Jsou jedináčci chudáci? Nechci druhé dítě.
Máme dvouletého chlapečka a manžel začal mluvit o druhém dítěti. Já jsem tím trochu zaskočená, protože samozřejmě jsme vždycky mluvili, že budeme mít dítě, ale nikdy jsme neřešili, jestli bude jedno, nebo dvě. Já sama jsem vždycky chtěla jen jedno dítě a myslela jsem si, že já, jako žena, budu mít v tomhle ohledu hlavní slovo.
Víc dětí nechci z důvodu, že jsem ze čtyř sourozenců, naši nás měli za sebou jako schůdečky, já jsem třetí v pořadí. Na své dětství nemám hezké vzpomínky. Vybaví se mi vždycky jen hádky a rvačky se sourozenci, rivalita a žárlivost. Nevím, čím to bylo způsobené, možná to naši nějak nezvládali. Ale já celé dětství tajně toužila po tom být jedináček, mít svůj vlastní pokojíček, s nikým se nehádat a nervat o hračky. Našeho syna miluji, je to moje zlatíčko a neumím si představit, že ho příchodem sourozence vystavím tomu, co jsem jako dítě prožívala já.
Manžel má pohled z druhé strany. On totiž vyrůstal jako jedináček a říká, že mu bylo hodně smutno a všem ostatním dětem záviděl, že mají sourozence. Podle mě si to idealizoval a žije v té iluzi dodnes. Přemlouvá mne, abychom měli co nejdříve druhé dítě, aby náš chlapeček nevyrůstal jako jedináček, prý tím bude doživotně trpět, stejně jako tím trpí on. Poukazuje na vztahy s mými sourozenci, které, přiznávám, jsou teď v dospělosti dobré, navštěvujeme se a rozumíme si, až teda na jednoho bratra, který je taková černá ovce rodiny.
Nevím, jak se zachovat, protože najít v téhle situaci nějaký přijatelný kompromis je nemožné. Buď ustoupím a druhé dítě bude, manžel bude šťastný a já? Nedokážu posoudit, co by se mnou narození dalšího dítěte udělalo. Neumím si představit, že bych ho milovala stejně, jako svého prvorozeného, mám pocit, že víc lásky už v sobě snad ani mít nemůžu. Anebo si prosadím svou a žádné další dítě nebude a to zase těžce ponese manžel.
Chtěla bych se vás, které máte jedináčka, případně jste samy byly jedináčky zeptat. Je skutečně pravda, že dítě, které vyrůstá bez sourozence, je zákonitě nešťastné a absence takového parťáka mu bude po celý život chybět? Ten tlak ze strany manžela je totiž dost velký, a ne jen od manžela, vyptávají se i rodiče a známí, snad každý se ptá, kdy bude druhé. Připadám si jako vyvrhel, že chci mít jedináčka. Jaký je váš názor a osobní zkušenosti?
15.11.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsou jedináčci chudáci? Nechci druhé dítě.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Do sedmi let veku jsem byla jedinacek. Priblizne od tri let, jsem pocitovala samotu a ukecavala nase, ze chci sourozence. Ten pocit osameni musel byt hodne silny, protoze si na to opravdu pamatuju. kdyz mi bylo sedm, konecne se narodila segra. A i kdyz jsme se pak v detstvi rubaly jak kone, nikdy me nenapadlo, ze bych chtela byt zas sama. V dospelosti jsme si opravdu HODNE blizke, nedovedu si predstavit, ze by nemela bejt. Psala jsem to uz parkrat a zopakuju to znova: "to nejslepsi, co pro mne rodice kdy udelali, je moje sestra"
a myslim že když je člověk dobře vychovanej a díl má samozřejmě taky ta povaha, tak nikdo nepozná zda je druhej sám nebo má sourozence, myslim že na mě to poznat není (zrovna minulý týden se mě ptala kolegyně v práci, jestli jsem jedináček, já říkala že jo, jestli to je poznat a ona že ne, že se ptá jen proto, že jsem nikdy nemluvila a sourozenci...)
aha, koukam že jsem nějak nedokončila myšlenku
v dětství jsem si přále sourozence...teď mi to moc nevadí že ho nemam, ale uvědomuju si právě to, co se tu taky psalo, že až nebudou rodiče, budu "sama"...
Myslim že je to přesně jak píše Pentlička ve 12.10... záleží na povaze a taky na výchově, jak se tu také píše
za mě...jsem jedináček a celý dětství jsem si přála sourozence (i když celý víkend si číst sama jsem "dávala" taky a brala bych to dodneška )
Děti mam dvě a asi jsem divná, nikdy když jsem čekala druhýho mě nenapadly myšlenky že ho nebudu mít ráda stejně jako prvního, a taky jak se tu píše mam je ráda každýho jinak, jednou mě štve víc jeden, podruhý druhej...
Danie - nevím co se k tomu dá říci.
hodně jsem slýchávala, že jedno dítě je pro strach.
toto bolí neskutečně asi vždy
ruzenka:
souhlas.
