Jak se vyrovnat s tím, že stárnu? Nějak mě to zaskočilo.
S přibývajícím věkem si začínám čím dál víc uvědomovat, jak je to mládí krátké a pomíjivé. To samozřejmě píšu s trochou nadsázky, roky nám přibývají všem a není třeba se z toho hroutit. Nicméně, ať si to připouštím, nebo ne, přece jenom bych chtěla i ve svém věku kolem padesátky vypadat dobře.
Až do nedávna bylo co se mé vizáže vše v pořádku a nijak jsem se nepozorovala. Jenže teď se mi přehoupla padesátka, dostavilo se klimakterium a já jsem snad ze dne na den zaznamenala takový nějaký povadlý obličej. Prostě začíná fungovat zemská přitažlivost. Tváře mám najednou nějaké ochablé a visí mi dolů, zvýraznily se mi nosoretní rýhy a dokonce se mi zdá, jakoby se mi zmenšily oči. Malinko jsem zpanikařila v uvědomění, že už prostě stárnu. A ráda bych ten proces ne zastavila, ale alespoň zpomalila.
Nikdy jsem nechodila na kosmetiku, v podstatě jsem tam byla za celý život jen jednou jedinkrát. Jinak jsem si vždycky vystačila sama. Večer odlíčit, umýt, nanést noční krém, občas jsem si dopřála nějakou vyživující masku, ale to opravdu spíš jen výjimečně. Postavu si udržuji taky celkem v normě, šedesát v pase už sice ve svém věku zdaleka nemám, ale zároveň ani netrpím nějakou výraznou nadváhou. Měřím 175 cm a vážím 72 kg. Dřív jsem mívala míň, ale postupně se ta kila nějak nabalila.
Jím zdravě, snažím se hýbat, dokonce jsem začala cvičit každý den ráno, chystám se chodit plavat. Vlastně nevidím rozdíl v tom, jak se psychicky cítím mezi dobou, kdy mi bylo třicet a současností.
Jen jak jsem napsala v úvodu, nějak mě zaskočily ty viditelné příznaky stárnutí a skutečnost, že lepší už to nebude, naopak, měla bych se připravit, že spíš se bude moje vizáž postupně zhoršovat. Najednou jsem se přistihla, jak nenápadně pozoruju starší dámy, třeba kolem sedmdesátky, na některých je i v tomto věku vidět, že bývaly krasavice a říkám si, jak se asi smiřovaly s tím postupujícím věkem.
Možná vám připadám povrchní a malicherná, možná i jsem, že se takovými věcmi zabývám. Ale stejně by mne zajímalo, jak jste na tom co se týká přibývajícího věku vy. Smiřujete se s ním bez problémů, nebo i vás občas přepadne drobná depka z navždy ztraceného mládí? A jak o sebe pečujete, máte nějaké své vlastní fígle, jak se udržet svěží, i když jste dávno překročily padesátku? Nebo jste na svůj vzhled už rezignovaly? Na závěr bych chtěla ještě podotknout, že na nějaké razantní kosmetické zákroky ve smyslu plastických operací nebo vpichování čehokoli do kůže, opravdu nejsem a ani o nich neuvažuji.
4.5.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 82 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak se vyrovnat s tím, že stárnu? Nějak mě to zaskočilo.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Cha cha cha! a bude hůř!
Ale má to i dobré stránky. V dopravních prostředcích Vás budou pouštět sednout. V obchodě u pokladny můžete vysypat drobné z peněženky a prodavačka si vybere.
Vzhled až tak nežerte!!! Taková přeměna sexbomby v milou paní ze sousedství může být ku prospěchu všech zúčastněných...
Já se bojím toho, že ve stáří nebudu samostatná, že třeba skončím někde v domově důchodců nebo v nějaké léčebně. To mě přímo děsí. Že budu mít vrásky, svraštělou kůži, šedivé vlasy, to mi sice není příjemné, ale beru to jako normální života běh. Musíme se smířit s tím,že ve stáří člověk holt ztrácí sexuální přitažlivost pro druhé pohlaví, což některé ženy hrozně deprimuje. Mně to nevadí, chlapa žádného už nelovím a lovit nechci. Hlavně chci až do smrti chodit čistá, voňavá, upravená a pěkně oblečená, abych nebudila odpor.
rychlonožka: hezky napsáno, taky si myslím, že důležitější je, co z člověka vyzařuje.
