Dcera chce v osmnácti odejít z domova
Jsem rozvedená, mám jednu dceru, které je teď 18 let a je ve třetím ročníku obchodní akademie. Od malička jsem ji v podstatě vychovala sama. Manžel o ni nikdy nejevil přílišný zájem, a když bylo Tereze osm let, skončilo naše manželství rozvodem. Potom už jsem se znovu nevdala, ani jsem nikdy domů nepřivedla žádného svého partnera. Byly jsme s dcerou samy.
Zvládaly jsme to dobře, naštěstí mám poměrně slušně placené místo, takže ani po materiální stránce jsme nijak nestrádaly. Terezka mi dělala radost, dobře se učila, a když přišla puberta, téměř jsem o tom nevěděla.
Teď se stalo něco, co mi vyrazilo dech a s čím se nedokážu smířit. Dcera se asi před půl rokem zamilovala. Je to muž o deset let starší, svobodný, má svůj vlastní byt. Chápu, že svým věkem a zkušenostmi Terezku okouzlil. Ona zatím nedokáže vidět to, co vidí člověk v pozdějším věku. Její přítel je totiž takový ten frajerský floutek, kterému nejvíc ze všeho záleží na tom, jaký dojem dělá na své okolí. Když mluví, je to samé „já, já já“, obléká se zásadně do značkových věcí a celkově mi připadá hodně povrchní.
Tereza je však úplně vedle. Nemluví o nikom jiném, neskutečně ho obdivuje, což mu určitě dělá velmi dobře. Minulý týden mi oznámila, že se k němu přestěhuje a bude s ním žít. Prý se na tom dohodli. A jen jako bezvýznamnou maličkost mi sdělila, že skončí se školou a půjde pracovat. Její přítel pro ni prý má skvělé místo. Jaké, to neupřesnila.
Málem jsem se z toho složila. Mám o ni velký strach, protože jejímu chlapci nevěřím ani nos mezi očima. Bojím se, aby ji nezneužil k něčemu nekalému. Snažila jsem se Terezce vysvětlit, že její rozhodnutí je velmi riskantní, ale jako bych mluvila do zdi. Je jí prý osmnáct a může si dělat, co chce. Po mně nebude údajně chtít nic, postará se o sebe sama.
Je mi z toho na nic. Nevím, jak dceru přimět, aby zůstala doma a neodcházela ze školy. Může si tím pokazit celý budoucí život. Jsem na dně, nespím, nejím, strašně se o Terezu bojím. Cítím obrovskou bezmoc, protože vím, že čím víc jí budu bránit a přesvědčovat, tím spíš odejde. A navíc možná ve zlém.
Co byste dělali na mém místě? Existuje nějaké řešení? Já je totiž nemůžu najít.
1.2.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera chce v osmnácti odejít z domova
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Len aby sa z toho mladeho muza nevyklul pasak...Skor ako presvedcit dceru o brani hak by som jej odporucila, nech najprv zisti, ci mlady nema nejaku pohlavnu chorobu...Hucat do nej mozete kolko chcete, bohuzial. Asi si slecinka bude musiet sama nabit hubu, len aby ste vy potom nemuseli prat plienky...Ja by som to nechala tak.
Kdyby měla už po škole, tak bych jako velký problém neviděla. Možná to s ní zkusit ještě probrat a vysvětlit jí, že ať klidně bydlí s přítelem, ale ať proboha chodí do školy, udělá si maturitu a pak se teprve může začít chovat jak dospělá. Možná si vedle staršího přítele připadá méněcenná, když nevydělává peníze... Zkuste jí navrhnout, že jí budete přispívat na nájem, ale jen za předpokladu, že dodělá školu. A pokud se s ní nedá opravdu nijak domluvit, tak jí holt nechte, ať si tu hubu namele sama. Když chce být dospělá, tak ať si jako dospělá zodpovídá za svoje rozhodnutí. Ovšem netuším, kde chce pracovat, když má jen základní školu a hlavně, jakou má představu o výdělku...
ola: další případ, kdy holka zblbne tak, že udělá všechno, jen aby ji chlapec měl rád 
Asi bych jí řekla jedině to, že doma má dveře otevřený, jinak tě stejně nebude poslouchat 
A pozvi je oba na návštěvu, ono se časem leccos projeví, anebo bych pozvala jeho rodiče 
prave ted neco podobneho prozivame. Dceri bude 20, sice uz pul roku bydli s pritelem, ktereho jsem do rodiny prijali, ale stala se divna vec. Chlapec nemel jednoho dne naladu a kdyz dcera s nama telefonovala, tak zacal vedle ni kricet, ze jsme ksindl a hajzlove a at tahneme do pr...... Pak tam probihal nejaky rev a nasledovalo vypnuti telefonu a jeho nedostupnost cely den. Bala jsem se o dceru, co se stalo, myslela jsem, ze se hadali. Kdyz jsem po celem dni dceru sehnala, uplne me sokovala, ze se nic nestalo, co delam sceny ja. Podle ni je vse v poradku, byl jen rozcileny. Ohradila jsem se, ze takhle s nama mluvit nebude, at s nim uz k nam nejezdi. Vysledek? Nemluvi s nama, co jsem si dovolila ho kritizovat, ani na vanoce neprijela. Je to tedy zatim jen 6 tydnu. Snazila jsem se ji volat, ale neda se s ni vubec mluvit. Jako kdyz mavnete proutkem, uplne se zmenila.