Danie:
Adriano, tohle téma mi nedalo a po letech čtení zde jsem se musela přihlásit , abych ti odpověděla.
Jsem totiž jedináček a bylo mi vždycky doma smutno a to moc. Naši si řešili svoje problémy, nebo si chtěli popovídat jen tak a já velmi často slýchávala: jdi do svého pokoje, jsi se učit, jdi si uklidit do pokojíčku a podobně. Máma mě nedovolila ani abych jí pomáhala s úklidem, že si mám zalézt k sobě, že si všechno udělá sama a rychleji, táta by mi ani nedovolil, abych si jen tak sedla v obýváku a četla si, nebo si pustila TV. Můj pokoj byl pro mně jako vězení. Ale to si uvědomuju až po mnoha letech, mám strašný strach ze samoty . Co naše dospělé dcery odešly z domu denně cítím divné pocity a rok jsem to řešila i s psycholožkou.
Manžela mám jen papírově, podnikáme sice společně, on však jen sedí u PC ve dne, v noci. Aspoň se švagrem si můžu posedět, pokecat.
Taky do manželství jsem šla s větou, že buď budeme mít alespoň 2 děti, nebo si druhé někde " ukradnu" . Jedináčka ne, to bych mu neudělala, aby si chudák osamocený neměl s kým hrát, prát se ( i to je lepší - mít někdy rozbitou hračku od sourozence, než si nemít s kým šuškat pod peřinou) .
A v dospělosti, to už záleží na tvých dětech, zda se budou stýkat, nebo ne, ale věř, že více, nebo méně ano.
Za sebe prosím, měj mimi .
Danie - 15.11.2013 12:24na to neexistují slova útěchy
Som jedinacik a moja dcera tiez
Moja dcera je donutena byt jedinacik z viacerych dovod a v podstate to chape az privelmi na svoj vek . Ale ako dieta, ci dospievajuca osobka som vzdy chcela len jedno dieta
Nikdy som sa necitila ochudobnena, to nie. Ano, tuzila som po surodencovi, ale tato tuzba mi nejako velmi neublizila ja som totiz vzdy tuzila po starsom bratovi co samozrejme nebolo mozne . Ale mala som to stastie, ze som mala dostatok kamaratov a kamaratiek, dokonca sme na jednom poschodi v panelaku zili 3 rovesnicky a chodili sme do tej istej triedy (sme v kontakte doteraz).
Podla mna nejde o to, kolko ma clovek surodencov, ale aka mu je dopriata vychova a kolko pozornosti a lasky dostane. To ci ma niekto viac deti, alebo len jedno, nie je o voli alebo tuzbe dietata ale o plneni si snov rodicov. Mat viac surodencov za kazdu cenu neuznavam. Velakrat su situacie, kedy by bolo rozhodnutie mat jedno dieta lepsie. Ale je to nazor kazdeho z nas a mame na neho pravo
Danie:
Ano,jedináčci jsou ochuzeni,ale většinou se o nich říká,jak jsou strašně rozmazlení.,...a že mají všechno a tak.....to já nikdy nezažila,ba naopak...asi je to pokaždé trochu jiné..
Já to že jsem jedináček vlastně dodneška nestrávila....prostě jsem měla smůlu...ale zase na druhou stranu vím,že nic se neděje náhodou,takže jsem si tím projít měla....byla to zkouška,asi...třeba bych nebyla dnes tam kde sem a s kým jsem.....ale to už je na jiné téma...
jedináčci nejsou chudáci, ale jsou ochuzeni... aspoň to je můj názor... jsem rodičům vděčná za dva bráchy a sestru. Vychovali nás ve skromnosti, měli se co ohánět... nevídáme se nějak často, ale vím, že je mám
Irísek: no ja bych byla tedy jedinacek rada... mam mladsiho rbachu, kteremu se stale umetala cesticka a ja jsem musela byt ta rozumna. Musim rict, ze to je jeden z duvodu, ktery me presvedcil, ze deti nejsou pro me. Nastesti pro me, manzel jedinacek taky zadne otcovske pudy nema.
Bellana: ....no vidíš to a já zase znám tolik lidí,kteří mají sourozence a jsou to neskuteční sobci a zase naopak jedináčky,kteří by se rozdali,takže to je kus od kusu a nemusí to být zrovna tím,,jedináčkovstvým,,
Moje maminka má čtyři sestry a tři bratry. Jedna ze sester vyrůstala u své tety. Jak říká, měla dvě maminky. Záviděla svým ostatním sourozencům, že jsou spolu, že mají víc volnosti, protože byla vychovávaná jako jedináček, měli o ni větší strach a taky na ni měli vyšší nároky a víc ji cepovali. Ostatní jí trochu zaviděli, že nemusela nosit zděděné oblečení, ale neměnili by s ní. Ještě dnes je poznat podle chování, která z mých tet vyrůstala ve velké rodině a která jako jedináček, který byl se sourozenci jen pár týdnů o prázdninách. Je sobečtější než ostatní.