Mám právo se ohradit vůči tomu, jak mne v práci oslovují?
.jpg)
Chtěla bych poprosit o váš názor na situaci, která se mi stala. Nastoupila jsem do nového zaměstnání. Je to česká firma, ale s takovými těmi rádoby americkými manýry. Každý je manažer, máme openspace, místo porad aktivy, místo přestávek coffee breaky, meetingy, feedbacky, až mi to někdy připadá směšné, že nepoužíváme české výrazy, když mezi námi žádný cizinec není. Ale to píšu jen na okraj, ta práce mě baví.
Dalším aspektem této „světovosti“ je i jiné chování, pro mě až příliš familierní. Narazila jsem na to hned druhý den, kdy mě vedoucí oslovil křestním jménem, a to ještě zdrobnělinou, kterou nesnáším. Jsem nejspíš ze staré školy, oslovování jménem by mi celkem nevadilo, ale považovala bych za slušnost se dotyčného (tedy v tomto případě mne) nejprve dotázat, zda ho tam mohu oslovovat a potom se případně domluvit na formě jména. Záleží samozřejmě na situaci, od pána v letech bych to samozřejmě vnímala jinak, než od mladíka či slečny, kteří by mohli být mými dětmi.
Dala jsem tedy při oslovení najevo svoje překvapení a rozpaky. Šéf to zaznamenal a prohodil, že tady je to tak normální, že se všichni oslovují křestními jmény bez ohledu na pozici, věk nebo pohlaví. Řekla jsem mu tedy, že na to sice nejsem zvyklá, ale že to respektuji a jen jsem ho požádala, aby používal jinou formu jména. Zdá se, že s tím nemá problém, někdy se splete, ale to není úmyslné. Tím celá věc skončila a myslím, že všechno funguje bez nějakých problémů.
Popisovala jsem ale tuto situaci doma, potom několika kamarádkám, a byla jsem docela zděšená. Prakticky všichni mi řekli, že jsem si to k němu neměla dovolit. Prý když mám práci, tak musím respektovat a snášet všechno, co si ke mě zaměstnavatel dovolí a mám být ráda, že mě za to nevyhodil. Já si nestěžovala, jen jsem to chtěla uvést jako poznatek, jak se změnila doba a vše je jiné. Tvrdě jsem ale narazila. Oponovala jsem, že pokud je to někde jako firemní kultura, tak to samozřejmě budu respektovat, nic jiného jsem ani neudělala, ale mohu si snad vybrat formu jména, kterým mě mají oslovovat. Jmenuji se totiž Bohuslava po tatínkovi, a nechávám si říkat Slávka. Je to pro mne snesitelnější, formu Bohunka nebo Bohuš vysloveně nesnáším, je mi to až odporné, a nedokážu si představit, že bych to navíc měla poslouchat celé dny. Přesto se na mě všichni dívali s ohromením, jak jsem si dovolila být drzá a když se tak jednou jmenuji, tak nemám právo na nějaké manýry. Prý má on rozhodující právo vybrat, jak mi bude říkat a já do toho nemám co mluvit.
Tak jsem se chtěla zeptat vás, jestli si myslíte totéž. Myslím, že jsem se nedopustila žádného faux-pas a naopak se domnívám, že je slušnost a ohleduplnost respektovat jméno, kterým si druhý přeje být oslovován (i kdyby se nakrásně jmenoval třeba úplně jinak). Chápu, že by asi bylo přes čáru, kdybych po nich chtěla, aby mě oslovovali třeba „ty stará lasičko“, ale takhle?
21.8.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 81 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám právo se ohradit vůči tomu, jak mne v práci oslovují?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Vikina: já mám 28 let šéfovou a furt si s ní vykám a oslovuju jí paní doktorko a se všema ostatníma sio tykám
.gif)
v dnešní době buď ráda že máš práci která tě navíc baví a neřeš nesmysly.....není to jedno jak tě kdo osloví , soudružko ti neříkají tak to neřeš......
Nechapu proc to resis. Domluvila jsi se se sefem, tak proc bys to mela porad premilat. Na nejakem vasem meetingu jim proste prede vsemi rekni, ze si prejes aby ti rikali Slavka a je to. Jestli jsi mela nejaky vstupni pohovor, tak jsi mu to tam mohla rict hned. Mozna tim ze to u vas jeste neni tak bezne, sef se zapomnel zeptat jak ti maji rikat. Jestli ses mu predstavila jako Bohuslava tak si myslel, ze ti tak maji rikat. Jestli nosite jmenovky, nech si ji udelat se jmenem jak ti maji rikat.
.jpg)
Verera: ... a ani po tom, co jsem ho prokoukla ani nechtěla 
já jsem taky nenapsala, kretén kvůli tykání, ale jako celkové hodnocení za tu dobu pod jeho "vedením".
Vikina: No vidíš, pro někoho kretén, a pro někoho by to bylo taky brzo, to je individuální.
