Manžel pláče po komunistech a otravuje mi život politikou
.jpg)
Je nám s manželem 52 a 57 let. Už roky žijeme sami, děti jsou dávno dospělé, máme už i dvě vnoučata. V poslední době se s mužem hodně hádáme, téma našich hádek je v podstatě stále stejné: politika. Z jeho věčného brblání a stěžování jsem už opravdu utahaná a nevím, co s tím. Nikdy dřív takový nebyl.
Vždycky byl hodně aktivní, i v době před revolucí, kdy jsme měli malé děti a já byla na mateřské, se o nás uměl vždycky postarat, byť to bylo za cenu dvou zaměstnání. Nikdy si nestěžoval, bral věci tak, jak jsou. Je svým založením hodně pracovitý, k tomu dost všestranný a šikovný. Celé roky pracoval v jednom podniku, až před čtyřmi lety dostal výpověď pro nadbytečnost, či jak se tomu říká.
Tehdy začal v jeho chování zlom. Několik měsíců byl na pracáku, pak se mu konečně podařilo sehnat práci. Vybírat si moc nemohl, je „jen“ vyučený. Sehnal tedy místo jako řidič v jedné spediční firmě a byl docela spokojený. Jezdil i zahraniční cesty, hlavně do Německa. Jenže po roce firma zkrachovala a on zůstal bez práce.
Sebralo ho to, opět skončil na pracáku a znovu mu začala anabáze s hledáním práce. Vzhledem k věku se o něj nikde neprali, nakonec zakotvil jako řemeslník v jisté firmičce. Zvykl si a práci si pochvaloval. Zpočátku vše fungovalo dobře, pak začaly potíže s proplácením výplat. Když nedostal za dva měsíce zaplaceno, odešel. Od té doby se o ušlé dvě výplaty s bývalým zaměstnavatelem soudí. Jenže víte, jak to chodí, všechno je na hodně dlouhé lokte.
Po těchto dvou zkušenostech se uzavřel do sebe a přestal se o jakoukoli práci zajímat. Podařilo se mi ho časem přesvědčit, aby se nevzdával, pomáhala mu hledat nové místo. Díky manželovi mé kolegyně se to podařilo a můj muž je už poměrně dlouhou dobu zaměstnaný a konečně to vypadá jakž takž dobře.
Ale jemu pořád něco nevoní. Pracovní pozice, kterou zastává, je podle něj nedůstojná, stydí se komukoli říct, co vlastně dělá. Já to tady klidně napíšu, protože .jpg)
nepředpokládám, že by si to tu přečetl. Pracuje jako popelář. Stydí se za to strašně, i když na druhou stranu je vlastně rád, že má stabilní místo a každý měsíc výplatu. Přesto to bere jako velkou degradaci, jak „na stará kolena“ dopadl. Bojí se, aby ho náhodou někdo neviděl, nechce chodit do společnosti, na návštěvy ke známým. Otázkám na práci se vyhýbá jako čert kříži.
Neustále se utápí ve svých pocitech, ztratil úplně radost ze života. Nadává na všechno. Rozčiluje se u zpráv, u čtení novin, je to neskutečně obtížné. Nejhorší na tom je, že on, odjakživa zarytý antikomunista, začal zcela vážně vyzdvihovat, jak to bylo dříve všechno lepší, jak byly jistoty a nikdo neměl existenční problémy. Dokonce je bude prý v příštích volbách volit.
Nechápu to. Už jsem se zařekla, že se s ním na toto téma nebudu bavit, protože to vždycky skončí hádkou, ale jemu se pokaždé podaří mne nějak vyprovokovat a zatáhnout do hovoru. Pak s uspokojením argumentuje, vede dlouhé monology, hučí do mě jako čtvrtodenní zimnice. Neskutečně mne to otravuje. Taky nejsem z toho, jak dopadl, nadšená, ani mně se nelíbí, co se dnes děje ve vysoké politice. Ale přece si kvůli tomu nebudu kazit celý ostatní život? Jenže pro něj to snad jedinou volnočasovou náplní. Hudruje a hudruje. Nikam ho nedostanu, po práci a víkendy dřepí doma a je otrávený a nesnesitelný.
Jsem zoufalá a nevím, co s ním. Dřív to býval veselý chlapík plný života, jezdili jsme na vodu, v pozdějším věku jsme často chodili do přírody na dlouhé procházky. Teď se nezajímá ani o mně ani o děti a vnoučata. Utápí se ve své ublíženosti a hledá viníky toho všeho. Jak mu mám pomoci, aby začal na svět zase nahlížet alespoň trochu optimističtěji?
27.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 82 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel pláče po komunistech a otravuje mi život politikou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
škoda, že se Radka nepřipojí, ani nevíme z jakého je regionu......třeba bychom někdo poradili....
.gif)
orinka: Bellana: souhlas. 
Mně taky vadí, když je někdo psychicky vyřízený a druzí ho ještě kritizují. Navíc si myslím, že tahle práce je fyzicky namáhavá, takže i kdyby to bylo dobře placené, tak to nebude žádný med. Manželka by ho měla podpořit a povzbudit - třeba ať se porozhlédne i po jiné práci, ono časem může něco klapnout, když už to ani nebude čekat
Bellana:
.JPG){kind=avatar}
rychlonožka: Jasně, když je manžel na kolenou, je třeba si do něho kopnout. To je přece účel manželství - když je mi dobře, tak jsem s tebou, když je ti špatně, tak se na tě vykašlu.
