Manžel pláče po komunistech a otravuje mi život politikou
.jpg)
Je nám s manželem 52 a 57 let. Už roky žijeme sami, děti jsou dávno dospělé, máme už i dvě vnoučata. V poslední době se s mužem hodně hádáme, téma našich hádek je v podstatě stále stejné: politika. Z jeho věčného brblání a stěžování jsem už opravdu utahaná a nevím, co s tím. Nikdy dřív takový nebyl.
Vždycky byl hodně aktivní, i v době před revolucí, kdy jsme měli malé děti a já byla na mateřské, se o nás uměl vždycky postarat, byť to bylo za cenu dvou zaměstnání. Nikdy si nestěžoval, bral věci tak, jak jsou. Je svým založením hodně pracovitý, k tomu dost všestranný a šikovný. Celé roky pracoval v jednom podniku, až před čtyřmi lety dostal výpověď pro nadbytečnost, či jak se tomu říká.
Tehdy začal v jeho chování zlom. Několik měsíců byl na pracáku, pak se mu konečně podařilo sehnat práci. Vybírat si moc nemohl, je „jen“ vyučený. Sehnal tedy místo jako řidič v jedné spediční firmě a byl docela spokojený. Jezdil i zahraniční cesty, hlavně do Německa. Jenže po roce firma zkrachovala a on zůstal bez práce.
Sebralo ho to, opět skončil na pracáku a znovu mu začala anabáze s hledáním práce. Vzhledem k věku se o něj nikde neprali, nakonec zakotvil jako řemeslník v jisté firmičce. Zvykl si a práci si pochvaloval. Zpočátku vše fungovalo dobře, pak začaly potíže s proplácením výplat. Když nedostal za dva měsíce zaplaceno, odešel. Od té doby se o ušlé dvě výplaty s bývalým zaměstnavatelem soudí. Jenže víte, jak to chodí, všechno je na hodně dlouhé lokte.
Po těchto dvou zkušenostech se uzavřel do sebe a přestal se o jakoukoli práci zajímat. Podařilo se mi ho časem přesvědčit, aby se nevzdával, pomáhala mu hledat nové místo. Díky manželovi mé kolegyně se to podařilo a můj muž je už poměrně dlouhou dobu zaměstnaný a konečně to vypadá jakž takž dobře.
Ale jemu pořád něco nevoní. Pracovní pozice, kterou zastává, je podle něj nedůstojná, stydí se komukoli říct, co vlastně dělá. Já to tady klidně napíšu, protože .jpg)
nepředpokládám, že by si to tu přečetl. Pracuje jako popelář. Stydí se za to strašně, i když na druhou stranu je vlastně rád, že má stabilní místo a každý měsíc výplatu. Přesto to bere jako velkou degradaci, jak „na stará kolena“ dopadl. Bojí se, aby ho náhodou někdo neviděl, nechce chodit do společnosti, na návštěvy ke známým. Otázkám na práci se vyhýbá jako čert kříži.
Neustále se utápí ve svých pocitech, ztratil úplně radost ze života. Nadává na všechno. Rozčiluje se u zpráv, u čtení novin, je to neskutečně obtížné. Nejhorší na tom je, že on, odjakživa zarytý antikomunista, začal zcela vážně vyzdvihovat, jak to bylo dříve všechno lepší, jak byly jistoty a nikdo neměl existenční problémy. Dokonce je bude prý v příštích volbách volit.
Nechápu to. Už jsem se zařekla, že se s ním na toto téma nebudu bavit, protože to vždycky skončí hádkou, ale jemu se pokaždé podaří mne nějak vyprovokovat a zatáhnout do hovoru. Pak s uspokojením argumentuje, vede dlouhé monology, hučí do mě jako čtvrtodenní zimnice. Neskutečně mne to otravuje. Taky nejsem z toho, jak dopadl, nadšená, ani mně se nelíbí, co se dnes děje ve vysoké politice. Ale přece si kvůli tomu nebudu kazit celý ostatní život? Jenže pro něj to snad jedinou volnočasovou náplní. Hudruje a hudruje. Nikam ho nedostanu, po práci a víkendy dřepí doma a je otrávený a nesnesitelný.
Jsem zoufalá a nevím, co s ním. Dřív to býval veselý chlapík plný života, jezdili jsme na vodu, v pozdějším věku jsme často chodili do přírody na dlouhé procházky. Teď se nezajímá ani o mně ani o děti a vnoučata. Utápí se ve své ublíženosti a hledá viníky toho všeho. Jak mu mám pomoci, aby začal na svět zase nahlížet alespoň trochu optimističtěji?
27.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 82 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel pláče po komunistech a otravuje mi život politikou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mam-ča: a možná, že by pak ani psychiatra nepotřeboval, kdyby měl oporu doma.
Myslím, že ten pán by měl vyhledat psychiatra, protože se utápí v depresích. Chápu jeho pocity společenské i lidské degradace, protože jsem stejná věková kategorie.
Ve svém zoufalství se obrací do minulosti, a vybírá si z toho jen to dobré - tedy Ústavou zaručené "právo na práci". Na to špatné se rychle zapomíná.
Manželka by mu neměla srážet už tak mínusové sebevědomí, měla by ho vyslechnout, a citlivě ho přesvědčit, aby svou depresi léčil.
Takovouhle vydeptanou trosku nikdo nezaměstná, i kdyby měl čtyři vysoké školy. Naopak, pokud by si vylepšil sebevědomí, možná i ta práce v oboru by se našla. O šikovné řemeslníky je nouze.
