začala být po druhé těhotná že? to už je pozdě řešit pár týdnů před porodem a vaší holčičky je mi líto

Alice.: chetela sem poradit totez. prikupte treti postel, prirazte ji k vasi at mate vic mista a spete vsichni dal v posteli. ted ji fakt vystrnadit nemuzes a ja bych rekla, ze bys ani nemela. nejspis se snazi nejak zpracovat to budouci miminko, tak chce mamu a lasku. nechat vyrvat fakt neni dobra cesta. jen by mozna bylo prakticke se pokusit, aby spala vedle tatinka. vedle tebe bude spat mimi, zejo.

modroočka: , radila bych přesně to samé..., postupně a chodit spát k ní do pokojíku

Kdybys nečekala další dítě, tak bys tam snad tu 6 letou nechala spát dál.... no to je hrůza aby školačka nebyla schopná spát sama ve své posteli. Jestli jí takto ve všem ustupujete, když si dupne a spustí brekot tak potěš pánbů.