Jsem mezi mlýnskými kameny. Partner versus syn.
Mám pocit, že se zblázním. Poslední půlrok žiju doslova mezi dvěma mlýnskými kameny a pěkně mě to zmáhá. Nejhorší na tom je, že ať dělám, co dělám, všechno je špatně a vždycky se někdo cítí ublížený.
Mám dvanáctiletého syna, jsem rozvedená. Od jeho pěti let jsem s ním byla sama, až před dvěma roky jsem poznala svého současného přítele. Začali jsme spolu chodit, rozuměli si a seznámila jsem ho i se svým synem, kterému bylo tehdy deset let. Všechno proběhlo v pořádku, vypadalo to, že se můj přítel synovi zamlouvá a naopak, a já byla skutečně šťastná.
Problémy začaly až před šesti měsíci, respektive o Vánocích. S přítelem jsme se totiž rozhodli, že se k nám nastěhuje a budeme žít společně. Syn proti tomu nic nenamítal, zpočátku bylo všechno v pohodě, ale sotva se překulily Vánoce, začala jsem zaznamenávat mezi „kluky“ první neshody. Příteli vadilo, že je syn bordelář, a snažil se ho usměrňovat, synovi to nebylo vhod. Začal mu odsekávat a postupně to přerostlo až k drzému odmlouvání a urážení.
To špatně nese i přítel, kterému se synovo chování k němu nelíbí, má pocit, že by ho kluk měl víc respektovat. Situace se postupně vyhrotila tak, že ti dva už na sebe nedokážou promluvit normálně, pořád jsou v sobě a hádají se kvůli každé maličkosti. Jsem z toho unavená, zvlášť, když se mne pak jeden jak druhý povolávají jako rozhodčího soudce.
Mnohokrát jsem je prosila, ať se snaží spolu vyjít jako dva lidi, nepomohlo to. Oba dva mi připadají jako malí kluci. Ztrpčují život nejen sobě, ale i mně. Mám je oba dva ráda, samozřejmě, jedná se o mého syna a o muže, kterého miluji. Někdy bych však nejraději od nich obou utekla někam hodně daleko a nechala je, ať se vzájemně třeba sežerou.
Kdyby syn chodil na návštěvy ke svému otci, myslela bych, že je třeba naočkovaný od něj, ale tak to není. Bývalý manžel žije v USA a syna si bere jen v létě na část prázdnin, jinak jsou pouze v telefonickém kontaktu, u kterého jsem většinou přítomna.
Mám dojem, jako by ti mí dva mužští bojovali o své vůdčí postavení v naší rodině. Jinak tomu nerozumím. Je mi jasné, že pro syna, který se mnou byl roky sám, je nový partner něco jako vetřelec, ale podle mne si na to prostě musí zvyknout. Nepřivedla jsem přítele domů hned, dlouho jsme spolu chodili, jezdili na výlety všichni tři, za tu dobu si na něj syn zvyknul, a dokud jsme nebydleli pohromadě, všechno bylo v nejlepším pořádku.
Vůbec nevím, jak mám nastalou situaci řešit, abych neublížila ani jednomu z nich. Chci, abychom byli jako normální rodina, jak je mám přesvědčit, aby se k sobě začali chovat slušně a hezky? A jak se mám obrnit vůči té roli, do které mě vpasovali – rozhodčího soudce?
22.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 78 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem mezi mlýnskými kameny. Partner versus syn.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
mashanka: Ne vždy s tebou tady souhlasím 
(šak jsme lidi, nejsme stroje ), ale tentokrát máš stoprocentní pravdu a být já v té situaci, udělám přesně to stejné, co jsi udělala ty. 
mashanka: Prosím, řekni jediný důvod, proč by mělo být tvé dítě nadšené z toho, že mu domů přitahneš nějakýho cizího chlapa??
a....: Tím, že se partner přistěhuje, stává se rodičem. Ostatně, neumím si představit, jak by mohl pokrevní otec každodenně vychovávat synka "na dálku". Sama jsem z rozvedeného manžeství a vychovával mě nevlastní otec a zaplaťpánbu za to. Ačkoli není mým pokrevním otcem, byl mi nejlepším tátou, jakého jsem mohla mít. V pubertě, kdy jsem byla na kordy s mámou, obzvlášť. Neumím si představit, že by měl fungovat jen jako jakýsi spolubydlící a měla mě vychovávat jen matka. Skutečným otcem rozhodně nemusí být ten, kdo je pokrevní otec. Většinou je to ten, který s dítětem bydlí a má tudíž na něj zásadní vliv. Ve výše uvedeném článku mají problém ti dva dospělí. Nedohodli se předem na výchově a na rozdělení rolí.
.jpg)
denda04: já právě zkušenost mám. U nás by kdysi podobný problém s pozicemi. Sice si synek nedovolil vysloveně drzosti, ale napětí bylo. Přesně do doby, než jsem udělala to, co popisuji.
On je můj partner a partner znamená, že fungujeme SPOLEČNĚ a dělíme se o práci i povinnosti. Mojí povinností je mj. z tebe vychovat použitelného a slušného člověka. On mi bude pomáhat i v tom a já jsem ráda.
Kde je tvůj vlastní otec ? V pr.d.eli. Takže buď rád, že máš náhradního, kterému na tobě záleží. Kdyby nezáleželo, tak by se na tebe vykašlal, nějakou výchovou se nezatěžoval a šel raději do hospody. Tak mu neotravuj mu život. Jestli je tvůj otec nebo ne, to není důležité. Důležité je, že já, tvoje matka, jsem usoudila, že je pro tebe vhodným vychovatelem a dala mu důvěru. Co řekne ber ode dneška tak, jako bych to řekla já.
