Buzeruje mě za volantem
Je mi dvaatřicet let a konečně jsem se odhodlala k tomu, udělat si řidičský průkaz. Jsem na sebe náležitě pyšná, že jsem to zvládla a zkoušky udělala bez problémů. Hned, jak jsem řidičák držela v ruce, jsem samozřejmě chtěla začít co nejvíce jezdit, abych získala praxi. A tady jsem tvrdě narazila na přístup mého manžela.
Pokaždé, když někam jedeme a já řídím, mě neskutečně nervuje. Neustále mne buzeruje, křičí na mě. Naprosto nesmyslně, nikdy jsem nikoho nějak neohrozila, ani nespáchala žádný přestupek. On je však ve chvíli, kdy sedím za volantem, jako smyslů zbavený. Podle něj špatně řadím, zbytečně dlouho čekám při výjezdu z vedlejší silnice, nejsem dostatečně pohotová při rozjezdu na zelenou. Na delších úsecích mne zase peskuje, proč nepředjíždím, když se přede mnou někdo loudá. Pravda, na předjíždění si ještě netroufnu.
Jsem z toho dost otrávená, tolik jsem se těšila, až začnu sama jezdit, baví mě to, ale manželův přístup mi bere jakoukoli chuť dál jezdit. Nejraději bych se na to vykašlala. Neudělám to jen proto, že by on z toho asi měl radost a mohl by říkat, že jsem na řízení levá.
Tuhle jsem si zkusila vyjet sama, bez něj. Prostě jsem si vzala auto a vyrazila na nákup. To byla, panečku, jízda. V klidu, bez nervů. Bylo mi přímo blaženě. Ovšem jen do té doby, než jsem se vrátila a dostala od manžela vynadáno, co si to dovoluji vzít si sama naše společné auto. Opáčila jsem, že si dovoluji jen to samé, co on, když jede někam sám. On prý může, protože je vyježděný a já nad sebou potřebuji dozor. Tohle mi doslova řekl.
Máme kvůli tomu dusno, protože ani jeden nechceme slevit. On trvá na tom, že sama jezdit nesmím, já zase nechci řídit, když je v autě on. Když se s ním snažím promluvit a vysvětlit mu, že jeho přístup v roli spolujezdce mne strašně nervuje, je schopný to uznat, dokonce i slíbí, že si bude dávat pozor, ale nikdy to nevydrží. Jakmile sednu za volant a on vedle mne, nejpozději na první křižovatce to začne: Jeď už krucinál, na co čekáš, to je strašný tohleto…“ Kdyby to alespoň říkal normálně, ale to jeho nekonečný řvaní mě šíleně deptá.
Vím ze svého okolí, že tímto způsobem reaguje většina mužů. Proto se ptám – přejde to toho mého někdy? Taky jsem měly se svými manžely problémy, když jste začaly samostatně řídit?
5.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 78 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Buzeruje mě za volantem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nepřejde ho to,vím,o čem mluvím.
Už 26 let kvůli tomu neřídím.Kdepak ho vykázat z auta,to by vůbec nevystoupil a hysterie by jen gradovala.Zajímalo by mě, jestli dotyčný manžel reaguje takto neadekvátně jen když pisatelka řídí, nebo i v jiných situacích.
Moje dcera si koupila svoje auto, protože s přítelem nemohla vydržet. 
, pořád měl připomínky, řval na ní, plácal jí přes ruku(podle něj špatně řadila) atd. Prostě rapl. A když ho vezla jednou v jejím autíčku a on začal zase s chytrejma připomínkama, tak ho nechala vystoupit 
a byl klid. Potom jezdili každý svým . Byl totiž řidič z povolání, pan chytrej. Nenechte se, každý nějak začíná a musí sám získat zkušenosti.
.Přeji pevné nervy a hodně štěstí.
Asi bych mu pusu zalepila izolepou vždy, když by chtěl jet Tebou....co s ním?? Máš řidičák?? Máš...No táák, žádný dozor nepotřebuješ a ty jeho žvásty, že je vyježděný a bla bla bla.....na to měl spousty let, ne?? Ty máš chvíli....
Buď s ním nejezdit, nebo zalepit ústa slušně řečeno na moji povahu anebo si koupit vlastní auto, jinou možnost nevidím....
