Mám právo se ohradit vůči tomu, jak mne v práci oslovují?
.jpg)
Chtěla bych poprosit o váš názor na situaci, která se mi stala. Nastoupila jsem do nového zaměstnání. Je to česká firma, ale s takovými těmi rádoby americkými manýry. Každý je manažer, máme openspace, místo porad aktivy, místo přestávek coffee breaky, meetingy, feedbacky, až mi to někdy připadá směšné, že nepoužíváme české výrazy, když mezi námi žádný cizinec není. Ale to píšu jen na okraj, ta práce mě baví.
Dalším aspektem této „světovosti“ je i jiné chování, pro mě až příliš familierní. Narazila jsem na to hned druhý den, kdy mě vedoucí oslovil křestním jménem, a to ještě zdrobnělinou, kterou nesnáším. Jsem nejspíš ze staré školy, oslovování jménem by mi celkem nevadilo, ale považovala bych za slušnost se dotyčného (tedy v tomto případě mne) nejprve dotázat, zda ho tam mohu oslovovat a potom se případně domluvit na formě jména. Záleží samozřejmě na situaci, od pána v letech bych to samozřejmě vnímala jinak, než od mladíka či slečny, kteří by mohli být mými dětmi.
Dala jsem tedy při oslovení najevo svoje překvapení a rozpaky. Šéf to zaznamenal a prohodil, že tady je to tak normální, že se všichni oslovují křestními jmény bez ohledu na pozici, věk nebo pohlaví. Řekla jsem mu tedy, že na to sice nejsem zvyklá, ale že to respektuji a jen jsem ho požádala, aby používal jinou formu jména. Zdá se, že s tím nemá problém, někdy se splete, ale to není úmyslné. Tím celá věc skončila a myslím, že všechno funguje bez nějakých problémů.
Popisovala jsem ale tuto situaci doma, potom několika kamarádkám, a byla jsem docela zděšená. Prakticky všichni mi řekli, že jsem si to k němu neměla dovolit. Prý když mám práci, tak musím respektovat a snášet všechno, co si ke mě zaměstnavatel dovolí a mám být ráda, že mě za to nevyhodil. Já si nestěžovala, jen jsem to chtěla uvést jako poznatek, jak se změnila doba a vše je jiné. Tvrdě jsem ale narazila. Oponovala jsem, že pokud je to někde jako firemní kultura, tak to samozřejmě budu respektovat, nic jiného jsem ani neudělala, ale mohu si snad vybrat formu jména, kterým mě mají oslovovat. Jmenuji se totiž Bohuslava po tatínkovi, a nechávám si říkat Slávka. Je to pro mne snesitelnější, formu Bohunka nebo Bohuš vysloveně nesnáším, je mi to až odporné, a nedokážu si představit, že bych to navíc měla poslouchat celé dny. Přesto se na mě všichni dívali s ohromením, jak jsem si dovolila být drzá a když se tak jednou jmenuji, tak nemám právo na nějaké manýry. Prý má on rozhodující právo vybrat, jak mi bude říkat a já do toho nemám co mluvit.
Tak jsem se chtěla zeptat vás, jestli si myslíte totéž. Myslím, že jsem se nedopustila žádného faux-pas a naopak se domnívám, že je slušnost a ohleduplnost respektovat jméno, kterým si druhý přeje být oslovován (i kdyby se nakrásně jmenoval třeba úplně jinak). Chápu, že by asi bylo přes čáru, kdybych po nich chtěla, aby mě oslovovali třeba „ty stará lasičko“, ale takhle?
21.8.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 81 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám právo se ohradit vůči tomu, jak mne v práci oslovují?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kassy: ale ona nepise, ze ji tykal..ctu to znova... ze ji oslovil krestnim jmenem.... u nas se bezne oslovuje krestnim a vyka... takze pokud vykal, povazuju to vysilovani za prehnane.
To , že se všem hned tyká a říká jménem ,mi připadá jako výhoda. Dělala jsem ve firmě, kde bylo kolem 100 lidí, k tomu každý rok tak 20 nových absolventů, jezdilo se po firmách ve skupinách tak 3-4 lidi, pokaždé jiné složení, k tomu cizinci, to by se člověk zbláznil, kdyby si měl pamatovat, komu tyká, komu vyká, komu příjmením, komu jménem. Takhle to bylo jasné a odpadl každotýdenní pondělní seznamovací taneček, kdy by se lidi oťukávali a snažili se zjistit jak komu mají říkat. Každý se prostě představil jménem, kterým chtěl být oslovován a bylo to.