Hele, a byl klid - do 14ti dnů - nejlepší kámoši
Nejdřív se ale musí dohodnout dospělí, jaká pravidla hodlají stanovit a pak není důvod, proč by jejich dodržování neměl vyžadovat i přítel. Ale ne zavádět svoje nová.
A asi bych je oba občas vyslala za nějakou chlapskou zábavou, jen samotné. Aby byli na neutrální půdě, neměli důvod bojovat o přízeň někoho, kdo tam momentálně není a našli něco, v čem se shodnou místo neustálých rozepří .
Kadla: Dítě mají vychovávat jeho rodiče, předpokládám, že chlapec má někde i svého otce
no já vůbec považuju za velmi rizikovou záležitost začít žít dohromady s novým mužem, když mám dítě v pubertě, to je opravdu ten nejblbější okamžik a ne každý to zvládne. A hrát si na šťasnou rodinu považuju tak krapet za křeč
Když to obrátím- pokud bych se já dostala do rodiny s cizími dětmi, budu se s nimi bavit jako kamarádka o jejich zálibách a plánech na volný čas, jejich bordel zakopu pod gauč jen rukou pokynu otci, ať to nějak vyřeší a sama neřeším NIC.
mashanka: Když čtu ty tvoje autoritativně radikální řeči o výchově vždy mám dojem že ses právě vrátila ze školení pro bachařky chovanců Makarenkových vesniček
mashanka:
mashanka:
Grainne: ježiš nechceš to přijít srovnat k nám domů? Generál by se nám hodil, protože já tuhletu funkci odmítám. Syna máme vlastního a dohadujeme se kvůli výchově pořád. Manžel by rád najel na vojenskou výchovu, kdy na zemi v synově pokoji ani smítko a komínky oblečení zařezávají do zákrytu, tělesné tresty typu kliků apod. a já jsem zase pro jistou toleranci jak v hodnotě bordelového stavu vlastního pokoje, tak v trávení volného času. Manžel by svou výchovou vychoval neurotika (syn je cíťa po mně) a já bych ho zase zparchantíkovala, takže do sebe názorově narážíme a bojiště občas doma vládne. Strašně mě to vysiluje, já mám psychicky náročnou práci a doma toužím po klidu... 
Kadla: Naprosto souhlasím
a....: Ty bláho... s tím fakt nemůžu souhlasit. Když si to obrátím - já se přistěhuji do rodiny svého přítele, který vychovává dítě... Dítě se bude chovat jako nevychovaný spratek atd. atd. A já mám jen držet hubu a krok a nesmím se do výchovy míchat? A jakou tam pak budu mít roli? Podavače a přisluhovače? Já si skutečně myslím, že když se lidi rozhodnou žít jako rodina, tak mají fungovat jako rodina a ne že jeden z "rodičů" bude mít, pokud jde o výchovu, rozhodující pravomoc a ten druhý může akorát tak držet hubu. Od toho jsou ti dva dospělí jedinci, aby se na tom, jak budou dítě vychovávat, dohodli a pak drželi za jeden provaz. Kór, když jde o puberťáka, který zkouší, jak velká je jeho moc. Pokud se ti dva nedomluví a nebudou se ve výchově vzájemně podporovat, bude z puberťáčka brzy pěkný malý tyran.
.jpg)
taky nemám zkušenost ,ale mashanka: hezký jsi to napsala pokud opravdu chceš žit jako rodina tak to musíš udělat co by dělal synek jak bys chtěla mít ditě s přitelem ????budeš se ho ptát ???či můžete mít spolu dítě ???
Můj názor je, že jsi to ty, kdo měl synovi vysvětlit, že odsekávání a drzosti si prostě musí odpustit. Pokud chceš, abyste žili jako normální rodina, budeš muset připustit, že v normální rodině je úplně je normální, když otec napomene syna, že je bordelář.
Co bys udělala, kdyby odsekl tobě ? Vlastní syn ti dokonce nadával ? Pleskla bys mu facku, že ?
To bys měla udělat i v případě, že to samé udělá tvému partnerovi, protože on to samozřejmě udělat nemůže.
Je jasné, že respekt si nevynutí, ale zdá se, že ty mu to moc neulehčuješ. Stavíš jej do pozice, že on by měl mít rozum, protože je dospělý. Ale on nemá moc možností, pokud se nechce nechat urážet od 12ti letého smrada.
Měla bys srovnat především syna a seznámit ho s kompetencemi, které jsi ty, jako jeho matka, příteli předala a svěřila. A oznámit mu, že je bude respektovat stejně, jako bys mu totéž řekla ty.
Děti velice rády zneužívají situace, kdy je mezi dospělými nějaký rozkol
.JPG)
S tímhle zkušenost nemám. Jen mám pocit, že chlapi si nikdy nechtějí PROMLUVIT, takže víc se mi líbí rady typu srovnat na jednu hromadu 
Já zas z vlastní zkušenosti můžu říct, že nově příchozí jeninec se absolutně nemá míchat do výchovy cizího dítěte. Stejně jako se žena má vyvarovat kritických komentářů na dětí svého parnera. To je základ úspěchu fungování nového vztahu. Jiná situace je, když se jedná o dítě velmi malé, to se ještě může s partnerem své matky sžít, ve dvanácti to už ovšem není možné. Takže maminko- od výchovy jsi tady ty a je jen na tobě, jak si to s těmi chlapy doma vybalancuješ