I když, ne, že by mě to nedávno nezaskočilo, že je mi už padesát
Se stárnutím člověk moc nenadělá. Roky přibývají všem a když zjistíme, že ty nejlepší/jichž jsme si neuměly dostatečně vážit/, asi všechny tak trochu propadáme panice. Uvědomíme si, že je to nevratné. Taky jsem mezi čtyřicítkou a padesátkou vypadala mladší, než jsem byla a nyní, o deset let později, už to tak není. Už vypadám na to, kolik mi je a vím, že to může být už jedině horší. Budeme si muset najít jiné priority, než vzhled, který je pomíjivý. Není až tak důležité, kolik nám je, ale jak se cítíme a jak se vidíme my. Je totiž zbytečné trápit se něčím, co nezměníme. Když tuto vynaloženou energii vrhneme jinam, můžeme svět i sebe ještě příjemně překvapit. Už ne tím, jak dobře vypadáme, ale tím, co dokážeme a co z nás vyzařuje.
Milda3: no jo, klidně ať píše a radí, ale pro mě prosím bez té reklamy v odkazu
Arna: přesně tak - víc jak pět let jsem chodívala s maminkou na onkologii jako její posila a doprovod, při první návštěvě tam jsem byla udivená, že lidi v čekárně vypadají normálně, normálně se baví, smějí - i když vypadají všelijak. Vzhled není pro život až tak důležitý, důležitější je osobnost člověka, která ho v podstatě vytváří. Vrásky jsou až to poslední, co může trápit, veselý a zdravý člověk má všecko.
Kamilo,vrásky jsou KRÁSA stáří,každé období života je krásné,hlavně,že člověk není sám ,jak to tu už bylo hezky napsanéNekoukej jak vypadáš,ale jaký jsi člověk,komu si udělala radost,kdy jsi se od srdce zasmála
Hodně štěstí přeji nebo ti poradím,napiš do vzkazu
Milda3: mě to neuráží...ale je tu už poněkolikáté a spíš mě to otravuje.....já jehovisty ženu ode dveří...a šťastná jsem i bez nich , tak pardon.....
sharon: naděje odpovídá Kamile na její otázku tím co ona považuje za pro ni důležité a co jí pomáhá,to by nemělo nikoho urážet,znám lidi jejichž rodiny jsou jehovisté a jsou šťastnější nežli my,tak za co ji kárat,nikomu nic nevnucuje
naděje: už zase ?..................
Kamila se ptá, jak se vyrovnávám se ztraceným (Kamila píše navždy ztraceným) mládím.
Ano i já jsem středního věku, potomci skoro dospělí. Ve známé motlibě Otčenáš (kterou zajisté většina čtenářek zná) se říká. „.. přijď Tvé království..:“
Čeho Boží království dosáhne? Zde:
http://www.jw.org/cs/co-rika-bible/otazky/co-udela-bozi-kralovstvi/
Mimo jiné se lidé nebudou scvrkávat, stárnout. „"Ať se jeho tělo stane svěžejším než v mládí; ať se vrátí do dnů své mladistvé síly."“ (Job 33:25)
Jsem tedy přesvědčena o pravdivosti Bible. A to mi pomáhá v mnoha pohledech...
udělej si něčím radost , třeba si kup náramek od Pandory.... a vrásky ti budou šumafuk.....
Arna: 18:10.....
Měla jsem známé-manželé, oba celkem pěkní lidé. Setkala jsem se s nimi po letech u nás na onkologii, on ve velmi špatném stavu. Ale ona si to stále nechtěla připustit, říkala mi: vy ho tu musíte vyléčit. I kdyby byl bez vlasů, bez zubů, vyhublý, ale hlavně ho musí žít, já si to bez něj nemůžu představit.
A o tom je život, umět žít i bez krásy, ale žít s láskou.
Kamilo, kdybs byla nezaměstnaná, bez prostředků a pod., pak bys neměla čas myslet na povadlou pleť. A kdybys potřebovala opravdovou radu, zajdi se podívat na nějaké onkologické oddělení, tam jsou ženské co řeší jiné problémy a většinou se i tak nemocné umí smát.