Ono to vlastně tak nějak musí být i u Slávky, ne? Když se seznámí s novým kolegou, oba se představí a to by mělo být její oslovení. Pokud mi někdo řekne, že se jmenuje Slávka, přece mu nebudu říkat Bohuš. To ještě tak u toho šéfa, který ji možná oslovil první. Takže vlastně žádný problém, jestli kolegové nejsou natvrdlí. Leda by se představovala Bohuslava, ale to už je zase sama proti sobě.
Chybu udělal šéf, že ti automaticky začal tykat, aniž by tě předem seznámil s tímto bodem firemní kultury - vyhnul by se tvé rozpačité reakci a překvapení, které asi nebylo úplně vhodné. U nás je taky zvykem tykání a oslovování jménem přes všechny pozice (ale my jsme zahraniční firma a hlavní komunikační jazyk je angličtina) a hned první den na úvodním školení nám nově nastupujícím (bylo nás víc současně) řekli, že tady je zvykem si tykat.
Tys ale po chvilce překvapení dala najevo, že firemní kulturu respektuješ, takže podle mě je všechno v pořádku. Pokud jde o formu jména, o to má podle mě každý právo požádat a i šéf by to měl respektovat. Pokud jsi požádala slušně, není co řešit, nic nevhodného jsi neudělala. Já taky některé podoby svého jména zrovna nemusím. Kolegům se představuju a do mailů podepisuju tou variantou, kterou si přeju být oslovována a všichni to respektují.
Slávko, zareagovala jste správně, Vaše kamarádky jsou evidentně slepice, které se sebou nechají rády zametat. Na firemní kulturu (tykání) jste přistoupila, jen jste slušně požádala o jinou formu svého jména. Na tom není nic špatného. Koneckonců, stát se toto Amíkovi tak si hned otevře hubu a nedejbože vyrukuje i se soudem 
.gif)
Almega: 
Ano, souhlasím s tebou, české věci mají mít české názvy. A vůbec nejlepší je firma co má přímo v názvu "česká" a ani jeden jeich výrobek nemá český název. Že,pane Černý!!!! Ještě že se i on nepřejmenoval na Black nebo Schwarz. 
Já si myslím, že každý má právo na to, ay byl oslovován tak, jak je mu to příjemné. Je to sice "blbost" a "maličkost", ale dokážu si představit, jak musí být nepříjemné sebou x-krát za den trhnout, když mě někdo osloví tak, jak to nemám ráda.
Já dělám s dětmi a rovnou jim říkám, že se mají ozvat, kdybych je oslovovala variantou jména, která se jim nelíbí. I ony mají právo na to, cítit se v tomhle ohledu dobře a mě to jiné oslovení nic neudělá.
Křeček: no nemyslim, si, ze tohle je vec , ktera neni k reseni, prote totalni kravovina.
Kdyz tu byl nedavno clanek od te slecny, co jim meri i cas na toaletu.. to vsichni rikali, bud zitach, drz kalpacku, chces praci... etc.
ale takovou koninu, jkoa jaka je firemni kultura v pouzivani terminu a oslovovani?
btw. se studenymi cumaky, jako je vazne radost spolupracovat.
No uz se uvedla.. treba to jeste napravi 
ale houby.. jinak u nas je naprosto bezne vykat a oslovovat krestnim. Rozhodne jste se nemela osklibat,nebo tvarit prekvapene, je to rposte firemni kultura. Ja bych maximalne poprosila, jestli by neslo Slávko, ale zas kyby mi sef rika Stanko , misto Stáňo tak se fakt nezblaznim... i kdyz Stanko mi rikala babicka, kdyz jsem nevic zlobila ale v byvale praci mi tak rikali vsichni slovensti kolegove, protoze u nich je to to same co Stáňa.
