Můj syn má tři dcery a je zklamaný
Jsem nešťastná z toho, jak se chová můj již dávno dospělý syn. Strašně se na něj zlobím, ale bohužel s tím nemůžu nic udělat. Pořád přemýšlím, kde jsem asi udělala chybu a zda jeho chování nemá nějaké kořeny v minulosti a nechtěně jsem ho nezpůsobila já svým přístupem.
Byl naše vymodlené dítě, otěhotněla jsem až v 37 letech, což byla v té době celkem rarita a byla jsem považována za „starou“ matku. My s manželem jsme ale byli šťastní a pro našeho chlapečka bychom snesli doslova modré z nebe. Možná jsme mu dávali až příliš, žil si doslova jako princátko, měl snad všechno, co si kdy přál. Říkali jsme si, že je to přece naše jediné dítě. A možná tady je zakopaný pes. On byl vždycky zvyklý, že dostane to, co chce.
Po maturitě šel na vysokou a úspěšně vystudoval. Už v té době se poznal se svou současnou manželkou a krátce po jeho promoci byla svatba. Rok na to se jim narodila nádherná holčička. Všichni jsme měli obrovskou radost, syn také, ale zároveň i s trochou hořkosti poznamenal, že si tajně přál syna. Neviděla jsem na tom nic nenormálního, většina mužů si přeje chlapce. Syn se ale ke své dcerce choval vždy hezky, hodně se jí věnoval a zdálo se vše v pořádku.
Po dvou letech snacha otěhotněla podruhé. Těšili jsme se na další miminko a k překvapení nás všech jsme se brzy dozvěděli, že se narodí hned dvě najednou. Syn se na ta nenarozená dvojčátka doslova upnul. Začal rozhlašovat, že to budou určitě kluci a hned dva najednou. Ani náznakem nepřipustil možnost, že by se mohla narodit děvčátka.
Když se později na ultrazvuku ukázalo, že jedno z děťátek je holčička, své zklamání se ani nesnažil skrývat. Druhé miminko se ukázat nechtělo a až do svého narození nám neprozradilo, zda je chlapeček, nebo holčička. Po dobu snašina těhotenství tak bylo poslední synovou nadějí. Ta se však nesplnila a snacha na jaře porodila dvě roztomilá děvčátka.
U mého syna nastal šílený obrat k horšímu. Už během snašina těhotenství býval dost nepříjemný, ale po narození dvojčátek se stal doslova nesnesitelný. Dává najevo zklamání, o dvojčátka se téměř nezajímá, ochladl i vůči nejstarší dcerce. Snacha je nešťastná a hodně těžce to nese. Nedivím se jí. Musí jí být hrozně. Je to báječná mladá žena, velmi pracovitá a obětavá, milá. Mám ji moc ráda. Takový přístup si od svého manžela nezaslouží. Tím, jak se on chová k jejich malinkým dcerkám, ona jako matka samozřejmě velmi trpí. Zpočátku jsme si všichni mysleli, že po nějaké době si syn zvykne, ale dvojčátka už mají pět měsíců a k žádnému posunu z jeho strany nedošlo.
Oba s manželem se snažíme synovi promluvit do duše, chtěli bychom, aby pochopil a uvědomil si, že to nejdůležitější přece je, že má krásné a hlavně zdravé děti, hodnou ženu a šťastnou rodinu. A tu si svým přístupem boří a jednou by toho mohl litovat. Ale on je doslova jak malý kluk. Chtěl syna, alespoň jednoho a místo toho má tři dcery. Bere to jako křivdu a chová se tak, jak je to dospělého muže zcela nedůstojné, a kdyby nešlo o tak závažnou záležitost, řekla bych až směšné.
Snaše dochází trpělivost, svěřila se mi, že začíná uvažovat o rozvodu, přestává si mého syna vážit (nedivím se jí) a nechce žít s dcerkami s někým, kdo o ně vlastně nestojí.
Nevím, jestli mi někdo dokáže poradit. Jak na něj? Jak mu vysvětlit a hlavně docílit toho, aby se vzpamatoval a začal se chovat jako dospělý muž a otec rodiny? Domluvy nepomáhají. Je uzavřený do sebe, lituje se, je protivný a nedůtklivý. Řeknu vám jedno, kdyby to nebyl dospělý chlap, přehnula bych ho přes koleno a pořádně mu naplácala zadek, jakkoli jsem něco takového nikdy v životě neudělala.
1.9.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 82 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Můj syn má tři dcery a je zklamaný
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Juana - 1.9.2011 8:38 - máme to taky tak
holky to s tatínka uměj
3 dcery! To by chtel muj manzel. Jenom holky, zadne kluky. Mame jednu cerenku a ja uz se vice mnozit nehodlam. Ze bych ho poslala za vasi snachou...?. Ale ted vazne. Syn je proste spratek rozmazleny, ketermu se doma ve vsem poklonkovalo a ted je z nej nedospely bastard (znam z vlastni zkusenosti). Tak ted vam reknu, co bych si ja jako ta snacha prala, aby tehdy moje tchyne udelala...Vzala si synacka na stranu a servala ho jenom co se do nej vejde. A pekne drsne a od huby pokud toho neni od vas zvykly. To funguje jako sokova terapie. Rict mu, ze jste a vzdy budete na strane snachy a kdyz si on posere vlastni zivot tak at k vam nechodi brecet. A kdyz ani to nepomuze tak nad nim zlomit hul. On si urcite jako typicky mamanek mysli, ze u vas vzdycky najde pochopeni... To mu nemuzete dovolit. Kdyz jste zvorala drivejsi vychovu tak aspon ted udelejte co je spravne!
