Mám bojovat o chlapa, který mě nechce?
Jsem strašně zraněná, možná až zoufalá. Po sedmiletém manželství se můj muž zamiloval do jiné ženy a oznámil mi, že od nás odchází. Opouští tedy nejenom mne, ale i naši pětiletou dceru. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, asi jsem byla slepá, hluchá a úplně pitomá, že jsem si ničeho nevšimla. Mimomanželský vztah přitom udržoval, jak jsem se dozvěděla, skoro tři roky.
Sebralo mne to, nebudu zastírat. Srazilo mě to na úplné dno. Celou dobu jsem totiž žila v domnění, že máme spokojené manželství, že si rozumíme a máme se rádi. Svého muže jsem milovala a stále ho velmi miluji, představa, že je někde s nějakou jinou, mi doslova trhá srdce na kusy.
Nevím, co mám dělat. Kudy chodím, tudy pláču, dcerka na tom není o moc líp. Pořád se na tatínka ptá, dožaduje se návštěv, chce, aby se vrátil. Je to pro mne strašně těžké, protože on se najednou chová, jako bychom my dvě vůbec neexistovaly. Dokonce nemá zájem se stýkat ani s naší holčičkou, normálně nás vyškrtnul ze svého života. Rozvedeni ještě nejsme, vše je teprve na začátku.
Je od nás pryč asi měsíc a se mnou je to čím dál horší. Děsí mne představa života bez něj, nevím, jak zvládnu sama vychovat a postarat se o naši holčičku. Neuvěřitelně se mi po něm stýská, strašně bych si přála, aby se vrátil, všechno bych mu odpustila, jen kdyby to bylo jako dřív.
Moje máma, která je taková hodně energická a s ničím se moc nemaže, mi řekla, že jsem hloupá, když tomu jen trpně přihlížím. Podle ní bych měla o svého manžela bojovat, snažit se zachovat úplnou rodinu. Prý jsem hodně slabošská, odevzdaná, pasivní. Ona na mém místě by té druhé prý rozhodně nic nedarovala, ani jemu.
Jenže já nevím. Mám ho ráda, jeho návrat bych si přála strašně moc, ale představa, že se nějak ponižuju a škemrám, nebo dělám nějaké naschvály a scény, se mi vůbec nezamlouvá. Asi jsem v tomhle nějaká divná, nebo co. Ale ani nikdy v minulosti jsem o žádného chlapa nebojovala, vlastně to ani neumím.
Co byste dělaly na mém místě? Mám se o něco pokusit? Ale jak, co by mohlo zabrat? Jak se vlastně soupeří o přízeň chlapa s nějakou jinou ženou?
9.6.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 81 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám bojovat o chlapa, který mě nechce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ženy zde mají pravdu,nebojuj o toho kdo tě nechce.Je to nyní živé,čas rány zahojí.Máš dcerku ,potřebuje tě ,tak ukaž ,že jsi silná a vzchop se!!Jde to.O výchovu starost neměj.Sama jsem prošla týráním syů ale i mě a to jak fyzického tak psychického,synové se hroutili,já také ,byli tak malý,žila jse jen z Invalidního důchodu,přesto jsem našla tu sílu ,vychovala sama syny na které jsem dnes v jejich dospělosti hrdá,dokázala jsem to sama a čas mi lásku také dal.Držím palce .zvládneš to ,jsi máma .Především máma 
I kdyz by se vratil, stejne by to za nic nestalo, kdyz te podvadel tri roky, udelal by to znovu. Sbalila bych mu kufry a hlavne pri rozvodu zazadala o plnou pravomoc na dceru (aby pozdejs nevyhrozoval a nepral se). Taky aby platil alimenty, penize budes potrebovat, hlavne az mala pujde do skoly. Kdyz te podrazil jednou, udelal by to zas. Drzim palce. 
Tady nejde o Tvé ponižování-doprošování...spíš by bylo dobré si položit otázku, zda-li bys mu mohla ještě věřit, vážit si ho a dělat jakoby se nic nestalo. Představ si, že se Ti vrátí a jak by jsi s ním po tomto extempore žila, s největší pravděpodobností by jsi musela snášet paralelní dlouhodobé vztahy... máš na to? Dcerka ho miluje a ... taky by jsi musela ledasco spolknout, aby všechno bylo "hezké".
Osobně si myslím, že jste pro něho až tak moc neznamenaly (nebo spíš neuměl docenit kvalitu života), protože Vás obě dokázal vyškrtnout téměř ihned.
Máš svoji hrdost. Jsi určitě skvělá ženská, máma... nenech se psychicky zničit. Buď sebevědomá a žij dál. Všechno má své důvody, i když jim nerozumíme ihned. Čas ukáže více.
Přeji Ti hodně štěstí.
pochybuju, že se láska dá vynutit - ať už naschválama nebo vydíráním... možná bys ho dokázala nějak přimět se vrátit - ale nepřinutíš ho, aby tě miloval = vztah půjde stejně do kytek.
Navíc - fakt bys chtěla chlapa, který ti TŘI ROKY lhal a podváděl tě? S hajzlem, který kvůli jiné ženské se vykašle na vlastní dítě??? Jaký by to byl vzor pro tvojí dceru?
Smutné....ale i takový je život, divím se že jsi za 3 roky, které to již s milenkou táhnul nic nezpozorovala, zřejmě sis byla příliš jistá a to se ti vymstilo. Rozhodně jej ponižováním a škemráním nezískáš zpět, prostě se s tím musíš vyrovnat už kvůli dceři a žít dál. Jednou až navážeš nový vztah budiž ti to ponaučením v oné bezmezné důvěřivosti.... přeji ti hodně sil v tomto smutném čase, ale musíš zabojovat hlavně sama se sebou.
Po tříletém mimomanželském vztahu soupeřit o přízeň s ní a snažit se ho získat zpět?
Nevím, nevím, obávám se, že to je asi marné. Kdyby to bylo něco chvilkového, tak možná, ale takhle?
A co ho tak najednou přimělo k odchodu, když mu to doteď vyhovovalo? Nečeká s ní náhodou dítě? Nebo mu pohrozila, že pokud se nerozvede, rozejde se s ním?
Ponižovat se nemá smysl, tím ho jen utvrdíš v tom, že má odejít.
Možná bych byla důrazná v tom, aby se zajímal o dceru, ale zase na druhé straně, možná se tím vyhneš tahanicím o dítě v budoucnosti a dalším nepříjemnostem.
