Jsem mezi mlýnskými kameny. Partner versus syn.
Mám pocit, že se zblázním. Poslední půlrok žiju doslova mezi dvěma mlýnskými kameny a pěkně mě to zmáhá. Nejhorší na tom je, že ať dělám, co dělám, všechno je špatně a vždycky se někdo cítí ublížený.
Mám dvanáctiletého syna, jsem rozvedená. Od jeho pěti let jsem s ním byla sama, až před dvěma roky jsem poznala svého současného přítele. Začali jsme spolu chodit, rozuměli si a seznámila jsem ho i se svým synem, kterému bylo tehdy deset let. Všechno proběhlo v pořádku, vypadalo to, že se můj přítel synovi zamlouvá a naopak, a já byla skutečně šťastná.
Problémy začaly až před šesti měsíci, respektive o Vánocích. S přítelem jsme se totiž rozhodli, že se k nám nastěhuje a budeme žít společně. Syn proti tomu nic nenamítal, zpočátku bylo všechno v pohodě, ale sotva se překulily Vánoce, začala jsem zaznamenávat mezi „kluky“ první neshody. Příteli vadilo, že je syn bordelář, a snažil se ho usměrňovat, synovi to nebylo vhod. Začal mu odsekávat a postupně to přerostlo až k drzému odmlouvání a urážení.
To špatně nese i přítel, kterému se synovo chování k němu nelíbí, má pocit, že by ho kluk měl víc respektovat. Situace se postupně vyhrotila tak, že ti dva už na sebe nedokážou promluvit normálně, pořád jsou v sobě a hádají se kvůli každé maličkosti. Jsem z toho unavená, zvlášť, když se mne pak jeden jak druhý povolávají jako rozhodčího soudce.
Mnohokrát jsem je prosila, ať se snaží spolu vyjít jako dva lidi, nepomohlo to. Oba dva mi připadají jako malí kluci. Ztrpčují život nejen sobě, ale i mně. Mám je oba dva ráda, samozřejmě, jedná se o mého syna a o muže, kterého miluji. Někdy bych však nejraději od nich obou utekla někam hodně daleko a nechala je, ať se vzájemně třeba sežerou.
Kdyby syn chodil na návštěvy ke svému otci, myslela bych, že je třeba naočkovaný od něj, ale tak to není. Bývalý manžel žije v USA a syna si bere jen v létě na část prázdnin, jinak jsou pouze v telefonickém kontaktu, u kterého jsem většinou přítomna.
Mám dojem, jako by ti mí dva mužští bojovali o své vůdčí postavení v naší rodině. Jinak tomu nerozumím. Je mi jasné, že pro syna, který se mnou byl roky sám, je nový partner něco jako vetřelec, ale podle mne si na to prostě musí zvyknout. Nepřivedla jsem přítele domů hned, dlouho jsme spolu chodili, jezdili na výlety všichni tři, za tu dobu si na něj syn zvyknul, a dokud jsme nebydleli pohromadě, všechno bylo v nejlepším pořádku.
Vůbec nevím, jak mám nastalou situaci řešit, abych neublížila ani jednomu z nich. Chci, abychom byli jako normální rodina, jak je mám přesvědčit, aby se k sobě začali chovat slušně a hezky? A jak se mám obrnit vůči té roli, do které mě vpasovali – rozhodčího soudce?
22.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 78 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem mezi mlýnskými kameny. Partner versus syn.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
majucha: tenkrát to byl sarkasmus a ironie
a taky pobídka ke zvýšení počtu příspěvků
já jsem tajný agent, pššt, nikomu to neříkej
majucha: tenkrát to byl sarkasmus a ironiea taky pobídka ke zvýšení počtu příspěvkůjá jsem tajný agent, pššt, nikomu to neříkej
Tak my jsme úplně normalní 4 členná rodina,ale období 12-13 let u syna, bylo tvrdým bojem o šéfování v rodině.
Manžel musel synovi rázně vysvětlit, že on tedy rodinou mávat nebude. U autorky se sešlo více okolností-puberta /do té doby se syn mohl cítit jako hlava rodiny a matčin ochranitel/ a vetřelec v domě. Já bych poradila jednat se synem jako s dospělým a ne jako s dítětem,nekomandovat a neporoučet. Vysvětlit,že propocené oblečení a odpadky v koši smrdí,že načichne i on a bude smrdět spolužákům atd. Já jsem s příkazy nikdy neuspěla,ani u dcery.U nás se osvědčilo:prosím tě,ukliď si hračky,svačina je na stole a pak před vycházkou na tebe čekat nebudeme.Stačilo to párkrát splnit a pak už byli nachystaní první u dveří.
Kadla: Jo, jo svatá pravda. A ne že by se ti dva občas nepohádali . Je ale zásadní nastavit mantinely a vyžadovat jejich dodržování. On i ten puberťák je vlastně rád, že ty mantinely má, i když to samozřejmě nikdy nepřizná, ocení to až možná po letech a pořád se snaží je všemožně překračovat a zkoušet trpělivost dospělých. Souhlasím i s mashankou (9:56). Když už někoho přivedu dětem domů, udělám to až tehdy, když vím, že to je slušnej chlap, který bude mým partnerem ve všem a bude mě podporovat a pomáhat mi se vším, tedy i s výchovou mých dětí. Asi by se žádné ženské nelíbilo, kdyby se jí doma něco porouchalo a chlap jí řekl, že bude jen zpovdálí přihlížet, jak si s tím poradí
, že to je její byt a její kapající kohoutek....a vůbec, ať si všechno zařizuje sama, že on se nebude angažovat...Výchova patří do rodinného života stejně jako zajišťování provozu domácnosti.