Jaguška: a co teprve pohádka "Sedmero krkavců" - sedm bratrů musela zachraňovat jejich jediná milující sestřička, a co jí to dalo práce. 
Riki: Mamka byla nejstarsi ze sesti kluku. Dedecek, ktery vzdy nejvice miloval, mne , tedy vnucku se drive nemohl nabazit faktu, ze ma konecne kluky
. Sorry, prijit s nekym podobnym v clanku do styku, tak ho asi necim prastim. Jenze tak jak drive byla takova doba, dnesni doba je az prilis liberalni. Ptame se , jak mame vychovavat deti, abychom nepokrivili jejich krehkou detskou dusicku, ptame se jak vychovavat zvirata, abychom jim nepokrivili jejich pohled na lidi... Tohle je dusledek, pisete tu o muzskych chromozomech, matka, ktera je zoufala se pta jak to ma resit? Dat mu par facek anebo ne, at si jde hledat stesti jinde... Nekdy je bohuzel ten problem primo v rodine, priority, ktere jsou opravdu nepodstatne pro zivot. Nekdo si neco musi dokazat! A dodatek k clanku: chytla bych ho pod krkem a rekla mu, co si myslim. At se s tim chlapec vyrovna jak umi.
Z blízkého okolí znám ještě jeden případ, kde jsou taky tři holky. Otec se bůhvíproč zabývá jenom tou nejmladší. Ty dvě starší jakoby neexistovaly, nebo ještě hůř - existují, ale překážejí, dobré slovo se pro ně nenajde 
Znám to. Z pozice jedné z těch dcer. Jsme taky tři sestry a náš otec to měl zřejmě podobně jako chlap popisovaný v článku. Už když jsme byly malé, říkala nám babička, že chtěl syna. Co mi paměť sahá, měl k nám velmi chladný vztah, nikdy si s námi nehrál, za nic nás nikdy nepochválil, jenom nás peskoval, úkoloval a byl k nám nepříjemný 
Nevzpomínám si, že bychom se s ním zasmály. Bylo znát, že mu doma vadíme a taky byla znát jeho obrovská úleva, když jsme dospěly a zařídily si vlastní životy, co nejdál od něj...... Od dospělého věku se o nás nezajímá už vůbec, jednou za pár let pošle pohlednici k narozeninám, vídáme se občas o nějakých svátcích, chladně, bez jakékoliv vřelosti, bez otázek na náš život......
Takže tady to možná dopadne stejně. Je to skoro jako nemít otce, ale co se s tím dá dělat, láska se vynutit nedá
Za pohlaví dítěte můžou mužské chromozomy, co si chlap udělá, to má,jednoduše řečeno. Tak ať se smíří s tím, že holt on kluky dělat neumí. Dcera našich sousedů se musela vdávat velmi mladá, narodila se dcera. Rozvedli se,protože on splodil levobočka-dceru. Přítelkyni opustil a s další má zase dceru. Kdežto jeho bývalá má s novým manželem syna. Můj muž taky chtěl syna, stejně tíhne více k dceři a syn ho začal zajímat až tak ve 3 letech.Dopr..., my ženské jsme nějaké méněcenné,nebo co!!!
.jpg)
ze
Riki: moje babička byla se šesti dcer - po sedmé to praděda raději nezkoušel
"Samý holky. Jak´s to dělal, chlape mizerná?"
"Dělal jsem to na OR-WO"
Zkus mu vysvětlit, že správný král měl buď 3 dcery nebo 3 syny. - V životě je to však jinak. Můj manžel mně opustil už při narození první dcery, protože jeho táta říkal, že první se má narodit syn. Asi to bylo dobře, že jsme se rozvedli, se třemi dětmi to jde asi hůř.
Almega: můj otec byl sedmé dítě a měl šest starších sester. Velikou spoustu tet jsem měla. Jo, někdy se holt zadaří až ... až.
Jinak teda my tady máme radit "jak na něj"??? Kdo jinej by měl znát vlastního syna líp, než jeho matka? Kdo by s ním měl mít natolik dobrý vztah, že může vzít jakékoli téma a normálně s ním o tom promluvit? Naprosto chápu, že s tím pánem nepromluví jeho manželka - z pozice závislé osoby se těžko hovoří a co teprve s někým, kdo se bavit nechce. Ale paní matka by se - v tomto případě - zeptala měla. Jak to nemám ráda, když se zvenčí kafrá lidem do života, vidět tohle u mého potomka, vezmu si ho stranou a optám se "milý vole, co blbneš? co ti konkrétně vadí a proč to dáváš za vinu druhejm?" a vidělo by se. Nemám ráda psychologické hrátky a tanečky, ani ženský finty a různé podobné, takže bych složitě nepřemýšlela, jak na něj, prostě bych se zeptala, v čem je problém.
Ono je vždycky všechno jinak...Manžel taky chtěl syna(měl už z 1. manž. dceru),a narodil se...Dnes ovšem má raději dceru a kolikrát na syna až moc nadává...Znám rodinu,kde měli 6 holek a teprve sedmý se narodil ten vytoužený kluk...A jiná rodina byly 4 dcery a pak to otec vzdal....Na světě je třeba (zatím) obou pohlaví a hádat se,jestli jsou lepší muži nebo ženy-to je blbost.Váš synek pochází asi z jiného století nebo co....Nebo se měl narodit v jiné zemi se svými názory a představami.
Měli jsme v rodině podobný případ - měl dvě dcery, a pořád že ještě kluka... tak měli třetí dítko benjamínka, v době, kdy ty dvě holky už byly -náctileté slečny. A byla to zase holka. Rok to trvalo, než se s tím srovnal, že teda už kluka nikdy mít nebude... ale potom ta nejmladší byla jeho rozmazlovaný oblíbenec.