jinak.. pokud vam sef vykal, budete rada.. v minule praci hned privni den - v den nastupu- meli novacci sezeni na personalnim... bylo nam vysvteleno,ze dress kod pouze jedname-li se zakaznikem, a vsichni si tykaji. Musim rict, ze mi to maximalne vyhovovalo. Ve zkusebce odpadla nervozita a clovek mnohem lepe zadal do procesu a rychleji.
pokud vas vytaci takove malickosti pani Bohunko .... pak byste asi mela zalezt do nory a nedlat neco, co se da delat z domova
Ještě že jsem sama svou paní a že si svůj "lidský zdroj" řídím sama!!! Já byla vždy rebel a nenechala jsem si nic líbit,tykání od kdejakého hejhuly nesnáším,spolu jsme husy nepásli,možná po nějaké době,až bychom se blíž seznámili,tak možná tykat,ale do té doby žádné jméno,jen příjmení!!! Musí být určitý odstup,takto vzniká dojem falešné rovnocennosti: já velký šéf jsem Karlík a ty,pátý náhradníku jsi Frantík,že já beru 300 tisíc měsíčně a ty 10 tisíc,nevadí,hlavně že si tykáme a já tě můžu kdykoliv s úsměvem vyrazit ...Kam ten svět spěje,TV je plná výrobků,kde jsou nám předkládány jen cizí názvy (krémy,mýdla a pod.),jakoby neexistoval pro to český výraz! Hnusím se a nikdy bych si už z principu takový šmejd nekoupila...To vše je jen začátek na ovládnutí mas lidu,přijdou povinné čipy,které dají nositeli ránu,pokud neudělá,co měl udělat...
.JPG)
Další "americký" zlozvyk - mám práci a za každou cenu si nechám vše líbit?
Kdepak, nic špatného jsi neudělala, jen ses slušně zeptala.
Mně se zdá normální domluvit se na tom, jak mě bude šéf oslovovat.
Esme: zrovna nedávno jsme to s tím mladší-starší, nadřízený-podřízený a tykání-vykání řešili: vždy nabízí tykání nadřízený bez ohledu na věk i pohlaví. Tedy jde-li o mého nadřízeného. Jedná-li se o člověka, který sice v podnikové hierarchii stojí výš, ale není mým nadřízeným platí pravidla obecná. Tedy žena muži, starší mladšímu.
Jinak naprostý souhlas s příspěvkem HelenaPa 7.25
Slávko, zachovala jsi se správně, slušně a důstojně. Zdá se, že to šéf vzal, tudíž je rozumný a není co řešit.
Co se týče těch jiných amerikanismů, také mi v práci vadily. Nám dokonce čeští šéfové v české zemi posílali maily v angličtině a pod tím (někdy) český překlad.
Pohovor nového pracovníka jedině v angličtině ... no, kde to jsme?
.jpg)
Zachovala ses výborně a ty zcestné názory kamarádek, které způsobují právě to zneužívání a šikanu zaměstnavatelů, neposlouchej.
.jpeg)
Jaguška - 21.8.2013 8:38
Už jsem to určitě někde psala, ale kdysi za totáče jel náš ředitel na služební cestu a celou dobu oslovoval toho druhého ředitele "Soudruhu Kašpare" a on to byl Šašek
Myslím, žes to vyřešila naprosto správně. Pokud je to firma, kde si všichni tykají a říkají křestním jménem, tak těžko můžeš čekat něco jiného (mně to teda vyhovuje víc než si pamatovat komu vykám, komu tykám a hledat individuální příležitosti k potykání, dělala jsem v takové firmě a bylo to fajn). Formu jména by si ale měl každý usměrnit sám, v rozumné míře, určitě to je tam také zvykem, to spíš kamarádky jsou divné, když něco takového považují za drzost.
Když to vezmu z druhé strany, jsou jména, kde je oslovení jasné, třeba Lenka, Petra, Monika, tam už jsou zdrobněliny hodně důvěrné a samo jméno je vhodné k oslovení, a pak jména, se kterýma mám problém, jak tomu člověku říkat. V základní formě je to divné a zdrobněliny jsou všelijaké, některé ani moc nejdou z pusy. To je třeba zrovna ta Bohuslava, Marie, Slavomíra, Miluše....
Pokud je šéf rozumný (a zdá se, že ano), tak je naopak rád, že se oslovení vyjasnilo a on nemusí tápat.
