Buzeruje mě za volantem
Je mi dvaatřicet let a konečně jsem se odhodlala k tomu, udělat si řidičský průkaz. Jsem na sebe náležitě pyšná, že jsem to zvládla a zkoušky udělala bez problémů. Hned, jak jsem řidičák držela v ruce, jsem samozřejmě chtěla začít co nejvíce jezdit, abych získala praxi. A tady jsem tvrdě narazila na přístup mého manžela.
Pokaždé, když někam jedeme a já řídím, mě neskutečně nervuje. Neustále mne buzeruje, křičí na mě. Naprosto nesmyslně, nikdy jsem nikoho nějak neohrozila, ani nespáchala žádný přestupek. On je však ve chvíli, kdy sedím za volantem, jako smyslů zbavený. Podle něj špatně řadím, zbytečně dlouho čekám při výjezdu z vedlejší silnice, nejsem dostatečně pohotová při rozjezdu na zelenou. Na delších úsecích mne zase peskuje, proč nepředjíždím, když se přede mnou někdo loudá. Pravda, na předjíždění si ještě netroufnu.
Jsem z toho dost otrávená, tolik jsem se těšila, až začnu sama jezdit, baví mě to, ale manželův přístup mi bere jakoukoli chuť dál jezdit. Nejraději bych se na to vykašlala. Neudělám to jen proto, že by on z toho asi měl radost a mohl by říkat, že jsem na řízení levá.
Tuhle jsem si zkusila vyjet sama, bez něj. Prostě jsem si vzala auto a vyrazila na nákup. To byla, panečku, jízda. V klidu, bez nervů. Bylo mi přímo blaženě. Ovšem jen do té doby, než jsem se vrátila a dostala od manžela vynadáno, co si to dovoluji vzít si sama naše společné auto. Opáčila jsem, že si dovoluji jen to samé, co on, když jede někam sám. On prý může, protože je vyježděný a já nad sebou potřebuji dozor. Tohle mi doslova řekl.
Máme kvůli tomu dusno, protože ani jeden nechceme slevit. On trvá na tom, že sama jezdit nesmím, já zase nechci řídit, když je v autě on. Když se s ním snažím promluvit a vysvětlit mu, že jeho přístup v roli spolujezdce mne strašně nervuje, je schopný to uznat, dokonce i slíbí, že si bude dávat pozor, ale nikdy to nevydrží. Jakmile sednu za volant a on vedle mne, nejpozději na první křižovatce to začne: Jeď už krucinál, na co čekáš, to je strašný tohleto…“ Kdyby to alespoň říkal normálně, ale to jeho nekonečný řvaní mě šíleně deptá.
Vím ze svého okolí, že tímto způsobem reaguje většina mužů. Proto se ptám – přejde to toho mého někdy? Taky jsem měly se svými manžely problémy, když jste začaly samostatně řídit?
5.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 78 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Buzeruje mě za volantem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Ota: taky aby se to dalo v té autoškole reálně stihnout. Dvojnásobný počet jízd by potřebovali a s komentářem pracovníků pohřební služby! Já sice bohužel zcela postrádám pud sebezáchovy, ale o to víc musím používat rozum. Nechci pokoušet Anděla strážného.
Checht, to mi povídej, jaký je posun vlastností mého mrňavého vozu po velkém nákupu, když v něm ještě stěhuju metrák briket
Já to mám vyhmatané, ale manžel se s tím naopak onehdá pěkně utkal, když jeho auto bylo v servisu, řvala chudinka moje beruška pěkně!
Wallda: 
Takhle se na ně musí, airbagem do ksichtu
.jpg)
Grainne: nejhorší je, že jediné co nechybí absolventům českých autoškol ( i pánům) je sebevědomí.
Valná část z nich netuší , že setrvačnost auta jen s řidičem a setrvačnost plně naloženého vozu je jiná, taktéž těžiště, akcelerace atd ....
Podle mě by všichni absolventi autoškoly a zejméma ti s věkem 18-28 let měly platit povinné ručení dvojnásobné a to minimálně 3 roky...
Kotě: a to je milé kotě špatně ... někdy jsou chvíle kdy i 50 je na dálnici moc ... třeba když prší až leje, je hma že nevidíš svodidla nebo před tebou jedou sypače..
kareta: když jsi dobrý řidič, klidně to i v tom stresu zvládneš, nic proti a jestli ještě umíš kontrovat v tomhle duchu, může to být i legrace, ale vystresovaný a vylekaný člověk s dalším vyděšencem vedle sebe je vražedná kombinace. Proč to pokoušet.
......a popravdě, někomu neoprávněně zvedat sebevědomí taky škodí. Jsem byla vážně dost naštvaná, když mi sebevědomá řidička při couvání sestřelila mašinu. Ještě jsem z ní stihla seskočit. Když vím, že mi couvání nejde, klidně si obejdu auto a obhlídnu překážky.
