Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Asi je to echt vůl

Žena se docela vyjezdila, ale pořád je "plašan" a hlavně sama říká "nikdy neřadím zbytečně" . Klidně jede na dvojku nebo na trojku kilometry. "Víš tam na konci bych musela stejně zase přibrzdit". Měla i pár nepěkných chvil ( např na ní zvonila z 10 cm řidička tramvaje), ale Praha je na vyježdění dobrá.
Plašanské geny má od rodičů, kteří tvoří "řidičský tým", tchán řídí a neví kudy a kam jede, tchyně je navigátorka, která ignoruje dopravní značení a situaci. Navíc jeká, heká a mumlá slova jako "pozor! brzdi!ne!"atd.
Celá jejich rodina bere řízení jako tu nejnáročněší věc na světě a vyžadovaným ohlašováním dojezdu si dělá neskutečnou pakárnu.
Dospělo to i k žertovným momentům, kdy švagrová ( považte ona řídí v Americe, já z toho mám smrt) nezavolala odněkud z kalifornie z druhé etapy přesunu kamsi a moje zlatá tchyně nám volala jestli se nám náhodou neozvali, že dnes někam jeli 300 mil a neozvali se a jestli bych nezavolal do té oblasti na policii a do nemocnic a tak .... peklo na zemi..

Jinak toho pána bych nechal řídit s mou tchyní, ono by ho to poradenství přešlo

mam-ča: jestli se nechá........tedy vysadit.
Můj manžel tedy jen tiše trpí. Pohádat se, no proč ne, živit je dost dlouhej, aby si ho člověk mohl ukrátit nějakou tou hádkou, bohužel on tiše trpí a úpí. Miluju ho, takže ho trpět nenechám.
Koupit si nějakou plechovku na vyježdění je naopak vynikající, ono odřít popelnici sama se dá celkem ustát, ovšem odrbat ji s manželem vedle sebe...........to vážně nestojí za to.
Než se člověk vyjezdí, nezodpovědní občané mu staví do cesty auta, pokud možno taková, jejichž lak je dražší, než celé moje auto, popelnice, ba i zídky.
Jinak je třeba počítat s tím, že kdo 3x neboural, není řidič, to tedy říkají instruktoři nikoliv v autoškole a svatou pravdu mají - dobře se vybourat je taky kumšt. Ona to zase taková legrace není, jít přes manželovu živou mrtvolu.

U nás je to trochu jinak - manžel by byl rád, abych jezdila, a spíš mě do toho nutí. Po 20 letém ležení řidičáku v šuplíku (po tom, co mě první manžel deptal podobně jako ten tvůj) je tento opravdu na dvě věci - jak píše mam-ča Na druhé straně nikdy nevím, kdy ho budu potřebovat, tak se trochu snažím otrkávat. Bohužel asi nejsem ten typ, co má ježdění v krvi. A i když si myslím, že má manžel (jinak řidič z povolání) svatou trpělivost, taky někdy těžko zakrývá nervozitu z toho, jak mu jeho miláčka huntuju. Každé zvýšení hlasu mě ale pořádně znervozní, takže jak psaly holky, dělám pak chyby, které bych jinak nedělala. Taky mi každý radí pořídit si starou ojetinu, ve které bych se otrkala

ja kvuli tomu odmitla jezdit s otcem. manzel teda taky drzkoval, ale parkrat jsem mu to velmi jasne vysvetlila a je jakz takz klid - respektive keca mi do toho furt, ale aspon uz klidne a ne porad.
pokud ale ten tvuj nevypada, ze by toho nechal, tak bych ho asi na prvni krizovatce vysadila. a dal jezdila sama, protoze pokud je to spolecne auto, tak ho muze pouzivat kazdy dle sve potreby. za tim bych si stala, manzel nemanzel.

Doporučuju vysadit prudícího manžela u nádraží nebo autobusové zastávky, neb psychickým deptáním řidičky ohrožuje bezpečnost provozu a celistvost vašeho společného auta.
V žádném případě neopouštět místo za volantem, protože řidičák v šupleti je na dvě věci.

Nepřejde. Tudíž neblbnu, neuháním svoje práva a protože většina mužů se cítí jiným způsobem jízdy jednoduše ohrožena, nemám potřebu si to vydupávat, navíc uznávám, že je lepší řidič, než já a když je to možné, ať řídí ten lepší. Ono taky jde o rychlou reakci, když něco zvoře někdo jiný, ani na hlavní není bezpečno.
Naopak, když potřebuju jet, nedebatuju o tom, jestli si můžu vzít auto, tady bych naopak neslevila ani o píď.

Bych ho zabila. Já chápu, že tomu zkušenějšímu to někdy nedá a potřebuje něco říct nebo poradit, ale jde o to JAK to řekne. A taky proč, podle mě není důvod se rozčilovat nad tím, když si radši déle počkáš, než vjedeš do křižovatky. Pořád lepší, než abys udělala myš nebo to do někoho napálila, když si nejsi jistá.

