Dcera chce v osmnácti odejít z domova
Jsem rozvedená, mám jednu dceru, které je teď 18 let a je ve třetím ročníku obchodní akademie. Od malička jsem ji v podstatě vychovala sama. Manžel o ni nikdy nejevil přílišný zájem, a když bylo Tereze osm let, skončilo naše manželství rozvodem. Potom už jsem se znovu nevdala, ani jsem nikdy domů nepřivedla žádného svého partnera. Byly jsme s dcerou samy.
Zvládaly jsme to dobře, naštěstí mám poměrně slušně placené místo, takže ani po materiální stránce jsme nijak nestrádaly. Terezka mi dělala radost, dobře se učila, a když přišla puberta, téměř jsem o tom nevěděla.
Teď se stalo něco, co mi vyrazilo dech a s čím se nedokážu smířit. Dcera se asi před půl rokem zamilovala. Je to muž o deset let starší, svobodný, má svůj vlastní byt. Chápu, že svým věkem a zkušenostmi Terezku okouzlil. Ona zatím nedokáže vidět to, co vidí člověk v pozdějším věku. Její přítel je totiž takový ten frajerský floutek, kterému nejvíc ze všeho záleží na tom, jaký dojem dělá na své okolí. Když mluví, je to samé „já, já já“, obléká se zásadně do značkových věcí a celkově mi připadá hodně povrchní.
Tereza je však úplně vedle. Nemluví o nikom jiném, neskutečně ho obdivuje, což mu určitě dělá velmi dobře. Minulý týden mi oznámila, že se k němu přestěhuje a bude s ním žít. Prý se na tom dohodli. A jen jako bezvýznamnou maličkost mi sdělila, že skončí se školou a půjde pracovat. Její přítel pro ni prý má skvělé místo. Jaké, to neupřesnila.
Málem jsem se z toho složila. Mám o ni velký strach, protože jejímu chlapci nevěřím ani nos mezi očima. Bojím se, aby ji nezneužil k něčemu nekalému. Snažila jsem se Terezce vysvětlit, že její rozhodnutí je velmi riskantní, ale jako bych mluvila do zdi. Je jí prý osmnáct a může si dělat, co chce. Po mně nebude údajně chtít nic, postará se o sebe sama.
Je mi z toho na nic. Nevím, jak dceru přimět, aby zůstala doma a neodcházela ze školy. Může si tím pokazit celý budoucí život. Jsem na dně, nespím, nejím, strašně se o Terezu bojím. Cítím obrovskou bezmoc, protože vím, že čím víc jí budu bránit a přesvědčovat, tím spíš odejde. A navíc možná ve zlém.
Co byste dělali na mém místě? Existuje nějaké řešení? Já je totiž nemůžu najít.
1.2.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera chce v osmnácti odejít z domova
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Johanka74: a bez těch častých odkladů školní docházky
.gif)
Jestli to nebylo lepší bez těch povinných devítek..my už měli v 18ti aspoń ukončenou školu..Dneska studujou do dvaceti a to se to fakt asi těžko uhlídá, to já už měla roční mimino 
Tak radím jít na ní po dobrém, i když si asi ukoušeš jazyk, aby nepadaly ostřejší slova..Má rok a kousek školy, to by snad mohla dodělat..Jak se k tomu staví její přítel, nevadí mu že nebude dostudovaná? Radši jí nažene do práce aby na něj vydělávala? Hlavně jí buď oporou. A popravdě řečeno, měla bys být taky trochu sobecká a žít si svůj život, i když to je rada mimo..Taky jsem byla sama s dcerou, ale nedokážu si představit, že bych se věnovala jen jí, obě potřebujete volnost, asi jste na sebe hodně vázané.. Držím palce 
kominice: to bylo o zajištěným paku- viz má odpověď 7:34
kareta: v tomhle s tebou nesouhlasím 
kominice: ale já o zamilovaný holce vůbec nemluvila, reagovala jsem na příspěvek karety ....
Florencie: fakt jo
kareta: to myslíš vážně? To, že je člověk zajištění o něm vypovídá, že je není pako? To je zajímavý styl uvažování 
A co si budem povídat, není lepší si udělat maturitu teď, když je slečna ve třeťáku, než ji potom honit při zaměstnání nebo při dětech?
Každej si musí tu hubu něčím nabít, aby pochopil. 
.jpg)
Florencie: Čím víc budeš tohle zamilovaný holce vtloukat do hlavy tím víc se zapře. Ty nevíš že zamilovaní maturu nepotřebují? Jim stačí ke štěstí úplně jiný věci. A kareta má pravdu. Pokud bude holka chtít má možnost si maturu dodělat.
Florencie: myslím to vážně. Maturita ti ke štěstí nepomůže. Vzdělání je fajn, ale jde to i bez něj a dokonce i s dětma. Vidím to ve svém okolí. Ale taky jsem měla předsudky Pako by bydlel v 28 u matinky nebo na ubytovně a ne ve vlastním bytě
kareta: to myslíš vážně? To, že je člověk zajištění o něm vypovídá, že je není pako? To je zajímavý styl uvažování A co si budem povídat, není lepší si udělat maturitu teď, když je slečna ve třeťáku, než ji potom honit při zaměstnání nebo při dětech?
Nenaděláš nic. Holka je zaláskovaná a je plnoletá- to je vražedná kombinace. Ale to že se její láska nelíbí tobě ještě neznamená že jim to nebude klapat. Ve tvém příběhu vidím sebe a moji mamku. Já si prosadila svou a nelituju. Nikdy, nikdy bych neměnila.
Já bych problém rozdělila. Není tak strašné, že chce žít samostatně, v tom bych jí nebránila. Jedině tak totiž pozná, zač je toho loket. Ale to, že chce opustit školu, to je špatné, vždyť už jí do dokončení moc nechybí. V tomto směru na ni působte. Vysvětlete jí, že když chce být samostatná, musí to dokázat i tím, že nebude závislá na chlapovi, ale bude se umět uživit i když bude odkázaná sama na sebe. Když ji v tomto přesvědčíte, bude to pro vás dobré. Chlapa bych řešila až na druhém místě, když to nebude tento, bude jiný, asi chce opravdu změnu v životě.
Je to těžké, ale určitě bych trvala na tom, aby dodělala školu. Že to myslíš dobře a myslíš do budoucna. To by byla veliká škoda, když jí učení jde, aby si neudělala ani maturu.Že ji budeš podporovat a promluv si s přítelem v dobrém, aby to pochopil i on, že nejsi proti němu. Hlavně se to snažit řešit bez emocí, aby se nezasekla a ty ji neztratila. Je zamilovaná a vidí vše jinýma očima. Každého rodiče to čeká, že jim vyletí děti, ale na dnešní domu je 18 let celkem brzy.
Vzhledem k tomu, že jsem viděla pár holek bez ukončeného vzdělání, které "odešly za láskou", bych byla v klidu. Důležité je, aby byla spokojená se svým životem a ne aby měla maturitu (kterou si může udělat kdykoliv). No, a i kdyby to nedopadlo, tak se alespoň z karambolu poučí. Jestli je přítel zajištěný, nebude to v jeho letech žádné pako, tak se hlavně nehádejte