Tak já se oproti místní většině cítím naopak s partnerem po boku za volantem jistější. Možná proto, že naviguje, takže se kromě samotného řízení nemusím starat ještě navíc o správnou trasu, což mě stesuje ze všeho nejvíc, když jedu sama, jelikož vlastním povedený exemplář orientačního nesmyslu.
Ale můj partner naštěstí nekafrá. Zkušeností má víc jen o malinko, i tak je ale lepší řidič a rady od něj přijímám. On ovšem neřve "Proč neřadíš?!" ale klidne mi řekne "dej si tam dvojku". Zezačátku jsem se ho taky ptala, jestli se vejdu, jestli to stihnu, jestli ten kopec vyjedu na trojku neb mám podřadit a podobně, protože vím, že má prostě lepší odhad. Jen dvě věci jsem mu zakázala. První je říkat "pozor", aniž by řekl na co. Instinktivně pak dupu na brzdu a hledám, o co jde, abych se pak dozvěděla, že přece na to auto, kterému jsem právě dávala přednost, nebo na tu červenou, kvůli které už 20 metrů brzdím. Druhá zakázaná věc je udílení rad, jak provést nějaký manévr, když se předem nezeptá, co chci udělat. Protože to pak dopadá tak, že se nemůžu trefit a dohadujeme se pět minut, kam mám točit volantem, jelikož já se chci otočit a on si myslí, že parkuju a tak podobně.
O řízení se střídáme zhruba v poměru 1:2 v jeho prospěch. Mně to zase tolik nebaví, abych se o to drala a on je prostě lepší řidič. Ale zase vím, že když nebudu řídit pravidelně, tak to brzo zase zapomenu. Jako sváteční řidička, která bude řídit jen když si chlap chce dát pivo, fakt skončit nechci.
Nepřejde. My to vyřešili, že máme každý svoje auto, když jedeme společně řídí on, vozím ho jenom, když pil a to musí sedět vzadu a mlčet, jinak mu hrozí vysazení.
ALe já řídím nerada a nijak zvlášť dobře, ale na nákupy a na vození dítěte po kroužkách to stačí. Můj koníček to nikdy nebude.
kamoska jednou vyhodila manzela na dalnici pred brnem, krafal ji tak dlouho do rizeni az se nakrkla, zastavila u krajnice a rekla at vystoupi, pak nahodila blinkr a odjela. nechala ho tam stat bez dokladu, jedine koruny a 300 km od domova 
od te doby se pry vyrazne zlepsil
u nas spis ja buzeruju jeho, oba jsme dobri ridici, ale jednou jsem mela dost hnusnou nehodu, kdy jsem sedela jako spolujezdec (ne se soucasnym pritelem) a od te doby proste vsem rikam, co maji delat... Snazim se to odnaucit, ale...
jinak tedy okamžikem vlastnění řidičáku je člověk způsobilý řídit bez dozoru...
citronell: to jsem chtěla napsat...
, přesně, furt bych mu něco nadhazovala...ale bacha, aby to nebylo nebezpečí, oni chlapi nejsou schopni dělat 2 věci naráz....
muž mi tohle nedělal, ale já jednou měla nějaké pindy...zastavit, otevřel dveře a řekl - vystup si....čímž byly stanoveny limity...
btw. jak by zacal, u nejblizsi zastavky MHD bych vystoupila, at si dela co chce a vlastni auto bych si proste poridila stuj co stuj
no to teda nevim, muj muz reaguje super - a to ja ridim jen v sebeobrane.
trvala bych na svem a pokud bude prudit dal, davala bych si penize bokem na malou "nakupni tasku" a hotovo. Kamoska si nedavnou koupila Matize asi za 30, to se snad usetrit da...
ano manžel je jediný důvod /když nepočítám to, že nemám dost svých vlastních peněz na nákup svého auta/, že ač mám řidičák, tak neřídím...Nikdy by mi naše společné..... tedy jeho auto nepůjčil
ona cedulka -nemluvte za jízdy s řidičem má něco do sebe-,co mu taky stejným způsobem ochutit jízdy?
.jpg)
Grainne: stačili by fotografie z ÁRO, nám kdysi ve Vršovicích ukázali boule na skle od hlav posádky škody 105...
Tím jsem získal vztah k bezpečnostním pásům ještě za hlubokého socialismu...
No já řídím jen když můj pije, taky do toho remcá i když nekřičí.nebo když jedu bez něj -málokdy,většinou jen po městě.
Wallda: to je bezva nápad,že by....samozřejmě čistě náhodou
