Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Není zde na magazínu nějaká žena, která řešila či zrovna právě řeší podobný problém jako já? Jde o chování mého současného manžela k mému synovi z předchozího manželství. Jsem z toho nešťastná, hovory na toto téma nepomáhají a já nevím, jak situaci vyřešit. Respektive jedno řešení je, ale je strašně bolestivé. Připadám si jako v pasti.

S prvním mužem jsme se rozvedli, když byly našemu synovi čtyři roky. Krátce po rozvodu se bývalý znovu oženil a má už i dítě. Se synem se pravidelně stýká k oboustranné spokojenosti. Matěj, kterému je nyní devět let, k němu a jeho nové ženě jezdí rád, pokaždé na něm vidím, že se doslova nemůže dočkat. Někdy mi to připadá, jakoby od nás doslova utíkal.

Vlastně se mu ani nedivím. Patrně jsem něco hodně pokazila, protože v současné době nejsem šťastná ani já. Na vině je můj současný manžel.

Seznámila jsem se s ním asi rok po rozvodu. Matějovi bylo tehdy pět. Docela dobře si na sebe navzájem zvykli, po dalším roce se ke mně přítel nastěhoval a brzy byla svatba, vycházelo to akorát na dobu, kdy šel Matěj do první třídy. Otěhotněla jsem a narodila se nám dvojčata – dva hošíčci. Teď jim jsou necelé dva roky, jsem s nimi na mateřské.

Nevím, co způsobilo manželovo ochladnutí k mému synovi z prvního manželství. Jestli to byl okamžik, kdy zjistil, že jsem otěhotněla a on bude mít vlastní dítě, či jistá žárlivost na prvního muže, k němuž Matěj hodně tíhne, nebo to, že syn se ve škole neprojevil jako nějak výrazně nadaný a s učivem dost bojuje. Možná ani není podstatné, co je příčinou současné, již vyhrocené, situace.

Ačkoli se snažím, seč můžu, vidím, že Matěj je doma nešťastný. Ke mně se chodí pomazlit, pokaždé, když se naskytne chvilka, aby se mnou byl o samotě, vyloženě si to užívá. Jenže takových momentů moc není, vzhledem k dvojčatům, která jsou ještě malá a musím se o ně stoprocentně postarat.

Manžel Matěje neustále okřikuje, sráží, hubuje, vyhrožuje mu, nemine den, aby od něj nedostal nějaký trest či zákaz. Někdy mi to připadá, že cokoli, co syn udělá, je špatně, a sleduji, jak je čím dál více zakřiknutý a radši někde zalezlý, aby na sebe moc neupozorňoval. I to je však dle mého muže špatně, okamžitě ho peskuje za lenost a malou aktivitu. Každý den mu kontroluje učení, sešity, zkouší ho a cepuje, a když není dostatečně rychlý, pohlavkuje ho a křičí na něj.

Rve mi to srdce. Mnohokrát jsem s manželem mluvila a vysvětlovala mu, že je to jen malý kluk a potřebuje lásku a trpělivost. Marně. Podle něj je potřeba pevná ruka při výchově, jinak z něj nic nebude. Mluví o něm jako o lemplovi a hlupákovi. K dvojčatům se chová úplně jinak, ty doslova zbožňuje a všechno jim dovolí.

Je to strašné. Mám ráda všechny své syny stejně, dala bych za ně život. A strašně trpím tím, že jsem díky špatnému výběru partnera připravila Matějovi tak stresující život.

Předminulý víkend odjel manžel s dvojčaty na celý den ke svým rodičům, já zůstala doma s Matějem, který měl zrovna angínu. Měli jsme tedy dost času si povídat, úplně jsem na něm viděla, jak zjihnul a jak si užívá ten klid bez neustálé povinnosti být ve střehu, jestli něco nedělá špatně. Jak jsme si tak povídali, svěřil se mi, že by moc rád bydlel u táty. Sevřelo se mi srdce. Představa, že mé vlastní dítě je na tom psychicky tak zle, že je ochotné odejít od vlastní matky, pro mne byla strašná.

Pak mi Matěj vyprávěl, jaké to u jeho táty je. Když o tom mluvil, vysloveně mu zářily oči. Otcovu novou rodinu má rád, včetně jeho nové manželky a malé sestřičky. Prý tam nikdo na nikoho nekřičí, chodí na výlety, s tátou si hrají s vláčky, jeho manželka se k němu rovněž chová moc hezky.

Po tomto rozhovoru jsem nemohla spát. Bylo mi strašně úzko. V pondělí jsem zavolala bývalému manželovi a požádala ho o schůzku. Pak jsem mu všechno vypověděla. Neříkalo se mi to lehce, je to pro mne tak bolavé. Nakonec jsem se ho zeptala, jak by se on a jeho žena tvářili, kdyby u nich byl Matěj natrvalo. Jeho odpověď mne překvapila.

Řekl, že už o tom mluvili a oba se shodli, že by to asi bylo to nejlepší řešení v zájmu našeho syna. Z nějakých Matějových reakcí prý poznali, že u nás není vše v pořádku, taky na něm prý vidí, jak je nešťastný pokaždé, když ho vezou zpět domů.

A já teď nevím, co s tím. Mám se „zřeknout“ vlastního dítěte a dovolit, aby vyrůstal sice se svým otcem, ale místo matky by měl cizí ženu, ke které by si určitě vytvořil velmi silnou citovou vazbu? Obávám se, abych pak nebyla jako máma na úplně vedlejší koleji. Vnitřně cítím, že v zájmu Matěje by to bylo to nejlepší, jde hlavně o něj. Přesto se stále nemůžu rozhodnout. Napadlo mne i odejít od současného manžela, který je strůjcem toho všeho, ale co bych si jako matka se třemi dětmi počala?

Je mi ze všeho nějak strašně zle. Mám pocit, že se mi život úplně vymknul z rukou, že jsem zavinila něco, co jsem nikdy nechtěla. A teď za to mám trpět tím nejhorším způsobem, jaký může každá máma zažít.

Prosím, pomozte mi ujasnit si stanovisko, abych mohla dospět k tomu nejsprávnějšímu řešení.