Mám právo se ohradit vůči tomu, jak mne v práci oslovují?
.jpg)
Chtěla bych poprosit o váš názor na situaci, která se mi stala. Nastoupila jsem do nového zaměstnání. Je to česká firma, ale s takovými těmi rádoby americkými manýry. Každý je manažer, máme openspace, místo porad aktivy, místo přestávek coffee breaky, meetingy, feedbacky, až mi to někdy připadá směšné, že nepoužíváme české výrazy, když mezi námi žádný cizinec není. Ale to píšu jen na okraj, ta práce mě baví.
Dalším aspektem této „světovosti“ je i jiné chování, pro mě až příliš familierní. Narazila jsem na to hned druhý den, kdy mě vedoucí oslovil křestním jménem, a to ještě zdrobnělinou, kterou nesnáším. Jsem nejspíš ze staré školy, oslovování jménem by mi celkem nevadilo, ale považovala bych za slušnost se dotyčného (tedy v tomto případě mne) nejprve dotázat, zda ho tam mohu oslovovat a potom se případně domluvit na formě jména. Záleží samozřejmě na situaci, od pána v letech bych to samozřejmě vnímala jinak, než od mladíka či slečny, kteří by mohli být mými dětmi.
Dala jsem tedy při oslovení najevo svoje překvapení a rozpaky. Šéf to zaznamenal a prohodil, že tady je to tak normální, že se všichni oslovují křestními jmény bez ohledu na pozici, věk nebo pohlaví. Řekla jsem mu tedy, že na to sice nejsem zvyklá, ale že to respektuji a jen jsem ho požádala, aby používal jinou formu jména. Zdá se, že s tím nemá problém, někdy se splete, ale to není úmyslné. Tím celá věc skončila a myslím, že všechno funguje bez nějakých problémů.
Popisovala jsem ale tuto situaci doma, potom několika kamarádkám, a byla jsem docela zděšená. Prakticky všichni mi řekli, že jsem si to k němu neměla dovolit. Prý když mám práci, tak musím respektovat a snášet všechno, co si ke mě zaměstnavatel dovolí a mám být ráda, že mě za to nevyhodil. Já si nestěžovala, jen jsem to chtěla uvést jako poznatek, jak se změnila doba a vše je jiné. Tvrdě jsem ale narazila. Oponovala jsem, že pokud je to někde jako firemní kultura, tak to samozřejmě budu respektovat, nic jiného jsem ani neudělala, ale mohu si snad vybrat formu jména, kterým mě mají oslovovat. Jmenuji se totiž Bohuslava po tatínkovi, a nechávám si říkat Slávka. Je to pro mne snesitelnější, formu Bohunka nebo Bohuš vysloveně nesnáším, je mi to až odporné, a nedokážu si představit, že bych to navíc měla poslouchat celé dny. Přesto se na mě všichni dívali s ohromením, jak jsem si dovolila být drzá a když se tak jednou jmenuji, tak nemám právo na nějaké manýry. Prý má on rozhodující právo vybrat, jak mi bude říkat a já do toho nemám co mluvit.
Tak jsem se chtěla zeptat vás, jestli si myslíte totéž. Myslím, že jsem se nedopustila žádného faux-pas a naopak se domnívám, že je slušnost a ohleduplnost respektovat jméno, kterým si druhý přeje být oslovován (i kdyby se nakrásně jmenoval třeba úplně jinak). Chápu, že by asi bylo přes čáru, kdybych po nich chtěla, aby mě oslovovali třeba „ty stará lasičko“, ale takhle?
21.8.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 81 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám právo se ohradit vůči tomu, jak mne v práci oslovují?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: Proč dělání vln? Na tom snad nic není, když někomu řeknu, že se jmenuju trochu jinak. Rozumný člověk to pochopí. Pokud by byla vyžadovaná firemní kultura, že se každý musí oslovovat přesně tím jménem, co má v občance, tak by holt bylo nutné akceptovat Bohuslavu. Tak to ale není, takže je naopak od příchozího slušné říct, co považuje za správné oslovení svým jménem, aby chudáci ostatní netápali, jak říkat Eleonoře. Ostatní to vezmou na vědomí a víc se tím nikdo nezabývá.
Je možné, že šéf měl babičku Bohunku, tak to je pro něj krásné jméno a jde mu to víc z pusy, ale to je věc zvyku. Spíš považuju za věc obyčejné slušnosti nedělat někomu něco, co mu je nepříjemné, tj. neoslovovat ho tak, jak nemá rád.
Nevím, co řešíš. Normálně jste se v práci domluvili. Už na základce se učitelky ptaly Jaroslavů a podobných, jestli jim doma říkají Jardo nebo Slávku, aby je oslovovaly stejně. Když na to má právo sedmileté dítě, tak dospělý zaměstnanec taky, buď klidná 
.gif)
Bellana: Manažer podlahových krytin, to tam možná v té firmě u Slávky taky používají. Jen by mě zajímalo jak říkají když se jdou vys....
Poučte mě, abych byla taky světová
.JPG){kind=avatar}
Stanik: Jo, ale když na růži zavoláš jakýmkoliv jménem, nezareaguje. Když oslovuji člověka, chci, aby zareagoval. To udělá jen tehdy, když ho oslovím jeho jménem. Jak dlouho sis zvykala na nové příjmení po svatbě? Já asi dva roky, než jsem přestala reagovat na své původní příjmení, protože jsem měla kolegyni s mým původním příjmením. U křestního jména jsem na tom podobně. Na některé jeho formy nereaguji dodnes, protože to není moje jméno.