Tohle není alkoholismus, gamblerstí nebo drogová závislost, nemyslím, že tady jsou ultimáta na místě. Po tolika letech už by snad manželka měla vědět, co manžela trápí a jak mu pomoci. I když to není snadné. Leda že by ho doposud brala hlavně jako někoho, kdo musí zabezpečit její pohodlí a klídek, to pak je jiná.
mam-ča: souhlas. Něco podobně "povzbudivého" každého moc potěší.
Nebo druhá varianta - taky by si mohl říct, že jako rozvedený by koneckonců nemusel být manželce vděčný, že mu sehnala práci popeláře, a nemusel by poslouchat takovéhle řeči. Pak by nám po čase manželka psala, jak ji ten hanebník po desetiletích spokojeného manželství náhle opustil, a rozbil všechno, co spolu léta budovali. Já teda nevím, ale vyhrožovat rozvodem je snad až ta poslední možnost, když už všechno ostatní selhalo. Radce na manželovi podle posledního dotazu záleží, ona se neptala, jak ho definitivně zdeptat, ale jak mu pomoct. 
rychlonožka: tak to by bylo asi to poslední, co by potřeboval slyšet. Ten chlap se cítí vyřízeně a není třeba mu to ještě zhoršovat ultimaty. Potřebuje se cítit důležitý, nepostradatelný, užitečný a pracovat chce! Kolik jiných propadne beznaději a řeší to hospodou, povalováním na gauči a buzerací manželky. Ten pán je podle mě hodný, odpovědný a smolař. Asi i na manželku.
rychlonožka: No, to je sice hezký, ale taky se může stát, že si zatím nerozvedený popelář po tomhle "laskavém" projevu manželky hodí mašli.
A co potom ?
Nestranila jsem nikdy žádné politické organizaci a každá doba měla svá pro a proti. ta komunistů třeba byli zaměstnávání i flákači, neboť nikdo nesměl být bez práce. A vyhodit je jen tak nemohli, zastaly by se jich odbory. Dneska zase přijdou o práci i fakt pracanti. Oboje je k dožrání. Spousta lidí v méně atraktivních zaměstnáních normálně chodí do práce a hanbou se nepropadá. Chápu, žádná radost to není, uklízet po nepořádných dětech ve škole, vybírat drobné na veřejných záchodkách, mít funkci pomocné kuchařky a drbat v restauraci špinavé škopky....atd ale doma taky nemáme lidi na to, aby nám vydrbali WC a umyli nádobí....problém pána není v tom, že musel změnit párkrát práci, ale v tom, že se vrtá, užírá, otravuje druhé, rozebírá, rozmělňuje, pomlouvá, osočuje....možná by bylo správným metrem v jeho případě použít radikální řez typu: TAK SE PEPO KOUKNI, NĚCO TI ŘEKNU, ALE JE TO PRVNĚ A NAPOSLEDY. NEBUDU POSLOUCHAT VŮBEC NIC O POLITICE A SOUČASNÉ ZAMĚSTNANOSTI OBYVATEL OD ŠUMAVY K MORAVĚ. NAJDI SI JINÉ POSUCHAČE, JÁ PŘI PRVNÍCH VĚTÁCH ODCHÁZÍM Z MÍSTNOSTI. JESTLI BEREŠ JAKO DEGRADACI BÝT POPELÁŘEM, PAK TI ŘEKNU, ŽE JAKO ROZVEDENÝ POPELÁŘ TO BUDEŠ MÍT JEŠTĚ HORŠÍ, NEŽ TEĎ. HOWGH, DOMLUVILA JSEM.
Nevím,jak už jsem psala,není třeba se za své zaměstnání stydět!!Já,kdybych neměla své(OSVČ),tak bych klidně šla uklízet vagóny,nebo WC,prostě bych brala jakoukoliv práci,hlavně abych neseděla doma a bez peněz!! Jen blbec může opovrhovat někým,kdo byl např. úředník a teď je např. metař!! Já bych klidně dělala i popelářku nebo metařku a možná bych se tím realizovala ještě více než teď.....Já jsem taky již v té kategorii "těsně před důchodem",takže to vidím dost zblízka.
Není dobré se hádat s člověkem, který má pocit selhání. Pro muže je práce ještě důležitější než pro ženy. Sice je to o nervy, ale i tak je třeba mu dávat najevo, že nepatří do starého železa a že si ho vážíte i teď, kdy dělá práci, která ho nebaví, a neválí se na gauči a nepropíjí sociální dávky. Odpoledne má asi dost času, tak je možné ho nenápadně přimět k tomu, aby si rozmyslel, co chce dělat a případně ho podpořit v rozjezdu jeho vlastního podnikání ve službách. Jak už tady padlo - takový hodinový manžel se může slušně uživit. Je hodně osamělých žen a příliš zaměstnaných mužů, kteří nemají čas dělat různé drobné opravy. A možná by ho napadlo i něco jiného, co by ho mohlo bavit i živit. On se snažil, když byly děti malé, teď je ředa na manželce, aby se snažila ona.
LenkaT: Děkuji 
mam-ča: http://www.pracovniradce.cz/nezamestnanost
LenkaT: přesně....stačí dát do google ...podpora v nezaměstnanosti...
vzdělaný nebo nevzdělaný, pást se asi nechce nikdo,proto není žádná ostuda vzít v dnešní době jakoukoli práci......taky mám kamarádku s vejškou, pracovala v bankovnictví a v 45 letech půjde dělat telefonistku, když nic lepšího nemůže už pěkně dlouho sehnat.......
LenkaT: Tak to jí teda mylně informovali. Kde se to dá najít ?