Ale zase pokud si pak chtěl tykat, měl to jako šéf nabídnout on, takže buď nechtěl, nebo to nevěděl, z tvé strany už jsi víc dělat nemohla a ani neměla.
trojaska: je to pomeru ceny/vykon. A ta je porad bajecna.. kdyz ctu ty veci okolo. V teamu pohoda a jinak jako jinde v IT ... kdyz veci slapou, maji uzivaci pocit, ze nic nedelame ( protoze asi systemy bezi,jena tak.. sami od sebe).. kdyz neco nejde.. to je pak jeste vesti rachot... a nejake oslovani je jen kapka v mori.
Vsechno je to o tom .. chces -nechces. nelibi se ti, jdi delat jinam.. v Praze mas moznosti dost.
Když jsme nastupovala do prvnípráce hned po škole, tak se na nás na vstupní školení přijeli podívat šéfové, ke kterým jsme měli jít do týmů. My jsme byli tři mlaďoši, seděli jsme tam proti paní ve věku našich rodičů, ta nám vykala, jednomu klukovi to připadalo divné, tak jí řekl, že nám má raději tykat, myslel to jako že my ucha budeme stále vykat. Ale ona hned že tedy ráda a v tom případě jí máme taky samozřejmě tykat.
No, podle bontónu to asi nebylo, ale když jsme si trochu zvykli, bylo to fajn. Je fakt, že v té firmě si tykali víceméně všichni co se trochu znali, ale nebyla to norma , spíš to tak nějak samo vyplynulo z atmosféry.
Když jsem nastoupila do práce, všichni ostatní se léta znali a tykali si, nabídla jsem jim všem tedy tykání (i děvčeti o 30 let mladšímu), všichni přijali, pouze šéf (o 10 let mladší) pravil, že na tykání se málo známe - už jsem mu to nikdy nenabídla,kreténovi (ani farář 2x nekáže), takže jsem byla jediná, s kým si vykal, i když už jsem tu pracovala 3 roky, a v tom případě jsem i nesouhlasila s vykáním a křestním jménem, musel si tedy vystačit s "paní kolegyní" (nově příchozí oslovoval křestním a vykal) Teď je pryč, tykáme si všichni a je tu pohoda.
Křeček: ad státní správa - jak kde. Někde jsi v úřední den v sedm večer ráda, žes dodělala to, co hoří a druhý den ráno jedeš nanovo. O kafíčkách nemůže být řeč. Hodně se to zevšeobecňuje.
Ahá, já už to chápu! U Stanika ve firmě vládnou přesně ty hnusný manýry. A protože tam má každej stáhnutej zadek a nedovolí se vzepřít a hájit si svoje práva, tak z toho radši udělá normu, kterou bude "ctít" jako správný řešení. A běda tomu, kdo ze sebe neudělá ovci a nenechá si kakat na hlavu. Dáme mu sami najevo, jak je špatnej. Přece nepřiznáme, že to není v pořádku
Sorry za sarkasmus, ale teď jsi to napsala sama, že u vás by si to nikdo nedovolil, protože se bojí o místo. Říkáš to samý, co ty kámošky, jen jinou formou.
.JPG)
Navíc nerozumím většině reakcí. Slávka řeší, co jí řekly kamarádky. V práci si to vyřešila sama ke všeobecné spokojenosti, a tak by to mělo být.
Stanik: Jenže já jsem zrovna ta huba nevymáchaná, která by se ozvala i kvůli tomu času na toaletu.
Samozřejmě nesouhlasím třeba s morálkou ve státní správě, kde pro samá kafíčka není čas na práci, ale v žádném případě se nezastávám opačných extrémů.
.jpg)
Přesně, co tady řešíš?? Úplně normálně lidsky jsi požádala o to, na co máš plné právo. Jsme snad pořád ještě lidi, a ne výkonostní roboti, ne?! Kamarádkám doporuč nějaký kurz sebevědomí.
Bellana: na prijmeni po svatbe? no pokud mi ho nekurvi.. coz teda jeste na poprve neudelal nikdo, aby ho precetl spravne, pritom zas tak slozite neni, jen slovenske, byt manzel je Cech jak poleno...tak ani den i tehdy zaukoloval kamose aby volali z nenamych cisel a myslel si, jak se bude bavit, jak se predstavuju... nesekla jsem se ani jednou
Tak jsem si teď představila situaci, kdy Slávka podle některých rad tady sklapne a akceptuje oslovování, které používají lidi. Jenže na to až tak neslyší, takže občas nereaguje, musí ji oslovit víckrát, no, nic moc začátek. Po pár měsících, když už se víc seznámí, se osmělí a vysvětlí, že na bohunku nereaguje, protože na to není zvyklá, slyší na Slávku. Logická otázka je :" A proč jsi to neřekla hned? " a je opět za blbce.
Tohle je mnohem nešťastnější řešení, než když na pozdrav " Dobrý den, já jsem Jarda." řekne " Dobrý den, já Slávka, tedy Bohuslava, ale slyším na Slávku." Když se vše nastaví hned na začátku, předejde se mnoha problémům.
A pochybuju, že by Slávka byla první nastupující ,která by se zmínila před šéfem, že si v minulé práci netykali, že si bude muset teprve zvyknout. Takže taky nic mimořádného.