.JPG)
Asi bych jí teď nebránila, ta škola se dá dodělat, až sama přijde na to, že tudy cesta nevede. Teď bys byla Ty ta špatná, i když máš pravdu. 
Za dva roky jí máš zpátky ty doma i říďa ve škole 
Však ona procitne, až zjistí, že doma pere špinavý ponožky a umejvá WC a její kamarádky mezitim trajdaj po světě, hlásí se na vejšky atd. Hlavně jí ujisti, že kdyby něco, vždy u tebe má dveře otevřený.
.jpg)
Jarka7: Jasně. Všechno v životě má svůj smysl. A každý si ho musí prožít na vlastní triko.
Hellca66: Přiznám se, že ani já neměla na gymplu představu, co bych chtěla dělat mimo medicínu, kam jsem jako vnučka sedláka nemohla dostat doporučení. Gympl mne moc nebavil.
V momentě, kdy jsem zkusila přijímačky na medicínu, tzv. "nadrzo" a přišlo zamítnutí, naštvala jsem se. Šla jsem po gymplu na zdravku s přesvědčením, že když budu nej, pustí mne. To byl můj velký omyl, ale učení mne chytlo a já skutečně začala študovat a učit se jako hobby. 
Lékařka ze mne není, ale po jistých peripetiích s politickým zákulisím, jsem vystudovala VŠ v Lednici se specializací, kde byl hlavní důraz kladen na exotické produkty a hlavně-vynikající kantoři. Tehdy jsme mnohé dary přírody měli jen v perokresbách ve skriptech, nyní vše normálně běžně k dispozici. Jaký ironie! A z mé práce se stalo celoživotní hobby. Možná, že bych na medině byla jen průměr a osud to vše zařídil lépe. 
Nedivím se dnešním mladým SŠ, že v takovém zahlcení informacemi se nevyznají a nevyznají se ani v sobě. To chce čas a dát jim možnost si "zdravě nabít pusu". Vykrystalizují.
.jpg)
Nekterí lidé neverí at do nich hucíc horem spodem, oni si sami musejí nabít ústa a pak teprve je s nimi kloudná rec. Tvá dcera je pravdepodobne takový tip. Bylo by fajn, kdyby se nechala presvedcit o antikoncepci a prerusení skoly (jak uz tu nekdo psal hned ze zacátku), ale zbytek budes muset nechat na ní a doufat v její stastnou hvezdu. Drív nebo pozdeji rozum dostane, ale do té doby s tím nic nenadelás. A Tobe preji pevné nervy a drzím palce.
.gif)
Tomu nezabráníš. I když nesouhlasíš a máš tisíce námitek, nech ji. Hlavně jí ukaž, že se bude mít bez výčitek kam vrátit
Jen sem dnes nahlédla jedním okem, ale toto téma mne nenechalo v klidu. Prožili jsme s naší dcerou něco podobného. Utekla do Prahy a praštila s VŠ. Zametla stopy tak, že jsme 2 roky nevěděli jak se má a jestli je zdravá. Přišla nakonec sama a s pláčem, že to neustojí. Chtěla nám dokázat, jak to dokáže sama. Podotýkám, že v tom nebyl žádný muž. Magdaleno, s tím odchodem neuděláš nic. Viz náš příběh.Ale snažila bych se dohodnout, že školu dodělá a případně pouze přeruší studium. Pak bych zašla na ředitelství její školy osobně, vysvětlila bych, co se děje a požádala o spolupráci, aby mohla studium jen přerušit. Víc s dcerou neuděláš. Jedenkrát jsem někde četla, že pohledem psychologa, vidí zamilovanost jako dlouhodobý rauš z drog, trvající tak 2-3 roky. Držím ti palce. Jediná rada, zachovej klid a snaž se "být nad věcí".
Pokud se zdravotně složíš, nic tím nevyřešíš. Moje vlastní zkušenost.
No mám dceru stejného věku-17 a půl a děsím se toho že úderem 18 tého roku bude chtít taky "praštit "se školou.Říká že jí to tam nebaví. Ale co je bude bavit? V tom stěhování k příteli bych zas až tak velký problém neviděla. Po čase na to příjde sama. Věkový rozdíl bych taky neviděla tak tragicky.Prostě každý si musí natlouct sám. Domlouvání a zakazování nic nevyřeší. A podle mě je to menší zlo,než kdyby nedej bože propadla drogám,nebo se chytla špatné party.Já se snažím dceři stále opakovat,že bez ukončeného vzdělání nebude nic. Tak snad pochopí.....Držím palce,ať to všechno dobře dopadne. S dětma jsou hold starosti.
no, já nevím, jakou úžasnou práci může nabídnout holce s nekokončenou střední školou, když teď už chtějí maturitu a 2 jazyky málem i po uklízečce....
Mě osobně by asi nevadilo tak to, že se dcera chce odstěhovat a žít s přítelem (pokud je to hňup, dojde na to časem sama), ale spíš to, že se tak vrhá do v podstatě absolutní závislosti na jeho osobě - bude bydlet U NĚHO, ON jí zajistí skvělé místo, navíc je zamilovaná až po uši....Neříkám, že maturitní vysvědčení je zárukou doživotního štěstí, ale tady jde jen o jeden rok na SŠ, ne o dalších několik let na vysoké..to by myslím zvládnout měla.....
kareta: me nebavily ty technicke predmety... to je to
ale jinak pohodka.. to me spis stvalui nasi, co me prudili s ucenim, nez skola jako takova...
Stanik: já měla s dloubáním v nose na gymplu vyznamenání (cca max 3 dvojky), ale to neznamená, že mě škola bavila