.jpg)
No nevím, mě v tom nejvíc hapruje ten dvanáctý rok.
Vsadil bych se, že i kdyby žil tvůj syn se svým otcem v nerozvedené a štastné domácnosti, tak by v tomhle věku " náhle" začaly problémy s jeho chováním.
Vzhledem k tomu co předváděl v tomle věku náš vrchní puberťák si nemyslím, že řešíš pouze problémy mezi partnerem a synem.
Ty řešíš velmi pravděpodobně i pubertu 
Markýza: ale, vždyť ty sama jsi nedávno poznala hluboký a zlý charakter dotazující se paní podle jedné nic neříkající věty a sepsula jsi ji tak zle a urážlivě, že se divím, pokud nešla rovnou spáchat sebevraždu a dosud žije 
. Tak proč by to nemohli umět i jiní, navíc na základě daleko větších poznatků?
Kadla: 
to nejde, prošla jsou tvrdou výchovou - mylsím na ženách
mashanka: smekám úctou před neomylnými, všeznalými a vševědoucími. Brouky Pytlíky obzvláš't miluju
I pro mě je tohle téma bolestivé. Pročetla jsem reakce a z vlastní zkušenosti tak docela nesouhlasím s těmi, kdo říkají, že nový partner má hned začít mluvit do výchovy. Souhlasím s názory a...
Já jsem začala žít po rozvodu s přítelem, dneska už manželem, když synovi bylo necelých 12. Dokud jsme se jen navštěvovali, zdálo se všechno O.K., ale po nastěhování začal přítel taky "vychovávat" ohledně neuklizeného nádobí a podobně. U nás to bylo o to záludnější, že syn nebojoval otevřeně, ale spolu s mladší sestrou se spikli, vydatně podporováni bývalým manželem a bývalou tchýní, a můžu říct, že následovalo dost ošklivých let a tahanic. Všechno se nakonec usadilo, ale nikdy už bych to nechtěla zažít. Až později jsem se někde dočetla, že pokud přibyde do rodiny nový partner, měl by se aspoň rok chovat jako návštěva, než si na sebe všichni zvyknou. Škoda, že jsem to tenkrát nevěděla... Tím nemyslím, že si má všechno nechat líbit, ale hlavní slovo by měla mít matka, partner jí může podpořit, ale jinak našlapovat jako v porcelánu. Od puberťáka nikdo nemůže chtít plnou náruč pochopení a nadšení z nového vetřelce v teritoriu (jak tu někdo psal), trochu ubrat by měl ten starší.
.gif)
Křeček: srovnat na jednu hromadu za účelem získání vlastního prostoru k dýchání - bych doplnila. Je to ve skutečnosti nijak zvlášť nedeptá, tyhle bojůvky jim jsou vlastní a umí si to docela dobře chlapsky porovnat. Není třeba do toho zasahovat, nebo jim to pískat.
Občas to tu vypadá, že už nikdy spolu slůvka nepromluví a dojde k souboji na kudly a za pět minut jdou svorně hledat "ten šroubovák, co matka poklidila na neznáme místo", zatímco nebohá matka se ještě topí v slzách, jak se ti její milovaní nenávidí.
"Prdlajs" nenávidí, zneužívají naší dobroty k získávání pozornosti. Kdo je víc ublížený, získá víc soucitu. Cha, kdo víc otravuje, dostane víc vynadáno.
.jpg)
Markýza: Na hrubky kašli
Kluk by nemel byt drzkaty na nikoho. Ani na Klaru, ani na ucitele, vychovatele, babicku, dedu, tetu, strejdu a ani na Klarina partnera. To by mu fakt vysvetlit mela. To je snad bez debat??? Co se tyce bordelareni, mela mu to davno vycinit Klara, pokud je to opravdu nad unosnou hranici. A tu hranici urci Klara. Klara by mela byt ted vudcem smecky, ovsem aby partner nemoh rict ani slovo klukovi, to mi pripada fakt prehnany...
.gif)
Držme se článku ženy Klára píše, že u kluka to dospělo k drzému odmlouvání a urážení. To si myslím že v pořádku není, pokud jde o "usměrňování",týkající se bordelu. Např.situace - ukliď si v pokoji poházené oblečení, odpadky a věci z fotbalu a až poté si můžeš sednout k počítači(říkám například, u nich doma nejsem) - to je usměrňování a ne zbytečné. Máma to třeba neřeší protože vaří nebo žehlí. Kluk má poslechnout a ne držkovat a bejt drzej. Buzerace je prostě něco jinýho a myslím,že by to Klára napsala. Vzhledem k tomu že partner je díky urážení kluka běsnej a nechce mu dát výchovnej, protože je vlstně novej,na návštěvě..nevím, priostě má to těžký, tak chce aby to řešila Klára. A ta je na prášky, chápu. Uff. Snad se srovnaj. V tuto chvíli vidím malýho Boriska Nekonečnýho z Ulice a mám chuť vraždit malý "roztomilý"chlapečky 
.jpg)
Markýza: Ano, jsem takový znalec lidí.
Už máme úspěšně vychováno, takže můžu s určitostí říct, že můj výběr byl správný
Sofffie: tak se přikloň k tomu, co vyhovuje tobě. Já bych podpořila synův binec a manžela hbitě poslala rovnat šišky do komínků.
Svého času jsem měla čtyři osoby mužského pohlaví v domě a místy to byl boj o přežití.
Tvrdě a nekompromisně jsem si vybojovala bezohledně svůj prostor.
Můžou se chytat za hlavu a vykřikovat Mamma Mia, ale já můžu dejchat.