Pro rejpaly, zatroubit jsem stihla, to by ovšem madam musela vůbec vnímat, co se okolo ní děje.
Grainne: mě to ze začátku stresovalo, ale teď když někdo začne kafrat, sálodlouze soustím o otáčkách motoru, brzdových destičkách, volnoběhu a na oplátku jsem schopná jako spolujezdec úpět nad vytáčením motoru do příliš vysokých otáček, naddměrném používání ruční brzdy, brždění motorem.....a mám klid, bavíme se o počasí
kareta: vždyť to říkám celou dobu, nestojí to za to riziko, dva vystresovaní rozhádanci v jednom autě ohrožují nejenom plechy na autě, ale i ostatní okolo.
Wallda: no hlavně jestli pak zaplatil opravu!
Měla jsem řidičák a autoještě dřív jak manžel, to se nechal vozit a nekafral, pak si udělal řidičák, koupil své auto a rázem se z něj stal nejuremcanější a nejvzteklejší spolujezdec na světě. Do palubky jednou dal takovou šupu, že v palubce něco ruplo a jemu do obličeje vyletěl airbag. Dobře mu tak. Tak nějak se zklidnil a už s ním jde cestovat. I když jsem radši, když řídí on - nikdy nevím jesli ho náhodou něco nekousne a neublíží palubce v mém autě.
mashanka: máš pravdu, sama se vyjezdí a získá jistotu
a to má váš manžílek pořád všechny zuby v hubě?Po takových stresech,které vám připravuje? Být vámi,auto si beru a jezdím sama,zbytečně s ním,jako se spolujezdcem děléte určitě chyby,které by jste normálně neudělala,to vám za to přece nestojí a jestli manža argumentuje tím,že nejste vyježděná,tak ať vám dokoupí jízdy,ať se teda vyjezdíte,tihle lidi jsou fakt nejhorší,ještě ho můžete poslat do pr..le,nebo říct vystup, dořídíš to sám,šlápnout na plyn a odjet,teď v zimě by to mohlo zabrat a mohl by se i poučit.
.jpg)
Mýlíš se, tímto způsobem nereaguje většina mužů.
Jezdi jenom sama - je to vaše společné auto, takže není důvod s ním o tom diskutovat.
Klidně mu řekni, že se vyjezdíš i bez jeho úžasné pomoci, jako milony jiných lidí.
Mě manžel nutil řídit a já řídím ráda, když měl jeden čas tendence kafrat, začala jsem kafrat taky, máme ale podobný způsob jízdy a řízení, takže si už do toho nekecáme. Partner se ode mne rád nechá povozit a si i schrupne
Manžel nemá ani nechce mít řidičák,čili mi do mého ježdění nikdo moc nekecá.Řízení auta miluju,ale nejezdím nikdy zbytečně.Sama trpím,když řídí děti,tak noha neustále brzdí a dávám asi 10x větší pozor na vše za ně...Mám auto na vydělávání peněz,takže by zničení auta mělo pro mě velký dopad finanční....V dnešní době je dost běžné,že má každý svoje auto,je to víceméně otázka peněz,a pak si každý "zařídí" dle libosti a v klidu.
Nepřejde ho to ,dokud se budeš bát při takovém nadávání zastavit a požádat ,aby pokračoval on ,vystoupit a přesednout na jeho místo ....a dokud nevyrazíš třeba s kamarádkou vícekrát sama aby jsi získala jak pánové rádi říkají tu jejich "vyježděnost"
Já šla dva měsíce po uschnutí řidičáku jezdit s dodávkou do cukráren -pekáren ,později s dalšími vozy dodávkového typu,tam mi neměl kdo rozkazovat,
ale jako osobní šofér tehdy ještě s Žigulíkem jsem vozila panstvo (za komoušů) a jeden náměstek , vždy při dojezdu ke křižovatce upozorńoval "pozor ,křižovatka a jiné kecy ,on byl mladý cucák a já měla už milion km za volantem , tak jsem mu dvakrát řekla ,že nejsem slepá ,aby mě to neříkal ,fajn ...na další křižovatce jsem vystoupila otevřela jeho dveře a požádala aby si vystoupil ....uvnitř vozu byly další dva papaláši a smích se ozval hned....od té doby jsem měla klid....ale neboj i nějaká ta nehoda tam byla taky ,ještě z doby ,kdy jsem vozila chleba a pečivo ,nó to jsem se obrátila na střechu na ledovce a pár mrzáků z dodávky vypadlo jinak dobrý ....museli mne vyprostit ,ale nic se mi nestalo ....člověk se nesmí dát .
Přeji ti hodně bezproblémových kilometrů
Ota: já teda jezdím po dálnici 110 zcela standardně a pořád