Ještě má možnost zařídit si ŽL, a pracovat jako OSVČ , třeba jako "hodinový manžel". To by mu ale manželka musela zpočátku pomáhat aspoň s organizací, a né si stěžovat na Internetu jak je manžel nemožný.
Sama uznává, že dříve rodinu dokázal dobře zabezpečit i za cenu dvojího zaměstnání. Teď je na řadě ona, aby mu pomohla znovu se postavit na nohy.
Kterej kluk netoužil být popelářem?
Ale od té doby, co popeláře, metaře či kotelníky nedělají intelektuální disidenti, stojí to za prd. Třeba zrovna teď před nedávnem mi zničili popelnici. Promáčkli jí, urvali jí dno, nevyvezli odpad, ale nechali ho tam vysypanej napůl na chodníku a napůl v silnici, a ještě si utrhli známku za odvoz.
. A kdo zaplatí dva litry za novou pópu? No JÁ, samozřejmě 
sharon: to je vlastně pravda!!!! Kde už by si měl chlap ulevit a ventilovat ty problémy, než doma? Když to bude v sobě nosit a dusit, může to odnést zdravotně A TO PAK BUDOU SKUTEČNÉ PROBLÉMY! Dneska nemoc není jen strašná starost a obava o blízkého, ale taky kolikrát finanční rána pro celou rodinu.
.gif)
LenkaT: u nás taky jezdí i odpoledne, a každý zvlášť...sklo, papír, apodobně.....
buď ráda že brblá a nadává, můj muž co se práce týká prožíval něco podobného, po 20 letech podnik rozkradli, nebrblal a nenadával a dohnalo ho to k infarktu......spíš jej podpoř a snaž se ho rozptýlit......jakkoli
ohledně té práce se mu vůůůůbec nedivím......a vím o čem mluvím, já brala předčasný důchod i když jsem hodně poškozená.....
teda nevím jak kde, ale kamarád syna dělá popeláře a nevím přesně, kolik si vydělává, ale nějak závratná suma to není a že dělají jen ráno, to je taky blbost, kolikrát jezdí až do večera, přesčasy mají, u nás kolikrát slyším popeláře i v 5 odpoledne.
Nika1: a nemaji ani spatne penize... ne nema to racionalni duvod... ale v podstate pana chapu. Melo to sestupnou tendenci, jako kdyby ze sikovne sobestacke kadernice byla najednou hajzlbába v metru. ( nikoho nechci urazit, kazda prace je treba.. ale proste mi prijde, ze pani se nesnazi ani trochu pochopit, co jeji muz chce, nebo ze by potrerboval "podeprit" mistou neustalych hadek a vgyhoudani)
Linda: taky to tak beru, mně nevadí žádná práce, na kterou fyzicky stačím. Jen si představuju, jak bych asi po padesátce vlála za popelářským vozem Taky je asi dost makačka manipulovat s popelnicemi, nemluvě o tom, že v nich občas můžou najít bezdomovce v tvrdém opojení. Takže i nervy můžou být. A já včera přemýšlela, co s vyřazenou mísou wc, kterou opravář postavil právě mezi popelnice. Když to přes noc nezmizelo, roztřískala jsem to ráno hasákem a naházela do smetí v popelnici. Věřím ale, že většina by to nechala stát a čekala, že to udělají popeláři, v Indii kasta Nedotknutelných. (možná i o tom uvažuje, kam to dotáhl)...
Stanik: Já si myslím že mu taky vadí, jak mu to v posledních letech v pracích nevycházelo. Popelář už je ta poslední kapka. Přitom si myslím, že popelář je celkem terno. Ráno si odjezdí a pak volno.
.jpg)
orinka: hovnocucové a popelári jsou jedni z nejlíp placených. A navíc práce je práce a mít ji je to hlavní, co clovek delá je az na druhém míste. A pokud nejsi spokojena vzdycky muzes pokracovat v hledání zatímco makas jinde. Vsechno je lepsí nez sedet doma na podpore a cekat na zázrak. U nás ted chtejí lidi po politicích aby uzákonili tyhle merice alkoholu v krvi v nových autech jako povinné vybavení. Funguje to nejak na dech nebo co já vím.
Linda: no jo Lindi.. ale kdyz pan to prost ebere prilis emocionalne.. ano ok... ale jestli je remeslnik a byl v tom co delal dobry, nedivimse, ze mu toto pripada degradujici...at uz je ta prace potrebna jakkoli. Myslim, ze dote prace sel kvuli pani.. a voleni komunistu mluvi taky jen aby pani s odpustenim nasral... nejpúsi ho stve, ona ho do te prace dotlacila... pise, ze to bylo pres jeji znamou.. mohla tam probehnout debata ve smyslu.. nikde te nechteji, bud rad, ze jsem ti to pres tu Mařku zaridila.. vime, co nektere z bab umi... zajimalo by me spis, jak to citi on... a snazila bych se mu intenzivne pomoct najit neco, co by delal radeji ( nejspis cokoliv)
Linda: zeť mé kamarádky ve Švédsku jezdí s hovnocucem. Ale to auto je geniální. Při startu pozná hladinu alkoholu a pokud je, nevyjede! Neznám princip, ale kámoška mi to prozradila jako velkou kuriozitu. Jo, a nikoho ani nenapadne lámat si hlavu nad tím, jestli je to důstojné povolání. Ovšem, chlapík je třicátník, to se mu to hovnocucuje...
medved: taky to tak vidim. V momentem, kdy se mu podari zmenit podle nej degradujicic misto za lepsi.. nebo aspon spolecensky uznavanejsi ( predsudky proste byly jsou a budou..), podle me i pookreje po psychicke strance.
