Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jo a zeptej se sama sebe, co bys získala, kdybys u odpustila a on se vrátil - budeš vynervovaná, jestli v tom vztahu nepokračuje nebo si nezačal nějaký jiný, budeš ho sledovat, jak se tváří a v kolik přišel, on bude na koni, a stejně ten vztah půjde za čas do kytek. Je to jen prodlužování agónie. Lásku si tím nevynutíš. Tak se aspoň zařiď tak, aby plnil své povinnosti vůči dceři a platil, co má.

Adélo, bojuj. Ale sama za sebe a svou holčičku. Všechno jednou přebolí, teď to je čerstvé, ale určitě to zvládneš. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a za pár let může být na kolenou on a nejlepší pomsta bude, až tě někde potká jako spokojenou, sebejistou, upravenou ženskou, která neodvozuje svoji hodnotu od chlapa a není na něm závislá. A určitě potkáš někoho, s kým ti bude fajn, o tom jsem přesvědčená.

holky Ti tu radí dobře ON za to nestojí ,když dokázal 3 roky podvádět nesmižuj se máš svoji hrdost a hlavně DCERKU,která si zaslouží mít usměvavou maminku a né trosku vím je to těžké ,ale měj svoji HRDOST nejsi nicka přeji Ti hodně

Nebojuj, cítil by se vzácný a tím víc by mu to stouplo do hlavy. Když se stáhneš a budeš se věnovat dítěti, zaměstnání, svým koníčkům (musíš se nutit, ale je to i pro tebe důležité), tak mu to bude vrtat hlavou. A pak jsou ony dvě možnosti: buď se vzpamatuje, anebo bude žít svůj jiný život. Vím, jak to bolí. Ale rozumně: co bys měla z chlapa, který by se musel vrátit jen kvůli tomu, aby zachoval rodinu a srdcem a myšlenkama byl jinde? Vždyť by to spolužití nestálo za nic a holčička by tím trpěla tím víc. Hlavu vzhůru, máš přece svou hrdost a nejsi žádná onuce. Teď ho nekriticky miluješ, tím víc, že je nedostupný. Po čase už ho tolik ideálně vidět nebudeš a možná té nové popřeješ, aby si ho užila Jdi na to pragmaticky: žádej po něm finanční přispívání na rodinu, pokud je pryč, vyměň zámky, aby nemohl nic odnášet, schovej paragony, nafoť vybavení bytu...a po pár měsících se poraď s právníkem.

dalusa:

Moc nechápu smysl "bojování" o chlapa. Láska, cit tam buď je, a nebo není. Ptám se, co je to vlastně ten boj? Kadeřník, nové oblečení, vlastní koníčky, přátelé? Vždyť člověk by měl o sebe pečovat stále (duševně, fyzicky), ne jen když k sobě chce připoutat muže! Nebo snad je bojem myšleno doprošování, vydírání? A co by to bylo za vítězství? Můžete možná vybojovat jeho návrat (se záminkou "kvůli dceři"), ale ne lásku. Když se rozhodnu o něco bojovat, výsledek musí stát za to. A tímto výsledkem rozhodně není muž, který by mě podvedl, či by se ke mně nechoval s úctou.
A to, že se nechce bývalý manžel stýkat s dcerou, pravděpodobně souvisí s tím, že nechce mít konflikty s vámi, nechce vídat vás. Až uplyne nějaký čas, je možné, že zájem o dceru opět projeví.

Bojovat. Nevím nevím,ale jednou tě zradil nemá zájem ani o dceru. Asi bych ho nechala jít. I kdyby se vrátil jaké by to bylo manželství.A nenahlodával by tě červík co když je to jem na oko. Zaměřila bych se hlavně na dceru,kladla bych si podmínky prostě bych spíš zabojovala o výživné o majetkové uspořádání. Hlavně nebreč před dcerou a snaž se jí vše k ohledem na její věk vysvětlit.
A hned ze začátku si písemně nastav pravidla styku otce s dcerou.Teď o ni nejeví zájem,ale časem kdoví.On je ten co zradil tak ať se trápí on a ne ty.A rady mámy nemusí být vždy ty nejlepší. Hodně štěstí.