Já nevim, ti chlapi to nadávání na všechny ostatní snad maj v genech. Táta je to samý, není teda tak sprostej, ale celou cestu nezavře pusu. I když sám řídí. "Ježiš tak už jeď!! Nojo, ženská za volantem! Kdo ti dal řidičák??? Jak to jezdíš?? Co brzdíš? Co nebrzdíš? Proč nejedeš?? Co tam jedeš?? Nojó, váhavej střelec! Zase zdržuje provoz! No ježiš, máš silný auto, tak si jeď, tak se předveď FRAJERE! Když máš na drahý auto, tak budedš mít i na pokuty, co? Jen si mě předjeď, však oni si tě vyčíhnou! Proč jede jen 78, když může jet 80??" No a podobně. Správně jede jen on a každej, kdo má dražší nebo silnější auto, tak si na něj nakradl nebo se předvádí (když ho předjelo) nebo je to chudák, kterej neví, v čem jezdí (když jsme ho předjeli my), když někdo nevyrazí ze semaforu jak Lauda, třeba i v prázdným městě, tak si vyslouží řadu poznámek o tom, jak neumí jezdit, ale totéž i když vyrazí včas a tátu nechá daleko za sebou. To je zas střelec a vrah silnic.
Já nevim, to je snad nějaká kompenzace nějakých komplexů

Jeste jsem zapomela napsat, pokud nekam jedeme jako rodina tak rídí manzel, nevím proc, ale kdyz ho mám s sebou v aute tak delám TAKOVY blbosti, který by me jinak ani nenapadly

Linda: žádný at si řídí sám..zastavit a at si jde milánek pěšky když má problém. Tohle bych důsledně dodržovala o an by přestal mektat
každopádně chlapi řídí jinak než ženský...já když začínala řídít..už je to 10 let, tak to byla na tacháči 40ctka, v očích děs a zpocenej i volant...ale vyjezdila jsem se...ale chce to právě ten nestresující se trenink. My to s chlapěm měli domluvený tak, že když nevím< tak se ho zeptám.a že že ze začátku to byli i dotazy typu, vejdu se tam? stihnu to ? Dnes máme každý své auto...v létě jsem se ho ptala, když jel za mnou, jak se mu za mnu jelo, většinou tvrdí chlapy, že ženský zdržujou, tak mi řekl, že dobře, že jsem neměla žádný přemrštěný reakce, nepředvídatelný chování a jela jsem dostateně plynule, že nemusel mít potřebu mě předjíždět a tak...tak to mi potěšilo, to bylo jak obr pochvala.
Držím palce at ho spacifikuješ

Buď hned rázně zakroč, nebo ho to nepřejde.
Klidně bych vystoupila na té křižovatce, kde začne ječet, ale NENECHALA bych si to líbit.
1. jsi dospělá, 2. máš řidičák a auto je společné, proto si ho brát můžeš.
Co kdybys na něj začala ječet, ať laskavě nepoužívá společnou ledničku nebo gauč?

Papíry mám 3 roky, ze zacátku jsem se neuveritelne bála a manzel jezdil se mnou, ale dlouho to nevydrzel. Sice drzel pusu, ale myslet si to co ten tvuj, nakonec mi prohlásil, ze na muj zpusob jízdy nemá nervy, takze jsem zacala jezdit sama a pozdeji se starsí dcerou - bylo jí 12 a hlídala mi pravou stranu pri parkování.
Udelala bych s chlapem kompromis, kdyz si myslí, ze na samostatnou jízdu nejsi pripravena tak navrhni, ze budes jezdit s vyjezdenou kámoskou, nekým s rodiny a co já vím a dejte si lhutu, treba ze první mesíc. A kdyz to nepomuze, tak pokazdý kdyz nekam pojedete a zacne drzkovat zastavit, vystoupit a at si rídí sám. A nebo pokud bude rídit on drzkuj mu do toho at vidí jak´je to desne príjemný. Urcite po letech jízdy nedodrzuje vsechna pravidla na 100% (to nedelá v Cechách snad nikdo) a ty más vsechna pravidla cerstve v hlave takze lehce najdes duvod ho servat.

Typickej chlap Radím ti koupit starou ojetinu, na který se naučíš pořádně řídit a on ti do toho nebude kecat. Já si koupila starýho Rapida a jezdila s ním tři roky. Bylo to jenom MOJE auto tak mi do toho nikdo nesměl kecat. Oceňuju doteď kamarádku, která se mnou jezdila celou tu první zimu do práce. Sníh,náledí, já vyděšenej 30ti letej začátečník, ona chudinka nepřipoutaná a s rukou furt na klice, prý aby stačila rychle vystoupit ,ale nekecala mi do toho,naopak mě chválila a ujišťovala,jak jsem skvělá a že to zvládnu! Super. Párkrát jsem taky někde otřela nárazník nebo blatník,ale to nebolelo. Jen párkrát jsem jela s exem v "jeho"autě abyly taky samý kecy a je fakt,že člověk pak nadělá zbytečně úplně školácký chyby, ze stresu. Držím palce a nedej se!

Začala jsem jezdit skoro před 40 roky. Je pravda, že takový provoz nebyl. Jeli jsme s dětma na výlet (3 děti v autě) a manželovi se také pořád něco nelíbilo (řidič z povolání). Chvíli jsem to vydržela, když zase začal, zastavila jsem, vystoupila a řekla "Jeď si sám". Přesedla na sedadlo spolujezdce - a od té doby jsem měla pokoj.

na mě teda neřve, ale taky skoro vždycky jedu blbě. Teda, když řídím a není , když jo, tak to mě zas pusinkuje a ošmatává a to bych ho fakt . Takže taky si nejlíp užívám jízdu sama

Teda z mého okolí takhle nereaguje žádný chlap že si občas rejpnou, to je jasný, to občas bohužel udělám i já vůči někomu, kdo je míň vyježděný, ale aby na někoho řvali, to teda fakt ne
I když, když si tak mlhavě vzpomínám, tak moje máma neřídila, ač řidičák měla, a tradovala se historka, že uprostřed křižovatky vystoupila a zaječela, ať si to teda řídí sám ... ale fakt netuším, jestli to byl táta nebo děda, na koho tak ječela.

Radu, co s tím, nějak moc nemám, protože není-li na domluvu vstřícná druhá strana, tak co s tím... leda prostě jezdit, kdykoli budu potřebovat, ať si ječí, jak chce, ale to chce železný nervy