Bellana: hovorila jsme vylozene o o.slovovani O anglictine v praci si myslim, to co Chinaski v jedne sve pisnicce.
Ale dokud platim slozenky, tak halt chodim do prace, pokud se mi nelibi, jak mi rikaji, muzu jit klido jinam, na me misto ceka 10 dalsich.
Ale ja jsem vycvicena... tady panuje dost prisna atmosfera... kdyz se neobleknes podle dresskodu a narazis na "nespravneho" cloveka muzes taky lete... i takove pripady uz tu byly. A nejake oslovovani a delani vln hned na zactaku... no takovi lidi u nas odchazi vetsinou ve zkusebce.
Bellana:Co je po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně. 
Stanik: Že se mi některá varianta mého jména líbí víc než jiná a některá se mi nelíbí vůbec, to je znakem studeného čumáku? Tak jsem asi studený čumák 
A co teprve, když se nejraději nechávám oslovovat přezdívkou, která se jménem souvizí jen vzdáleně? To asi budu úplná Ledová královna, co? 
Stanik: Jestli máš na mysli coffee breaky, meeting minutes a podobné blbiny, tak ty mi v české firmě taky připadají komické, stejně jako manažer podlahových krytin. Vzpomínám na jednoho šéfa, který nám psal požadavky anglicky, ale nebyla věta, aby v ní neměl chybu. Nemluvě o tom, že ani rodilý Angličan nepochopil, co tím chtěl říci. Prostě to byl MBA (mladý, blbý, ambiciózní). Taková "světovost" je dost ubohá.
Stanik: Nesouhlasím s tebou, Slávko Jsi přece Stanislava, tak by ti tohle oslovení mohlo vyhovovat, kdyby se tvému šéfovi a tvým kolegům Stáňa nelíbila. Určitě by sis za dvě hodiny zvykla a přijala to, abys nebyla konzervativní. Podle mě Slávka zareagovala správně. Udivilo ji, že ji šéf oslovuje jménem, akceptovala to a korigovala formu jména. Pak to dala k dobru v rodině a mezi kamarády, a ti napprosto jako ovce začali bečet, že si dovolila moc a že musí akceptovat cokoliv, co si šéf vymyslí. Nemusí. Slávčin šéf tu opravu taky vzal dobře, tak nevím, proč ji osočuješ z konzervativismu.
Bellana: ano lpeni na starych postupech, neochota spolupracovat a povysenost je to, co mi pani Bohunka tim pristupem evokuje.. nemuzu si pomoct.
Kassy: uprimne.. je mi to celkem jedno, jak mi sef rika, pokud to eni hanlive.
studene cumaky tohohle typu , jako je pani Slavka pak ma rad cely kolektiv.
Stanik: nezlob se, ale právě jsi tady předvedla přesně ten despekt a aroganci k druhým, kterou ty Slávčiny známí považují za normální vydržet. Víš, že jí zrovna tohle oslovení vadí, a just jí tím nazveš. To je prostě jen demonstrace urážky a vlastní nadřazenosti a zametání s druhýma. Ostatně, ta nadřazenost jako u většiny tvých příspěvků. 
Stanik: Verera: Ono to s tykáním není tak snadné. Bez problémů jsou jen kolektivy věkově homogenní a ty, kde nepracují krátkodobí konzultanti. Nejsem vztahovačná, takže mě to jen bavilo, když mi na bodyshoppingu lidé v mailech a po telefonu tykali a pak při přímých jednáních už toho nebyli schopní, protože bylo vidět, že jsem starší než jejich matka. Málokdo to dal. Jen ti, se kterými jsem byla v přímém kontaktu a kteří věděli, že je respektuji jako kolegy a odborníky. Kromě toho v některých firmách se díky tykání promíjely některé věci, které by neměly. Třeba nedochvilnost a nepřipravenost na porady. Můžeme si tykat, ale není to přátelství a pracovně musí vše fungovat, jako bychom si vykali a oslovovali se stylem "pane vrchní rado". Jedním z přínosů je to, že se tím určí místo pánům padesátníkům, kteří špatně snášejí, když jejich mladší kolegové mají větší schopnosti a vyšší postavení. Pár takových jsem měla a pili mi krev svým lpěním na starých postupech a neochotou přistoupit na nové.
Stanik: Já nechápu, kde vidíš jaké vyšilování? Tobě to přijde normální, protože jsi na to zvyklá. Slávka se s tím nejspíš nikdy předtím nesetkala, tak ji to zarazilo, ale situaci rychle zvládla, neztropila žádnou hysterickou scénu ani netrvala na oslovování příjmením. A zvolit si konkrétní podobu jména, kterou chce být oslovován, je podle mě právo každého. To není věc, která přísluší šéfovi. Šéf ji do té doby znal pouze formálně jako Bohuslavu, tak zkusil nejpravděpodobnější variantu oslovení. Netrefil se, byl slueně opraven, respektuje to. Kde je problém?
Stanik: A kdyby se šéf rozhodl ti říkat třeba Maruš, protože se mu to líbí a jde mu to dobře z pusy, taky bys sklapla podpatky a začala slyšet na Maruš? Nezlob se, ale jak obvykle míváš rozumné názory, tak tentokrát jsi úplně zbytečně zlá a oslovovat autorku článku schválně jménem, které napsala, že nemá ráda, mi připadá poněkud ubohé. Slávka dala na jevo, že firemní zvyklosti respektuje, o konkrétní podobu jména požadala slušně a šéf s tím zřejmě nemá problém. Jestli se tedy nějak "uvedla", jak píšeš, tak leda jako sebevědomá žena, která umí slušně a s respektem k druhému vyjádřit svůj názor, na tom není co napravovat.