Adélo, taky to mám za sebou, akorát, že dceři byly 2 měsíce. Bylo to peklo, ale kvůli malé jsem se musela vzchopit. Nebyla jiná možnost. Já jsem bojovala, ale dnes zpětně bych to už neudělala. Sice se vrátil, ale s ní se scházel dál, takže jsem si jen prodloužila bolest.Pak jsem ho přestala milovat. Vztah se úplně rozpadl a jsme stejně od sebe.
Chlap, který dokáže žít tak dlouho dva životy, nestydí se sám před sebou, je podle mě slaboch a věřím, že si zasloužíš někoho lepšího. Neboj určitě ho časem potkáš. Já ho taky potkala. Buď silná, musíš být oporou pro malou, ta tě potřebuje nejvíc, to si pořád opakuj

Chápu, že to bolí, ale ženské mají pravdu, nemá to cenu se ho doprošovat.
Mně spíš zaujalo v článku něco jiného - "Kudy chodím, tudy pláču, dcerka na tom není o moc líp". Jak ta chudák malá na tom má být, když táta odešel, a vidí mámu, jak ta je jenom nešťastná. Vím, že se to radí, ale zkus být aspoň před ní silná, udělejte si nějaký hezký program, snaž se jí vysvětlit, že u tebe bude mít oporu vždycky. A s tatínkem byste si měli ujasnit nějaká pravidla, jestli se bude chtít s dcerou stýkat, za jakých podmínek a hlavně mu nic neodpustit, co se týká placení. Víš, tebe teď trápí, že manžel ani moc nemá zájem se s malou stýkat, ale dej tomu čas, určitě se mu taky bude stýskat. Myslím si, že teď je hodně pod vlivem té druhé. A možná je to takhle i lepší, než kdyby na ní lpěl až moc, snažil se jí přetáhnout na svojí stranu a bojoval o ní všemi prostředky. Taky jsem si rozvodem prošla, tak věř, že vím, o čem mluvím. Čas je nejlepší lékař - přeju hodně štěstí

Asi bych nebojovala. Buď sám pochopí po pár týdnech s novou ženou, že to není tak, jak si myslel a přijde sám - a to už ho třeba ani nebudeš chtít, nebo ať jde.
Přece nebudeš chudina, co před ním bude klečet a dovolávat se vztahu kvůli dítěti.
Je to všechno ještě bolavé, čerstvé, čas to zahojí.

Měsíc po odchodu manžela je moc krátká doba. Já vím, ono se to dobře říká, neponižuj se, když se mě to netýká.Ale zkus se vzchopit a věnuj se dceři, potřebuje tě. Časem si zvykneš a najdeš si nového partnera.
Držím palce....

Myslím, že bojovat důstojně o chlapa snad ani nejde. Já bych se do toho nikdy nepouštěla. Určitě jde "svést" chlapa, ale donutit ho milovat tě? To bohužel...
Mimochodem, už to tady pár ženských napsalo - tobě by opravdu nevadilo to co ti prováděl a provedl? Mě by to urazilo do morku kostí a neměl by šanci ani kdyby škemral! Natož abych o něj chtěla bojovat. Seber se, zvedni hlavu a jdi dál! Nekoukej do minulosti, ale do budoucnosti. On za to totiž nejspíš asi vůbec nestojí. Je mi to líto.

A ještě pro úplnost... bojovala bych v případě, že by manžel váhal...
Ale u Tebe je to dost jasný.

NE! NE! NE!

Já bych byla schopná tolerovat nevěru alias úlet na jednu noc( resp jedno)
Ale tolerovat tříletý paralelní vztah, z toho je mi
Jediné, co bych po zjištění zvládla, je:
ubýt manžela
ale škemrat a doprošovat se, to je pro puberťačku a nee pro zralou ženu a matku!

Co mě vždycky spolehlivě dostane, je to "bojovat"! Každá chce "bojovat", to se mi chce zařvat Tora-tora-tora! (A to úplně pominu, jak si některé ten "boj" představují, když pod nánosem všeho "boje" včetně nových vlasů, hadříků, prádélka, tělocvičny, ponižování se a pošlapání vlastní hrdosti zůstává stejná, STEJNÁ ženská)...
Pisatelka by se spíš měla věnovat dceři a snažit se jí vysvětlit, že taínek sice odešel od ní, ale přesto dceru stále miluje a zůstává jejím tatínkem